Inzeráty plemene: Velký švýcarský salašnický pes
Velký švýcarský salašnický pes (Grosser schweizer sennenhund)
I přes svůj impozantní vzhled má velký švýcarský salašnický pes mírnou vyrovnanou povahu. Může se chlubit odvahou a inteligencí, v každé situaci se chová nebojácně a jistě. Patří mezi ostražité věrné hlídače a ochránce, který vás nenechá nikdy ve „štychu" a zasáhne vždy v pravou chvíli.
K dětem je milý, brzy si k rodině vybuduje silné pouto. Pokud nezanedbáte jeho výchovu, stane se poslušným a dobře ovladatelným. Chybí mu lovecký instinkt, a tak dobře vychází i s jinými domácími zvířaty. Pokud vás zná, dočkáte se bezmezné dobromyslnosti a přítulnosti, v opačném případě narazíte na sebejistou osobnost psa, většinou se však nechová dominantně. Velký švýcarský salašnický pes je ideální rodinný společník.
Velký švýcarský salašnický pes je mohutné tělesné stavby s krátkým a zavalitým krkem. Je vždy krátkosrstý a tříbarevný. Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílými symetrickými znaky. Hnědočervenou barvu pozorujeme mezi základní černou a bílými znaky na tvářích a nohou. Dále pak nad očima a spodní straně ocasu. Bílé znaky jsou na hrudi, čele (lysina) a tlamě, dole na tlapách a na konci ocasu. Tmavé oči mají mandlový tvar a jsou přímo posazené. Ocas velkého švýcarského salašnického psa je těžký, bohatě osrstěný a v klidu svěšený. Pes má kohoutkovou výšku 65 - 72 cm, fena 60 - 68 cm. Hmotnost není přímo určená, pohybuje se od 50 až do 70 kg.
Velkému švýcarskému salašnickému psu nepostačí obyčejné procházky, vyžaduje mnohem více pohybu a venčení potřebují zpestřit nepřebernými úkoly a dováděním. Brzy si zamilují jakoukoli hru, nebo honičku. Pastevecké instinkty se projevují neustálým naháněním všech přítomných dohromady a upřímným smutkem, když se někdo odtrhne od skupiny a vyrazí jinam.
Salašničtí psi se rádi učí a mají pevné nervy, často se tedy cvičí jako asistenční psi, kde nezklamou ani v husté a hlučné dopravě. Nejsou agresivní, příliš se k nim proto nehodí výcvik obranáře.
Velký švýcarský salašnický pes nevyžaduje žádnou speciální péči o srst, největším oříškem pro majitele je spíše to, jak psa zabavit, aby se neukousal nudou.
Velcí salašničtí psi pocházejí ze psů starých Římanů. V odloučených alpských údolích se pak dále vyvíjeli v odlišná plemena podobných zabarvení, ale různých velikostí, nebo forem ocasu. Největší rasy se dříve používaly i pro tah menších vozíků, plemeno však pomalu vymíralo. K dalšímu rozkvětu pak došlo až v našem století, švýcarští psi se považovali hlavně za řeznické, ochraňovali dobytek. Povšiml si jich až švýcarský kynolog Heim v roce 1908, plemeno osamostatnil od Bernských salašnických psů a zavedl první organizovaný chov. Plemeno Velký švýcarský salašnický pes se používalo i za 2. světové války k nošení těžkých nákladů a k tahu v nepřístupných horských terénech. Existuje však mnoho blízce příbuzných plemen, například entlebušský salašnický pes, který se rodí již se zakrnělým ocasem, bernský salašnický pes, nebo appenzellský salašnický pes s ocasem stočeným nad hřbet.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
FCI standard č.: 58 / 5.5.2003 / D Velký švýcarský salačnický pes (Grosser schweizer sennenhund)
Země původu: Švýcarsko
Datum publikace originálního platného standardu: 25. 03. 2003.
Použití: Původně hlídací a tažný pes; dnes také společenský pes, obranář a rodinný pes.
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 2 Pinčové a knírači – molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi. Bez pracovní zkoušky.
U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft – SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli prof. Albertu Heimovi, velkému příznivci švýcarských salašnických psů, představeni dva krátkosrstí bernští salašničtí psi. Profesor Heim v nich poznal původní velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé a jejichž předkové byli dříve značně rozšířeni po celé střední Evropě jako řezničtí psi a používali se také jako hlídací a tažní psi a psi k pohánění dobytka. Švýcarská kynologická společnost uznala velké švýcarské salašnické psy jako samostatné plemeno v roce 1909, kdy byli zapsáni do švýcarské plemenné knihy psů (svazek 12). V roce 1912 byl za účelem rozvoje a udržení čistokrevnosti plemene založen samostatný klub pro velké švýcarské salašnické psy – „Klub für Grosse Schweizer Sennenhunde“. Mezinárodní organizací FCI bylo toto plemeno uznáno až 5. února 1939, kdy byl publikován první standard. Dnes se velcí švýcarští salašničtí psi chovají i v dalších evropských zemích, kde jsou vysoce ceněni pro svoji klidnou a spolehlivou povahu a především jako rodinní psi.
Tříbarevný, statný pes silných kostí a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost Pohlavní výraz psů a fen je výrazně odlišen.
