Inzeráty plemene: Francouzský dlouhosrstý ohař
Původně je Francouzský ohař dlouhosrstý oblíbený lovecký pes na lov pernaté zvěře ve spolupráci se sokolem, později se sítěmi. Tento pes, často zobrazovaný na starých výtvarných dílech, je zřejmě předchůdcem všech dlouhosrstých ohařů. Později, při lovu s puškou, byl zatlačen rychlejším anglickým ohařem. Přerušené šlechtění plemene bylo opět obnoveno až po roce 1850. Francouzský ohař dlouhosrstý je dnes využíván jako pracovní lovecký pes.
Charakterově je Francouzský ohař dlouhosrstý vyrovnaný, otevřený, mírný, klidný a učenlivý pes, který je při lovu horlivý a snášenlivý i k dalším psům svého plemene. Je odolný a robustní, ochotný se podřizovat. Je obdařen výborným čichem, dobře vystavuje a vyhledává zvěř a slídí v křovinatém terénu. Má dědičně zafixované aportovací schopnosti a pracuje spolehlivě jak na souši, tak ve vodě, v lese i v polích. Při práci je obratný a stále udržuje kontakt s lovcem. Francouzský ohař dlouhosrstý je velmi příjemný rodinný lovecký pes, bezpodmínečně ale musí prodělávat lovecký výcvik, při kterém si vybije svou loveckou vášeň. Vyžaduje citlivou výchovu. Poněvadž se dá i dobře ovládat, je i vhodným doprovodným psem, který ale bude vyžadovat zaměstnání i pohyb. O jeho dlouhou srst se nemusíme moc starat.
F.C.I. - Standard č. 175/24.07.1996 /F
Francouzský dlouhosrstý ohař (French Spaniel)
Původ: Francie
Datum zveřejnění platného standardu: 24. 07. 1996
Použití: stavěcí pes (ohař)
Klasifikace F.C.I.: skupina 7 – ohaři, sekce 1.2 – ohaři kontinentální dlouhosrstí s pracovní zkouškou
Francouzský dlouhosrstý ohař je následníkem „ptačích psů“, popsaných Gastonem Phoebem a používaných ve Středověku. Je předkem různých plemen dlouhosrstých kontinentálních ohařů. Selekcí se dospělo k atletickému a elegantnímu psu, velmi pevně vystavujícímu, který dnes září na pracovních soutěžích. První standard byl sestaven v roce 1891 Jamesem de Connick. Ten byl několikrát přepracován vzhledem k vývoji plemene, až byl nakonec přijat „komisí pro standarty“ F.C.I. 12. května 1986 pod číslem 175.
je to pes střední velikosti, elegantní a svalnatý, středního typu, brakoidní. Jeho harmonická stavba, dobře vyvážená, mu dodává energii a odolnost při jeho pracovním využití. Kostra je silná, avšak nikoli hrubá.
délka těla je větší o 2-3 cm, než je kohoutková výška (zvíře má obdélníkový rámec).
je to vyrovnaný, přátelský milý, klidný a poslušný pes, který miluje lov, dobře se snáší s ostatními psy a je výborný společník za všech okolností. Je to výborný stavěcí pes, který má vrozené vlohy pro aport.
nesená hrdě, není příliš těžká ani přehnaně suchá, vypadá jako dobře vypracovaný reliéf. Je středně dlouhá a středně široká.
boční osy jsou téměř rovnoběžné. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné. Z profilu jsou linie mozkovny a linie nosního hřbetu lehce rozbíhavé.
Stop je stoupající a středně hluboký.
Nos: je dobře pigmentovaný, nozdry jsou široké.
Nosní hřbet: mírně konvexní je upřednostňován před zcela rovnoběžným. Je o něco kratší než mozkovna.
Pysky: horní pysk je dobře přiléhající, při pohledu z profilu spadá téměř svisle v přední části, dobře přiléhá k čelisti až téměř ke koutku, který je patrný, ale uzavřený. Horní pysk nemá přehnaně překrývat spodní.
Čelisti: Kompletní chrup s nůžkovým nebo klešťovým skusem.
Oči: jsou tmavě jantarové, milého a inteligentního výrazu. Jsou dosti velké, oválného tvaru. Víčka dobře přiléhají k oční kouli. Horní víčko je dobře porostlé řasami.
Ucho: ucho je přiléhající, zavěšené vzadu v linii očí, pokryté jemnou srstí, zvlněnou až na zaoblený konec. Při lehkém natažení dopředu musí jeho konec dosahovat až k začátku nosu.
krk je svalnatý, z profilu lehce klenutý, bez laloku.
Hřbetní linie: lehce vtlačená za kohoutkem, rovná, dobře soudržná v akci.
Kohoutek: je suchý, výrazně vystupující, široký.
Bedra: široká a nepříliš dlouhá, mohutně osvalená.
Záď: široká, oblá, v prodloužené linii beder, bez zřetelně vystupujících kostí.
Hrudník: mohutný, s velkou kapacitou, dosahující k úrovni lokte.
Oblast hrudní kosti: široká a oblá.
Spodní linie: harmonicky stoupající k břichu.
nekupíruje se. Dosahuje k hlezennímu kloubu, není křivý, je nasazen pod hřbetní linií a je nesen šikmo, šavlovitě prohnutý. Je silný u kořene a zeslabuje se směrem ke špičce. Je pokrytý dlouhou zvlněnou srstí, která začíná několik cm od kořene, ke středu se prodlužuje a od středu ke špičce opět zkracuje.
jsou rovné.
Lopatka: dobře přiléhající k hrudníku a dost šikmá (50° vzhledem k horizontále).
Ramena: jsou dlouhá nejméně jednu třetinu výšky v kohoutku a jejich úhel vzhledem k horizontále se blíží 60°.
Předloktí: je suché a svalnaté.
Zápěstí a záprstí: dobře patrné, suché se znatelnými kostmi, na však hrubými. Zápěstí je velmi mírně šikmé.
Tlapka: oválná se sevřenými, dobře klenutými prsty, které jsou zakončeny tmavými silnými drápy. Jsou dobře osrstěné v meziprstních prostorech. Polštářky jsou tmavé a pevné. Zadní strana přední nohy je porostlá zvlněnou srstí, která je středně dlouhá v oblasti lokte, nejdelší na předloktí a k záprstí se zkracuje.
při pohledu zezadu jsou rovné (svislé), jsou svalnaté od stehna až k lýtku.
Stehno: široké, a dlouhé, s mohutným, dobře zřetelným osvalením. Jeho úhel vzhledem k horizontále se pohybuje mezi 65°a 70°.
Lýtko: dlouhé je přibližně jako stehno, rovněž s výrazným osvalením.
Hlezno: je silné a pevné.
Tlapka: oválná a o něco delší, než přední, mající stejné znaky.
je snadný, pružný, vyrovnaný a energický, přičemž zůstává elegantní. Končetiny se pohybují v se těla, aniž by vybočovaly nebo vykazovaly jinou vadu pohybu.
dlouhá a vlnitá na uších, dosahující až na jejich konec a na zadních stranách ocasu a končetin. Rovná, hedvábná a dobře kryjící po těle, s několika vlnami na zadní straně krku a nad kořenem ocasu. Krátká a jemná na hlavě.
je bílohnědé, středně strakaté, někdy s pláštěm nebo s nepravidelnými plotnami, málo nebo středně stříkané, ne však přílišně.
Hnědá má odstín od skořicové po tmavě játrovou. Bílá lysina a bílá na hlavě je povolena, jestliže není příliš široká. Pokud se bílá barva na hlavě nevyskytuje, je to mimořádně žádoucí. Všechny vnější sliznice jsou hnědé, bez znaků depigmentace, což je zvláště důležité na nose a očních víčkách.
pružná, dobře přiléhající k tělu.
psi: 56 – 61 cm
feny: 55 – 59 cm
tolerance pro všechny je +2 cm;
všechny odchylky od tohoto standartu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
mozkovna příliš široká
nosní hřbet moc krátký
světlé oko
uši částečně bílé, příliš krátké či trojúhelníkové
lalok
křivý ocas
špatné úhlení
slabá kostra
kudrnatá srst po těle
chybění praporců
oko v bílé, nedostatečné pigmentace víček
chybění typu (nedostatečnost plemenných znaků)
jasná sbíhavost linií mozkovny a nosního hřbetu
předkus nebo podkus větší než 1mm
každý chybějící zub kromě P1
entropium nebo ektropium
každé oko jinak zbarvené
oči příliš světle zbarvené po 2. roce věku
šilhavost
přítomnost paspárků na zadních končetinách
každé jiné zbarvení kromě hnědobílého
depigmentace (na nose a/nebo na očních víčkách)
výška mimo hranice povolené standartem
bázlivost, agresivita, kousavost
těžké morfologické anomalie
invalidní postižení
Poznámka:všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena