Inzeráty plemene: Coton de Tulear
Název tohoto psíka nám zní velice exoticky, tak jako jméno ostrova Madagaskar, z kterého tento psík pochází. Ale jak získal své pojmenování? Hlavním důvodem bylo asi to, že cotonek se pohyboval nejvíce v okolí bavlníkových plantáží a také jedním z důvodu bylo, že hlavním vývozním artiklem Madagaskaru byla bavlna. Ale tou nejdůležitější příčinou bylo to, že struktrura jeho srsti je podobná bavlníkovému chmýří a její barva je podobná plodům bavlníku, které jsou bílé se žlutavým až hnědým nádechem. Tím jsme objasnili jméno coton, ale proč součástí jeho jména je de Tuléar ? Na to je jednoduchá odpověď. Protože cotonek pochází z madagaskarského města Toliara, francouzsky Tuléar.
Jak už jsme uvedli, zemí původu je malebný ostrov Madagaskar v Indickém oceánu. Byl to ostrov plný bavlníkových a banánových plantáží, rýžových polí, koření a orchidejí .Ostrov je zajímavý svou různorodou krajinou a podnebím. Můžeme zde poznat deštné pralesy, chladné horské podnebí a na jihu ostrova u Mysu sv. Marie i písečné duny. Po dlouhou dobu byl Madagaskar francouzskou kolonií, ale až v roce 1960 se stal nezávislou Malgašskou republikou a jeho obyvatelé se nazývají Malgaši.
Pravdu, jak se tento milý psík dostal na ostrov, se asi už nikdy nedozvíme. O jeho příchodu na ostrov kolují jen legendy. První legenda nás zavádí do 15. – 16. století. V té době plula loď směrem do západní Indie. Legenda připouští, že to mohl být i pirátský škuner a cotonek byl součástí pirátského lupu. Při její plavbě ji překvapila bouře nad oceánem a nedaleko madagaskarského pobřeží loď ztroskotala. Na palubě byl párek bílých psíků, který doplaval do jižní části ostrova do okolí města Toliary ( Tuléar). A nebo cotonek byl na palubě korábu portugalského kapitána Diego Diase, který objevil Madagaskar při své plavbě směrem do Indie dne 10. srpna roku 1500 ? A nějakým způsobem se dostal z lodi ? Poslední legenda vypráví o tom, že cotonek byl vyšlechtěn jako psík španělského královského dvora někdy na přelomu 17. a 18. století jako královský psík, který byl určen pro královský dvůr a šlechtu. A v tomto případě jsou podezříváni evropští obchodníci, kteří mohli v 18. století přivézt cotonka na Madagaskar, jako druh bišonka a tím se stal obchodním artiklem a jeho prostřednictvím se měly otevřít dveře šlechty , která žila na Madagaskaru a měl pomoci ke zdárným obchodům. Minulost cotonka je opředena záhadou, ale faktem zůstává, že cotonek pochází z Madagaskaru.
Plemeno Coton de Tuléar se může pyšnit svým titulem „ Královský pes“. Opět jsou zde rozpory o tom, jak tento titul získal. Buď mu byl udělen u španělského královského dvora, kde mohl být údajně vyšlechtěn a nebo mu byl udělen francouzskou šlechtou, která žila na Madagaskaru v době kolonizace ostrova někdy v 18. století. Cotonka prý mohli vlastnit pouze prominentní obyvatelé Madagaskaru a pro prosté lidi byl udělen zákaz vlastnit tyto psíky.
Ať se cotonek dostal jakýmkoliv způsobem na ostrov , určitě to ze začátku neměl v divoké přírodě Madagaskaru jednoduché. Ale dokázal zde přežít a tím vyhrál. Bylo to zejména pro jeho některé povahové rysy, ke kterým můžeme přičíst, vytrvalost, chytrost, mrštnost a jednou z důležitých vlastností, byla vlastnost rychlého běžce. Takže , když tyto jeho vlastnosti sečteme, určitě nebylo pro něj tak těžké, naučit se lovit a naučit se žít z jednoho pohledu v krásné a druhého v kruté madagaskarské přírodě. Jen takto mohl přežít a přežil.Již malgašská legenda vypráví o jeho rychlosti a chytrosti. Vypráví o skupině cotonů, která chtěla přebrodit řeku, a ta byla plná krokodýlů. Nejdříve si cotoni našli vhodný brod a pak jeden z nich začal vytrvale štěkat na vzdáleném břehu a když krokodýly odlákal, doběhl ostatní a přebrodil se s nimi. A jaký je cotonek nyní ? Báječným rodinným psem, který miluje děti. Je připraven kdykoliv ke hrám. Je oddaný svému pánovi a umí dokonale oplácet jeho lásku. Nevybírá si jen jednoho příslušníka rodiny jako svého pána, ale jeho pánem je rodina celá. Respektuje i jiná zvířata žíjící v rodině. Ale pozor, jeho instinkt lovce někdy přetrvává. Je schopen Vám domů přinést, zejména na podzim, nějakého toho rejska a nebo myšku. A v jeho kulatých, inteligentních očích čtete : „ Hele, co jsem přinesl a chytil.“ O to nepříjemnější je to, že Vám je ji schopen přinést do domu živou a začne si s ní hrát. Je velice bdělý, ale není zbytečně uštěkaný. Ke svému štěkotu ho vede spíše jeho pud hlídače. Pro svou velikost je ideálním společníkem do městských bytů. Díky své temperamentní a živé povaze ocení procházky přírodou a jak miluje čerstvě napadený sníh. Svůj temperament umí využít i při hrách doma. Pod jeho vatovou srstí se skrývá na jednu stranu klidný, mírný, ale na stranu druhou, temperamentní a sportovní pes. Je výborný k výcviku agility a v této disciplíně je velice úspěšný hlavně ve Finsku a Rakousku. Díky své povaze si ve Francii získal další titul a to : „ Antidepresivní pes“. Tento titul si získal velice oprávněně a to díky své lásce k dětem a lidem a především díky své věrné povaze. A proto ho ve Francii používají v dětských domovech, v ústavech pro postižené děti a dokonce i v domovech pro staré a opuštěné lidi jako společníka. Je psem vhodným pro Canisterapii. Pro svou učenlivost začíná vynikat i v nové disciplíně, která se jmenuje „ Tanec se psem“. Samozřejmě , že cotonek se řadí mezi společenská plemena, ale pozor není to žádný gaučák. Má výborný orientační smysl. A jak Vás svými kousky dokáže rozesmát. Asi byste to do něj neřekli, ale tento chomáček vaty umí chodit po zadních a předvádět různé skopičiny, že i odpůrci psů roztávají. V souvislosti s jeho povahou mu lidé začali říkat“ Malý komediant“. Ale přezdívek si tento psík získal povícero : např. v sousednímu Slovensku ho nazývají bavlnka, u nás bavlníček.
Výchova psa Coton de Tuléar se obejde bez křiku a tvrdosti. Jeho povahové rysy Vám umožní cotonka vychovávat i klidným hlasem. A když výchovu pojmete jako napínavou hru, máte vyhráno. Je celkem poslušný, takže nebývá problémem a nestává se, když cotonka přivoláte, aby k Vám nepřiběhl. S výchovou by se mělo začít již ve štěněcím věku a měl by s ní začít už chovatel.
Srst potřebuje pravidelné česání a kartáčování. Hlavně po procházkách např. v lese, kdy se do srsti zamotají úlomky větviček, jehličí atd. Pokud se Vám cotonek ušpiní, stačí srst řádně prokartáčovat a i tím se srst pročistí. Při kartáčování používáme rozčesávače převážně ve spreji , které jsou určené pro dlouhosrstá plemena. Nevyžaduje časté koupání. Pokud je už potřeba cotonka vykoupat, používáme šampony pro dlouhosrsté a bílé psy a před koupáním musíme srst vždy řádně vyčesat. Po koupání musíme vždy ošetřit srst kondicionerem opět pro dlouhosrstá plemena. Abychom docílili žádaného efektu, měla by být srst vysušena vždy fénem, ale nepoužíváme horký vzduch. Srst se neupravuje zásadním střihem jako je u plemene např. Bichon á poil Frisé a nebo Pudl. Spíše jde o úpravy např. vytvarování srsti na tlapkách atd. Svou srstí se cotonek zařazuje mezi plemena, která netrpí línacími obdobími. A proto je potřeba ve věku, kdy se mění srst ze štěněcí na dospělou, kartáčovat velice často, abychom dopomohli výměně srsti. V tomto věku je to nejhorší období, ale když to překonáme, máme vyhráno.
Barva srsti je bílá nebo bílá se stíny – náznaky plavé nebo světle šedé. U narozených štěňátek jsou tyto barevné znaky tmavší, ale postupem času dorůstají do žádaného odstínu a to ve věku cca 2 měsíce. Je nutné, ale si pamatovat , že základní barva je bílá, což znamená, že 2/3 srsti musí být v barvě bílé. Některým cotonkům jejich barevné znaky zůstávají do dospělosti, některým odrůstají a mají v dospělosti pouze bílou srst.
STANDARD PLEMENE COTON DE TULÉAR
Země původu: Madagaskar
Patronát: Francie
Datum publikace platného původního standardu: 25.11.1999
Použití: Společenský pes.
Klasifikace FCI: Skupina 9 - společenští psi a psi pro doprovod, Sekce 1.2 – Coton de Tuléar, Bez zkoušek z výkonu.
Psi plemene Coton de Tuléar byli importováni do Francie již dlouho před oficiálním uznáním tohoto plemene v roce 1970; tam si tento nově příchozí pes z Madagaskaru rychle získal místo na vrcholu mezi společenskými psy. Dnes je rozšířen po celém světě.
Malý společenský pes s dlouhou bílou srstí vatové struktury srsti, kulatých tmavých očí a inteligentního výrazu.
poměr kohoutkové výšky k celkové délce těla činí 2 : 3
poměr délky hlavy k délce těla činí 2 : 5
poměr délky lebky k délce tlamy činí 9 : 5
Psi tohoto plemene jsou veselé povahy, vyrovnaní a velmi přívětiví k ostatním psům i lidem; jsou schopni dokonale se přizpůsobit každému životnímu stylu. Povaha psů plemene Coton de Tuléar je jedním z nejdůležitějších charakteristických znaků plemene.
Krátká, při pohledu shora trojúhelníková.
Lebka: Při pohledu zepředu lehce klenutá; v poměru k délce velmi široká; nadočnicové oblouky málo vyvinuté; lehce naznačená čelní rýha; týlní hrbol a hřeben týlní kosti málo vyjádřen; jařmové oblouky dobře vyvinuté.
Stop: Málo zdůrazněný.
Nosní houba: Nasazena v prodloužení hřbetu nosu; černá; hnědá barva se toleruje. Dobře otevřené nosní otvory.
Hřbet nosu: Rovný.
Pysky: Tenké, pevně přilehlé; pigmentované v barvě nosní houby.
Čelisti / zuby: Dobře vyrovnané zuby; nůžkový skus, klešťový skus, nebo obrácený nůžkový skus (těsně přiléhající předkus), zuby musejí být v kontaktu; chybění PM 1 (první premolár) se nepenalizuje; na M3 se nebere zřetel.
Líce: Suché.
Oči: Spíše kulaté, tmavé, živé, široko od sebe posazené; okraj víček je dobře pigmentovaný, podle barvy nosní houby černý nebo hnědý.
Uši: Visící, trojúhelníkové, nasazené vysoko na lebce, na konci tenké; jsou neseny přilehlé k líci a dosahují až ke koutku tlamy; jsou pokryty bílou srstí, nebo srstí se stopami světle šedé (směs bílých a černých chlupů budí dojem světle šedé), nebo se žlutavým nádechem (směs bílých a plavých chlupů budí dojem světle plavého nádechu).
Dobře osvalený, lehce klenutý; dobře nasazený; poměr šíje k tělu činí 1 : 5; těsně napjatá kůže bez náznaku laloku.
Celkově: Horní linie velmi lehce konvexní; délka psa přesahuje jeho výšku.
Kohoutek: Málo vyjádřený.
Hřbet a bedra: Pevný hřbet; horní linie lehce klenutá; bedra dobře osvalená.
Záď: Šikmá, krátká a svalnatá.
Hrudník: Dobře vyvinutý, dosahující až k loktům, dlouhý; žebra dobře klenutá.
Dolní linie a břicho: Vtažené, ale nepůsobí jako chrtí.
Nízko nasazen v prodloužení páteře.
V klidu dosahuje až k hleznům; špička lehce zvednutá.
V pohybu nesen „vesele“ (zahnutý nad hřbet, špička ukazuje směrem k týlu, kohoutku, hřbetu, bedrům). U psů s bohatým osrstěním může špička ocasu ležet na hřbetě nebo bedrech.
Celkový vzhled: Hrudní končetiny stojí svisle.
Plece a nadloktí: Šikmo uložené lopatky, plece svalnaté; úhel mezi lopatkou a pažní kostí činí zhruba 120°; délka pažní kosti odpovídá délce lopatky.
Předloktí: Úhel mezi pažní a vřetenní kostí činí zhruba 120°; předloktí jsou postavena svisle a vzájemně rovnoběžná; jsou dobře osvalená a dobré síly kostry; délka předloktí odpovídá délce pažní kosti.
Zápěstní kloub: Je prodloužením předloktí.
Přední nadprstí: Silné; při pohledu ze strany velmi lehce skloněné.
Tlapky hrudních končetin: Malé, kulaté. Prsty těsně přiléhající a klenuté; polštářky tlap pigmentované.
Celkově: Pánevní končetiny jsou postaveny kolmo k zemi; paspárky nejsou žádoucí, ale jejich výskyt se nepenalizuje.
Stehno: Silně osvalené; úhel pánve ke stehenní kosti činí zhruba 80°.
Lýtko: Šikmo postavené; se stehenní kostí svírá úhel zhruba 120°.
Hlezno: Suché, dobře vyjádřené; úhel hlezna zhruba 160°.
Nárt: Svisle postavený.
Tlapky pánevních končetin: Jako u hrudních končetin.
Lehký a volný, nepříliš prostorný; v pohybu zůstává horní linie rovná, nepruží.
Jemná, dobře napjatá na celém těle; je růžová a může být pigmentovaná.
Jak sám název plemene napovídá, jedním z důležitých znaků plemene je jeho srst: je velmi jemná a hebká, podobná chmýří bavlny, nikdy není tvrdá ani drsná. Srst je hustá, bohatá a smí být lehce zvlněná.
Základní barva bílá. Stopy světle šedé (směs z bílých a černých chlupů) nebo nádech plavé (směs z bílých a plavých chlupů) jsou povoleny na uších. Na ostatních částech těla se takové stopy tolerují, pokud neruší celkový bílý dojem srsti. Nevyhledávají se však.
Pes: 26 až 28 cm, s tolerancí 2 cm nad a 1 cm pod tuto míru
Fena: 23 až 25 cm, s tolerancí 2 cm nad a 1 cm pod tuto míru
Pes: 4 až maximálně 6 kg
Fena: 3,5 až maximálně 5 kg
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Mozkovna: Plochá, nebo příliš klenutá; štíhlá lebka.
Tlama: Disproporce v poměru mozkovny a tlamy.
Oči: Světlé, příliš mandlového tvaru; entropium, ektropium, vypouklé oči.
Uši: Příliš krátké, nedostatečně dlouhé osrstění; uši složené dozadu (růžičkové uši).
Krk: Příliš krátký, neodsazený od plecí; hubený.
Horní linie: Příliš klenutá nebo sedlovitě prohnutá.
Záď: Vodorovná, úzká.
Plece: Strmé.
Končetiny: Vytočené nebo vbočené lokty; sudovitý nebo kravský postoj; strmé úhlení.
Srst: Příliš krátká, příliš zvlněná, kadeřavá.
Pigmentace: Oční víčka nebo pysky pigmentované jen zčásti, nebo jen světle pigmentované, depigmentovaná nosní houba; příznaky depigmentace ve skvrnách.
Celkové nedostatky v typu:
Nedostatky v typu (nedostatečně vyjádřené typické plemenné znaky, takže zvíře se svým celkovým vzhledem ostatním psům svého plemene již příliš nepodobá).
Velikost a hmotnost mimo standardem předepsané meze a tolerance.
Hřbet nosu: Klenutý.
Oči: Silně vystupující s příznaky nanismu; příliš světlé oči, oči nestejných barev.
Uši: Zpola nebo zcela vztyčené.
Ocas: Nedosahující k hleznu; vysoko nasazený; zcela stočený (tvořící uzavřený kroužek); položený na hřbetě nebo na stehně; ocas rovně vztyčený; ztráta ocasu.
Srst: Atypická; kadeřavá, vlněná, hedvábná.
Barva: Silně skvrnitá; jakýkoliv náznak černé skvrny.
Pigmentace: Naprostá depigmentace očních víček, nosní houby nebo pysků.
Předkus nebo podkus se ztrátou kontaktu zubů; svisle rozházené řezáky.
Chybění jiných zubů než PM1; na M3 se nebere zřetel.
Agresivní nebo extrémně bojácní psi.
Pozn.: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena