Perro de agua espańol (Španělský vodní pes)

Perro de agua espańol (Španělský vodní pes)

Povaha plemene

Španělský vodní pes je aktivní, veselé, živé, přátelské plemeno. Má velmi vyrovnanou povahu. Je také ostražitý a pozorný, ale zbytečně neštěká. Rád si hraje a učí se novým věcem. Má velmi dobře vyvinutý čich. Španělský vodní pes zpravidla dobře vychází s ostatními psy. K dětem má dobrý vztah. Pokud je od štěněte naučen na jiná domácí zvířata nemá s nimi později problém. K cizím lidem se nechová nepřátelsky, ale svého pána chrání, cítí-li, že je něco v nepořádku. Nebývá kousavý ani jinak agresivní.

Popis španělského vodního psa

Španělský vodní pes dorůstá výšky 40 - 50 cm a dosahuje váhy okolo 12 - 20 kg. Průměrná délka života je 10 - 14 let. Hlava je na temeni plochá, hřbet nosu je široký. Uši ve tvaru písmene „V" jsou svěšené a nasazené poměrně nízko. Tmavé oči s výrazným pohledem jsou posazeny daleko od sebe. Tělo španělského vodního psa je čtvercového charakteru. Hřbet je rovný. Ocas je nasazen v rovině hřbetu, bývá krátký nebo, není-li od přírody krátký, kupíruje se. Srst je velmi bohatá, kudrnatá nebo vlnatá a odolná vůči vodě. Pokud je delší vytváří provazce. Většinou se vyskytuje v hnědé, černé, bílé, černobíle nebo hnědobílé barvě.

Základní péče o psa

U španělského vodního  psa se srst, na rozdíl od komondora nebo puliho, pravidelně stříhá. Česání ani kartáčování však není nutné. Pravidelně kontrolujte uši a otírejte koutky očí.  Španělský vodní pes se poměrně rychle učí a rádi vykonávají povely a dělají svému pánovi radost. Jejich výchova je snadná. Toto plemeno potřebuje značné množství pohybu. Velmi rád plave a aportuje. Nejlepším společníkem bude sportovně založené rodině. Španělský vodní pes dosahuje výborných výsledků v soutěžích obratnosti a poslušnosti. Někteří jedinci jsou využíváni policií jako stopaři nebo hledači drog. Díky své srsti je chráněn proti nepřízni počasí.

Historie 

Španělský vodní pes byl vyšlechtěn ve Španělsku. Je to velmi staré pastevecké plemeno. Mezi jeho předky nalezneme portugalského vodního psa, barbeta nebo také pudla. Nikdy nebyl příliš profesionálně šlechtěn, proto se u něj nevyskytují dědičné vady. Byl to, a pořád je, víceúčelový pes. Pomáhal při hlídání stád, lovu a také rybolovu. Až roku 1999 byl definitivně uznán jako samostatné plemeno. Mimo svou domovinu zůstává španělský vodní pes téměř neznámý. Nejvíce se vyskytuje na jižním pobřeží Španělska, kde hlídá stáda koz a aportuje kachny.