Inzeráty plemene: Velký modrý gaskoňský honič
Velký modrý gaskoňský honič
byl vyšlechtěn ve Francii již ve středověku. Je možné, že vznikl křížením finských loveckých psů s bloodhoundy. Původně se využíval jako lovecký pes a to pro lov a hon velké zvěře a vlků. V současné době se využívá jako lovecký pes, ale především pro lov drobné zvěře.
Velký modrý gaskoňský honič je větší, krásně stavěný pes. Je velmi inteligentní a dá se celkem snadno vycvičit. Velký modrý gaskoňský honič je přátelský a milý pes, který je skvělým společníkem a mile se chová i k dětem. Při lovu je vytrvalý a odvážný. Je to aktivní pes, který potřebuje pravidelný pohyb a zátěž. Jeho srst je krátká, hustá a bohatá.
Velký modrý gaskoňský honič je dobrosrdečný a chytrý pes. Ke všem členům rodiny se chová velmi kamarádsky. Je to domácí miláček. Má vynikající lovecké schopnosti a smysly. Povahou je spíše barvář, než honič. Potřebuje pravidelnou fyzickou zátěž.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
Standard F.C.I. č.: 22 / 24.01.1996 / F Velký modrý gaskoňský honič (Grand bleu de Gascogne)
Země původu: Francie
Datum zveřejnění platného standardu: 24.01.1996
Použití: honič, používaný k lovu se střelnou zbraní, někdy rovněž ke štvanicím velké zvěře, ale i zajíce, většinou ve smečce, ale může být používán i individuelně, jako stopař.
Zařazení dle F.C.I.: skupina 6 – honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1.1 – velcí honiči. S pracovní zkouškou
Toto plemeno je velmi starobylé, je současníkem Svatého Huberta, právě tito psi tvořili ve XIV. století smečku Gastona Phoeba, hraběte z Foix, který je používal k lovu vlků, medvědů a černé zvěře. Plemeno bylo hojně používané na jihu a jihozápadě Francie a zvláště v Gaskoňsku, po němž dostalo své jméno. Tento honič je předkem všech plemen honičů, kteří jsou označováni jako „jižní“.
je to honič velkého plemene, výrazně francouzského typu zvláště v hlavě, zbarvení a výrazu. Je impozantní, působící dojmem klidné síly a velké vznešenosti.
je klidný, dobře ovladatelný;
Mozkovna: z pohledu zepředu mírně klenutá, nepříliš široká; týlní hrbol je patrný; z pohledu seshora je mozkovna oválného tvaru; fronta je plná;
Stop: je málo výrazný;
Nos: černý, velký, s dobře otevřenými nozdrami;
Pysky: dobře vyvinuté, dobře zakrývají spodní čelist a dávají čenichu hranatý tvar; koutek je dobře patrný, nikoli však volný (větrný).
Nosní hřbet: je stejně dlouhý, jako mozkovna, silný, lehce klenutý;
Čelisti: mají nůžkový skus, řezáky jsou dobře postavené v čelistech;
Líce: suché, kůže na nich vytváří jednu nebo dvě vrásky;
Oči: oválné, zdají se hluboko uložené pod silnými víčky; jsou hnědé; spodní víčko je někdy volnější; mají milý a trochu smutný výraz;
Uši: jsou charakteristické pro modrého honiče; jsou slabé, stáčejí se v záhyby, zakončené do špičky, jsou dlouhé – musí dosahovat ke špičce nosu; mají úzký úpon a jsou zavěšené pod linií očí.
je středně dlouhý, mírně klenutý, s výrazným lalokem.
Hřbet: je spíše delší, ale pevný.
Bedra: jsou pevně spojená se hřbetem.
Záď: je mírně spáditá, dávající vyniknout kyčlím.
Hrudník: je dlouhý a široký, dosahující k lokti. Hruď je široká.
Žebra: jsou středně klenutá a dlouhá.
Slabiny: jsou ploché a hluboké.
je spíše silný, někdy s nemnoha delšími chlupy na spodní straně, dosahuje k patnímu kloubu, u kořene je silný, zeštíhluje se ke konci, je nesen šavlovitě.
Celkový pohled: jsou mohutné.
Lopatka: dost dlouhá, svalnatá, správně šikmá.
Loket: přiléhá k tělu.
Předloktí: kosti jsou silné, šlachy viditelné.
Tlapky: mají tvar delšího oválu, jsou suché, prsty sevřené; polštářky a drápy jsou černé.
Celkový pohled: jsou rovněž mohutné.
Stehna: dlouhá a svalnatá.
Hlezno: široké, lehce zaúhlené, dobře postavené.
pravidelný a nonšalantní.
je dosti silná, pružná, černá nebo silně mramorovaná s černými plotnami, nikdy není zcela bílá. Viditelné sliznice jsou černé.
krátká, dost tvrdá, dobře pokrývající kůži.
černé a bílé chlupy jsou celkově promíšené (bělouš), což psu dává břidlicově modrý odstín; Jsou povoleny i černé plotny většího či menšího rozsahu. Dvě černé plotny (maska) jsou vždy umístěny po obou stranách hlavy, pokrývají uši, jsou rozloženy okolo očí a končí na lících; na temeni mozkovny se nespojují, jsou rozděleny bílou lysinou, v jejímž středu se často nachází malá černá skvrna, typická pro plemeno; dva znaky pálení více či méně výrazného jsou umístěny nad očima (čtyřočák); pálení se nachází také na lících, pyskách, vnitřní straně uší, na končetinách a u kořene ocasu.
psi: 65 – 72 cm
feny: 62 – 68 cm
F.C.I. standard hmotnost neuvádí
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti;
Hlava příliš krátká
mozkovna příliš plochá nebo příliš úzká
uši zavěšené vysoko, krátké, nedostatečně stočené
Tělo chybějící substance
měkká horní linie
spáditá záď
křivý prut
Končetiny slabá kostra
strmá lopatka
měkká tlapka
hlezna vbočená při pohledu zezadu
Srst příliš měkká a krátká
Povaha,nedůvěřivý jedinec
chybění typu
každé jiné zbarvení, než jaké uvádí standard
světlé oči
těžké anatomické deformace
viditelné invalidní poškození
bázlivost nebo agresivita
předkus nebo podkus
Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena