Inzeráty plemene: Švédský valhaund, Vaestgoetlandský špic
Vaestgoetlandský špic (Švédský valhaund, Västgötlandský špic)
Västgötlandský špic je pes velice učenlivý a rychle chápe, co se po něm požaduje. Výchova není složitá, výcvik je díky jeho poslušnosti jednoduchý. Můžeme o něm tvrdit, že je ideálním společníkem do rodiny s dětmi. Stejně tak se västgötlandský špic hodí i pro pracovní účely jako lovecký pes, jelikož si zachoval svůj osobitý lovecký pud. Většinou je ve vztahu k ostatním psům i menším zvířatům bezproblémový, dobře vychází s malými dětmi a pro svou přátelskost, poslušnost a klid se brzy jistě stane rodinným miláčkem. Švédský valhaund nezapře svou inteligenci, ale chová se ostražitě a zdrženlivě zejména k cizím lidem. Pokud však žije v láskyplném prostředí, je vždy připraven oplatit majiteli jeho pozornost bezmeznou přítulností a věrností.
Švédský valhaund patří mezi krátkonohá plemena. Hlava je protáhlá, mírně připomíná lišku. Můžeme se setkat se dvěma typy ocasu, a to s přirozeně krátkým, nebo dlouhým ocasem. Švédský valhaund má špičaté vztyčené uši, na čumáku světlou masku a pruhy kolem očí a na hrdle. Středně dlouhá, hustá, drsná srst k tělu těsně přiléhá, péče o ní není příliš složitá. Setkáváme se s několika zabarveními osrstění. Nejčastěji s šedavými odstíny hnědé, žluté nebo červenohnědé s tmavšími odstíny na bocích. Bílé znaky se občas vyskytují na hrudníku nebo také kolem krku v podobě jakéhosi „obojku", ale neměly by být moc velké. Pes má v kohoutku 32 až 35 cm, fena 29 až 32cm. Hmotnost švédských valhaundů se pohybuje mezi 9 až 14 kilogramy.
Pravidelné česání a čištění zvukovodů je samozřejmě nezbytné. Čas od času zkontrolujte také drápy, měly by být udržované a krátké. Västgötlandský špic je pracovní plemeno, v žádném případě mu nechybí energie a je velice aktivní, můžete ho sice chovat v bytě, ale potřebuje dostatečně časté venčení nebo výběh. Pokud mu chcete opravdu udělat radost, začněte navštěvovat kurzy obratnosti nebo soutěžte v agility. Tam může váš mazlíček vybít přebytečnou nahromaděnou energii a ještě se oba pobavíte.
Švédský valhaund, známý už z 18. století, patří pravděpodobně mezi původní švédská plemena, jeho historie je však plná nejasností. Pro svou podobnost s velškorgim Cardigan a Pembroke jsou mu občas přisuzovány kořeny v samotném Švédsku, domovině pembrooků. Je tedy možné, že mají společné předky. Není jisté, zda ho přivezli z Anglie do Švédska Vikingové, ale moderní výzkumy dokazují, že valhaund je plemeno vyšlechtěné ve Švédsku. Název vallhund bychom mohli přeložit jako „lesní pes". Tito malí, ale velice vytrvalí a pevní psi zaujali kdysi už hraběte Bjorna von Rosen a stali se základem jeho chovu. Zasloužil se tak o uznání a registraci västgötlandského špice jako švédského plemene. V průběhu chovu se naštěstí podařilo zachovat ovčácký pud a tak je tento špic využíván hlavně jako pracovní plemeno. I dnes je švédský valhaund znám a chován spíše v severských zemích, v České republice se s ním příliš často nepotkáme.
Švédský valhaund (Swedish Vallhund)
Švedský valhaund může být využíván jako honák skotu, hlídač, krysař, ale také může plnit jakékoukoliv práci na farmě. Je to chytrý a vyrovnaný pes, který je na pozornost svého pána či chovatele vždy připraven odpovědět přítulností a láskou.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 14 / 18.02.2000 / GB Vaestgoetlandský špic (Švédský valhaund, Västgötlandský špic, Västgötaspets)
Země původu: Švédsko
Datum publikace originálního platného standardu: 25.11.1999
Použití: ovčácký pes - patař.
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
västgötlandský špic je považován za jedno z původních švédských plemen, ačkoliv není zcela jasné, jak je příbuzný s velškorgim. Je těžké říci, zda si Vikingové přivezli podobné psy typu špice do Švédska z Anglie. Moderní kynologické výzkumy ukazují na to, že plemeno bylo vyšlechtěno ve Švédsku.
Tím, kdo se zasloužil o uznání västgötlandského špice a jeho registraci jako švédského plemene, byl hrabě Björn von Rosen. Když se zajímal o psy z oblasti Västergötland a zvláště z okolí města Vara, objevil malé, ale typově pevné psy. Ti byli zakladateli chovného programu, který byl především v rukou K.G.Zetterstena, který uspěl v upevnění typu bez ztráty ovčáckého pudu.
malý, silný, nebojácný, krátkonohý pes. Vzhled a výraz ukazují na ostražitého, pozorného a energického psa.
poměr mezi kohoutkovou výškou a délkou těla je zhruba 2 : 3.
plemeno je ostražité, energické, nebojácné a poslušné.
poměrně dlouhá a čistě utvářená. Při pohledu shora vytváří rovnoměrný klín od lebky ke špičce nosu.
Lebka: téměř plochá.
Stop: dobře vyznačený.
Nosní houba: uhlově černá.
Tlama: při pohledu ze strany kvadratická. Tlama je mírně kratší než lebka.
Pysky: těsně přiléhající.
Zuby: perfektní a pravidelný nůžkový skus s rovnoměrně a dobře vyvinutými zuby.
Oči: středně velké, oválného tvaru. Tmavě hnědé.
Uši: středně velké, špičaté, vztyčené. Kůže ucha je pevná od nasazení ke špičce, hladce osrstěná. Ucho je pohyblivé a není nasazené příliš nízko.
dlouhý a silně osvalený, dobré délky.
Hřbetní linie: hřbet rovný, dobře osvalený.
Bedra: krátká a silná.
Záď: široká a mírně spáditá.
Hrudník: dlouhý s dobrou hloubkou. Dobře vyklenutá žebra. Při pohledu zpředu je hrudník oválný, při pohledu ze strany eliptický. Hrudník dosahuje do dvou pětin délky hrudních končetin a při pohledu ze strany je nejnižší bod hrudníku těsně za zadní stranou hrudní končetiny.
Spodní linie: břicho mírně vtažené.
vyskytují se dva typy ocasu, a to dlouhý nebo přirozeně krátký ocas. V obou případech jsou všechny variace povolené.
mají dobrou kostru.
Rameno: ramenní lopatka dlouhá a dobře uložená vzad.
Nadloktí: trochu kratší než ramenní lopatka a uložené ve výrazném úhlu. Nadloktí dobře přiléhá k žebrům, ale zůstává velmi pohyblivé.
Předloktí: při pohledu zpředu je mírné ohnuté, dostatečně na to, aby umožňovalo volný pohyb vůči spodní straně hrudníku.
Nadprstí: pružné.
pánevní končetiny jsou dobře zaúhlené v koleni a hleznu. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
Stehna: silně osvalená.
Bérec: mírně delší než je vzdálenost od hlezna k zemi.
středně velké, krátké, oválné, směřující přímo vpřed, se silnými polštářky a dobrou kostrou.
harmonický, s dobrým posunem.
krycí srst střední délky, hrubá, těsně přiléhající a hustá, podsada měkká a hustá. Srst je krátká na přední straně končetin, o něco delší na krku, hrudníku a zadních stranách pánevních končetin.
žádoucí barvy jsou šedá, šedavě hnědá, šedavě žlutá nebo červenohnědá s tmavšími chlupy na hřbetě, krku a bocích. Světlejší srst ve stejném odstínu barvy může být na tlamě, hrdle, hrudníku, břiše, stehnech, tlapkách a hleznech. Světlejší znaky na plecích, tzv. postrojové znaky, jsou žádoucí.
Bílá je povolena jen v podobě malých znaků: na hlavě, šíji nebo jako málo znatelný „obojek“. Bílé znaky jsou povolené na hrudních a pánevních končetinách a na hrudníku.
Psi: 33 cm.
Feny: 31 cm.
Povolena je odchylka 1,5 cm pod a nad tyto výšky.
mezi 9 – 14 kg.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena