Inzerce psů, psí inzerce
Přihlášení / Registrace

Východosibiřská lajka

Inzeráty plemene: Východosibiřská lajka

Popis plemene: Východosibiřská lajka

Východosibiřská lajka

Povaha a charakter 

Východosibiřská lajka je klidné a vyrovnané povahy. Je velmi inteligentní a snadno se učí. Rychle si zvyká a není pro ni problém žít i v městské zástavbě, pokud jí ovšem bude poskytnut dostatek pohybu. Díky svému sportovnímu založení se hodí pro různé psí aktivity a sporty. Je velmi přátelská, s návštěvami nemívá problém. K malým dětem se chová trpělivě. Svému pánovi je velmi oddaným společníkem. I přes svou kamarádskou povahu je dobrým hlídačem.

Popis plemene

Východosibiřská lajka dorůstá výšky feny 53 až 61 cm, psi 55 až 63 cm, váha se pohybuje okolo 18 – 23 kg. Hlava má tvar klínu s širokým temenem. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna. Nosní houba je černá u světle zbarvených jedinců je povolena hnědá. Skus je nůžkový. Oči jsou oválné, zešikma položené a mají tmavou barvu. Trojúhelníkovité uši má vztyčené. Krk je dobře osvalený, délka je skoro stejná jako délka hlavy. Hrudník má východosibiřská lajka hluboký a široký, břicho má vtažené. Dlouhá záda se mírně svažují, jsou dobře osvalená, bedra jsou široká. Končetiny má rovné. Ocas mívá tvar srpu nebo může být zatočen do kruhu, který je položen na zádech. Srpovitě stočený ocas je nošen vztyčený. Srst je dlouhá, krycí je rovná a hustá, podsada hebká a hustá. Na krku bývá vytvořen límec. Zbarvení je šedé, pepř a sůl, černé, hnědé a skvrnité.

Péče o východosibiřskou lajku

O srst východosibiřské lajky není potřeba nijak zvlášť pečovat. Je velmi hustá, proto může být toto plemeno chováno celoročně venku, kde ovšem nesmí chybět zateplená bouda. Díky se své inteligenci se východosibiřská lajka snadno cvičí. Hodí se pro různé psí sporty. Je vhodným plemenem pro tahání saní či jiných těžších břemen. Nesmíme opomenout také její lovecké schopnosti, proto je dobré být ve volné přírodě ostražití.

Původ a historie plemene

Východosibiřská lajka byla vyšlechtěna v 19. století v Rusku na Sibiři a řadí se mezi největší lajky. Mezi jejími předky patří jiné severské lajky například lamutská, amurská nebo evenkišská, které byly mezi sebou kříženy a daly vzniknout dnešní východosibiřské lajce. Původním posláním tohoto plemene byl lov zvěře i ptactva. Zvěř dokáže vyhledat a zadržet do příchodu lovce. V dnešní době je spíše rodinným a sportovním plemenem, pro lov se nepoužívá tak často. Východosibiřská lajka byla registrována roku 1947. Dnešní standard pochází z roku 1980.

 

Charakteristika plemene: Východosibiřská lajka

Federation Cynologique Internationale

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

F.C.I.-Standard č. 305 / 19.08.1996 / D    Východosibiřská lajka  (Vostočno-Sibirskaja Lajka)

Země původu: Rusko

Datum publikace originálního platného standardu: 03.06.1980

Použití: všestranný lovecký pes, také tažný a saňový pes.

Zařazení dle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2    severští lovečtí psi. Se zkouškou z výkonu.

Krátké historické shrnutí

východosibiřská lajka byla vyšlechtěna v zalesněných oblastech východní Sibiře a Dálného Východu křížením mezi evenkišskou, lamutkou, amurskou a jinými lajkami.

Celkový vzhled

robustní konstituce, silná kostra, dobře vyvinuté osvalení.

Důležité poměry

index formátu (= délka těla x 100 : kohoutková výška) je pro psy 104 – 108 a pro feny 106 – 110.

Povaha / Temperament

vyrovnaný, živý.

Hlava

Mozkovna

Lebka: klínovitá, se širokým temenem. Týlní hrbolek jasně vyznačený.

Stop: přechod temene v tlamu je málo vyznačený.

Obličejová část

Nosní houba: černá. U bílé nebo světle žluté barvy srsti je přípustná i hnědá barva nosní houby.

Tlama: délka tlamy odpovídá délce mozkovny. Horní linie tlamy a mozkovny jsou paralelní. Z profilu je tlama klínovitá. Pysky suché a přiléhající.

Zuby: silné bílé zuby, nůžkový skus.

Oči: ne příliš velké, oválné, šikmo položené, tmavé barvy.

Uši: vztyčené uši, trojúhelníkového tvaru.

Krk

osvalený. Je zhruba stejně dlouhý jako hlava.

Trup

Kohoutek: dobře vyvinutý; je nejvyšším bodem hřbetní linie.

Bedra: široká, osvalená, velmi málo vyklenutá.

Záď: široká, poměrně dlouhá, mírně spáditá.

Hrudník: hluboký, široký, osvalený.

Břicho: lehce vtažené.

Ocas

srpovitý nebo stočený do kroužku. Srpovitý ocas je nesen vzhůru nebo zatočený vpřed. Ocas stočený do kroužku leží na zádi. Natažený ocas dosahuje k hleznu nebo může být o 1 – 2 cm kratší.

Končetiny

Hrudní končetiny

rovné a paralelní. Úhel mezi ramenní lopatkou a nadloktím dosahuje 90 – 100°. Hrudní končetiny jsou o trochu delší než polovina kohoutkové výšky. Nadprstí je lehce šikmé.

Pánevní končetiny

rovné a paralelní, s dobře vyznačeným úhlením kloubů. Nadprstí je téměř kolmé. Paspárky mohou být ponechány.

Tlapky

téměř kulaté.

Pohyb / Chody

typickým pohybem je cval, střídaný klusem.

Kůže

silná, bez vrásek.

Osrstění

Srst

dlouhá. Krycí srst je hrubá, hustá, rovná. Na krku a plecích vytváří límec a u psů také hřívu na kohoutku. Podsada je hustá a měkká.

Barva

pepř a sůl, bílá, šedá, černá, červená nebo hnědá ve všech odstínech, skvrnitá, stříkaná. Na končetinách jsou povoleny malé skvrny či stříkání v příslušné barvě.

Výška a hmotnost

Výška v kohoutku

Psi:    55 až 63 cm.

Feny:    53 až 61 cm.

Hmotnost

Hmotnost F.C.I. neuvádí

Vady

jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Inzeráty plemene: Východosibiřská lajka