Inzeráty plemene: Japonský špic
Japonský špic (Nihon Supittsu)
Japonský špic je inteligentní, učenlivý a chápavý pes, výborně se hodí pro psí agility a sporty, protože se rád předvádí. Je velice smělý, veselý a jásavý. Japonský špic je až přehnaně oddaný své rodině a těžko nese odloučení od jednotlivých členů, miluje děti a bez problémově vychází se psy a domácími zvířaty. K cizím lidem se chová rezervovaně.
Psi měří 30 až 38 cm, feny jsou o něco menší, standard FCI přesnou váhu neuvádí. Důležitý je poměr kohoutkové výšky k délce těla, který je 10 : 11. Hlavu má japonský špic středně širokou a zaoblenou, zadní část lebky je nejširší, stop je patrný. Tlama je špičatá, na konci mírně zaoblená, čenich je malý, kulatý a tmavě černý. Čelisti mají nůžkový skus, silné zuby se udržují bílé. Středně velké oči mají tvar mandle, jsou posazené mírně šikmo a mají tmavou barvu. Uši jsou nasazené vysoko ne příliš daleko od sebe, jsou malé, trojúhelníkové a vždy vztyčené. Malé kočičí tlapky mají silné polštářky, upřednostňuje se černá barva polštářků i drápů. Ocas je vysoko nasazený, středně dlouhý, nesený nad hřbetem. Srst krycí je rovná a odstávající, podsada je krátká, měkká a velmi hustá. Od krku k plecím a pod hrudí je bohatá lví hříva, která tvoří límec, ocas se pyšní dlouhým a bohatým závěsem. Barva srsti je čistě bílá.
Japonský špic se nesmí příliš česat ani kartáčovat, poškozuje se tím podsada srsti. V době línání je na vyčesávání odumřelých a vypadaných chlupů nejvhodnější řídký hřeben s dvojitou řadou kovových zubů.
Předkem Japonského špice je velký bílý německý špic, který se do Německa dostal v 19. století, tvrdí se ale, že jeho blízkým příbuzným je také Norbotten špic či Samojedský pes. Japonský špic byl poprvé vystaven roku 1921 v Tokiu. Plemeno bylo uznáno japonskými kynology až roku 1948, tento standard je v podstatě platný dodnes. Mimo Japonsko plemeno příliš rozšířeno není.
Standard FCI č. 262/16.6.1999
Země původu: Japonsko
Využití: Společenský pes
Klasifikace FCI: Skupina 5 - Špicové a psi tzv. primitivních plemen, Sekce 5 - Asijští špicové a příbuzná plemena
Předpokládá se, že japonský špic pochází z německého velkého bílého špice, který se do Japonska dostal přes Sibiř a severovýchodní Čínu. Poprvé bylo toto plemeno předvedeno na výstavě psů v Tokiu. V dalších letech byly dva páry velkých bílých špiců importovány z Kanady a do roku 1936 byli pravidelně importování z Kanady, USA, Austrálie a Číny další psi. Jejich potomci byli navzájem kříženi, aby se plemeno vylepšilo. Po druhé světové válce Japonský kynologický klub roku 1948 stanovil jednotný standard.
Pes s hustou, sněhově bílou srstí. Špičatý čenich, trojúhelníkovité uši stojící zpříma. Ocas zatočený přes hřbet. Konstituce je silná, s vyváženými proporcemi. Jeho krásu tvoří harmonie a elegance.
Poměr kohoutkové výšky k délce psa je 10:11
Chytrý, přátelský, čilý; nesmí být hlučný.
Střední velikosti, velikostí harmonická k tělu, mírně široká, lehce kulatá. V týlní části lebka širší; dobře vyjádřený stop, čelo není vyčnívající. Čenich špičatý, ani příliš široký, ani příliš dlouhý. Pysky dobře přiléhající, černě pigmentované. Nos malý, kulatý a černý.
Oči: Středně velké, mandlového tvaru, lehce zešikmené, tmavé barvy, oční víčka jsou lemována černě.
Uši: Malé, trojúhelníkovité, vždy vztyčené. Vysoko nasazené, otočené dopředu, postavené nedaleko sebe.
Chrup: Čelisti silné s perfektním a kompletním nůžkovým skusem.
Kohoutek vysoký,
záď rovná a krátká,
bedra široká,
hrudník široký a hluboký,
žebra dobře klenutá,
břicho mírně vtažené.
Vysoko nasazený, středně dlouhý, nesený položený na zádech.
Rameno položené šikmo,
předloktí rovné,
lokty přiléhají těsně k tělu.
Svalnaté, stehenní a holenní kosti jsou stejně dlouhé, v kolenou středně zaúhlené.
Malé, kulaté, kočičího tvaru, s tlustými polštářky černé barvy, trápy jsou nejlépe také černé.
Lehký, hbitý, čilý, výkonný a velmi ladný.
Krycí srst rovná a odstávající, podsada krátká, hebká a hustá. Na obličeji, uších, přední straně předloktí a pánevních končetinách srst krátká, na ostatních částech těla je dlouhá a bujná srst. Krk, plece a předhrudí se vyznačují velmi pěkným límcem. Na ocase je srst dlouhá a hustá.
Sněhově bílá.
Psi 30-38 cm,
feny jsou o něco menší než psi.
Každá odchylka od výše uvedených bodů by měla být posuzována jako vada a její hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Pozn.: Psi-samci musí mít dvě normálně vyvinutá a plně sestouplá varlata v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena