Bedlington terier

Povaha plemene

Povaha bedlingtonského teriéra je dílem paradoxů. Tak jako všichni teriéři má i bedlingtonský teriér výrazný lovecký talent, je energický, bystrý, inteligentní a dokáže být i patřičně ostrý a v boji neuvěřitelně houževnatý. Doma výše zmíněné vlastnosti odkládá jako plášť a stává se velmi milujícím, přítulným psem, s tendencí fixovat své city zejména na jednu osobu. S dětmi nemá bedlingtonský teriér problémy. V případě dalších domácích zvířat to platí pouze v případě, že s nimi vyrostl, každé jiné zvíře se stává pouze potenciální kořistí. Bedlingtonský teriér potřebuje důsledný výcvik.

Popis bedlington teriéra

Vzhled snad nejlépe vystihuje rčení: „Vlk v rouše beránčím". Bedlingtonský teriér patří mezi vzrůstově malá plemena, jeho exteriér je výrazně elegantní, takže budí zdání společenského plemene. Nicméně jeho živé chování prozrazuje zcela jiný temperament. Srst bedlington teriéra je specifická. Je velice hustá, má sklon ke kudrnacení a cupovitosti. Barevné variety plemene - všechna štěňata se rodí v černé, nebo hnědé barvě srsti, která postupně bledne do následujících barevných odstínů: čistě modrá, modrá s hnědou, játrová. Kohoutková výška je stanovena na cca 40,5 cm u psů a na cca 38,5 cm u fen. Tělo má graciézní tvar s výrazně vzhůru klenutým hřbetem, tzv. kapřím. Ocas je středně dlouhý, nasazený poměrně nízce, vybíhající se postupně do špičky. Končetiny má bedlingtonský teriér rovné, krk je tzv. suchý a hlavu nese vysoko zdviženou. Samotná hlava je pak hruškovitého tvaru a směrem k čenichu se výrazně zužuje. Oči mají trojúhelníkový tvar, uši jsou zhruba středně velké, jsou nasazeny velice nízko a jsou nošena svěšeně. Průměrný věk tohoto plemene je 13 - 14 let.

Anglický názec: Bedlington Terriér

Plemeno

 Stabdard FCI: III. - Teriéři. Sekce 1: Velcí a střední teriéři

Oficiální zkratka v ČR: BDT

Číslo standardu: 9 / 24.05.1987 (Velká Británie)

Původ

Nejméně 200 let staré plemeno bylo vyšlechtěno v severní Anglii v roce 1870, křížením Vipeta s Dendi-dimont teriérem a Otterhoundem, pro lov králíků, lišek, jezevců, ale i vyder a jiné malé zvěře. Dřívější Bedlington byl známý jako Rotberteriér a byl velmi výkonným loveckým psem, kterého v severní Anglii používali jako bojovného psa. Později, díky úsilí ctitelů tohoto plemene Bedlingtonovi byli přiznány i jiné elegantní nové formy. První klub milovníků tohoto plemene byl založen v roce 1873. Je široce rozšířen v Evropě, jižní Africe, USA, Kanadě i Austrálii.

Popis

Zevnějškem tento pes připomíná střiženou ovci. Navzdory křehkému zjevu je to pravý teriér: temperamentní, aktivní a urostlý, menší, velmi elegantní. Výška v kohoutku je 38 až 43 cm, hmotnost 8,2 až 10,4 cm. Dlouhá, úzká a oblá hlava s chocholkou z vlnitých hustých bílých vlasů, bez viditelného stopu, hruškovitého tvaru. S protáhlým, jemně lemovaným čumákem. Malé, hluboko posazené, trojúhelníkové oči, jejichž barva závisí od zbarvení psa - u modrých jsou oči i nos černý, u hnědého a pískově hnědého psa jsou oči hnědé. Delší, bachraté, nízko nasazené zavěšené uši se střapcem na konci. Ocas nízko posazený, přiměřeně dlouhý, silný u kořene, postupně se zužující a elegantně prohnutý, ale nikdy nesahá nad výši zad. Srst je charakteristické struktury, hustá, koudelovitá, odstávající, připomínající srst ovce. Zbarvení: modré, játrově hnědé nebo pískové, s tříslovými odznaky nebo bez nich, s překládaným základem.

Výška

V kohoutku má asi 40,5 cm.

Váha

Mezi 8 až 10,5 kg.

Srst

Hustá, koudelovitá, odstávající, připomínající srst ovce.

Charakter

Navzdory křehkému zjevu je to pravý teriér: temperamentní, aktivní a dokonce ostrý. Stále v něm dřímou lovecké instinkty. Pánovi velmi oddaný, přítulný a mazlivý společník a prvotřídní hlídač. Snadno se učí a na rozdíl od mnoha svých příbuzných nevyhledává konflikty s jinými psy. V bytě je to něžná, milující a nádherná bytost, oddaný a laskavý přítel, dětmi zbožňován, je velmi přítulný a šikovný s bystrými reakcemi. Lehce se cvičí. Libuje si v delších procházkách bez vodítka.

Péče

Vyžaduje každodenní rozčesávání speciálním hrubým kartáčem nebo hřebenem, zhruba každé tři měsíce srst upravit stříháním, koupání není nutné, neboť to poškozuje srst.