Inzerce psů, psí inzerce
Přihlášení / Registrace

Svatobernardský pes, Bernardýn

Inzeráty plemene: Svatobernardský pes, Bernardýn

Popis plemene: Svatobernardský pes, Bernardýn

Svatobernardský pes (bernardýn), ST. Bernardhund (Bervhardiner)

Povaha plemene

Povahu svatobernardského psa (bernardýna) asi nejvýstižněji charakterizuje slovo dobrák. Tito psi se chovají přátelsky a téměř ochranářsky ke všem živým tvorům. Tedy alespoň do chvíle, než vycítí případné špatné a zlé úmysly. Celosvětově proslavený je u svatobernardského psa jeho dojemně mateřský vztah k dětem. Současně ale tito psi patří mezi extrémně citlivá plemena, která těžce snášejí tvrdá slova, křik a napětí v rodině, a v případě potřeby neváhají zasáhnout ve prospěch utlačovaného a slabšího člena domácnosti.

Popis plemene

Bernardýn je impozantní svalnatý obr, což ale ještě více zvyšuje jeho osobité kouzlo. Svatobernardský pes je znám v krátkosrsté i v dlouhosrsté varietě.

Krátkosrstí psi mají přiléhavou patrovou srst. U dlouhosrstých je délka srsti střední, je mírně zvlněná a nesmí být kudrnatá, přičemž na ocase a na nohou je srst delší. Přípustné barevné variety plemene svatobernardských psů - povoleny jsou nejrůznější odstíny hnědožluté, červené ve spojení s bílými znaky, které jsou ale přesně stanoveny.

Kohoutková výška psů je nejméně 70 cm, u fen je to 65 cm. Hřbet svatobernardského psa je extrémně široký, hrudník je rovněž široký a hluboký. Ocas je mohutný, těžký a je nošen svěšeně, špička se může mírně stáčet vzhůru. Končetiny jsou zaúhlené a velice masivní.

Široký a silný krk přechází v impozantně stavěnou, obrovskou hlavu. Tlama je spíše hluboká a široká. Uši má svatobernardský pes jen středně velké, ale vysoko nasazené a svěšené volně podél hlavy, čímž hlavu opticky ještě více rozšiřují. Oči jsou střední velikosti a tmavé barvy. V průměru se bernardýn dožívá 11 let.

Základní péče o psa

Chov svatobernardského psa je náročný po stránce finanční, z hlediska prostoru ale i zodpovědnosti budoucího majitele, který by se měl být dobře vědom specifických nároků tohoto plemene. Vše, co se týká chovu svatobernardského psa, lze bez zaváhání nazvat zvláštními nároky. V době růstu je toto plemeno nesmírně náročné na kvalitu stravy, zároveň se do období plné dospělosti v žádném případě nesmí pohybově přetěžovat, protože celý pohybový aparát je již extrémně zatížen velmi rychlým růstem. Strava nesmí být ani v dospělosti ochuzena - mělo by to těžké zdravotní následky.

U krátkosrsté variety plemene není péče o srst nikterak náročná, u dlouhosrsté variety je srst třeba nejméně dvakrát týdne kartáčovat a česat.

Povaha plemene

Svatobernardský pes se dá poměrně snadno vychovat i vycvičit, nicméně základním předpokladem je dostatečná včasnost. Dospělý pes vás, aniž by to sám jakkoliv pocítil, za vodítko odvleče, kamkoliv se mu zachce, pokud je nedostatečně vycvičen. Jednotvárný a příliš direktivní výcvik se pro toto plemeno nehodí. Bernardýn patří mezi výjimečná plemena, a hodí se proto také pro výjimečné majitele, kteří nebudou litovat finanční, časové a citové náročnosti chovu. Pro psychicky labilnější zájemce se bernardýn nehodí.

Historie plemene

Ve středověku procházela přes území dnešního Švýcarska římská vojska, která po sobě krom jiného zanechala specifický druh psů, zvaných molosové. Tito předchůdci svatobernardského psa byli po té dlouho chováni a šlechtěni v téměř naprosté prostorové izolaci ve švýcarském klášteře sv. Bernarda. Pravděpodobným křížením s novofundlandským psem a dánskou dogou vzniklo zcela svébytné a jiným psům zcela nepodobné plemeno svatobernardských psů. Prvním skutečným chovatelem byl pan Schumacher, který vedl záznamy o své chovné skupině a psům vytvářel rodokmeny. První švýcarská plemenná kniha byla založena v roce 1884.

 

Charakteristika plemene: Svatobernardský pes, Bernardýn

Federation Cynologique Internationale

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

FCI - Standard č. 61  /  21.1.2004  /  D  Svatobernardský pes (bernardýn), ST. Bernardhund (Bervhardiner)

Země původu: Švýcarsko

Datum publikace originálního platného standardu: 29. 10. 2003.

Použití: Společenský, strážní a hlídací pes ke hlídání statků.

Zařazení dle F.C.I.: Skupina 2    Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná  plemena. Sekce 2.2 - molosové, horští psi. Bez pracovní zkoušky.

Krátké historické shrnutí

v průsmyku Velkého Sv. Bernarda ve výši 2469 m nad mořem založili mniši v 11. století hospic určený jako útočiště pro cestující a poutníky. V tomto hospicu se od poloviny 17. století chovali na hlídání a na ochranu velcí horští psi. Existence těchto psů je doložena obrazově od roku 1695 a písemně poznámkou v písemnostech hospicu z roku 1707.  Tito psi se brzy začali používat jako průvodci a zvláště jako záchranářští psi pro cestující zbloudilé v mlze a ve sněhu. Kroniky publikované v řadě jazyků hovoří o četných lidských životech, které tito psi vyrvali jisté smrti, a ústní zprávy vojáků, kteří v roce 1800 překročili tento průsmyk s Napoleonem, zvýšily v 19. století popularitu bernardýnů, kterým se v té době říkalo „pes Barry“, po celé Evropě. Legendární Barry se stal pravzorem psa – záchranáře. Přímými předky svatobernardského psa byli velcí sedláčtí psi značně rozšíření v okolí, kteří byli vyšlechtěni během několika málo generací podle stanoveného ideálního typu až do dnešní podoby tohoto plemene. Jako první začal doklady o předcích svých psů vystavovat v roce 1867 Heinrich Schumacher z Hollingenu u Bernu.

V únoru 1884 byla otevřena švýcarská plemenná kniha SHSB (Schweizerische Hundestammbuch); vůbec prvním záznamem byl bernardýn Leon a dalších 28 záznamů se týkalo rovněž bernardýnů.  Dne 15. března 1884 byl v Basileji založen Švýcarský klub pro svatobernardské psy. U příležitosti mezinárodního kynologického kongresu 2. června 1887 byl svatobernardský pes oficiálně uznán jako švýcarské plemeno psů a standard tohoto plemene byl prohlášen za závazný.  Od té doby je bernardýn švýcarským národním plemenem.

Celkový vzhled

Existují dvě variety svatobernardského psa:

krátkosrstá varieta (s patrovou srstí) a dlouhosrstá varieta. Obě variety jsou pozoruhodné velikosti a celkového vzhledu; mají harmonické, silné, houževnaté a svalnaté tělo s impozantní hlavou a pozorným výrazem.

Důležité poměry

Ideální poměr kohoutkové výšky k délce trupu (měřeno od vrcholu ramenního kloubu k sedacímu hrbolu) = 9 : 10.

Ideální poměr kohoutkové výšky k hloubce hrudníku

Celková délka hlavy poněkud přesahuje třetinu kohoutkové výšky.

Poměr hloubky tlamy (měřeno v nasazení tlamy) k délce tlamy činí 2 : 1.

Délka tlamy poněkud přesahuje třetinu celkové délky hlavy.

Povaha / Temperament

povaha přátelská; temperament klidný až živý; ostražitý.

Hlava

mohutná, impozantní a výrazná.

Mozkovna

Lebka: silná, široká, při pohledu zepředu a z profilu lehce klenutá; V afektu tvoří nasazení uší s temenem rovnou linii, která přechází po stranách v měkké oblé linii do silně vyvinutých a vysokých partií lící. Čelo směrem k tlamě strmě klesá. Týlní hrbol je jen mírně zdůrazněn. Horní nadočnicové oblouky silně vyvinuty. Silně vyvinutá čelní rýha začínající u kořene nosu probíhá  středem mozkovny a temena hlavy.  Kůže na čele tvoří nad očima lehké vrásky, které se sbíhají k čelní rýze; při vzrušení jsou vrásky výrazněji vyznačeny, jinak jsou spíše nenápadné.

Stop: výrazně vyjádřen.

Obličejová část

Nosní houba: Černá, široká a hranatá; nosní otvory široce otevřené.

Tlama: stejnoměrně široká. Hřbet nosu rovný, s lehkou rýhou.

Pysky: okraje pysků jsou černě pigmentované. Pysky horní čelisti silně vyvinuté, pevné a ne příliš visící; od nosu tvoří velký oblouk. Koutek tlamy zůstává viditelný.

Čelisti / zuby: horní i dolní čelist silná, široká, obě jsou stejně dlouhé. Dobře vyvinutý, pravidelný a úplný nůžkový nebo klešťový skus.Těsný předkus bez ztráty kontaktu řezáků je přípustný. Chybění PM1 (prvních třeňových zubů) a M3 se toleruje.

Oči: středně velké, tmavě hnědé až oříškově hnědé, přiměřeně hluboko uložené, s přátelským výrazem. Přirozeně pevně uzavřená víčka jsou žádoucí;  malý ohyb s kouskem viditelné spojivky u dolního víčka a malý ohyb horního víčka jsou přípustné. celé okraje víček černě pigmentované.

Uši: středně velké, vysoko a široko nasazené. Ušní boltce silně vyvinuté. Ucho hebké, trojúhelníkové, se zaoblenou špičkou; zadní okraj ucha lehce odstává, přední okraj přiléhá k lícím.

Krk

Silný a dostatečné délky; lalok na hrdle a krku přiměřeně vyvinutý.

Trup

Obecně: celkový vzhled impozantní a harmonický, statný a dobře osvalený.

Kohoutek: dobře vyjádřen.

Hřbet: široký, silný, pevný. Hřbetní linie probíhá až k bedrům rovně a vodorovně.

Záď: dlouhá, málo skloněná, harmonicky přecházející v nasazení ocasu.

Hruď: hrudní koš přiměřeně hluboký s dobře klenutými žebry, ale není sudovitý. Hrudník nezasahuje hlouběji než k loktům.

Spodní linie z profilu a břicho: směrem dozadu lehce vtažené.

Ocas

v nasazení široký a silný. Ocas dlouhý a těžký, poslední ocasní obratel sahá nejméně k patě; v klidu volně visí, nebo je v poslední třetině lehce zahnutý směrem nahoru; při vzrušení je ocas nesen výš.

Končetiny

Hrudní končetiny

Obecně: hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, přiměřeně široko postavené.

Plece: lopatky šikmo uložené, osvalené a dobře přiléhající.

Nadloktí: delší než lopatka; úhel mezi lopatkou a nadloktím není příliš otevřený.

Loket: přiléhající.

Předloktí: rovné, silných kostí, se suchými svaly.

Přední nadprstí: při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí. při pohledu ze strany lehce skloněné.

Tlapy hrudních končetin: široké, se silnými, těsně přiléhajícími a silně klenutými prsty.

Pánevní končetiny

Celkový dojem: Pánevní končetiny přiměřeně zaúhlené a svalnaté. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce

Stehna: silná, svalnatá, stehna jsou široká.

Kolenní klouby: dobře zaúhlené, nejsou vytočené ven, ani vtočené dovnitř.

Lýtka: šikmo postavená, poměrně dlouhá.

Hlezna: lehce zaúhlená a pevná.

Zadní nadprstí (nárt): při pohledu zezadu rovná a paralelně postavená.

Tlapy pánevních končetin: široké, se silnými, těsně přiléhajícími a silně klenutými prsty. Paspárky se tolerují, pokud nebrání v plynulém pohybu psa.

Pohyb / Chody

Harmonický prostorný pohyb s dobrým posuvem vycházejícím z pánevní končetiny; hřbet zůstává za pohybu stabilní a klidný. Přední i zadní tlapy se posouvají přímo kupředu.

OSRSTĚNÍ

SRST:

Krátkosrstá varieta (s patrovou srstí): krycí srst hustá, hladká, přiléhající a hrubá. Podsada bohatá. Stehna s lehce vyvinutými kalhotami; ocas hustě osrstěný.

Dlouhosrstá varieta: středně dlouhá rovná krycí srst s bohatou podsadou. Obličejová část hlavy a uši s krátkou srstí; na zádi a kyčlích většinou srst trochu zvlněná; hrudní končetiny s praporci; silně vyvinuté kalhoty na stehnech; ocas huňatý.

Barva

Základní barva bílá s menšími nebo většími červenohnědými plotnami (bílá s plotnami) až splývající červenohnědá přikrývka na hřbetě a bocích (plášťové zbarvení) Roztrhaný plášť (přikrývka přerušovaná bílou) se hodnotí jako rovnocenný. Žíhaná červenohnědá je přípustná. Hnědožlutá se toleruje. Tmavé lemování na hlavě je žádoucí. Nádech černé na těle se toleruje.

Předepsané bílé odznaky: hruď, tlapy, špička ocasu, pás kolem čenichu, lysinka a skvrna na týle.

Žádoucí bílé odznaky: bílý límec, symetrická tmavá maska.

Výška a hmotnost

Výška v kohoutku

Psi: 70 cm- 90 cm.

 

Feny:  65 cm-  80 cm.

Hodnocení psů přesahujících maximální výšku se nesnižuje, pokud je jejich celkový vzhled harmonický a pokud je jejich pohyb korektní.

Hmotnost

F.C.I. standard hmotnost neuvádi.
 

Vady

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

Chybějící pohlavní výraz.

Neharmonický celkový vzhled.

V poměru s velikostí příliš krátké končetiny.

Příliš silná tvorba vrásek na hlavě a na krku.

Příliš krátká nebo příliš dlouhá tlama.

Ven spadající pysky dolní čelisti.

Chybějící zuby (kromě PM1 a M3). Malé zuby (zejména řezáky).

Lehký předkus.

Světlé oči.

Nedostatečně uzavřená víčka.

Pronesený hřbet, kapří hřbet.

Záď přestavěná nebo silně spadající.

Ocas nesený stočený na hřbetu.

Chybějící předepsané bílé znaky.

Křivé nebo silně vytočené hrudní končetiny.

Strmé zaúhlení, kravský postoj nebo sudovitý postoj pánevních končetin.

Chybný pohyb.

Kadeřavá srst.

Neúplná nebo nedostatečná pigmentace nosní houby, kolem nosu, na pyscích a na očních víčkách.

Chybná základní barva (například červenohnědé tečky nebo stříkance v bílé srsti).

Vyřazující vady

Slabá povaha, agresivita.

Podkus, výrazný předkus.

Modré oči (skleněné oči).

Entropium, ektropium.

Zcela bílá srst nebo zcela červenohnědá srst (chybí základní barva).

Jinak zbarvená srst.

Nedosažení minimální kohoutkové výšky.


Psi vykazující patrné fyzické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.



Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.



 

Inzeráty plemene: Svatobernardský pes, Bernardýn