Westfálský jezevčíkovitý honič

Vestfálský jezevčíkovitý honič

Povaha plemene

Jedná se o veselé, a živé plemeno. Je vyrovnaný, sebejistý a během práce prokazuje velkou odvahu a výdrž. Doma je klidný a přítulný. Tento pes je rád v blízkosti svého pána, kterému je věrný. Nikdy se však nechová otrocky. Vždy si zachová svou nezávislost a do jisté míry i svéhlavost. Pokud je odmalička ve společnosti koček a jiných zvířat, nečiní mu soužití s nimi žádný problém. Vztah k jiným psům je vynikající a může žít i v početné smečce. S dětmi si rozumí výborně, je k nim velmi tolerantní. K lidem se vestfálský jezevčíkovitý honič chová přátelsky. Dokáže dobře zastat roli hlídače. Má velmi dobře vyvinutý čich a lovecký instinkt.

Popis plemene

dorůstá výšky 30 - 38 cm. Průměrná délka života je 12- 13 let. Dlouhá, úzká hlava se směrem k čenichu postupně zužuje. Uši jsou asi 12 cm dlouhé, svěšené a přiléhají těsně k hlavě. Oči jsou mandlového tvaru a jejich barva je hnědá. Čelisti má silné, skus nůžkový nebo klešťový. Krk je krátký a velmi masivní. Klenutý hřbet za lopatkami mírně klesá. Bedra jsou široká a silná, záď se svažuje. Ocas nasazený v úrovni hřbetu je dlouhý a směrem ke špičce se zužuje. Končetiny jsou rovné a kolmé k tělu. Krátká srst je mimořádně hustá a hrubá. Barva je většinou trikolórní, ale může být i červená s bílými znaky.

Péče o plemeno

Péče o srst není nijak náročná. Stačí ji jednou týdně vykartáčovat. V období línaní poslouží k odstranění chlupů masážní gumová rukavice.

Drápy udržujte krátké. Výchova zpravidla není náročná, vestfálský jezevčíkovitý honič je plemeno značně samostatné a bylo vyšlechtěno k samostatnému slídění a sledování zvěře. . Tento pes vyžaduje mnoho pohybu, má rád dlouhé procházky lesem. Vestfálský jezevčíkovitý honič se hodí spíše pro majitele, kteří mu poskytnou vyžití při lovu nebo barvářské práci. Může být chován jako rodinný společník, ale opět by měl mít dostatečné vyžití.

Historie plemene 

pochází z Německa. Své jméno dostal roku 1886, ale podobní krátkonozí honiči jsou vyobrazeni na mnoha malbách z dob Karla Velikého (kolem roku 800). Vznikl křížením vysokonohých honičů s jezevčíky. K jeho přímým příbuzným patří německý honič, jehož je dá se říct krátkonohou variantou. Cílený chov začal v 80. letech 20. století. Standard byl sepsán roku 1987. Původně se plemeno využívalo k vyslídění a hlasitému pronásledování lišek a zajíců. Dnes se nasazuje při lovu černé zvěře a používá se především k barvářské práci.