Délka trupu (měřená od vrcholu ramene k sedacímu hrbolu) : Kohoutková výška = 10 : 9.
Hloubka hrudníku : Kohoutková výška = 1 : 2.
Délka mozkovny : Délka tlamy = 1 : 1.
Šířka mozkovny : Šířka tlamy = 2 : 1.
Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k důvěrně známým osobám, sebejistý vůči cizím; střední temperament.
V souladu s trupem je silná, ale není těžká. Hlava psů je většinou mohutnější než hlava fen.
Lebka: Plochá a široká. Střední rýha začínající na odsazení čela (stopu) se směrem vzhůru pozvolna ztrácí.
Stop: Málo vyjádřen.
Nosní houba: Černá.
Tlama: Silná, delší než hluboká; při pohledu shora ani ze strany není špičatá. Hřbet nosu rovný, bez střední rýhy.
Pysky: Málo vyvinuté, přiléhající; černě pigmentované. Pysky nejsou převislé.
Čelisti / zuby: Čelisti silné. Silný, úplný a pravidelný nůžkový skus. Chybění 2 zubů (prvních třeňových zubů P1 nebo druhých třeňových zubů P2) se toleruje. Na chybějící M3 (3. stoličky) se nebere zřetel.
Oči: Středně velké, mandlového tvaru, ani hluboko uložené, ani vystupující, barvy lískového oříšku až kaštanově hnědé; výraz: bystrý, přátelský. Oční víčka dobře přiléhající. Okraje víček tmavě pigmentované.
Uši: středně velké, trojúhelníkové, poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhají ploše k hlavě, při vzbuzené pozornosti psa směřují dopředu. Vevnitř i zevně dobře osrstěné.
silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý. Žádný lalok.
Poněkud delší než kohoutková výška.
Hřbet: Středně dlouhý, silný a rovný.
Bedra: Široká a silně osvalená.
Záď: Dlouhá a široká, klesající v měkkém zaoblení; není přestavěná ani sražená.
Hruď: Silná, široká, dosahující až k loktům. Hrudní koš kulatě oválného průřezu, není ani plochý, ani sudovitý. Předhrudí je dobře vyvinuté.
Dolní linie z profilu a břicho: Břicho a slabiny málo vtažené.
Ve svém nasazení harmonicky navazuje na záď, je poměrně těžký, dosahující až k hleznu. V klidu visící; při vzbuzené pozornosti psa a za pohybu nesen výš a lehce zahnutý nahoru, ale nikdy nekroužkuje ani není nesen sklopený nad hřbetem.
Všeobecně: Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.
Plece: Lopatky dlouhé, silné, šikmo postavené, přiléhající a dobře osvalené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel.
Předloktí: Silných kostí, rovné.
Přední nadprstí: Pevné; při pohledu zepředu přímo navazuje na předloktí; při pohledu ze stran je postaveno téměř svisle.
Všeobecně: Při pohledu zezadu jsou rovné a postaveny nepříliš úzce. Zadní nadprstí a tlapy nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven; Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno.
Stehna: Poměrně dlouhá; Kýty široké, silné a dobře osvalené.
Kolenní klouby: Výrazně tupě zaúhlené.
Lýtka: Poměrně dlouhá.
Hlezno: Silné a dobře zaúhlené.
Silné, rovně směřující, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty a silnými drápy.
Ve všech chodech prostorný, stejnoměrný a plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházející z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
Patrová srst s hustou, středně dlouhou krycí srstí a hustou, pokud možno tmavě šedou až černě zbarvenou podsadou. Krátká krycí srst je při zachování podsady přípustná.
Typické trojbarevné zbarvení: Základní barva je černá se symetrickými hnědočervenými a bílými odznaky. Červenohnědé znaky se nacházejí mezi černou srstí a bílými znaky na lících, nad očima, na vnitřní straně uší, po stranách hrudníku, na všech čtyřech končetinách a na spodní straně ocasu. Bílé znaky se nacházejí na hlavě (lysinka a tlama), na hrdle a hrudi (průběžný znak), na tlapách a na špičce ocasu. Mezi lysinkou a červenohnědými odznaky nad očima by měl zůstat proužek černé. Bílá skvrna na šíji nebo bílý límec se tolerují.
psi: 65 - 72 cm
feny: 60 - 68 cm
F.C.I. hmutnost neuvádí
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Nejisté chování.
Chybění jiných zubů než nejvýše dvou premolárů (prvních třeňových zubů PM1 nebo druhých třeňových zubů PM2). Na M3 se nebere zřetel. Klešťový skus.
Světlé oči; nedostatečně uzavřená víčka.
Osrstění: Prosvítající žlutohnědá nebo světlešedá podsada. Nečisté barvy.
Chyby kresby srsti: Chybějící kresba na hlavě, příliš široká lysina. Bílá kresba na tlamě výrazně přesahující koutky pysků. Bílé „holinky“ (bílá dosahující výš než k zápěstí či hleznu). Nápadně asymetrická kresba.
Těžké vady povahy (bojácnost nebo agresivita).
Podkus, předkus, zkřížený skus.
Entropium, ektropium.
Jedno nebo obě modré oči („skleněné oko“).
Krátká srst bez podsady.
Dlouhá srst.
Chybějící trojbarevné zbarvení.
Základní barva jiná než černá.
Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena