Inzeráty plemene: Jugoslávský trikolorní honič ( Srbský trikolorní honič)
Balkán tvoří od dávných dob hranici mezi východní a západní kulturou a tak rovněž tamější honiči vznikli zřejmě smíšením východních a západních plemen loveckých psů. Geografická struktura tohoto území pak napomáhala vzniku malých národnostních skupin a také vzniku lokálních rázů psích plemen. V době mezi 4. až 6, stoletím n.l. se zde začali usazovat Slované. Počínaje rokem 1354 se toto území dostalo do područí Turků. Všechny národy, které zde tak kdysi sídlily, po sobě zanechaly své stopy a také své psy. Impulsy pro čistý chov loveckých psů pak přišly do těchto zemí s Rakousko – uherskou monarchií. Tehdy důstojníci c. k. armády, mající zálibu v lovu, lovili zde s honiči, které přivezli z domova a také se naučili si cenit místních loveckých psů.
Všichni jugoslávští honiči jsou poměrně větší a hmotnější, také o něco delší oproti výšce v kohoutku než švýcarští a rakouští honiči. Psi zde mají poměrně větší hlavy, uši mají širší a ne tak dlouhé a především ne dovnitř složené jako švýcarští a francouzští honiči. Jednotlivé standardy plemen mají relativně malé odchylky od plemeni k plemeni. Kromě pěti hladkosrstých, anebo spíše krátkosrstých variet jsou zde ještě dvě hrubosrsté. Všichni Balkánští honiči jsou neúnavní lovci i v obtížném terénu. Používají se hlavně pro lov zajíců a lišek, jelenů a divočáků a to jednotlivě, v párech anebo trojicích. Vyzdvihuje se i jejich vhodnost při použití jako barváře.
Srbský tříbarevný honiř (Srpski Trobojni Gonič)
Standard FCI č.: 229/11.12.2002/F
Původ: Srbsko a Černá Hora
Datum zveřejnění platného standardu: 26.11.2002
Použití: honič
Klasifikace FCI: Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou;
tříbarevný honič má totožný původ s ostatními balkánskými honiči. V roce 1946 byla projednávána hypotéza, že toto plemeno je pouze jednou z variet srbského honiče; byl mu přiznán statut samostatné rasy a byl vydán první standard. Jako samostatné plemeno byl tříbarevný honič prvně představen kynologické veřejnosti na Mezinárodní výstavě v Bělehradě 7. a 8. června 1950. FCI uznala plemeno a zveřejnila standard trikolorního honiče 25. července 1961.
je to středně velký pes se silnou konstitucí. Je plný temperamentu, živý a energický.
délka těla, měřená od předhrudí po sedací hrbol je o 10% větší, než výška v kohoutku. Délka hlavy činí 45% výšky v kohoutku.
je věrný, milý, temperamentní; jistý na stopě a velmi houževnatý.
je dlouholebý. Horní osy mozkovny a nosního hřbetu jsou rozbíhavé.
Mozkovna: při pohledu z boku i zepředu je mozkovna mírně vyklenutá, dělící rýha je zřetelná. Týlní hrbol je málo výrazný. Šířka mozkovny mezi ušima je stejná jako vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolem. Nadočnicové oblouky málo výrazné.
Stop: málo výrazný.
Nosní houba: je velká a vždy černá.
Čenichová partie: je klínovitá, o trochu kratší, než mozkovna; žádoucí poměr mezi délkou čenichové partie a mozkovny je 8,5:10. Čenich postupně zeštíhluje od stopu k nosní houbě. Nosní hřbet je rovný. Boční linie nosu jsou sbíhavé.
Pysky: slabé, přiléhavé, středně vyvinuté, dosti krátké a na konci nosu zaoblené. Olemování pysků musí být černé. Horní pysk překrývá spodní; koutek je uzavřený.
Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné. Zuby jsou silné a mají kompletní korektní nůžkový skus. Klešťový skus je přípustný.
Líce: ploché.
Oči: mají mandlový téměř oválný tvar, jsou mírně šikmo uložené. Oční víčka jsou tmavě (nejlépe černě) orámována. Duhovka je co nejtmavší.
Uši: vysoko nasazené, střední délky, zavěšené, přiléhající k lícím, středně široké. Jejich konec je mírně zaoblený. Uši jsou spíše slabé než silné.
Silný; jeho délka je přibližně stejná, jako je délka hlavy. Jeho horní linie je mírně klenutá. S horizontálou svírá úhel 45°až 50°.
obdélníkového rámce. Jeho délka přesahuje o 10% výšku v kohoutku.
Horní linie: rovná.
Kohoutek: nevýrazný.
Hřbet: svalnatý, rovný, silný, delší.
Bedra: svalnatá. Jejich délka je přibližně stejná, jako je délka zádi.
Záď: jen mírně skloněná (20° až 25° ve vztahu k horizontále). Mohutná, svalnatá, široká.
Hrudník: je mohutný. Jeho hloubka odpovídá 50% kohoutkové výšky a jeho obvod ji přesahuje o 20%.
Spodní linie a břicho: výběžek hrudní kosti je jen málo výrazný. Břicho je slabě vtažené.
je nasazen v prodloužené linii hřbetu a zádi. U kořene je silný, ke konci zeštíhluje. Dosahuje k hlezennímu kloubu. Je mírně zatočen směrem vzhůru, je nesen pod úrovní hřbetu. Je porostlý hustou srstí.
Celkový pohled: mohutné, svalnaté, paralelně postavené.
Lopatka: její délka odpovídá téměř délce ramenní kosti. Je osvalená, silná a správně přiléhá k hrudnímu koši. S horizontálou svírá úhel 45°až 50°.
Rámě: mohutné, svalnaté, téměř stejně dlouhé, jako lopatka. S horizontálou svírá úhel v rozmezí 45°až 55°.
Loket: silný, postavený u těla. Vzdálenost od loketního kloubu k zemi se rovná polovině kohoutkové výšky.
Předloktí: rovné, mohutně osvalené.
Karpální kloub: silný.
Metakarpus: mohutný, mírně šikmo postavený (svírá přibližně úhel 15°s vertikálou).
Přední tlapky: kočičí tlapky, prsty silné a sevřené. Silné drápy jsou černě zbarvené. Tmavě zbarvené polštářky jsou dobře vyvinuté.
Celkový pohled: silné, rovné, svalnaté, paralelně postavené.
Stehna: silná, svalnatá, rovná.
Koleno: silné, postavené rovnoběžně se střední osou těla. Kolenní kloub svírá přibližně úhel 120°.
Lýtko: je svalnaté, přibližně stejně dlouhé jako stehno.
Hlezno: mohutné, kolmo postavené, hlezenní kloub svírá úhel mezi 135°– 140°.
Metatarsus: silný, téměř kolmý.
Zadní tlapky: jsou poněkud delší než přední, se silnými a sevřenými prsty. Drápy jsou silné a černé, polštářky tmavě zbarvené, odolné a dostatečně pružné.
prostorný krok, zabírá hodně terénu, energický.
pružná a dobře pigmentovaná, dobře přiléhá k tělu.
krátká, hustá, lesklá, poněkud hrubší, přiléhavá po celém těle; podsada je hustá. Poněkud delší srst je na zadní straně stehen a na spodní straně ocasu.
základní barva je intenzivně červená nebo rezavá (liščí), s černým pláštěm nebo sedlem. Černá může dosahovat až k hlavě, kde tvoří černé znaky na slechách. Bílá se vyskytuje na hlavě, kde tvoří lysinku na čele, pokračuje na nosní hřbet a pysky, pod hrdlo a tvoří též úplný nebo částečný límec na krku. Bílá skvrna na hrudi je přípustná, může pokračovat až na konec sternální kosti, břicho a vnitřní strany stehen. Konec ocasu musí být bílý. Bílá nesmí pokrývat více jak třetinu celkové plochy těla.
psi: 45 – 55 cm, ideální výška 51 cm
feny: 44 – 54 cm, ideální výška 49 cm
všechny odchylky od výše uvedeného textu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
pes agresivní nebo bázlivý
předkus, podkus
chybění jednoho ze zubů. Absence dvou premolárů P1 je tolerována.
skvrnitá (různobarevná) duhovka
příliš dlouhý trup
zatočený ocas, vysoko nesený ocas nebo nesený přetočený na hřbetě. Háček na konci ocasu nebo ocas vychýlený (zakřivený) do strany.
bílá barva stříkané základní barvou
bílá barva přesahující třetinu celkové plochy těla
kohoutková výška mimo hranice, stanovené standardem
Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Inzeráty plemene: Jugoslávský trikolorní honič ( Srbský trikolorní honič)
Nejoblíbenější psí plemena