Inzeráty plemene: Tyrolský honič
Tyrolský honič, Tyrolský brakýř (Tiroler Bracke)
Tyrolský honič ma svůj původ u starodávného Keltského psa. Je to ideální pracovní pes, kterého využívají lovci v terénech hor a lesů. Je také skvělým loveckým psem a využívá se především pro lov zajíců a lišek. Již císař Maxmilián I. využíval kolem roku 1500 tohoto psa pro lovecké účely. V roce 1860 byl započat čistý chov tohoto plemene a v roce 1908 byl tento pes oficiálně uznán. V současné době se také může využívat jako lovecký pes, ale především se chová jako společník.
Tyrolský honič je středně velký, silný pes, který je velmi dobře osvalený. Je to přátelský pes, který je velice oddaný svému pánovi. Je inteligentní , ale občas bývá svéhlavý. Tyrolský honič je velmi vytrvalý a to se projevuje zvláště při honech. Má vynikající smysl pro směr a má skvělý čich. Je to trpělivý, aktivní a čilý pes a potřebuje pravidelný pohyb a zátěž. Jeho srst je silná a dvojitá a podsrstí má spíše hrubší. Srst Tyrolského honiče nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
FCI - Standard č. 68/ 18. 06. 1995 / D Tyrolský honič, Tyrolský brakýř (Tiroler Bracke)
Země původu: Rakousko
Datum zveřejnění platného standardu: 10.10.1995
Použití: Tyrolský brakýř je ideální užitkový pes pro lov v lese a v horách. Používá se pro individuální práci brakýře (solo) k hlasitému lovu zajíce a lišky a jako barvář pro dosled veškeré zvěře.
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honič. S pracovní zkouškou (lov a dosled po barvě)
Jako všichni honiči, i tyrolský brakýř pochází z původního keltského honiče; svým dobrým osrstěním (pesíky) je představitelem nejpůvodnějšího honiče. Již kolem roku 1500 používal při lovu v Tyrolsku tyto ušlechtilé honiče císař Maxmilián I.; který ve svých knihách o lovu konstatuje, že právě mezi nimi vyhledával stopaře – psy vodiče. Okolo roku 1860 se začalo v Tyrolsku se systematickým čistokrevným chovem; standard byl zveřejněn v roce 1896 a plemeno bylo oficielně uznáno v roce 1908. Ze všech četných kdysi existujících variet tyrolských brakýřů se zachovaly jenom variety černá s pálením a plavá (červená). V roce 1994 byl ze standardu vypuštěn nízkonohý tyrolský brakýř.
e to středně velký pes střední síly kostry; silný, osvalený, šlachovitý, delších, plynulých linií, robustní a zdravý. Má obdélníkový tělesný rámec, spíše delší než vysoký.
je to pes s pevnou povahou, vášnivý lovec s velmi jemným nosem, který samostatně vyhledává a vydatně loví, je výrazně hlasitý na stopě; kterou výborně drží a má dobrý orientační smysl
Mozkovna: široká, suchá, mírně klenutá.
Stop: výrazný.
Nos: černý, jeho vertikální obrys není kolmý
Čenichová partie: středně hluboká, nosní hřbet je rovný.
Pysky: jsou krátké a těsně přiléhají k čelistem.
Čelisti/Zuby: silný a kompletní nůžkový skus. Žádoucí je úplný chrup se 42 zuby, chybění celkem dvou P1 nebo P2 (premoláry 1 nebo 2) se toleruje, přičemž M3 (moláry 3) nejsou brány v potaz (nepřihlíží se k nim)
Oči: oční bulvy jsou velké, nejsou hluboko uložené v očních důlcích; tvar oka je kruhový, duhovka je tmavě hnědá, okraje oční blány jsou pigmentované; oční víčka dobře přiléhají k oční kouli.
Uši: uši jsou široké, vysoko nasazené, na koncích zaoblené; při mírném natažení směrem dopředu dosahují až k horním špičákům.
je mírně klenutý, ani nízko, ani vysoko nasazený, suchý, bez laloku.
je dlouhé.
Kohoutek: výrazný, tvoří nejvyšší bod hřbetní linie.
Hřbet: rovný, pevný, středně široký.
Záď: mírně skloněná, ne spáditá, široká a dlouhá.
Hrudník: velmi hluboký, středně široký, s dobře vyklenutým předhrudím.
Spodní linie a břicho: jen mírně vtažené, slabiny střední hloubky.
vysoko nasazený, dlouhý, dosahuje alespoň k hlezennímu kloubu; pokud je pes vzrušený, nese jej vysoko; prohnutí ve tvaru šavle je přípustné. Osrstění ve formě kartáče je žádoucí.
Celkově: jsou rovné.
Lopatky: jsou šikmo uložené, dobře osvalené.
Předloktí: je dobře zaúhlené.
Celkově: jsou dobře zaúhlené
Stehna: široká a velmi dobře osvalená.
silné, se sevřenými a dobře klenutými prsty a silnými polštářky.
prostorný, velmi rychlý, vydatný.
husté pesíky s podsadou, srst je spíše hrubší než jemná. Břicho je osrstěné; na stehnech jsou zřetelné kalhoty; ocas je dobře osrstěn a má hustý kartáč.
plavé, nebo černé s pálením (může být také trikolórní).
Varieta plavá: červená, jelení červeň, červenožlutá. Zbarvení světle žluté je nežádoucí.
Varieta černá s pálením: plášť nebo sedlo jsou černé s většinou ne jasně ohraničeným pálením na končetinách, na hrudi, na břiše a na hlavě. Plavé/tříslové znaky nad očima (čtyřočák) jsou přípustné.
Bílé znaky: (přípustné pro obě barevné variety): límec, bílé znaky na hrudi a na spodní straně hrudníku, na tlapkách a na končetinách. Chybění bílých znaků se nepovažuje za chybu.
psi: 44 – 50 cm
feny: 42 – 48 cm
Hmotnost se vypočítává podle kohoutkové výšky. F.C.I. standard hmotnos neuvádí.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a se zřetelem na jejich vliv na zdraví a pohodu psa.
chrtovitý vzhled, příliš vysoké nohy, příliš nízké nohy
hrubá mozkovna
spuštěné pysky
oči skleněné (bílá duhovka), břízové (bílé skvrny v hnědé duhovce)
uši příliš krátké, příliš dlouhé, stáčející se
hřbet příliš dlouhý, příliš měkký
plachost
agresivita nebo bázlivost
hnědá nosní houba
předkus, podkus
chybění více jak celkem dvou premolárů P1 anebo P2
pes zřetelně strakatý
pes zbarvený játrově hnědě
Psi vykazující zřetelné fyzické abnormality nebo poruchy chování musí být diskvalifikováni.
Pozn.: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena