Inzeráty plemene: Německý špic vlčí
Německý špic vlčí (German Spitz - Keeshound, Deutscher spitz - Wolfspitz, Chien Loup)
výška: 49 cm/ +-6 cm
barva: vlkošedá
Vlčí špic je největším rázem německého špice. V minulosti se používal k hlídání statků v severním Německu a ke hlídání lodí v Holandsku. Hlídání má tedy vrozené a nemusí se tomu učit. I dnes je stále ostražitý, nic mu neujde, ale štěká opravdu jen když má důvod, nikdy ne zbytečně. Je stále živý a veselý. Je mimořádně fixovaný na svojí rodinu, takže se absolutně nehodí k trvalému držení v kotci.
Je velmi učenlivý a lehce vychovatelný, ovšem jako všichni němečtí špicové má výbornou paměť a vše si dlouho pamatuje, tedy je nutností důsledná výchova již od malého štěněte. Majitel musí mít na paměti, že co mu jako štěněti povolí, to bude vlčí špic vyžadovat i jako dospělý, protože si bude pamatovat, že už to jednou povoleno měl. Zároveň je tato důsledná výchova a základní výcvik nutností i proto, že jde o poměrně velkého psa a navíc také psa celkem samostatného a sebevědomého, což vyplývá z toho, že nikdy nepracoval podle příkazů člověka jako třeba ovčáčtí psi, ale hlídal a hlídá zcela samostatně.
Pokud ho ale správně vychováme, jde o psa bezproblémového, k lidem i ke psům je přátelský a výtečně si rozumí s dětimi i s domácími zvířaty. V přírodě může bez problémů chodit na volno, protože jeho lovecký pud je velmi slabý.
Dnes se s ním samozřejmě dají provozovat i různé psí sporty. Některé jsou pro něj méně vhodné a jiné vhodnější. Nejméně vhodné jsou sporty založené na aportu jako je flyball, protože i když ho lze aport naučit, nikdy to nebude dělat s takovým nadšením jako jiná plemena, která jsou rozenými aportéry. Z těch méně vhodných je to nejspíš agility, kde díky své tělesné konstituci nebude dosahovat rychlosti ovčáckých psů jako je např.border kolie, ale bavit ho to určitě bude. U služebního výcviku bude mít pravděpodobně problém s obranami, protože špic má zafixováno, že do lidí se nekousá. Ale je spousta zkoušek bez obran, které s ním lze složit, včetně záchranářských a stopařských.
Velice vhodný je pro něj tanec se psem a určitě by ocenil i dogtrekking, protože procházky v přírodě přímo miluje. Vlčí špicové klidnější povahy můžou být úspěšní i v canisterapii.
Ale protože to je pes, který nějaké speciální zaměstnání přímo nevyžaduje, bude úplně spokojený, když mu dopřejete každý den procházku a budete se mu chvíli věnovat a samozřejmě mu umožníte být s rodinou.
Vlčí špicové nejsou přešlechtění, takže netrpí nějakými zvláštními chorobami a dožívají se v dobrém zdraví až patnácti let.
Srst nepotřebuje žádnou zvláštní údržbu. Nestříhá se, neknotí se ani necuchá a je samočistící, to znamená, že pokud se pes zablátí, po uschnutí z něj špina sama opadá. Češe se jednou týdně, častěji se to nedoporučuje, protože by se mohla poškodit podsada. Častěji češeme pouze na jaře, kdy pes líná a je potřeba odstranit vypadanou podsadu.
Ovšem díky této bohaté podsadě vlčí špic skvěle snáší i ty největší mrazy, zimu přímo miluje a sníh si užívá.
V 90.letech byl k vlčímu špicovi ve standardu přiřazen keeshond. Keeshond má stejný původ jako vlčí špic, ale v Anglii a Americe se chová jako samostatné plemeno. V důsledku tohoto odděleného chovu došlo u keeshonda k určitým změnám hlavně v exteriéru a nyní po sloučení těchto dvou typů je nyní již mnoho vlčích špiců ve skutečnosti typem keeshonda nebo alespoň mezitypu.
Keeshond je menší, kompaktnější (kvadratický), má silnější kostru. Hlava je jemnější, má výraznější stop a širší čelo, čenich je kratší, uši jsou menší, schované v srsti na krku – límci. Jeho osrstění je bohatší, hlavně na krku a nohách. Důraz je kladen na bohatou vatovitou podsadu, tudíž jeho údržba je mnohem náročnější než údržba vlčího špice.
Vlčí špic je vyšší, má menší kontrast v barvě, lehčí kostru, delší čenich, větší uši, srst není tak bohatá. Velký rozdíl je i v barvě. Keeshondi anglických a amerických linií mají většinou krémový nádech, který může přecházet až do oranžova, výjimkou nejsou krémová podsada a krémové nohy. Někteří keeshondi jsou již spíše barvy creme sable než vlkošedé.
FCI - Standard č.: 97/ 5.3.1998 / DmNěmečtí špicové včetně keeshonda a pomeraniana
Země původu: Německo
Datum publikace platného standardu: 5.3.1998
Využití: Pes hlídací a společenský
Klasifikace dle FCI: Skupina 5 Špicové a primitivní psi. Sekce 4 Evropští špicové. Bez pracovní zkoušky
Němečtí špicové jsou potomky psa rašelinného Canis Familaris palustris z doby kamenné a pozdějšího špice kolových staveb a jsou nejstarším plemenem Střední Evropy. Vyvinula se z něj četná další plemena. Za hranicemi německé jazykové oblasti je vlčí špic též nazýván keeshond a trpasličí špic pomeranian.
Špicové vynikají krásnou srstí, jež díky bohaté podsadě odstává od těla. Zvlášť nápadný je mohutný límec kolem krku připomínající hřívu a huňatě obrostlý ocas hrdě nesený nad hřbetem. Hlava podobná lišce s bystrýma očima, zašpičatělýma malýma blízko sebe stojícíma ušima dodává špicovi jeho tolik typické smělé vzezření.
Poměr kohoutkové výšky k délce psa je 1:1.
Německý špic je stále ostražitý, živý a mimořádně fixovaný na svého majitele. Je velmi učenlivý a lehce vychovatelný. Jeho nedůvěřivost k cizím lidem a absence loveckého pudu ho činí ideálním hlídačem pro dům a dvůr. Není ani bázlivý ani agresivní. Odolnost vůči počasí, robustnost a dlouhověkost jsou jeho nejznamenitějšími vlastnostmi.
Hlava špice je středně velká, při pohledu shora vzadu nejširší a zužuje se klínovitě ke špičce nosu.
Stop: Mírně vyvinutý až zdůrazněný, nikdy ne náhlý.
Nos: Nos je kulatý, malý a čistě černý. U všech hnědých špiců je tmavě hnědý.
Čenichová partie: čenich není příliš dlouhý, ani hrubý ani zašpičatělý a je ve vhodném poměru k mozkovně. (u vlčího špice / keeshonda, velkého špice a středního špice cca. 2:3, u malého a trpasličího špice / pomeraniana cca. 2:4).
Pysky: Pysky nejsou převislé, pevně přiléhají a netvoří ke koutkům záhyby. U všech barevných rázů jsou černě pigmentovány, u všech hnědých špiců hnědé.
Čelisti/zuby: Čelisti jsou normálně vyvinuty a vykazují plnocenný nůžkový skus se 42 zuby dle zubního vzorce, přičemž horní řada řezáků přesahuje bez meziprostoru přes dolní čelist a zuby stojí v čelisti kolmo. U malých a trpasličích špiců / pomeranianů jsou tolerovány malé ztráty premolárů. Klešťový skus je u všech špiců přípustný.
Líce: Líce jsou měkce zaoblené, ne vystouplé.
Oči: Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, poněkud šikmo uložené, tmavé barvy. Okraje víček jsou u všech barevných rázů černě pigmentovány, u hnědých špiců tmavě hnědé.
Uši: Malé uši jsou relativně blízko u sebe nasazené a trojúhelnékovitě zašpičatělé. Jsou neseny vždy vzpřímeně s tuhými špičkami.
Středně dlouhý krk je nasazen na plecích široce, v šíji je lehce klenutý, netvoří lalok a je osrstěn límcem připomínajícím hřívu.
Horní linie: Horní linie začíná na špici vzhůru nesených vztyčených uší a přechází v měkkém oblouku v krátký rovný hřbet. Huňatý překlopený ocas, který částečně překrývá hřbet zaobluje siluetu.
Kohoutek / hřbet: Vysoký kohoutek neznatelně přechází v pokud možno krátký, rovný, pevný hřbet.
Bedra: Krátká, široká, silná.
Záď: Záď je široká a krátká, nikdy spadající.
Hrudník: Dostatečně hluboký hrudník je dobře klenutý, přední fronta je dobře vyvinutá.
Spodní linie a břicho: Hrudní koš zasahuje pokud možno co nejdále dozadu, břicho je pouze mírně vtaženo.
Ocas je vysoko nasazen, je středně dlouhý, hned u kořene se stáčí vzhůru a dopředu přes hřbet. Leží pevně na hřbetě. Je velmi huňatě osrstěn. Dvojitá smyčka na jeho konci je přípustná.
Obecně: Rovná, spíše široká fronta.
Plece: Plece jsou dobře osvalené a pevně spojené s hrudním košem. Lopatka je dlouhá a leží šikmo vzad. Přibližně stejně dlouhé rameno s ní svírá úhel asi 90 stupňů.
Loket: Loketní klub je silný, přilehlý k hrudníku a ani vtočený ani vytočený.
Předloktí: Předloktí je středně dlouhé, v poměru k trupu statné a zcela rovné, s dobrými praporci na zadní straně.
Nadprstí: Silné, středně dlouhé nadprstí svírá úhel cca 20 stupňů ke svislé rovině.
Přední tlapky: Přední tlapky jsou pokud možno malé, kulaté, s dobře vedle sebe ležícími a dobře klenutými prsty, tzv. kočičí tlapky. Drápy a polštářky jsou u všech barevných rázů černé, u všech hnědých špiců tmavohnědé.
Obecně: Pánevní končetiny jsou velmi dobře osvalené a až po hlezenní kloub bohatě osrstěné. Zadní končetiny stojí rovně a paralelně.
Stehno / holeň: Kosti stehenní a holenní jsou přibližně stejně dlouhé.
Koleno: Kolenní kloub je silný, jen mírně zaúhlený a v pohybu není vytlačován ani ven ani dovnitř.
Zánártí: Zánártí je středně dlouhé, velmi silné a je kolmo postavené.
Zadní tlapky: Tlapky pánevních končetin jsou pokud možno malé, kulaté, s dobře uzavřenými a dobře vyklenutými prsty, tzv. kočičí tlapky. Polštářky jsou drsné. Barva drápů a polštářků je co možná nejtmavší.
Němečtí špicové se pohybují při dobrém posunu přímo, plynule a pružně.
Kůže na těle pevně přiléhá bez jakýchkoli záhybů.
Němečtí špicové mají dvojitou srst: dlouhé, rovné, odstávající pesíky a krátkou, hustou, vatovitou podsadu. Hlava, uši, přední strana předních i zadních končetin a tlapky jsou osrstěny krátce a hustě (sametově), zbytek těla je porostlý dlouhou a bohatou srstí. Srst není zvlněná, kadeřavá ani chundelatá, na zádech se nedělí do pěšinky. Krk a plece pokrývá hustá hříva. Zadní stranu hrudních končetin porůstají pěkné praporce, pánevní končetiny od zádi až po hlezenní kloub jsou obrostlé bohatými kalhotami. Ocas je bujně osrstěný.
a) Vlčí špic (keeshond): vlkošedá
b) Velký špic: černá, hnědá, bílá
c) Střední špic: černá, hnědá, bílá,oranžová, vlkošedá, jiná
d) Malý špic: černá, hnědá, bílá, oranžová, vlkošedá, jiná
e) Trpasličí špic (pomeranian): černá, hnědá, bílá, oranžová, vlkošedá, jiná
Černý špic: V osrstění černého špice musí být také podsada stejně jako kůže tmavě zbarvená a zbarvení povrchu osrstění musí být lakově černé bez jakéhokoli bílého nebo jiného odznaku.
Hnědý špic: Hnědý špic má být stejnoměrně jednobarevně hnědě zbarven.
Bílý špic: Srst má být čistě bílá, bez jakéhokoliv (zvláště pak žlutavého) nádechu, jaký se zvláště na uších vyskytuje častěji.
Oranžový špic: Oranžový špic má být pravidelně jednobarevný ve středním odstínu.
Vlkošedý špic (keeshond): stříbrošedá s černými špičkami pesíků. Čenich a uši tmavě zbarvené, okolo očí výrazná kresba, sestávající z jemné černé linie, která probíhá šikmo od vnějšího očního koutku k dolnímu okraji nasazení ucha a také čárkovaných linií a stínování, jež tvoří krátké, ale výrazné obočí. Hříva a oblast plecí světlé, hrudní a pánevní končetiny bez černých odznaků pod loktem resp. kolenem, s výjimkou lehkého čárkování přes prsty. Špička ocasu je černá, spodní strana ocasu a kalhoty světle stříbrné.
Jinak zbarvený špic: Pod označení jiné zbarvení spadají všechny barevné tóny, jako krémový, creme-sable, orange-sable, black-and-tan a strakoš. Strakoši musí mít základní barvu bílou. Černé, hnědé, šedé nebo oranžové skvrny musí být rozděleny po celém těle.
a) Vlčí špic / keshond: 49 cm +/- 6 cm
b) Velký špic: 46 cm +/- 4 cm
c) Střední špic: 34 cm +/- 4 cm
d) Malý špic: 26 cm +/- 3 cm
e) Trpasličí špic (pomeranian): 20 cm +/- 2 cm (jedinci pod 18 cm jsou nežádoucí.)
Každá velikostní varianta německého špice má mít hmotnost odpovídající její výšce.
Každá odchylka od výše uvedených bodů se považuje za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Vady stavby těla.
Příliš plochá hlava, vysloveně jablkovitá hlava.
Masově zbarvený nos, pysky a oční víčka.
U vlčích špiců (keeshondů), velkých a středních špiců vady zubů.
Příliš velké a příliš světlé oči, mokvavé oči.
Vady v pohybovém aparátu.
Chybějící obličejová kresba u šedooblačných *) špiců.
Neuzavřená fontanela.
Předkus nebo podkus.
Ektropium a entropium.
Klopené uši.
Zřetelné bílé skvrny u všech ostatních než bílých špiců.
Pozn.: Psi-samci musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata nacházející se zcela v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena