Inzeráty plemene: Trpasličí pinč
Trpasličí pinč (malý hladkosrstý pinč, německý pinč, srnčí ratlík)
Pinč je přirozeně nebojácný, aktivní a inteligentní. při správné motivaci se dobře cvičí a bez problémů zvládá stresové situace a je velmi adaptabilní. K cizím lidem se chová s přiměřenou nedůvěrou, dobře vychází s dětmi a při dobré výchově mu nedělá problém ani soužití s domácími zvířaty. Každý kdo si pinče pořizuje, musí počítat s tím, že je to pes aktivní, který potřebuje zábavu a zaměstnání. Pro pěkný vzhled a spokojenost potřebuje také poměrně dost pohybu. Svou hbitostí, rychlostí a ochotou učit se novému jsou přímo předurčeni k agility.
Nezbytná je důsledná výchova, ale pozor - surovost a nespravedlnost pinč nesnese a reaguje na ní agresí. Je to pes pro každého činorodého člověka, který si dokáže zjednat přirozený respekt, zároveň ale také dokáže respektovat psa jako partnera. Pinč se dá snadno cvičit, neočekávejte ale od něj slepou strojovou poslušnost - odporuje to jeho inteligenci a samostatnosti. Historie plemene dává základ k většímu sklonu ke štěkání. Chronicky uštěkaní psi které občas vídáme jsou ale produktem nudy a nicnedělání. Pinč je inteligentní a aktivní pes který potřebuje zaměstnání. Když mu ho dáme, nebudeme o něm doma ani vědět natož aby obtěžoval štěkotem. Pinč byl chován jako lovec myší, potkanů a všeho co by mohlo na dvoře škodit. Většina pinčů má proto velmi vyvinutý lovecký pud a na poli si před nimi žádná potenciální kořist nemůže být jistá. Protože však pinč stoprocentně respektuje majetek svého pána a svou smečku, není problém ho navyknout i na domácí zvířata, pokud postupujeme přiměřeně opatrně a dáme psu najevo, že zvíře je naše a patří k domácnosti. Pinč je značně sebevědomý a všechno co dělá myslí smrtelně vážně. Pokud potká jiného, stejně dominantního psa, neváhá si to s ním jít vyřídit bez ohledu na velikost. Všem rvačkám je proto nutné zabránit už v zárodku. Pinč totiž nepatří mezi psy kteří by se vzdávali.
Toto plemeno je ideální pro chov v bytě ve městech, vyhovuje svou velikostí a nenáročnou údržbou srsti.V extrémně nepříznivém počasí je třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména uším, které jsou dnes již nekupírované a mají tendenci omrzat. V tomto případě poslouží silná vrstva vazelíny nebo sádla kterým okraje uší namažeme. Samozřejmě základní ochranou před prochladnutím je nechat psa aby se hýbal, nenutit ho v zimě sedět nebo stát.
Jisté je, že na území Německa jakož i jinde v západní Evropě jsou pinčové původní a že se zde vyskytovali v různých velikostech, barvách a typech srsti byl i trpasličí pinč byl chován v hojném počtu, ale spíše neorganizovaně, často pod názvem srnčí pinč. Zvláště ve Vídni byla chována varieta harlekýn, s tmavě hnědými nebo černými plotnami na stříbřitě šedém nebo načervenale šedivém podkladu. Jako barvy byly uváděny: černá, žlutá srnčí, čokoládově hnědá a pepř a sůl. Maximální velikost nepřesahovala 3,5 kg. Teprve po založení speciálního chovatelského klubu v tehdejším Německu v roce 1895 se začala psát historie organizovaného chovu. Základy plemen byly podchyceny a daly vzniknout moderním plemenům. Dá se říci, že všechna současná plemena pinčů a kníračů mají společné předky. V roce 1930 byla stanovena horní hranice výšky na 30 cm, nebyla však stanovena hranice spodní. Chovatelé se snažili o vyšlechtění co nejmenších jedinců, což s sebo neslo některé negativní průvodní znaky nanismu, jako jsou kulatější mozkovna, kratší čenich, velké, leckdy vykulené oči, drobné zoubky, které se špatně vejdou do úzké čelisti (především řezáky) případě špatné nervy. Avšak snahou chovatelů, aby se malý hladkosrstý pinč co nejvíce přibližoval tělesnými tvary a hlavou dobrmanovi a střednímu německému pinči, proto standard z roku 1956 stanovuje minimální výšku na 25 cm a umožňuje tak počátek chovu moderního trpasličího pinče, který představuje dokonalou zmenšeninu pinče německého bez známek miniaturizace, s plochou hlavou, kvalitní srstí a celkově silnou konstitucí.
Trpasličí pinč je pes, který je svou velikostí přímo ideální do města a do bytu. Je malý, milý a přítulný. Navíc je skvělý hlídač a jeho štěkot rozhodně předčí kdejaký alarm. Rozhodně se nenechá uplatit, k cizím je dost nedůvěřivý. Jinak je to dostatečně sebevědomý a vyrovnaný rodinný a společenský pes. Jeho malý vzrůst mu nebrání být velkým bojovníkem a sportovcem. Sport, jakým je například agility, dogdancing atd., kde může uplatnit svoji hbitost, rychlost a hravost, je pro něj přímo ideální. Když se na vašem pozemku vyskytne nevyžádaná návštěva, můžete si být jistí, že se o tom ihned dozvíte nejen vy, ale pravděpodobně i nejbližší sousedé. To může být výhoda i nevýhoda.
Pes se jednoduše a ochotně cvičí, je ho k tomu potřeba vést s důsledností už od mládí, ale výsledek určitě stojí za to. Ne každé malé plemeno je tak ochotné k práci jako právě malý hladkosrstý pinč.
Charakteristický znak plemene udávají už různé přívlastky v několika používaných názvech (trpasličí, malý, miniaturní). Dnes má ideální pes výšku 25 až 30 cm a váhu 4 až 6 kg. Srst trpasličího knírače podle standardu má být krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez lysin. Rozlišujeme 2 barevné typy: „selfcolored" (jednobarevní - jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá a „black and tan"), černí s pálením - lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Hlava je přiměřeně velká, oči tmavé a ováné, uši do písmene V, převislé. Nos a pysky musí mít malý hladkosrstý pinč černé. Tělo je čtvercového rámce, nohy jsou silně osvalené. Pro plemeno je typický prostorný, uvolněný, plynulý klus. Pohyb je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, s dobrou délkou kroku. Od r. 1995 se ocas a uši netupírují.
Co se týče péče o srst, nejsou s ratlíkem žádné velké starosti. K vyčesávání srsti je nejlepší gumový kartáč, srst se „leští" vlhkou látkou. Pokud chcete chovat pejska v bytě, jistě tuto jednoduchou „údržbu" oceníte. Po příchodu z procházky stačí vzít namočenou žínku a psovi jednoduše otřít tlapky.
Každý zná přísloví „třást se jako ratlík". Zřejmě souvisí s již zmiňovanou miniaturizací plemene, která se projevovala mnoha nepříjemnými vedlejšími efekty, včetně třesení - příliš malí psi s horším krevním oběhem v chladném počasí trpěli. Dnešní psi plemene malý hladkosrstý pinč jsou vůči počasí mnohem odolnější. Je dokonce možné je chovat celoročně venku, pokud mají stále k dispozici teplé, suché a závětrné místo. Pro společenské plemeno je pochopitelně příjemnější a přirozené sdílet příbytek s lidmi.
O původu pinče nemáme mnoho informací. Přestože se ví, že v 19. stol. bylo chováno mnoho těchto psů a jejich chov probíhal v Německu a ve Skandinávii už po několik století, samostatným plemenem se malý hladkosrstý pinč stal až v roce 1895, kdy vznikl Německý klub chovatelů pinčů. Ve 20. letech minulého století bylo plemeno dovezeno do USA, kde si rychle získalo velkou popularitu a brzy na to i vlastní klub. U nás bylo na vrcholu své slávy za první republiky. V této době se chov orientoval na zmenšování pinče. Na výstavách se dávali za vzor ti nejmenší psi, často i s jasně patrnými znaky degenerace. Například lysé uši, vypoulené oči, podsazené nohy, roztřesená postava, hlava ve tvaru jablka a jiné. Chov srnčích ratlíků je dnes zaměřený na udržení vyvážené stavby těla, které má být silné a svalnaté. Cílem chovu není produkovat malé a často nemocné „třasořitky", ale zdravé a použitelné psy.
Trpasličí pinč
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
Standard F.C.I. číslo 185/11.08.2000/D Trpasličí pinč (Zwergpinscher)
Země původu: Německo
Zařazení dle F.C.I.: Skupina: 2 – Pinčové a knírači, molosi, švýcarští pastevečtí psi a ostatní rasy. Sekce: 1 – Pinčové a knírači, bez pracovní zkoušky
Použití: Domácí a doprovodný pes
Trpasličí pinč se choval již na přelomu století ve velkých počtech, přičemž v chovné knize z r. 1925 se dokládá na 1 300 záznamů. Při existenci mnoha barevných rázů pěstovaly se jako u německého pinče barvy černá a se světlými znaky a jednobarevná červená až tónovaná dohněda.
Trpasličí pinč je zmenšeným obrazem německého pinče bez vyjádření trpasličích jevů. Jeho elegantní, kvadratická stavba těla zřetelně vyniká svou krátkou lesklou srstí.
Živý, plný temperamentu, sebejistý a vyrovnaný. To vše z něj činí příjemného a rodinného doprovodného psa.
stavba těla se má v poměru délky k výšce co možno nejvíce jako kvadratická,
celková délka hlavy (od špičky nosu až k týlnímu hrbolu) odpovídá polovině hřbetní části (od kohoutku až po nasazení ocasu).
Lebka: je silná, protáhlá bez silně vystupujícího týlního hrbolu.
Čelo: ploché bez vrásek, paralelně k nosnímu hřbetu.
Stop: je lehký, ale přesto zřetelně naznačený.
Oči: Tmavé, oválné, které přiléhají s černě pigmentovanými okraji víček.
Uši: Vzpřímené nebo klopené, vysoko nasazené do tvaru V. Okraje ušních boltců přiléhají k lícím směrem dopředu na spánky, přičemž by zlom neměl přesahovat horní část hlavy.
Tlama(morda) : Končí tupým klínem. Hřbet nosu je rovný.
Nosní houba: Čenich je dobře tvarovaný a černý.
Pysky: Černé, pevné, hladce přiléhající k čelistem, koutek pysků je uzavřen.
Čelisti/zuby: Horní a spodní čelisti silné. Úplný chrup (42 zubů dle vzorce) je silný s dobrým skusem a čistě bílými zuby. Žvýkací svalstvo dobře vyvinuté, bez rušivé tvorby tkání.
Ušlechtile klenutý, nepříliš krátký, přecházející bez přechodného nasazení harmonicky do plecí (ke kohoutku), suchý, bez laloku nebo volné kůže na hrdle. Kůže na krku napjatá, přiléhající bez záhybů.
Horní linie profilu: Přechod od kohoutku směrem vzad je lehce spadající.
Kohoutek: Vytváří nejvyšší místo horní linie.
Hřbet: Silný, krátký a pevný.
Bedra: Bederní partie silná. Vzdálenost od posledního žeberního oblouku až k pánevním hrbolům (obloukům) je proto tak krátká, aby pes působil kompaktním dojmem.
Záď: Lehce zaoblená a neznatelně přechází k nasazení ocasu.
Hruď: Přiměřeně široká, v průřezu oválná, sahající až k loktům. Přední část hrudi je markantně vyznačena prsní kostí.
Spodní linie profilu a břicho: Slabiny ne přehnaně vztažené a zadní spodní strana hrudního koše vytváří dobře stoupající linii.
Ponechán v přírodním stavu (bez umělých zásahů).
Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu silné, rovné a v postavení nejsou úzké. Předloktí jsou při bočním pohledu rovná.
Plece (ramena): Lopatky jsou přilehlé pevně k hrudnímu koši, oboustranně jsou lopatky dobře osvalené, převyšují trnové výběžky hrudních obratlů. Pokud možno mají být dobře šikmo položené dozadu pod úhlem cca 50 ° vůči vodorovné rovině.
Nadloktí (ramena): Dobře přilehlá k trupu, silná a osvalená s úhlem 90 ° až 105 ° vůči lopatce.
Lokty: Bezchybně přilehlé – nevytáčejí se ani ven ani dovnitř.
Předloktí: Dobře vyvinutá a osvalená. Při pohledu zepředu a ze strany zcela rovná.
Zápěstí: Silná a stabilní.
Nadprstí: Silná a pružná, při pohledu zpředu svislá, při pohledu ze strany lehce šikmo postavená vůči rovině podložky.
Přední tlapky: Krátké a zakulacené. Prsty úzké při sobě ležící (uzavřené) a klenuté (kočičí tlapky), polštářky drsné, drápy krátké, černé a silné.
Při pohledu ze strany šikmo postavené, z pohledu zezadu probíhající souběžně – v postavení nejsou úzké.
Stehno: Přiměřeně dlouhé, široké a silně osvalené.
Koleno: nevytočené ani dovnitř ani ven.
Bérce (holeně): Dlouhé a silné, šlachovité, přecházející do silných hlezen (odrazových kloubů).
Hlezno: Výrazně úhledná, silná, stabilní, nevybočující ani dovnitř ani ven.
Nárt zadních běhů: Svislí k podložce.
Zadní tlapky: Poněkud delší oproti předním, prsty těsně a vzájemně přiléhající, klenuté. Drápy krátké a černé.
Po celém těle těsně přiléhající.
Krátké a husté, lesklé, přiléhavé a hladké bez holých míst.
Jednobarevnost: Jelení červeň, červenohnědá až temně rudohnědá.
Černo-červená: Lakově černá srst a červenými, popřípadě hnědými znaky. Je nutno usilovat o co možná nejtmavší, syté, ostře ohraničené pálení. Znaky se dělí: nad očima, na spodní straně krku, na nadprstí, na tlapách, na vnitřní straně zadní končetiny a pod kořenem ocasu. Dva pravidelné, vzájemně oddělené trojúhelníky vpředu na hrudi.
Trpasličí pinč je klusák. hřbet zůstává při pohybu pevný a relativně klidný. průběh pohybu je harmonický, jistý, vyjadřující sílu a nesvázaný při dobré délce kroku. jeho klus je typicky prostorný, volný, plynulý a během pohybu s rázným posunem obou párů končetin.
psi a feny 25 až 30 cm
psi a feny 4 ž 6 kg
Každá odchylka od shora uváděných bodů se musí pokládat za chybu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru k stupni odchylky.
Zejména pak:
nemotorný nebo lehčí, nižší či nadměrná stavba (těla),
těžké nebo kulaté horní partie hlavy (mozkovny),
vrásky na čele,
krátká, špičatá či úzká tlama,
klešťový skus,
světlé, příliš malé nebo příliš velké oči,
hluboko nasazené nebo příliš dlouhé, rozdílně nasazené uši,
volná kůže na krku,
příliš dlouhý, klenutý nebo měkký hřbet,
hřbet ve tvaru kapra (kapří hřbet),
sražená záď (spáditá záď),
dlouhé tlapky,
mimochod,
stepování (lipicáni),
řídká srst,
drátovitá srst, úhoří pruh, tmavé sedlo, vybledlá či zesvětlalá srst,
velikost buď nad nebo pod kohoutkovou výškou o 1 cm.
nedostatečný pohlavní výraz (např. samčí fena),
nespolehlivé (ztřeštěné) vzezření, příliš subtilní vzezření,
hlava ve tvaru jablka,
nerovnoběžná linie hlavy,
lokte vybočené směrem ven,
podsunuté pánevní končetiny,
strmé nebo sudovité pánevní končetiny
hlezna vtočené dovnitř (kravský postoj),
velikost přesahující plus 1 cm a méně než 2 cm.
deformace všeho druhu,
netypický, vadný typ,
vada skusu jako předkus, podkus nebo zkřížený skus,
hrubá vada v jednotlivých partiích jako vada ve stavbě, srsti a v barvě,
vada velikosti nad a pod míru více než 2 cm,
bázlivé, agresivní zlé, přehnaně nedůvěřivé a nervózní chování.
Pozn.: Psi musí vykazovat dvě zřetelná, normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena