Šiperka (Schipperke)
Šiperka (Schipperke) je vynikající hlídač a strážce. Je sebevědomá a dominantní, ale konflikty nevyhledává. Přesto, že je šiperka malý pes, hlídá si pečlivě svěřené území a velmi pozorně sleduje každou změnu. Nevítané situace ohlásí pronikavým štěkotem. Milují pohyb a jsou velmi temperamentní. Díky tomu jsou velmi vhodné k výcviku. Jsou inteligentní, mrštné a rychlé, ale vzhledem k jejich velikosti je zvládne i dítě. Svému pánovi jsou zcela oddané a udělají vše pro to, aby se zavděčily. Šiperka má stálou chuť k jídlu a snadno se naučí loudit. Šiperka je velmi čistotná, ráda se mazlí a nepohrdne pelíškem v posteli vedle svého pána.
Šiperka (Schipperke) je vzrůstem malý pes. Měří 25 - 30 cm a váží 5 - 8 kg. Hlavička se podobá hlavě lišky. Má tmavé oválné oči a pronikavý pohled. Uši má šiperka vztyčené, trojúhelníkového tvaru s tlustou kůží. Srst má černou, hustou a tvrdou, nejdelší je kolem krku, kde vypadá jako hříva. Tento pes má rovný hřbet a široká bedra. Nohy má rovné s jemnými kostmi. Nemá ocásek.
Šiperka nevyžaduje zvláštní péči a to ani o srst. Je vhodná jak do bytu (pokud nebude obtěžovat okolí svým štěkáním), tak do domku.
Šiperka (Schipperke) pochází z Belgie a název plemene znamená v překladu z vlámštiny „malý lodník" a to proto, že tento pes býval společníkem a pomocníkem na lodích holandských a belgických námořníků. První zmínka o šiperce je v Kronice mnicha Wencelase, a to z 15. století. Podle pověsti zachránili dva smolnatě černí psi život Wilhemu von Oraninu tím, že ho probudili v době, kdy měl na něho být spáchán atentát. Těmi smolnatě černými psy byly zřejmě myšleny šiperky, jak se domnívají příznivci tohoto plemene, a to proto, že šiperka je povahově výborný hlídač.
Šiperku si oblíbili i vlámští malíři, kteří ji s oblibou malovali na svých obrazech s tématem selského života na venkově. Později se šiperka dostala i do měst, kde byla využívána jako hlídač a hubitel krys a myší. Zatímco v Německu hlídal koňské stáje stájový pinč, v Belgii to byla právě šiperka. A protože v Belgii byly stáje poblíž vody a tedy i člunů a lodí, dostala se šiperka mezi námořníky, a tím získala svůj název, jak je uvedeno v úvodu.
V 17. století si cech ševců z Bruselu udělal z šiperky svého maskota. Členové cechu se scházeli pravidelně v neděli na soutěži o nejhezčí obojek. Tyto obojky byly zdobené stříbrem a mědí. První výstava psů na světě byla věnována právě šiperkám a to v roce 1886 v Anglii. Šiperka se postupem času stala národním plemenem Belgie.
Manželka belgického krále Leopolda II. měla za své dvorní psy právě šiperky. V letech 1850 - 1900 bylo toto plemeno na pokraji vyhynutí. Další zásah do populace šiperek nastal během obou světových válek. V Belgii zbylo jen několik chovatelů těchto psů. Chovu pomohly chovatelské kluby z Ameriky a Anglie, kde šiperka (Schipperke) získala velkou popularitu.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 83 / 05.05.2003 / GB Šiperka (Schipperke)
Země původu: Belgie
Datum publikace originálního platného standardu: 25.03.2003
Použití: malý hlídací a společenský pes.
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 1 ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.
Slovo „schipperke“ znamená ve vlámském dialektu „malý ovčák“. Společným předkem belgických ovčáků a šiperky byl pravděpodobně ovčácký pes zvaný Leuvenaar, rané plemeno, obvykle poměrně malé a černé. Původ šiperky se datuje do 17. století. Kolem roku 1960 byla šiperka oblíbeným psem pracujících lidí a ševců v bruselské čtvrti St. Gery, kteří pořádali soutěže, v nichž předváděli složitě vypracované bronzové obojky, jimiž zdobili své psy. Ocasy šiperek byly zcela kupírované, což byla móda, která zřejmě existovala od 15. století. Šiperky byly známy jako vynikající lovci myší, krys, krtků a dalších škodných. Šiperky byly poprvé vystatovány v roce 1882 ve Spa. Módním plemenem se staly díky královně Marii-Henriettě Belgické. Do Velké Británie a USA byly dovezeny v roce 1887. První standard byl sepsán v roce 1888 chovatelským klubem, který byl v tom roce založen – je to nejstarší chovatelský klub v Belgii. Během následujících let bylo velké úsilí věnováno sjednocení typu, v té době totiž byly známy různé variety pocházející z Anvers, Lovaně a Bruselu.
lupoidní. Šiperka je ovčák malých rozměrů, ale velmi pevně stavěný. Má klínovitou hlavu s dobře vyvinutou lebkou a poměrně krátkou tlamou. Tělo je dobře vyvážené, krátké, poměrně široké a podsadité, ale končetiny mají jemnější kostru. Typická srst je hustá, rovná, tvořící límec, hřívu, zástěru a kalhotky, což dodává šiperce její skutečně jedinečný vzhled. Mezipohlavní rozdíly jsou výrazné. Její zřetelná morfologie, spolu s ovčáckými znaky a povahou a malou velikostí vysvětluje její velkou oblibu, přesahující hranice Belgie.
kohoutková výška se rovná délce těla, pes je tedy kvadratický.
hrudník dosahuje úrovně loktů.
tlama je výrazněji kratší než polovina délky hlavy.
výborný malý hlídací pes, výjimečný „alarm“, překypující vitalitou, rezervovaný k cizím lidem. Aktivní a pracovitý, čilý, neúnavný, vždy zaujatý okolním děním, má sklon chňapat, pokud se někdo přiblíží objektům, svěřeným mu k hlídání. Velmi jemný k dětem, vždy zvědavý, co se děje za zavřenými dveřmi či jinou překážkou, což vyjadřuje vysoko posazeným štěkotem, zježenou hřívou a srstí na krku. Je to všetečný pes, který rád loví krysy, krtky a jiné škůdce.
vlčí, klínovitá, ale ne příliš dlouhá. Dostatečně široká, aby byla v harmonii s tělem. Nadočnicové a jařmové oblouky jsou středně klenuté. Přechod od mozkovny k čenichové partii je zřetelný, ale nesmí být příliš výrazný.
Mozkovna: poměrně široké čelo, zužující se k očím, při pohledu z profilu mírně zaoblené. Horní linie mozkovny a tlamy jsou paralelní.
Stop: vyjádřený, ale nikoliv přehnaně.
Nosní houba: malá, vždy černá.
Tlama: zužuje se k nosu, dobře utvářená, není příliš dlouhá, špička není kuželovitá. Délka odpovídá přibližně 40 procentům celkové délky hlavy. Linie tlamy paralelní.
Pysky: černé, těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: zdravé, dobře vsazené zuby. Nůžkový skus. Klešťový skus je tolerován. Úplný chrup podle zubního vzorce. Chybějící jeden nebo dva 1. třenové zuby (1 PM1 nebo 2 PM1) nebo 2. třenový zub (1 PM2) jsou tolerovány a 3. stoličky (M3) se neberou v úvahu.
Líce: suché, plynule přecházející v boky tlamy.
Oči: tmavě hnědé, malé, mandlového tvaru, nejsou ani vpadlé ani vystupující. Pronikavý, živý a uličnický pohled, černě lemovaná oční víčka.
Uši: vztyčené, velmi malé, špičaté, trojúhelníkové (pokud možno rovnoramenný trojúhelník), nasazené vysoko, ale ne příliš blízko u sebe, pevné a velmi pohyblivé.
silný, mohutně osvalený a vypadající velmi objemně díky bohaté srsti límce. Středně dlouhý, dobře vsazený do plecí, v afektu nesený výše, s mírně zaoblenou horní linií.
krátký a široký, ve výsledku vypadá zavalitě, ale není příliš objemný či těžký. Ideálně kvadratický – délka od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je zhruba rovna kohoutkové výšce.
Hřbetní linie: hřbetní linie zad a beder je rovná a pevná, často maličko stoupající od zádi ke kohoutku.
Kohoutek: velmi vyjádřený, což je navíc zvýrazněno hřívou.
Hřbet: krátký, rovný a silný.
Bedra: krátká, široká a mohutná.
Záď: krátká, široká a horizontální. Zadní část zádi, tj. přechod od zádi k zadní straně stehen, je příjemně zaoblená, což je tvar známý jako „morčecí“.
Hrudník: hloubkou dosahuje k loktům, široký vpředu a za plecemi, mající tedy dobře klenutá žebra. V profilu hrudník vystupuje.
Spodní linie a břicho: spodní linie hlubokého hrudníku od loktů harmonicky a jemně stoupá k břichu, které je středně vtažené, ani visící ani vychrtlé.
buď odstraněný, anebo nekupírovaný. Pak je dlouhý, u kořene široký, ke špičce se zužuje a dosahuje nejméně k hleznu. V klidu je svěšený, se špičkou maličko stočenou nahoru v úrovni hlezen.V pohybu může být ocas zvednutý, v linii hřbetu, ale nejlépe nikoliv výše. Nasazení ocasu nesmí rušit linii zádě, která musí přecházet do harmonického zakulacení stehen a připomínat záď morčete. Zatočený ocas je tolerován, ale ne žádoucí.
s jemnou kostrou, dobře postavené pod trupem.
hrudní končetiny jsou rovné při pohledu z kterékoliv strany, a zpředu jsou zcela paralelní. Jejich délka od země k lokti je rovna přibližně polovině kohoutkové výšky.
Plece: dlouhé a šikmé, normální zaúhlení.
Nadloktí: dlouhé a přiměřeně šikmé.
Lokty: silné, nejsou vytočené dovnitř ani ven.
Předloktí: rovné, poměrně široký postoj při pohledu zpředu.
Kloub nadprstí: silný a nevystupující.
Nadprstí: poměrně krátké, při pohledu zpředu pokračuje v linii předloktí, v profilu je nejvýše velmi slabě skloněné.
Přední tlapky: malé, kulaté a pevné (kočičí tlapky), s klenutými prsty, krátkými a silnými drápky, vždy černými.
musí být v postoji pod tělem a při pohledu zezadu zcela paralelní.
Stehno: dlouhé, silně osvalené, díky kalhotkám vypadá ještě širší než ve skutečnosti je.
Koleno: zhruba v linii boku, normální zaúhlení.
Bérec: zhruba stejně dlouhý jako stehno.
Hlezno: normální zaúhlení.
Nadprstí: poměrně krátké, paspárky jsou nežádoucí.
Zadní tlapky: stejné jako přední tlapky nebo o maličko delší.
pohyb v klusu je pružný a pevný s přiměřeným předkrokem a dobrým posunem, hřbetní linie zústává horizontální a končetiny se pohybují paralelně. Pohyb vpředu by měl harmonizovat s pohybem vzadu a lokty se nesmějí vytáčet ven. Ve vyšší rychlosti končetiny konvergují.
těsně přiléhající po celém těle.
krycí srst je bohatá, hustá, rovná a dostatečně hrubá, s poměrně pevnou texturou, takže je na omak suchá a odolná. Spolu s měkkou hustou podsadou poskytuje výbornou ochranu. Velmi krátká srst je na uších, krátká srst na hlavě, přední straně hrudních končetin, hleznech a zadních nadprstích. Na těle je středně dlouhá, přiléhající srst. Okolo krku je srst mnohem delší a více odstávající, začíná na vnějších stranách uší, vytváří široký typický límec (dlouhá srst kolem krku, v chomáčích po obou stranách) – více u psů než u fen, hřívu (dlouhá srst v horní části krku, pokračující až na kohoutku a případně na plecích) a zástěru (dlouhá srst na spodní straně krku a na hrudi, dosahující mezi hrudní končetiny a postupně mizející pod hrudníkem). Na zadní straně stehen je dlouhá a bohatá srst tvořící kalhotky a srst pokrývající anální oblast s typicky dovnitř zahnutými konečky. Ocas je pokryt srstí stejné délky, jako je srst na těle.
zcela černá. Podsada nemusí být úplně černá, může být také tmavě šedá, pokud je zcela zakryta krycí srstí.
25 - 30 cm
mezi 3 a 9 kg. Žádoucí je průměrná hmotnost mezi 4 a 7 kg. Jedinci vážící méně než 3 kg nebo více než 9 kg nesmí být oceněni jako výborní.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
celkový vzhled: neohrabaný, postrádající mohutnost, příliš dlouhé nebo příliš krátké končetiny, dlouhé tělo, obdélníkový rámec.
hlava: příliš dlouhá nebo příliš krátká. Linie mozkovny a tlamy nejsou paralelní. Liščí obličej. Příliš výrazné nadočnicové a jařmové oblouky.
mozkovna: příliš úzká, čelo příliš zaoblené nebo kulaté (jablkovitá hlava).
tlama: příliš dlouhá, nedostatečná, mohutná, kuželovitá, s konvexním nosním hřbetem.
chrup: nerovnoměrně vsazené nebo špatně vsazené řezáky, chybějící jeden řezák (1I), nebo tři 1. třenové zuby (3 PM1) nebo dva 2. třenové zuby (2 PM2) jsou závažné vady.
oči: velké, kulaté nebo vystupující, světlé (lískooříškové oči jsou přijatelné).
hrudník: úzký, plochý, válcovitý. Nedostatečně hluboký.
záď: dlouhá, spáditá, přestavěná, ostrý předěl v kulatosti přechodu zádi k zadní straně stehen.
končetiny: příliš malé nebo příliš přehnané zaúhlení.
pohyb: úzký, příliš krátký krok, příliš malý posun, špatný dorzální přenos, příliš vysoký pohyb vpředu nebo poskakování vzadu.
srst: příliš krátká, příliš dlouhá, příliš jemná, měkká, hedvábná, vlnitá, příliš ploše přiléhající k tělu nebo visící dolů, příliš málo srsti, chybějící límec, hříva, zástěra nebo kalhotky (to je podstatně závažnější vada u psů než u fen, zvláště chybějící límec). Nedostatečná podsada.
barva: šedá, hnědavé nebo červenavé odstíny v krycí srsti. Několik bílých chlupů, např. na prstech. Trocha šedivění např. na tlamě jako znak věku je tolerována.
povaha: apatická, plachá.
povaha: velmi nevyrovnaná, agresivní nebo příliš bázlivá.
celkový vzhled: nedostatek plemenného typu.
chrup: podkus nebo předkus, i bez ztráty kontaktu zubů (inverzní nůžky), zkřížený skus, chybění jednoho špičáku (1C), jednoho horního 4. třenového zubu (1 PM4) nebo jedné spodní stoličky (1M1 nebo 1M2, ale ne M3), jednoho třenového zubu 4 (spodní PM4), jednoho třenového zubu 3 (1PM3), steně jako dalšího zubu, nebo celkem 4 chybějící zuby nebo více (s výjimkou 4 třenových zubů 1, PM1).
nosní houba, pysky, oční víčka: nedostatek pigmentu.
uši: klopené nebo polovztyčené.
srst: dlouhá nebo měkká nebo hedvábná, tj. zjevně dlouhá, závěsy dlouhé srsti na uších, končetinách, zcela chybějící podsada.
barva: jakákoliv jiná barva srsti než černá (kromě šedých, hnědavých nebo červenavých odstínů) nebo velmi malé bílé znaky, třeba i jen na prstech.
hmotnost: mimo uvedené hodnoty.
Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena