Inzeráty plemene: Tibetský španěl
Tibetský španěl (Tibetan Spaniel)
Tibetský španěl je milý, citlivý, veselý a inteligentní pes. Říká se, že je to "velký pes v malém". Umí být velmi klidný, soustředěný a důstojný. Má ale také vlastnosti, které se nemusí líbit každému - rád si vše nejdříve promyslí. Je hrdý - trochu jako kočka. Říká se, že jeho povaha se skládá ze tří zvířat - psa, kočky a opice. Moc rád je ve společnosti svých pánů, ale pokud ho společnost unaví, vyhledává tichý koutek. Miluje děti, a strašně rád si s nimi hraje. K cizím zvířatům je někdy až nepřátelský, nerad se dělí o své území. Tibetský španěl miluje jak dlouhé procházky, tak ležení na gauči, a proto se hodí do bytu i do domku se zahrádkou.
Tibetský španěl je v kohoutku vysoký 25,4 cm a jeho váha se pohybuje mezi 4,1 - 6,8 kg. Hlava je v poměru k tělu malá, ale nesena hrdě. Tmavé oči jsou oválné, bystré, uloženy daleko od sebe avšak směřují dopředu. Uši má tibetský španěl bohatě osrstěné, vysoko posazené, zavěšené. Čenich má střední délky se širší bradou s mírným předkusem. Srst tibetského španěla je v obličejové části krátká, na krku vytváří hřívu, jinak je středně dlouhá. Nejběžnější barva srsti má sobolí zabarvení a to od světle hnědé přes zlatou až po mahagonovou. Tibetský španěl má někdy na hlavě bílou lysinku, která je někdy nazývána jako Budhovo znamení. Krk má tibetský španěl kratší, silný a přechází plynule do trupu. Má rovný hřbet a dobře klenutá žebra. Ocas má vysoko nasazený s bohatou srstí, stočený nad hřbetem.
Tibetský španěl je nenáročné plemeno na péči. Suché, chladné a prašné klima Tibetu ho obdařilo praktickou srstí - delší a hustou, která se nezacuchává a neplstnatí. Při koupání (nebo při zmoknutí) srst sama o sobe nepáchne a "přírodní" špína (bláto, písek) se na ní dlouho neudrží a odpadává. Přesto je třeba jej vyčesávat, kartáčovat a občas vykoupat. V zimním období je nutné ošetřovat tlapky od solí a chemických posypů. Rovněž zastřihujte drápky. Tibetský španěl je plemeno přizpůsobené k drsným životním podmínkám v Tibetu a proto není náchylný k běžným psím nemocem. Dožívá se vysokého věku v plném zdraví.
Tibetský španěl, jak už jeho název napovídá, pochází z Tibetu. Jeho původ není zcela znám, a to z toho důvodu, že byl chován pouze v klášterech, kde byl oddělen od zbytku světa. Mniši nepřipustili jakékoli křížení těchto psů s jinými plemeny. Tibetského španěla také dávali jako dar, ale pouze jedno pohlaví, aby zamezili rozmnožování tohoto plemene jinde na světě. Tibetští mniši ho využívali k otáčení posvátných mlýnků s modlitbami. První zmínky o tomto plemeni pocházejí ze 7. století, kdy se objevuje na kresbách. V pozdějších dobách byl také používán k hlídání okolí klášterů, kdy běhal po hradbách a svým štěkotem upozornil na jakékoli změny v okolí, čímž přivolal větší psy - například tibetské dogy, které vetřelce zahnali. Tibetský španěl byl tibetskými mnichy považován za „nositele štěstí". Tento pes je vzhledově podobný pekingskému palácovému psíku. Do Evropy se dostal Tibetský španěl zřejmě na přelomu 19. - 20. století, kdy se angličtí kolonisté vraceli z Indie do své vlasti a s sebou si vzali pár tibetských španělů, kteří dokázali ujít cestu z Tibetu do Indie pěšky. To je však pověst a pravý způsob, jak se dostalo plemeno do Evropy, není znám. V dnešní době se tibetský španěl chová téměř na celém světě, ale i přesto je to plemeno málopočetné a vzácné. Do České republiky se tibetský španěl poprvé přivezl v roce 1987 z Anglie, která je patronátní zemí tibetského španěla. Označení „španěl" se používá pro lovecké psy, ale tibetský španěl tomu rozhodně neodpovídá.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
FCI-Standard č. 231 / 11.05.1998 / D Tibetský španěl (Tibetan Spaniel)
Země původu: Tibet.
Patronát: Velká Británie.
Datum publikace originálního platného standardu: 24. 06. 1987.
Použití: Společenský pes.
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 9 Společenští a pokojoví psi. Sekce 5 Tibetská plemena. Bez pracovní zkoušky.
Malý, aktivní a ostražitý. Dobře vyvážených celkových proporcí; délka trupu lehce přesahuje kohoutkovou výšku.
Veselý pes, se sebevědomým vystupováním, mimořádně inteligentní, rezervovaný vůči cizím. Ostražitý, věrný, ale nezávislý.
Malá v poměru k tělu, nesena hrdě. Samčí výraz u psů, avšak bez hrubosti.
Lebka: Středně široká, středně dlouhá a lehce klenutá.
Stop: Mírný, ale zřetelně vyznačený.
Nosní houba: Přednostně černá.
Tlama: Střední délky. Tupá, dobře vyplněná, prostá vrásek. Brada je značně hluboká a široká.
Čelisti / zuby: Mírný předkus. Spodní čelist mezi špičáky je široká, s rovnoměrně uspořádanými řezáky. Plný chrup je žádoucí. Při zavřené tlamě nesmí být vidět zuby a jazyk.
Oči: Tmavě hnědé, oválné, bystré a výrazné, střední velikosti, uloženy poměrně daleko od sebe, ale směřující přímo vpřed; Oční víčka černá.
Uši: Střední velikosti, visící, u dospělých psů bohatě osrstěné, nasazené poměrně vysoko. Žádoucí je, aby se po stranách poněkud zvedaly od lebky, ale nesmí být neseny odstávající. Velké, těžké, hluboko nasazené uši jsou netypické.
Mírně kratší, silný a plynule přechází do trupu. Pokrytý hřívou popřípadě šálem tvořenými z delší srsti; tento znak je u psů výraznější a lépe vyjádřen než u fen.
Délka trupu od kohoutku ke kořeni ocasu je poněkud větší, než je kohoutková výška psa.
Hřbet: Rovný.
Žebra: Dobře klenutá.
Vysoko nasazený, bohatě osrstěný (s praporci) a v pohybu vesele nesen stočený nad hřbetem. (Ocas visící v postoji dolů se nesmí penalizovat.)
Střední síly kostí. Hrudní končetiny lehce prohnuté, ale dobře navazují na plece.
Plece: Dobře uložené, skloněné dozadu.
Dobře utvářené a silné.
Kolenní klouby: Středně vyjádřené zaúhlení.
Hlezna: Hluboko postavená, při pohledu zezadu rovná.
Zaječí tlapky. Malé a dobře formované, s osrstěním mezi prsty; toto osrstění často přesahuje tlapky. Kulaté kočičí tlapky jsou nežádoucí.
Rychlonohý dojem, přímý, volný a sebevědomý pohyb.
Krycí srst hedvábné struktury, krátká v obličejové partii a na přední straně končetin, středně dlouhá na těle, ale poměrně hladce přiléhající. Podsada je jemná a hustá. Uši a zadní strany končetin krásně osrstěny. Ocas a zadní strana stehen bohatě pokryté dlouhou srstí. Celkově by osrstění nemělo být nadměrně bohaté, přičemž feny bývají zpravidla méně osrstěny a mají méně vyjádřenou hřívu než psi.
Všechny barvy a jejich kombinace jsou povoleny.
cca 25,4 cm (10 palců).
Ideální v rozmezí 4,1 až 6,8 kg (9 - 15 liber).
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena