Inzeráty plemene: Drever (Švédský jezevčíkovitý brakýř)
Drever (Švédský jezevčíkovitý brakýř)
Drever je odvážný, houževnatý a neúnavný pes. Doma se však chová klidně. Je velmi přítulný a rád se zdržuje v přítomnosti členů rodiny. Má optimistickou, vyrovnanou povahu a smysl pro humor. Drever někdy štěká více, než je záhodno. Je poslušný a učenlivý, ale spíše z pohledu jeho funkce. Jedná se o honiče, a tak lze u něj přepokládat značnou dávku samostatnosti. Drever má vynikající čich. S ostatními psy vychází většinou dobře. Pokud si od štěněte zvykne na jiná zvířata, nemá s nimi později problém. K dětem je přátelský a tolerantní a k cizím lidem se chová mile.
Drever dorůstá výšky 30-38 cm a dosahuje váhy okolo 15 kg. Průměrná délka života je 12-14 let. Velká, protáhlá hlava je nošena vysoko. Lebka je klenutá a směrem k čenichu se zužuje. Drever má výrazné, tmavě hnědé oči. Nízko nasazené uši jsou dlouhé, široké a přiléhající k hlavě. Hřbet je dlouhý a svalnatý. Záď se mírně svažuje. Krátké končetiny jsou pevné a mají silné kosti. Dlouhý ocas je nošen svěšený, může být nesen výše, nikdy však nad linii hřbetu. Srst je krátká, hladká a velmi hustě rostlá. Přípustné jsou všechny barvy a barevné kombinace, ale musí být bílé znaky viditelné na každé straně. Nejčastěji jsou však červení s bílou, černí psi s tříslovými znaky a bílou.
Drever (Švédský jezevčíkovitý brakýř)
Standard FCI č. 130 / 26. 07. 2006 / F
Země původu : Švédsko
Datum zveřejnění platného standardu : 21.02.2006
Použití : honič
Klasifikace FCI : Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.3 malí honiči. S pracovní zkouškou.
Srst drevera není náročná na údržbu. V období línaní stačí odstranit odumřelou srst gumovou masážní rukavicí nebo kartáčem. Drever se dá poměrně snadno cvičit. Soustřeďte se především na zvládnutí povelu ke mně, kvůli jeho loveckému instinktu. Jako pomůcka může sloužit jídlo, neboť tento pes jídlo miluje. Toto plemeno potřebuje velmi mnoho pohybu. Procházky jsou lepší pouze na vodítku, protože by mohl chytit stopu. Dobře vychovaný drever, který přiběhne na zavolání, může chodit i bez vodítka. Je však nutno jej sledovat. Plemeno není vhodné pro účely rodinného psa, potřebuje lovecké vedení a práci.
Drever vznikl ve 20. století ve Švédsku. Byl vyšlechtěn z nyní velmi vzácného vestfálského jezevčíkovitého brakýře, který byl do Švédska přivezen okolo roku 1910. Postupně si jej oblíbili lovci a používali ho při lovu jelenů. Až roku 1947 získal jméno Drever a v roce 1953 byl uznán jako samostatné plemeno. Mimo svou zemi původu se vyskytuje velmi málo, ale ve Švédsku je oblíbený skoro stejně jako Labradorský retriever. Je chován především jako pes lovecký a používá se na lov jelenů, lišek a zajíců. Je také výborným stopařem. Jako rodinný společník je chován velmi zřídka. V roce 1910 byl do Švédska dovezen Westfálský brakýř, malý německý honič. První jedinci byli ve švédské plemenné knize zapsáni v roce 1913, ale až do roku 1930 se o tomto plemeni mnoho nevědělo. Až po tomto roce nastal obrat, plemeno získalo věhlas svojí spolehlivostí na stopě srnčí zvěře. Před rokem 1930 byla totiž srnčí zvěř ve Švédsku málo rozšířená, ale pak nastala její expanze, šířila se stále více na sever a tak lovci začali stále častěji využívat výjimečné schopnosti tohoto malého honiče k lovu srnčí zvěře. V roce 1947 obdržela švédská varianta, která byla v kohoutku vyšší o 2 cm než původní brakýř, název « drever » a v roce 1953 byl drever uznán jako švédské plemeno. Drever je znám jako prvotřídní pes pro práci na srnčí stopě, ale má stejné schopnosti i k práci na stopě lišky a zajíce. Jeho tělesný rámec odpovídá stavbě stopaře. Zachovává si své lovecké schopnosti i v podmínkách drsného švédského klimatu. Drever je striktně chápán a používán jako pes lovecký, prakticky nikdy není psem společenským.
tělo je dlouhé a nohy nízké. Působí dojmem psa silného a robustního, je však elegantní a rychlý. Má krásnou postavu, výrazné osvalení a působí celkově aktivním dojmem. Pohlavní dimorfismus je výrazný.
vzdálenost hrudní kosti od země se musí rovnat 40% kohoutkové výšky. Čenichová a mozková část hlavy jsou stejně dlouhé.
je temperamentní, vyrovnané povahy, není nikdy agresivní, nedůvěřivý nebo bázlivý.
v poměru k tělu je velká, dlouhá a směrem k nosu se její obvod zmenšuje. Délka mozkové a čenichové části musí být stejná.
Mozkovna : je jen mírně klenutá.
Stop : je nevýrazný.
Nos : černý, s širokými a dobře otevřenými nozdrami.
Čenichová partie : z bočního pohledu je čenichová část dost velká, nesmí být špičatá, Nosní hřbet je rovný nebo nepatrně konvexní.
Pysky : jsou suché, dobře přiléhají a překrývají zuby. Koutek není patrný.
Čelisti/Zuby : silné čelisti mají pravidelný kompletní nůžkový skus. Klešťový skus je přípustný.
Oči : zářivé, s výrazným pohledem, ani vpadlé, ani vyděšené. Jsou tmavě hnědé. Oční víčka dobře přiléhají k oční kouli.
Uši : jsou zavěšené dost nízko, jsou středně dlouhé a středně široké, ploché. Přiléhají k lícím a jejich konec je zaoblený.
je poměrně dlouhý a mohutný, harmonicky vsazený mezi lopatky. Kůže je pružná a netvoří lalok.
Horní linie : vodorovná.
Kohoutek : u psů je výrazný.
Hřbet : mohutný a svalnatý.
Bedra : silná a poměrně krátká. Při bočním pohledu jsou mírně vyklenutá.
Záď : je mírně skloněná, dlouhá a široká.
Hrudník : je prostorný, oválného průřezu, dosahuje zřetelně pod úroveň loktů. Žebra jsou silná, se sklonem dozadu. Předhrudí je výrazné.
Spodní linie : hrudní kost se pozvolna zvedá směrem k zádi, přechází nenásilně v linii břicha, které není příliš vtažené.
dlouhý, u kořene je silný. Je upřednostňován nízko nesený, může být nesen i výše, ale nikdy ne na hřbetě.
Celkový pohled : při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovné ; mají silné kosti.
Lopatky : lopatky jsou dlouhé, široké, svalnaté a hřeben je výrazný. Přiléhají správně k hrudnímu koši. Při bočním pohledu svírají s horizontálou úhel 50°.
Rámě : Relativně dlouhé a široké. Přiléhá dobře k tělu, ale zachovává si si perfektní pohyblivost. S lopatkovou kostí svírá úhel 100°.
Lokty : jsou rovně postavené, nevybočují ven ani nejsou vtočené dovnitř.
Metakarpus : je pružný. Při pohledu z boku je mírně šikmo postaven.
Přední tlapky : jsou uzavřené, se sevřenými prsty a dobře vyvinutými polštářky. Tlapky nejsou vytočené ani dovnitř, ani ven.
Celkový pohled : při pohledu zezadu jsou zadní nohy rovnoběžně postavené.
Stehna : široká, s výrazným svalstvem.
Koleno : svírá správný úhel.
Hlezno : široké, silné a správně zaúhlené.
Metatarsus : krátký a téměř kolmý.
Zadní tlapky : se stejnoou caharakteristikou, jako přední.
pravidlené chody, končetiny se pohybují v ose, prostorný krok. Linie hřbetu zůstává vodorovná.
drsná, rovná a přiléhavá. Na hlavě, na uších a vnitřní straně končetin je kratší. Na spodní straně ocasu tvoří srst kartáč, ale ne praporce.
všechny barvy s příměsí bílé jsou povoleny. Zbarvení játrové a celé bílé je nepřípustné. Barvy musí být ostře ohraničeny. Bílé znaky musí být vidět ze všech stran, tvoří lysinku, bílý límec okolo celého krku a bílé znaky na nohou, na tlapkách a na konci ocasu. Preferovány jsou symetricky rozložené znaky.
psi: 35 cm, může se pohybovat v rozmezí 32-38 cm
feny: 33 cm, může se pohybovat v rozmezí 30-36 cm
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Světle zbarvený nos
Světlé oči
Nekompletní počet řezáků
Bílé znaky umístěné jinde, než kde to udává standard.
Pes s příliš nízkýma nohama
Úzká spodní čelist
Pronesený hřbet, kapří hřbet
Křivé přední nohy
Vybočené nebo vbočené tlapky
Pes agresivní nebo bázlivý
Jedno nebo obě oči modré
Předkus nebo jasný podkus
Špatná (úzká) pozice jednoho nebo obou špičáků spodní čelisti, která by mohla mít za následek poranění patra horní čelisti, když pes zavře tlamu.
Ocas křivý nebo jinak deformovaný
Jedinec játrově zbarvený nebo celý bílý
Výška vybočující z hranic, stanovených standardem
Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Pozn. : Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena