Inzeráty plemene: Skotský jelení pes
Skotský jelení pes (Deerhound)
V tomto pejskovi najdete opravdu velice věrného a oddaného přítele. Skotský jelení pes je věrný jednomu pánovi. Je velice klidný, mírný a snášenlivý. Má velkou touhu svého pána potěšit. Není nikdy agresivní, nervózní a podezíravý. Velmi snadno se vychovává, je to inteligentní a vznešený pes. Je silný, rychlý s velkou výdrží na fyzickou zátěž, přitom si ale uchovává svou důstojnost.
Skotský jelení pes je velký hrubosrstý lovecký pes. Podobá se grejhaundovi. Hlavu má protáhlou s plochou mozkovnou, téměř bez vyznačeného stopu. Na čenichu má knír a bradku. Oči má deerhound tmavé a kulaté obyčejně v barvě tmavě hnědé, která je žádoucí. Mají však i barvu lískových oříšků. Jejich pohled je velice milý, dobrácký. Uši má vysoko nasazené, jsou pokryty hebkou a měkkou srstí, příjemnou na omak. Jsou složené dozadu, při vzrušení se vztyčují, ale nikdy ne zcela do vzpřímené polohy. Jsou černé nebo tmavě zbarvené. Krk má skotský jelení pes silný, přiměřeně dlouhý. Tělo je vybaveno hlubokým hrudníkem, záda jsou plochá, bedra dobře klenutá. Srst skotského jeleního psa je hrubá, silná dobře přiléhající. Je střapatá a chundelatá. Pes by měl být jednobarevný tmavomodro šedý nebo světle šedý. Přípustné jsou bílé tlapky, hruď a konec zádi, upřednostňována je však jedna barva. Výška v kohoutku je minimálně 76 cm, fenka je o 5 cm menší. Váží mezi 36 až 46 kilogramy. Chůzi má tento pes lehkou.
Srst skotského jeleního psa vyžaduje pravidelnou údržbu. Nejlépe ji udržujeme pravidelným pročesáváním. Pes potřebuje hodně pohybu, proto by měl jeho pán podnikat se svým kamarádem dlouhé procházky. Ideální pro něj je, když je u domu velká zahrada. Deerhound není v žádném případě pes do kotce, bez přítomnosti svého pána se uzavře zcela do sebe a přestává komunikovat. Nesmíme však zapomínat, že byl po generace šlechtěn na lov zvěře, a proto bude kořist, která se pohybuje v jeho zorném poli, lovit a bylo by obrovskou chybou ho za tuto přirozenou a po generace upevňovanou vlastnost trestat.
Skotský jelení pes je znám již od středověku. Dávný původ má společný s irským vlkodavem. Je znám především v Anglii a je chován, jak sám již název plemene napovídá, na lov jelenů. Některé prameny uvádějí, že původní plemeno irský vlkodav nebylo kříženo s dogovitými psy, nýbrž s grejhaundy, proto se někdy říká tomuto plemeni hrubosrstý grejhaund. Jiné prameny však uvádějí, že skotský jelení pes, tedy jeho předci, byli dovezeni do Evropy, konkrétně na Britské ostrovy, již před 3000 lety evropskými kupci, nebo dokonce Kelty již v 5. století před naším letopočtem. V jeskyních byly nalezeny malby tohoto psa. Jak bylo již uvedeno, plemeno bylo chováno zejména pro chov jelenů. S příchodem techniky a vynálezem střelných zbraní potřeba těchto výborných lovců zanikala a v polovině 18. století skotský jelení pes téměř vyhynul. Ve třicátých letech 19. století však dochází k znovuobnovení chovu zásluhou kynologů Mc.Neilů. V roce 1892 byl vydán první plemenný standard.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
FCI standard č. 164 / 17. 06. 1998 / GB Skotský jelení pes (Deerhound)
Země původu: Velká Británie
Datum publikace originálního platného standardu: 24.06.1987.
Použití: Dostihový pes, lovecký pes, společenský pes.
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 10 chrti. Sekce 2 Hrubosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek.
Podobá se hrubosrstému greyhoundovi větších rozměrů a se silnější stavbou kostry.
Stavba těla vyvolává dojem jedinečné kombinace rychlosti, síly a především vytrvalosti, která je nezbytná k uštvání jelena; nicméně se stále zůstává zachována ušlechtilá důstojnost. Laskavý a přátelský. Poslušný a učenlivý, protože je dychtivý vyhovět. Povolný a vždy v dobré náladě, nikdy není podezřívavý, agresivní, ani nervózní. Projevuje se s důstojným klidem.
Dlouhá.
Mozkovna: Spíše plochá než kulatá, s velmi lehkým vyvýšením nad očima. Nejširší mezi ušima, mírně se zužuje směrem k očím. Mozkovna je pokryta dost dlouhou srstí, která je měkčí, než ostatní osrstění.
Stop: Žádný stop.
Nosní houba: Mírně orlí a černý.
Tlama: Výrazněji se zužuje směrem k nosu. U světleji zbarvených psů se dává přednost černé tlamě.
Pysky: Rovný. Zřetelný knír ze skoro hedvábné srsti, dostatečná bradka.
Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Oči: Tmavé. Obecně tmavě hnědé nebo oříškově hnědé. Světlé oči jsou nežádoucí. Oči jsou skoro kulaté a mají pokojný výraz, je-li pes v klidu, ale když je vzrušen, má pronikavý, do dálky zaměřený pohled. Víčka jsou černě lemována.
Uši: Vysoko nasazené a v klidu složené dozadu. Při vzrušení jsou pozdvižené nad hlavu, ale nepřestávají být složené. V některých případech jsou zpola vzpřímené. Krajně nežádoucí je ucho velké, tlusté, ploše na hlavě zavěšené či ucho postavené. Ucho je porostlé měkkou lesklou srstí jako myší kožíšek; čím kratší tím lepší; na uších nemá být dlouhá srst, ani třásně. Uši černé nebo tmavě zbarvené.
Velmi silný, dobré délky, která bývá někdy poněkud zakryta hřívou. Týlní hrbol výrazně vyčnívá v místě nasazení hlavy. Krk je bez laloku.
Trup a celková stavba těla je jako u greyhounda s většími proporcemi a se silnějšími kostmi.
Hřbet: Rovná horní linie je nežádoucí.
Bedra: Dobře klenutá, záď směrem k ocasu neklesá.
Záď: Spáditá, široká a plná síly.
Hrudník: Hrudní koš spíše hluboký nežli široký, ne příliš úzký ani plochý ze stran.
Dlouhý, silný u kořene, zužující se a dosahující skoro až na zem. V postoji spadá úplně rovně dolů anebo je lehce prohnutý. V pohybu je nesen prohnutý, ale nikdy se nezvedá nad hřbetní linii. Dobře pokrytý srstí; na horní straně silnou a drátovitou, na spodní straně delší, tvorba lehkých třásní ke konci ocasu není na závadu. Zatočený nebo do kruhu nesený ocas je nežádoucí.
Přední běhy rovné, dobrých kostí a ploché.
Plece: Správně uložené, ne příliš navzájem vzdálené. Přetížené a strmé lopatky jsou nežádoucí.
Loket a předloktí: Žádoucí je dobrá šířka.
Velká délka od kyčlí k hleznům. Kosti silné a ploché.
Kyčle: Široce od sebe posazené.
Kolena: Dobře zaúhlená.
Kompaktní a dobře klenuté. Silné drápy.
Nenucený, aktivní a životný, s dlouhým záběrem.
Střapatá srst, ale ne příliš mnoho srsti. Vlnitá srst je nepřijatelná. Správné osrstění je husté, těsně přiléhající, střapaté; na omak se jeví srst drsná či kadeřavá. Na trupu, šíji a končetinách je tvrdá a drátovitá srst dlouhá zhruba 7 cm (3 palce) až 10 cm (4 palce); na hlavě, hrudi a na břiše je mnohem jemnější. Na vnitřní straně předních i zadních končetin vytváří srst lehké třásně.
Tmavě modrošedá, tmavší a světlejší šedá nebo žíhaná a žlutá, pískově červená nebo červenohnědá s černou maskou a s černýma ušima, končetinami a ocasem. Bílý znak na hrudi, bílé prsty a malá bílá špička na ocase jsou povoleny, ale čím méně bílé, tím lépe, aby pes se jevil jednobarevný. Bílé znaky na hlavě či bílý límec jsou nepřípustné.
Psi: 76 cm (30").
Feny: 71 cm (28").
Psi: 45,5 kg (100 liber).
Feny: 36,5 kg (80 liber).
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Pozn.: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena