Inzeráty plemene: Irský červenobílý setr
Irský červenobílý setr
Historie tohoto plemene sahá až do 17. století. Předpokládá se, že téměř jistě vznikl dříve než Irský červený setr, který si však časem získal větší oblibu a Irský červenobílý setr téměř zanikl. Teprve díky chovatelským snahám z počátku 20. století V Irsku se plemeno zase vzmohlo a koncem 20. století se začalo stávat známým i v ostatních zemích. Ještě dnes je však toto plemeno málo známé, což je nesmírná škoda. Při práci je jemný, jistý, rozhodný a lehce ovladatelný, přitom energický a náruživý. Vyzařuje z něj aristokratická vznešenost, ušlechtilost, ladnost a neskutečná radost z pohybu. Za předpokladu trpělivého a citlivého výcviku lze využít všestranně. Irský červenobílý setr je lépe cvičitelný než Irský červený setr, vždy si hlídá svého pána, neutíká. Je kontaktní a rád se učí. Je proto vhodnou alternativou pro ty, kteří chtějí “setra”, ale obávají se, že jej nezvládnou.
Je výborným společníkem, je milý, laskavý, přátelský a má stále dobrou náladu. Je vhodný i k dětem, které miluje a se kterými je vždy ochotný si hrát, jen je třeba počítat s jeho temperamentem, mnohdy si totiž neuvědomuje, že není zrovna nejmenší a nejpomalejší. Velmi miluje blízkost člověka i pohodlí domova. Pokud je dobře proběhnutý, spí pak rád hodiny na zádech či v nejrůznějších směšných polohách nejlépe v měkkém pelíšku či na křesle.
Pokud neplánujete jeho lovecké využití, je třeba jej alespoň příležitostně zaměstnat jinak. Dá se použít na agility, flyboll, dogtrekking. Pokud Vás neláká ani jedno z toho, určitě ocení delší procházky, výlety, cykloturistiku, plavání, hraní a mazlení:) Pak bude velmi rád lenošit v pohodlí domova a svojí rodiny.
Irský červenobílý setr je atletický, silný pes s vyváženou stavbou těla, nepůsobí však robustním dojmem. Je to středně velký pes s výškou v kohoutku od 62 do 66 cm u psa a 57 až 61 cm u feny. Hmotnost se pohybuje cca od 27 do 32 kg. Hlava je vzhledem k tělu poměrně široká, na rozdíl od červeného setra nemá výrazný týlní hrbol. Chrup má pravidelný, skus nůžkový nebo klešťový. Oči oříškové nebo tmavě hnědé (žádanější), uši zavěšené a přiléhající těsně k hlavě. Krk má dlouhý, svalnatý, stejně jako statný trup s hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry. Ocas má střední délku, směrem ke špičce se zužuje. Hrudní i pánevní končetiny jsou pevné a dobře osvalené. Srst má dlouhou, hedvábně jemnou s praporcemi na zadní straně předních i zadních nohou a na vnější straně uší, delší srst v rozumné míře začíná na slabinách, pokračuje na spodní straně hrudníku až na hrdlo ( na všech ostatních částech je srst krátká) . Ostrstění však ani u psů nedosahuje takových rozměrů jako u červeného irského setra nebo anglického setra. Nemusí se trimovat a je nenáročná na údržbu. Barva srsti je bílá v základu se sytě červenými, jasně ohraničenými plotnami (jakýmsi nepsaným ideálem je poměr 60% bílé a 40% červené, maska by měla být souměrná, uši červené, ocas bílý, plotny po těle by neměly tvořit sedlo). Připouští se stříkání (drobné tečky – ale ne promísení srsti červené a bílé) na mordě, tlapkách předních nohou do výše loktů a zadních nohou do výše hlezen. Na jiných partiích těla je nežádoucí. Průměrně se Irský červenobílý setr dožívá 13 let, někteří jedinci i více.
FCI Standard: č. 330 / 15. 6. 2005 / F. Irský červenobílý setr
Původ: Irsko
Datum zveřejnění platného standardu: 19.04.2005
Použití: Je to velmi přátelský společník, stejně v domě jako v poli, červenobílý setr byl vyšlechtěn hlavně pro práci v poli. Standard, jak je zde uveden, musí být chápán především z tohoto pohledu a všichni výstavní rozhodčí musí posuzovat vystavované jedince především optikou pracovního využití.
Klasifikace F.C.I.: Skupina 7 stavěcí psi (ohaři). Sekce 2 stavěcí psi britští a irští. S pracovní zkouškou
Irský setr se objevuje ke konci 17. století. Mimo hranice Irska nebylo příliš známo, že tam existují dva typy setrů, ale je téměř jisté, že červenobílé zbarvení je původnější než to druhé a je především zásluhou výběru výstavních rozhodčích, že se následně objevilo a rozšířilo jednobarevně červené. Když byli irští setři vystavováni těsně před koncem XIX. století, červený setr měl možnost zastínit červenobílého, který se stával čím dál tím vzácnější, až se nakonec mělo za to, že plemeno zaniklo. Ve 20. letech XX. století byly napřeny síly k jeho znovuoživení. Okolo roku 1944 bylo plemeno natolik rozšířené, že mohl být založen jeho klub a zároveň byl vidět dostatečný počet těchto psů i na výstavách a FT v Irsku. Současný klub, nazývaný Společnost pro irského červenobílého setra pracovního a výstavního, byl založen v roce 1981 a díky jeho činnosti je nyní plemeno dobře umístěné na žebříčku obliby jak v Irsku, tak na mezinárodní scéně. Červenobílý irský setr získává úspěchy na FT v konkurenci ostatních plemen stavěcích psů a stále více těchto psů dobývá tituly šampionů práce a šampionů krásy.
Silný, harmonicky stavěný, správných proporcí, bez znaků hrubosti (lymfatičnosti). Je spíše atletický než elegantní. Červenobílý setr byl vyšlechtěn především pro práci v poli a jeho hodnocení na výstavě musí být prováděno právě z tohoto úhlu pohledu.
Je to pes aristokratický, temperamentní a čilý. Vyzařuje z něj půvab a přátelství, ale také rozhodnost, odvaha a pracovní nasazení. Červenobílý setr je lovecký pes pro lov se střelnou zbraní, pracuje jemně, jistě a je snadno voditelný.
Široká v poměru k tělu.
Mozkovna: je střechovitě klenutá, bez výrazného týlního hrbolu, jak ho vidíme u irského červeného setra.
Stop: stop je patrný. (doslova: dobrý stop)
Nosní partie: hranatá, ostře řezaná.
Čelisti: čelisti jsou stejně dlouhé nebo téměř stejně dlouhé.
Zuby: správné zuby. Ideální je nůžkový skus. Klešťový skus je respektován.
Oči: kulaté, mírně vystouplé, spojivky nejsou vidět. Jsou tmavě oříškové nebo tmavě hnědé.
Uši: jsou zavěšené v linii očí, správně vzadu, přiléhají v celé délce k hlavě.
je středně dlouhý, velmi svalnatý, ale nikoli hrubý, mírně klenutý, bez jakékoli tendence k laloku (volné kůži).
silné a svalnaté.
Hřbet: musí být dobře osvalený a silný.
Hrudník: Hluboký, s klenutými žebry.
je středně dlouhý, dosahuje nedále k patnímu kloubu. Je silný u kořene, zeslabuje se směrem ke špičce, aniž by působil dojmem, že je málo osrstěný. Je nesen v úrovni hřbetu, nebo pod ní.
Končetiny, které mají silnou kostru, jsou svalnaté a šlachovité.
Lopatky: šikmo uložené.
Lokty: postavené rovně, ani nevybočené, ani nevbočené.
Předloktí: Rovné, šlachovité, s dobře postavenou kostrou.
Záprstí: Silné.
Široké a silné. Zadní nohy jsou dlouhé a svalnaté od kyčlí k patnímu kloubu.
Podkolení: správně zaúhlené.
Hlezna: Rovná, nevytáčejí se dovnitř ani ven.
Nadprstí: je středně dlouhé a silné.
Prsty jsou dobře sevřené, porostlé srstí mezi prsty.
Dlouhý prostorný lehký klus, harmonický a účinný. Hlava je nesená vysoko. Impulsy, vycházející ze zádi, jsou pravidelné a mohutné. Přední nohy se pohybují prostorně dopředu, ale nízko při zemi. Při pohledu zepředu i zezadu se končetiny pohybují v jedné ose. Pes nestrouhá ani nepřekřižuje předníma ani zadníma nohama.
srst je dlouhá a hedvábná (praporce) na zadní straně předních i zadních nohou a na vnější straně uší. Srst v rozumné míře začíná na slabinách, pokračuje na spodní straně hrudníku až na hrdlo. Tvoří praporce. Všechny praporce jsou rovné, nesmí být kudrnaté, lehké zvlnění je přípustné. Ocas má správnou vlajku. Na všech ostatních partiích těla musí být srst krátká, rovná a bez kudrlin.
Základ musí být bílý s jasně ohraničenými červenými plotnami. Bílá a červená mají být tak živé a výrazné, jak jen je to možné. Připouští se stříkání, ale ne promísení srsti červené a bílé (bělouš) na obličeji, tlapkách, předních nohou do výše loktů a zadních nohou do výše hlezen. Zbarvení bělouše či stříkání na všech jiných partiích těla je velmi nežádoucí a je považováno za vylučující chybu.
pro psy: 62 – 66 cm (24,5 – 26 palců)
pro feny: 57 – 61 cm (22,5 – 24 palců)
všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
kohoutková výška vybočující z hranic standardu u psů i u fen.
Pes jevící známky agresivity
Pes nemající varlata normálního vzhledu
Jelikož stříkání je povoleno na obličeji, tlapkách, předních nohou do výše loktů a zadních do výše hlezen, promísená srst (bělouš) a příliš výraznéstříkání na všech jiných partiích těla jsou velmi nežádoucí a je to považováno za vylučující chybu.
Pozn.: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena