Velký francouzsko-anglický trikolorní honič

Velký anglo-francouzský trikolorní honič  (Grand Anglo-francais Tricolore)

Původ plemene

Pochází ze severní Francie, kde vznikl křížení anglických a francouzských psů, což připomíná i jeho název. Z anglických psů se na jeho vzhledu podílel především foxhound.

Popis plemene

Velký, pevný, elegantní hladkosrstý honič. Hlava středně široká, spíše plochá, s málo výrazným týlním hrbolem, nadočnicové oblouky zřetelné. Stop vyznačen. Nosní hřbet středně dlouhý, téměř jako mozkovna, rovný. Pysky vyvinuté, poněkud hranaté. Oči velké, hnědé, černě orámované. Uši středně dlouhé, nasazené zeširoka na úrovni očí, ploché, ke konci se mírně stáčejí. Krk dlouhý a silný, bez zřetelného laloku. Hřbet rovný a pevný. Bedra široká, svalnatá, spíše krátká. Záď spáditá. Hrudník hluboký a široký. Ocas správné délky, elegantně nesený, dobře osrstěný. Končetiny svalnaté, dlouhé, dobře formované. Srst krátká, jemnější či tvrdší. Zbarvení trikolorní, s černým pláštěm nebo většími či menšími plotnami, s jasným pálením.

Charakteristika plemene

I když je jako smečkové zvíře k ostatním psům snášenlivý a dobře vychází s lidmi, dominující v jeho povaze jsou lovecké instinkty a chuť za každou cenu pronásledovat kořist. Jako samostatně pracující pes nikdy nebyl zvyklý těsně spolupracovat s člověkem, je proto nezávislý a velmi samostatný.

Zvláštní nároky plemene

Vzhledem ke své velikosti a původnímu poslání potřebuje obrovské množství pohybu, které mu však majitel ve stísněných středoevropských podmínkách jen stěží může poskytnout, protože má široký rozptyl a výchova k poslušnosti je velmi obtížná.

Užití plemene

Byl používán k lovu malé zvěře ve smečkách: jeho úkolem bylo zvěř vyhledat, pronásledovat a štěkotem lovcům naznačit, kde se právě nachází. Dodnes výhradně pracovní pes, k jinému účelu, např. jako pes rodinný, se prakticky nevyužívá. Přispívá k tomu i fakt, že francouzští lovci ho do neloveckých rukou dávají jen neradi.

Výskyt plemene

Velmi vzácný. Ve Francii je ještě tradičně ve smečkách držen v některých psincích, mimo zemi původu se s ním setkáváme i na největších výstavách jen ojediněle.