Tosa Inu (Japonská doga, Japanese Fighting Dog)
Tosa inu je velice sebevědomý, vyrovnaný, inteligentní a klidný pes. Málokterá situace jej vyvede z míry. Nekompromisně střeží své teritorium a rodinu. Jde o velmi odvážného a tvrdého psa. Štěká velmi málo. V kotci se necítí příliš dobře, chce být uprostřed dění v rodině. Tosa inu obvykle neslintá. K cizím lidem se toto plemeno chová zdrženlivě až ostražitě. Rodinné známé přijímá přátelsky. S dětmi vychází zpravidla dobře a je k nim značně tolerantní. S jinými zvířaty nemívá problém. K jedincům stejného pohlaví se může chovat dominantně a platí to především pro psy. Držte tosa inu stranou bojechtivých psů, vzhledem k velikosti a síle je o boji většinou již předem rozhodnuto.
Tosa inu dorůstá výšky 55 až 61 cm a dosahuje váhy okolo 90 kg. Průměrná délka života je 11 až 12 let. Lebka je široká se středně dlouhou tlamou hranatého tvaru. Poměrně malé uši jsou nasazeny vysoko a přiléhají k lebce. Malé oči mají odhodlaný výraz a tmavou barvu. Skus je nůžkový. Tosa inu je velmi statný a impozantní pes. Hřbet je rovný, bedra široká a svalnatá. Silný, vysoko nasazený ocas se směrem ke špičce postupně zužuje a dosahuje až k hlezenním kloubům. Srst tosa inu je hustá, pevná a krátká. Zbarvení je červené, žluté, žíhané nebo černé s tříslovou. Tlama je s černou maskou. Bílé znaky jsou přípustné na prsou, špičce ocasu a jako lysinka na čele.
Srst tosa inu není nijak náročná na údržbu. Postačí jednou týdně důkladněji vykartáčovat nebo pouze v období línání použít gumovou masážní rukavici. Je dobré, aby pes měl měkký pelech jako prevenci nehezkých otlačenin. Tosa inu potřebuje velmi vyrovnanou, důslednou a především laskavou výchovu. Má-li tosa inu k dispozici oplocený pozemek, postará se o svůj pohyb částečně sám. Dále potřebuje vycházky do přírody, aby nasbíral nové dojmy. Doma se chová klidně. Hra s míčkem tohoto psa příliš nezajímá. Co nejdříve odnaučte psa táhnout na vodítku a věnujte dosti času seznamování s okolním světem.
Plemeno tosa inu vzniklo v Japonsku v 19. století. Byl vyšlechtěn jako bojový pes, který musel bojovat potichu a bez kousání. Obě tato kritéria tosa inu splňoval. Vznikl zkřížením psů šikoku a dovezených buldoků, dog a mastifů. Centrem chovu bylo zpočátku okolí Nagasaki a poté oblast Tosa. Kdysi byl nazýván japonským mastifem. Dnes je především využíván jako společenský pes. Jako zápasnický pes se používá již jen nelegálně ve venkovských oblastech Japonska. První psi plemene tosa inu byli do České republiky poprvé přivezeni roku 1993. V Japonsku jej využívají jako policejního psa pro vyhledávání drog a hlídaní hranic. V USA je používán ke canisterapii.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I standard č. 260 / 09.12.1997 / D Tosa Inu (Japonská doga, Japanese Fighting Dog)
Země původu: Japonsko
Datum publikace originálního platného standardu: 09.12.1997
Použití: dřívejší bojový pes, dnes pes hlídací
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 2 Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašnictí psi. Sekce 2.1 Molossové, dogovití psi. Bez zkoušky z výkonu.
psí zápasy jsou v Japonsku prastarou tradicí, jež sahá až do čtrnáctého století. Podle ústního podání vznikla tosa krížením psu Shikoku-Ken se západními plemeny. Plemeno nese název kraje, ve kterém se původne chovalo a často se mu ríká také „Japonský mastif“. Západní plemena, která se podílela na vzniku plemene jsou buldoci (1872), mastifové (1874), němečtí ohaři (1876) a německé dogy (1924); všechna tato plemena byla použita ke zlepšení kvalit plemene v celé řade postupných křížení. Podle různých tvrzení se používali také svatobernardští psi a bulteriéři, ale rok jejich použití je neznámý. U tosy jsou pevně zakotveny typické povahové vlastnosti molossů, jako je odolnost, houževnatost a bojový instinkt, a ty jsou výsledkem vlivu vkrížení uvedených plemen.
velký pes robustní stavby a důstojného chování. Pes má zavěšené uši, kvadratickou tlamu a visící u kořene a silný ocas.
charakteristická je trpělivost, důstojnost, neohroženost a odvaha.
Lebka: široká
Stop: poměrně výrazný
Nosní houba: široká a černá
Tlama: přiměřeně dlouhá. Hřbet nosu rovný.
Čelisti: silná horní i dolní čelist.
Zuby: silný nůžkový skus.
Oči: poměrně malé, tmave hnědé, výraz důstojný.
Uši: poměrně malé a tenké, nasazené vysoko po stranách hlavy. Visí a tesně přiléhají k líci.
svalnatý krk s volnou kůží na hrdle.
Kohoutek: vysoký
Hřbet: rovný a vodorovně probíhající
Bedra: široká a svalnatá
Záď: v horní části lehce zaoblená
Hruď: široká a hluboká, přiměřené klenutí žeber.
Břicho: dobře vtažené
Ocas je v nasazení silný, smerem ke špicce se pozvolna zužuje. Visí-li ocas, dosahuje až k hleznu.
Lopatky: uloženy přiměřeně šikmo.
Předloktí: rovné, přiměřené délky a silné.
Přední nadprstí: silné, lehce skloněné
Velmi dobře osvalené.
Koleno a hlezno: přiměřeně úhlené, silné.
prsty pevné a dobře uzavřené. Polštárky jsou silné a pružné. Drápy tvrdé, přednost se dává tmavé barvě.
energický a vydatný.
srst krátká, tvrdá a hustá
Červená, všechny odstíny žluté, meruňková, černá, žíhaná. Samostatné bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.
u psu : alespoň 60 cm;
u fen : alespoň 55 cm
F.C.I. standard hmotnost neuvádí ( okolo 90 kg)
Každá odchylka od výše uvedených bodu se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupnem odchylky.
Tenké kosti
Špičatá tlama
Lehký předkus nebo podkus
Výrazný predkus nebo podkus
Bojácnost
Pozn: Psi musí vykazovat dve ocividne normálne vyvinutá varlata zcela spuštená v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena