Inzeráty plemene: Hannoverský barvář
Hannoverský barvář je velmi přátelský pes, je klidný, mírný a vyrovnaný. Při lovu se však stává posedlým, houževnatým a velmi vytrvalým. Je vhodný pro lov a díky svému čichu i pro pátrací a záchrannou službu. Pes potřebuje dostatek pohybu, jinak je roztěkaný a neklidný. Nevychází s kočkami ani s jinými domácími zvířaty, s ostatními psy vychází dobře, při své práci je však raději sám.
Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí od 51 cm do 61 cm, váha má být mezi 38 až 44 kg, standard FCI neuvádí přesná čísla. Hannoverský barvář má silnou širokou hlavu, lebka je spíše plochá, rozšiřuje se dozadu. Oči musí být tmavě hnědé, dobře chráněné očními víčky. Uši jsou středně dlouhé, vysoko a široce nasazené, těsně přiléhají k hlavě, musí být rovné bez viditelných záhybů, na konci hladce zaoblené. Nosní hřbet je lehce klenutý až rovný s černým nebo tmavě hnědým velkým a širokým čenichem s široce otevřenými nozdrami. Pysky jsou převislé a zaoblené, pevně překrývají pevné zuby, skus musí být úplný nůžkový, nebo klešťový. Krk má Hannoverský barvář dlouhý a silný, zvolna se rozšiřuje k plecím, kůže na krku je volnější, může být naznačen lalok. Hrudník barváře je velmi prostorný a hluboký, hlubší než širší. Hřbet je silný a pružný, bederní část je mírně klenutá, záď lehce spáditá, dlouhá, široká a silná, břicho je viditelně ale ne příliš výrazně vtažené. Lokty hrudních končetin musí být dobře pohyblivé, přilehlé k tělu. Nohy jsou rovné a dobře osvalené. Pánevní končetiny dominují širokou a prostornou pánví, stehna jsou dobře osvalená, kolena velmi silná, lýtka rovná a pevná. Ocas hannoverského barváře je nasazen vysoko, je dlouhý, lehce zahnutý, u kořene silný, postupně se zužuje. Srst na těle je krátká, hustá a drsná. Na zadní straně končetin a na spodku ocasu je o málo delší a hrubší. Zbarvení je v různých odstínech červeně rezavé, s černým melírem na konečcích chlupů a s tmavou maskou na čenichu.
FCI - Standard Nr. 213/ 14. 04. 1999 / D, Hannoverský barvář
Země původu: Německo
Datum vydání platného originálu: 9.6.1999
Použití: pes pro dosled zvěře, barvář
Klasifikace FCI: Skupina 6 Honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 2: Barváři. S pracovní zkouškou.
Hannoverští barváři pocházejí skoro beze změn z tzv. vodících psů raného středověku. Vodící pes ze skupiny plemen brakýřů získal již v době nejstarších práv germánského lidu (cca 500 n.l.) vyjímečné postavení. S příchodem střelných zbraní byly změněny metody lovu vysoké zvěře. Byl potřeba pes k dosledu postřelené zvěře. Vodící pes pro to měl nejlepší předpoklady, a tak se z něj stal vodící pes-barvář. Obzvláště královský lovecký dvůr v Hannoveru dále zušlechťoval toto plemeno a zachoval osvědčené vodící metody. Od r. 1894 je svěřena péče o rozvoj tohoto plemene loveckému spolku „Verein Hirschmann e.V.“. Odsud se vštípilo pojmenování tohoto plemene jako „hannoverský barvář“. Od té doby byli tito psi chováni se silným zaměřením na výkon a byli vedeni jako výhradní specialisté na dosled spárkaté v jejích revírech.
Je to středně velký, vyvážený a silný pes, zaměřený především na výkon. Dobře stavěné, silně osvalené hrudní i pánevní končetiny má uzpůsobeny k vytrvalé práci. Končetiny nejsou příliš vysoké. Příliš vysoké běhy, zejména přestavěné přední běhy omezují práci s nízkým nosem a jsou netypické. Široký a hluboký hrudník poskytuje plicím mnoho prostoru a umožňují dlouhé namáhavé pronásledování. Lehce zvrásněné čelo a jasné tmavé oko propůjčují hannoverskému barváři pro něj typický vážný výraz. Pro plemeno je také typické základní červené zbarvení, které se vyskytuje od světle plavé až ke tmavému žíhání, které působí skoro jako černé zbarvení.
délka těla / výška v kohoutku: 1,4 / 1
hloubka hrudníku / výška v kohoutku: 0,5 / 1
délka horního hřbetu / délka hlavy: 0,5 / 1
klidné a jisté chování, přičemž k vůdci je citlivý a vůči cizím lidem je odmítavý a zdrženlivý. Vysoká schopnost koncentrace při dohledávce s vyjádřeným smečkovým chováním k vůdci/lovci.
čelo mírně vrásčité
Mozkovna: široká, směrem dozadu se rozšiřuje, mělce klenutá, týlní hrbolek je málo výrazný, nadočnicové oblouky ze strany jasně patrné.
Stop: převážně velmi výrazný, u psů/samců je výraznější nežli u fen.
Nosní houba: široká, převážně černá, zřídka tmavě hnědá. Nos velký, široký, nosní otvory dobře otevřené. Nosní hřbet lehce klenutý nebo skoro rovný, u psů/samců klenutější než u fen, pozvolna se zužující.
Čenichová část: silná, hluboká a široká, dobře vyvinutá (asi 50% délky hlavy) pro pracovní použití. Silné čelisti.
Pysky: široce převislé a dobře zaoblené.
Čelisti/zuby: Čelisti jsou normálně vyvinuté, velmi silné, rovné, poskytující všem zubům patřičný prostor. 42 zubů. Nůžkový nebo klešťový skus.
Líce: silně osvalené a velmi silné.
Oči: Ani mělko ani hluboko uložené, dobře uzavřená víčka, duhovka tmavě hnědá. Bez ektropia a entropia.
Závěs/ucho: střední délky, vysoko a široko nasazené, hladké a bez stočení, těsně přiléhající k hlavě, dole tupě zaoblené.
Dlouhý a silný, směrem k hrudníku se pozvolna rozšiřuje. Kůže na hrdle je plná a volná, lehké utváření laloku je přípustné.
Hřbetní linie: dlouhá, často lehce přestavěná
Kohoutek: normálně vystupující, nasazení krku silné
Záda: pevná
Bedra: lehce klenutá, široká a pružná
Záď: široká a dlouhá, směrem k ocasu lehce spáditá
Hrudník: hluboký a prostorný, více hluboký jak široký
Dolní linie a břicho: pozvolna stoupající dolní linie, břicho lehce vtažené
vysoko nasazený, dlouhý a málo zatočený, v nasazení silný, a pozvolna se zužující ke špičce.
Celkově: ze strany se jeví kolmé, postaveny pod tělem a rovné. Zepředu pozorovány rovné, často sbíhavé. V poměru k trupu mají hrudní končetiny vyvážené proporce.
Ramena: Lopatky ploše přiléhají, jsou pevně osvalené, dobře šikmo položené.
Nadloktí: dlouhé
Lokty: umístěné dobře vzadu a přiléhající
Předloktí: rovné, dobře osvalené
Zápěstní kloub: široký, skoro rovný
Zápěstí: Ne zcela kolmé
Tlapky: silné, okrouhlé, prsty dobře klenuté a sevřené; polštářky velké a pevné, drápy silné.
Celkově: Ze strany se jeví namířeny dopředu anebo také lehce dozadu. Dobře úhlené. Zezadu rovné. Pro středně velkého psa s větší délkou než výškou jsou v poměru k tělu normální.
Pánev: široká a prostorná
Stehno: silně osvalené
Koleno: úhel je více jak 120°
Bérec: rovný a suchý
Patní kloub: široký a silný
Nárt: skoro kolmý k podlaze
Zadní tlapky: okrouhlé, prsty sevřené.
Ovládá všechny druhy chodů, přičemž je plný hybnosti, pružný a ve cvalu prostorný. Při pracovním nasazení se upřednostňuje krok a cval.
silná, správně volná, převážně vrásčitá na hlavě a případně v oblasti krku. Typické je vrásčité čelo.
krátká, hustá, drsná až tvrdá, pouze na zadní straně stehen poněkud delší a hrubší. Osrstění ocasu je drsné a tvrdé, na spodní straně poněkud delší a hrubší.
světlá až tmavá jelení červeň, více méně silně žíhaná, s maskou i bez masky. Malé bílé fleky na hrudi se tolerují.
Psi 50-55 cm
Feny 48-53 cm
Psi 30-40 kg
Feny 25-35 kg
Každá odchylka od vyjmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni odchylky a se zřetelem na její vliv na zdraví a pohodu psa.
Kvadratická stavba
Slabá kostra
Vady skusu/chrupu: chybějící P1 nebo jiný zub, předkus, podkus
Ektropium, entropium
Stočené nebo malé ucho
Pes vzadu silně přestavěný
Hřbet pronesený anebo kapří
Sudovitý hrudník
Silně křivý anebo slabý ocas
Strmá anebo volná lopatka
Silný kravský anebo sudovitý postoj
Rozevřené tlapky, zaječí tlapky
Agresivita anebo plachost
Výše vyjmenované vady v silném projevu anebo v hojném výskytu
Psi vykazující zřetelné fyzické abnormality nebo poruchy chování musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi/samci musí vykazovat dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela sestoupená v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena