Inzeráty plemene: Španělský sabueso
Španělský honič ( (Sabueso Espaňol)
30. května 2010 v 22:13 | Plemena psů
Podobnost vzhledu španělského honiče a plemen mastifů naznačuje, že je to starobylý pes. Existují dvě formy: monte , který má hmotnost asi 25kg a dosahuje 56cm výšky. Má tvrdou bílou srst a červenými nebo černými skvrnami; forma lebrero je menší, dosahuje výšky málo přes 51cm, a má obvykle větší plochy červené barvy.
Španělský sabueso je středně velký, silný a dobře stavěný pes. Tento pes je skvělým lovcem a při své práci je vždy soustředěný a vytrvalý. Zároveň se ale může využívat i jako služební pes u policie, což z něj dělá všestranného pomocníka. Španělský sabueso je naprosto oddaný svému pánovi, kterého velmi miluje. Jeho srst je krátká, lesklá a drsná a nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Za to je potřeba mu dopřát pravidelný pohyb a zátěž.
Předpokládá se, že plemeno bylo přivezeno do oblasti Pyrenejského poloostrova pravděpodobně Féničany a doposud se tam jen velmi málo změnilo. Španělský sabueso je starodávné plemeno, které je známé již ze středověku. S největší pravděpodobností má svůj původ u starodávných keltských loveckých psů. Původně se tento pes využíval pro lovecké účely a k tomuto účelu se využívá i v dnešní době. Současně se nyní chová jako společník.
POZNÁMKA: Je především honičem; obvykle nebývá dobrým hlídacím psem nebo domácím mazlíčkem.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
Standard FCI č.: 204/24.07.2000/F Španělský honič ( (Sabueso Espaňol)
Země původu: Španělsko
Datum zveřejnění platného standardu: 26.05.1982
Použití: honič pro lov drobné zvěře, schopný použití rovněž při lovu velké zvěře, jako je černá zvěř, jelen, srnec, liška, vlk a medvěd. Lovec, který je veden hlasem (hlášením) psa, jeho různými modulacemi, může tak dobře rozpoznat průběh štvaní a orientuje se v dění, které právě probíhá, podle toho, zda hlas je chladný či plný elánu, zda pes je na čerstvé stopě, staví či hlásí nad padlou zvěří. Španělský sabueso je velký specialista na lov zajíce, vyžadující sledování obtížné stopy, a stejně tak je velmi vhodný pro práci na barvě (dohledávka postřelené zvěře).
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou;
Tato rasa již byla známá ve středověku, o čemž svědčí její mistrovský popis v knize, popisující lov štvaním od krále Alphonse XI (XVI.století), stejně jako v Argote de Molina a u dalších klasických autorů.
je to středně velký pes obdélníkového rámce, s krásnou hlavou a dlouhýma ušima. Velmi pěkně působí jeho silně vyvinutý hrudní koš a dlouhý trup, jehož délka značně převyšuje kohoutkovou výšku. Kostra je pevná a končetiny silné; srst jemná, hladká a přiléhavá. Pohled je mírný, smutný a noblesní.
Tělesný rámec je obdélníkový.
Délka těla převyšuje výrazně, o 10 – 15 cm, kohoutkovou výšku.
Poměr délky mozkovny a čenichové partie je 1:1, což značí, že jsou stejně dlouhé.
oddaný a mírný je tento krásný pes, který při lovu velké zvěře dokáže pracovat s takovou bravurou, jako málokterý jiný.
je harmonická, úměrná k velikosti a délce těla. Horní linie mozkovny a nosního hřbetu jsou rozbíhavé. Celek mozkovna-čenichová část musí být při pohledu seshora protáhlý a stejný. Čenichová partie nesmí být špičatá.
Mozkovna: je středně široká, u psů (samců) o něco širší. Profil je konvexní (rozbíhavé linie). Šířkamozkovny je stená, jako její délka. Při bočním pohledu musí být klenutá. Týlní hrbol je dobřepatrný.
Stop: je jen mírný, málo patrný.
Nosní houba: je velká, vlhká, s dobře vyvinutými a plně otevřenými nozdrami. Její barva se liší od světlehnědé až po jasně černou, vždy v souladu s odstínem sliznic.
Čenichová partie: nosní hřbet je rovný, je přípustné mírné klenutí v koncové části. Při pohledu seshora se jeví mírně hranatá, její šířka se snižuje směrem k nosní houbě.
Pysky: Horní musí těsně překrývat spodní; je mírně volný a spuštěný. Spodní tvoří zřetelný koutek. Sliznice musí mít stejný odstín, jako nosní houba. Patro je ve stejném odstínu, jako ostatní sliznice, vruby patrné.
Čelisti/Zuby: nůžkový skus. Zuby jsou bílé a zdravé.; špičáky dobře vyvinuté; všechny premoláry jsou vyvinuté.
Oči: jsou mandlového tvaru, středně velké, tmavě oříškové; mají smutný pohled, ušlechtilý a inteligentní. Oční víčka jsou pigmentována ve stejném odstínu, jako nosní houba a ostatní sliznice, dobře přiléhají k oční kouli. Je přípustné jejich mírné uvolněné, když pes odpočívá.
Uši: jsou velké, dlouhé, visící. Mají pružnou texturu, trojúhelníkovitý tvar, konce zaoblené. Jsou zavěšeny pod linií očí, stáčejí se vývrtkovitě. Aniž bychom je vytahovali, musí výrazně přesahovat délku nosu. Žilní síťovina je na kůži dobře zřetelná.
má kónický tvar, je silný a mohutný, svalnatý a pružný. Kůže je silná a značně volná. Tvoří dobře patrný volný lalok, který by neměl být přehnaně velký.
rámec je jednoznačně obdélníkový, velmi silný a robustní, s mohutným hrudním košem, jehož obvod musí přesahovat o jednu třetinu kohoutkovou výšku: kohoutková výška 3, hrudní koš 4.
Horní linie: je téměř rovná, s velmi mírnou konkavitou hřbetu a konvexitou beder, což je pro plemeno typické. Nejedná se však o pronesenou hřbetní linii.
Kohoutek: je vyvýšený, zřetelný.
Hřbet: mohutný, široký, dlouhý.
Bedra: velmi široká a mohutná, mírně vyvýšená (nad linii hřbetu).
Záď: je mohutná, široká, téměř horizontální. Záď je ve stejné výšce, jako kohoutek, nebo je o něco nižší. Když vezmeme v úvahu tendenci plemene k jisté přestavěnosti, připouští se, aby byla i o něco vyšší než je kohoutek.
Hrudník: velmi mohutný, široký a hluboký, dosahuje minimálně k lokti. Předhrudí je výrazné. Žebra jsou výrazně klenutá, poskytují hodně prostoru uvnitř hrudního koše.
Břicho a slabiny: břicho je jen mírně vtažené. Slabiny jsou plné.
Silnější u kořene, středně vysoko nasazený. Je silný a porostlý krátkou srstí, která tvoří na spodní straně krátký kartáček. V klidu je nesený mírně stočený, délkou dosahuje až pod hlezenní kloub. V práci a v akci je nesen výše, ve tvaru šavle, ne však přehnaně vysoko. Pohybuje se soustavně ze strany na stranu. Nikdy nesmí být rovný a trčet nad hřbet anebo stočený na hřbetě.
jsou perfektně kolmé, rovné, paralelně postavené. Působí dojmem, že jsou krátké, Svalstvo a klouby jsou zřetelně viditelné. Délka předloktí je stejná, jako délka lopatky. Kosti jsou silné, metakarpus mohutný, lokty dobře přiléhají k hrudnímu koši.
Lopatky: lopatky jsou šikmo uložené, oblé, osvalené, stejně dlouhé jako ramenní kosti. Scapulo- humerální úhel se blíží 100°.
Ramenní kosti: silné.
Lokty: dobře přiléhají k hrudníku. Úhel numero-radiální se blíží 120°.
Předloktí: rovná, krátká, kolmo postavená. Se silnými kostmi.
Metakarpus: kosti jsou silné, je mohutný.
Přední tlapky: kočičí tlapky; prsty jsou sevřené, články silné a klenuté. Drápy tvrdé a silné, polštářky plné a odolné.
Kůže mezi prsty: slabá, porostlá jemnou srstí.
jsou mohutné, svalnaté, výborně zaúhlené. Jsou korektně kolmé, hlezna nevybočují z osy, metatarsus je dlouhý a tlapky solidní. Dodávají psu sílu, pohyblivost a nezbytnou schopnost odrazu při sledování stopy v terénu, který je velmi nerovný a s velkými výškovými rozdíly.
Stehna: silná a svalnatá. Úhel coxo-femorální se blíží 100°.
Bérce: jsou středně dlouhé, svalnaté. Úhel femoro-tibiální se blíží 115°.
Hlezna: dobře zaúhlená, se zřetelným kloubem. Hlezenní kloub je otevřený, okolo 120°.
Zadní tlapky: kočičí, mírně oválné. Jsou delší, než přední tlapky. Mohou se vyskytovat paspárky. Obvykle jsou jednoduché, velmi zřídka zdvojené. Jejich odstranění je přípustné.
preferovaný pohyb je klus, který je dlouhý, pružný a ekonomický, bez sklonu k bočení či k mimochodu. Je třeba věnovat zvláštní pozornost pohybu loktů a hlezen během předvádění. Při pohybu má toto plemeno vrozenou tendenci k nízkému nesení hlavy a slídění.
je velmi pružná, silná a růžově zbarvená. Po celém těle je volná. Pokud pes nese hlavu nízko, tvoří volná kůže na čele vrásky.
je uzavřená, krátká, jemná a přiléhavá, pokrývající celé tělo, i v oblastech mezi prsty.
bílé a oranžové, s převahou jedné či druhé barvy, rozdělené do nepravidelných ploten, které jsou jasně ohraničené. Bez stříkání. Oranžová se může vyskytovat v různých odstínech, od velmi světlé (citronové) až po rezavě kaštanovou.
u tohoto plemene se vyskytuje zřetelný pohlavní dimorfismus mezi psy a fenami. Ty jsou menší a jemnější.
psi 52-57 cm
feny 48-53 cm
U jedinců s výbornými tělesnými proporcemi je tolerováno překročení o 1cm.
F.C.I. standard hmotnost neuvádí ( cca 25 kg)
všechny odchylky od znění tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
profil čenichové partie mírně klenutý
klešťový skus; absence jednoho premoláru (není důležité, kterého)
spuštěná víčka, umožňující vidět spojivky
nedostatečně pevná hřbetní linie, hřbet se kývá se strany na stranu
převýšení beder; i když je mírné převýšení bederní partie povoleno, nesmí nikdy být příliš velké
pes působí celkově příliš jemným dojmem (slabá tělesná konstituce)
čenichová partie příliš špičatá nebo příliš tupá
mírný předkus
chybění špičáků nebo premolárů, nezpůsobené vytržením
entropium, ektropium
krácené ucho
pronesená hřbetní linie
výrazně přestavěná záď
nedostatečně vyvinutý hrudník
ocas nesený příliš vysoko nebo stočený na hřbetě; krácený ocas
chybný postoj (vybočené končetiny, slabé končetiny)
vybočené lokty v pohybu či v postoji
kravský postoj
při pohybu se končetiny nepohybují v ose
srst zvlněná, hrubší nebo polodlouhá
depigmentace
nevyvážená povaha, zřetelná nejistota, nervozita nebo známky agresivity
pes bázlivý nebo agresivní
délka těla stejná nebo menší, než je výška v kohoutku
výrazný předkus; všechny stupně podkusu
srst hrubá nebo dlouhá; srst se strukturou vlny, svědčící o křížení
tříbarevný jedinec; jedinec se znaky pálení na čenichové partii a na končetinách
Všichni jedinci, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Pozn. : Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena