Inzeráty plemene: Tibetský teriér
Tibetský teriér (Tibetan Terrier)
Tibetský teriér je živý, veselý, ostražitý a inteligentní pes. Děje-li se něco neobvyklého, štěká a hned tak něčeho se nezalekne, proto je výborným hlídačem. Svému pánovi a jeho rodinně je velmi oddaným společníkem. I když na první pohled vypadá jako domácí mazlíček, dokáže být tvrdý a věcný. Samotu snáší velmi špatně, je velmi fixován na svého pána. Pokud žije odmalička ve společnosti s kočkami nebo jinými zvířaty, nemá s nimi problém. K dětem má velmi dobrý vztah. K jiným psům se může chovat poněkud dominantně. Je to pes plný energie, ale doma se chová klidně. Tibetský teriér se hodí jak do bytu s možností delších procházek, tak i k domku se zahradou.
Tibetský teriér dorůstá výšky 35- 41 cm (psi) v kohoutku, feny bývají o něco menší. Jeho váha se pohybuje okolo 8 - 12 kg. Průměrná délka života je 13 - 14 let. Hlava je středně velká s nepříliš vyjádřeným stopem. Uši ve tvaru písmene V jsou nošeny svěšené. Tmavé oči jsou posazeny daleko od sebe. Okraje očních víček jsou černé. Tibetský teriér je středně velký pes s pevnou vyváženou stavbou těla čtvercového formátu, s rovným hřbetem a mírně klenutými bedry. Vysoko nasazený ocas je nošen stočený nad hřbetem. Srst tibetského teriéra je bohatá a jemná, rovná nebo lehce zvlněná. Podsada je hustá. Vyskytuje se v jakýchkoliv barevných variantách a kombinacích, kromě játrové a čokoládově hnědé.
Srst tibetského teriéra je třeba denně kartáčovat, aby srst netvořila chuchvalce a nezplstnatěla. Nejkritičtější místa jsou uši, brada a na předních končetinách v loktech. Tohoto psa je možno pravidelně koupat. Je také potřeba odstraňovat přebytečné chlupy ze zvukovodu, aby nedocházelo k zánětům. Výchova tibetského teriéra by měla být klidná a vyrovnaná. Učí se dosti rychle a citlivě reaguje na změnu hlasu. Tento pes má mnoho energie a měl by mít možnost pohybu bez vodítka. Miluje aportování a hru s míčkem. Když se venku vydovádí, je pak doma klidný. Tibetský teriér se výborně hodí pro sportovně založené lidi. Svou inteligenci, obratnost a rychlost uplatní velmi dobře při míčových hrách nebo soutěžích obratnosti.
Tibetský teriér vznikl v Tibetu už ve středověku. Nejedná se přímo o teriéra, není s nimi vůbec příbuzný. Jedná se o pastevecké a společenské plemeno. Tento název mu dali Angličané, protože jim svou povahou teriéry velmi připomínal. Jeho nejbližším příbuzným je Lhasa Apso, proto by měl být jeho název spíše Tibet Apso. Tento pes byl chován tibetskými mnichy jako talisman. V Evropě se poprvé tibetští teriéři objevili ve 30. letech 20. století a byli nazýváni společně s Lhasa Apso Lhasskými teriéry. Později je Anglický kynologický klub rozdělil. Roku 1973 byl tibetský teriér uznán v Americe a zapsán do plemenné knihy. V dnešní době je tibetský teriér poměrně hodně oblíben.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 209 / 20.04.1998 / GB Tibetský teriér (Tibetan Terrier)
Země původu: Tibet
Patronace: Velká Británie
Datum publikace originálního platného standardu: 25.08.1988
Použití: společenský pes
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 9 společenská plemena. Sekce 5 tibetská plemena. Bez zkoušky z výkonu
robustní, středně velký, dlouhosrstý, kvadratický pes; s rozhodným výrazem. .
živý, s milou povahou. Oddaný společník s mnoha možnostmi využití. S otevřenou povahou, pozorný, inteligentní a hravý; není prudký ani bojovný. K cizím lidem šetří projevy náklonnosti.
dobře osrstěná dlouhou srstí, spadající dopředu přes oči. Spodní čelist nese malou, nikoliv přehnanou bradku.
Lebka: střední délky, není široká ani hrubá, mírně se zužuje od ucha k oku, není ani vyklenutá ani zcela plochá mezi ušima.
Stop: vyznačený před očima, ale nikoliv přehnaně.
Nosní houba: černá.
Tlama: silná. Délka od oka ke špičce nosu je rovna délce od oka k základně lebky.
Čelisti/Zuby: spodní čelist je dobře vyvinutá. Řezáky posazeny v mírném oblouku, rovnoměrně rozsazeny a posazeny kolmo k čelisti. Skus nůžkový nebo reverzní nůžkový.
Líce: jařmové oblouky zakřivené, ale nikoliv přespříliš vyvinuté, tj. až do vyboulení.
Oči: velké, kulaté, ani vystouplé ani zapadlé; posazené dosti daleko od sebe; tmavě hnědé. Okraje víček černé.
Uši: zavěšené, nejsou nesené příliš blízko hlavy, tvaru V, ne příliš velké, silně osrstěné.
dobře osvalený, kompaktní a silný. Délka od ramenního hrbolku ke kořeni ocasu je rovna výšce v kohoutku.
Hřbetní linie: nad žebry rovná.
Bedra: krátká, mírně klenutá.
Záď: rovná.
Hrudník: dobře klenutý.
střední délky, nasazen poměrně vysoko a nesen ve veselé spirále na hřbetem. Velmi dobře osrstěný. Háček na špičce se vyskytuje často a je povolen.
silně osrstěné. Končetiny rovné a rovnoběžné.
Ramena: dobře uložená.
Nadprstí a kloub nadprstí: lehce spádité.
silně osrstěné.
Kolenní klouby: dobře zaúhlené.
Hlezna: nízko posazená.
velké, kulaté, silně osrstěné i mezi prsty a polštářky. Dobře stojící na polštářcích; tlapky nejsou klenuté.
hladký, prostorný, s dobrým posunem. Při chodu nebo klusu pohyb pánevních končetiny nemá sahat dovnitř ani vně pohybu hrudních končetin.
srst s podsadou. Podsada jemná a vlněná. Krycí srst je bohatá, jemná, ale není ani hedvábná, ani vlněná; je dlouhá; rovná nebo zvlněná, avšak nikoliv kadeřavá.
bílá, zlatá, krémová, šedá nebo kouřová, černá, dvoubarevní i trojbarevní jedinci. Povoleny jsou vlastně všechny barvy kromě čokoládové a játrové.
Psi 35,6 až 40,6 cm (14 – 16 palců).
Feny o něco menší.
F.C.I. standard hmotnost neuvádí ( cca 8 - 12 kg)
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a prospěch psa.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena