Inzeráty plemene: Sheltie,Šeltie - Šetlandský ovčák
Sheltie,Šeltie - Šetlandský ovčák
Šeltie je navenek menší provedení kolie, přitom je ale silná a houževnatá. Je rodinným psem tělem i duší. Svou povahou jsou inteligentní, dobromyslné (někdy mazané), přítulné, poslušné, odvážné, živé, temperamentní, veselé, citlivé, pozorné a velmi bdělé. K cizím lidem se chovají spíše zdrženlivě, což však nesmíme zaměňovat s bázlivostí. Mnohdy bývají uštěkané, ale vše se dá zvládnout se správnou výchovou. Šeltie se chová snadno, je nenáročná a nevyžaduje složitou péči. Lze je dobře chovat i v bytě v poschodí. Šeltie je ráda i v přírodě. Jsou věrné svému pánovi a jeho rodině. Typické pro ni je, že svou paničku nebo páníčka sleduje na krok a pokud má někdo šeltií více, táhne se za ním celé "stádo šeltií".
Pochází, jak její jméno napovídá, ze Shetlandských ostrovů. Při vzniku plemene se poměrně jistě křížili špic a King Charles Spaniel. Úkolem šeltie bylo hlídat zakrslé šetlandské ovce a malá stáda dobytka. Šeltie jsou známé přibližně od roku 1840. Do křížení byly dříve zapojeny i kolie, aby se získaly šeltie, které jim budou co nejvíce podobné. Přibližně na přelomu století obrátila pozornost na šeltii i široká veřejnost. Jako uznané psí plemeno pak byla k vidění roku 1909 na výstavě psů v Anglii. Poté se těšila stále větší oblibě. Mezitím získala u nás stále rostoucí okruh svých obdivovatelů.
Výchova šeltie není obtížná, ráda učí a je zaměstnaná. Má velkou výdrž a je poměrně odolná. Je velice úspěšná v různých psích sportech (poslušnost, agility, tanec se psem, záchranářský výcvik, všestranný výcvik).
Díky své povaze ovčáckého psa není šeltie vůči ostatním zvířatům agresivní, ani není náruživým lovcem. Chová se ve styku s ostatními zvířaty spíše opatrně. Většinou žijí v domácnosti bezporoblémově s kočkami a králíky. Ani koně, ovce či slepice nejsou problémem, pokud patří k domu.
Šeltie, která vyrůstá s dětmi, je nejlepším kamarádem a ochráncem. Ve vztahu k dětem je klidná a trpělivá. Její způsob hraní je spíše opatrný než divoký. Děti mohou šeltii snadno vést na vodítku. Jestliže děti nezná, protože žije jen s dospělými, mohou jí být děti nepříjemné a mohou se jim vyhýbat velkým obloukem. Děti se chovají jinak než dospělí - skáčou, jsou hlasité, hází hračkami kolem sebe, šermují klacky. To všechno může šeltii, není-li na děti zvyklá, vyvést z míry. Nebude sice agresivní, ale bude se držet v povzdálí nebo se tiše stáhne do vedlejší místnosti.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I. standard č.: 88 / 19. 8. 2013 /GB Sheltie,Šeltie - Šetlandský ovčák
Země původu: Velká Británie
Datum publikace originálního platného standardu: 19.08.2013
Použití: Společenský pes a ovčácký pes
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi. Sekce 1 ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Malý, dlouhosrstý pracovní pes velké krásy, bez známek těžkopádnosti a hrubosti, pohyb pružný a půvabný. Obrys těla symetrický, žádná část nepřevažuje vzhledem k celku. Bohatá srst, límec a náprsenka a souměrná hlava s líbezným výrazem se spojují v ideální obraz.
Mozkovna a čenich jsou stejné délky, dělícím bodem je vnitřní koutek oka. Mírně delší od vrcholku ramene ke spodní části zádi, než je výška v kohoutku.
Živý, mírný, inteligentní, horlivý a činorodý. Příchylný a reagující na svého pána, rezervovaný vůči cizím, nikdy nervózní.Ostražitý, mírný, inteligentní, silný a temperamentní.
Čistá a elegantní bez přehnanosti; při pohledu shora i ze strany dlouhá, tupě klínovitá, zužující se od uší k nosu. Šířka a hloubka lebky odpovídá její délce a délce čenichové partie. Celek musí být posuzován vzhledem k velikosti psa.
Lebka: plochá, přiměřené šířky mezi ušima, s nevýrazným týlním hrbolem. Líce ploché, plynule přecházející do dobře zaobleného nosu. Horní linie mozkovny je souběžná s linií tlamy.
Stop: Mírný, ale vyjádřený.
Čenichová partie: Charakteristický vzhled je dosažený vyvážeností, pysky a okraje očních víček černé. Charakteristický výraz je dán dokonalou vyvážeností a spojením lebky a obličejové části, tvarem, barvou a uložením očí a správným nasazením a nesením uší.
Nos: Černý.
Pysky: Tenké a černě lemované.
Čelisti/Zuby: Rovné, čisté, silné, s dobře vyvinutou spodní čelistí.
Zuby: zdravé s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tzn., že horní zuby těsně přisedají na spodní zuby a jsou kolmo usazené v čelisti. Plný počet 42 správně umístěných zubů je vysoce žádoucí.
Líce: Ploché, sbíhající hladce do dobře zaoblené tlamy.
Oči: Středně velké, šikmo uložené, mandlového tvaru, s černými okraji víček. Tmavě hnědé, s výjimkou jedinců se zbarvením blue-merle, u kterých může být jedno nebo obě oči modré nebo s modrými skvrnami.
Uši: Malé, přiměřeně široké u kořene, umístěné dosti blízko u sebe na vrcholu lebky. V klidu nesené dozadu; ale ve střehu otočené dopředu a zpola vztyčené, se špičkami překlopenými vpřed.
Svalnatý, dobře klenutý, dostatečné délky, umožňující hrdé nesení hlavy.
Hřbet: Rovný, půvabně prohnutý v bedrech.
Záď: Postupně spadající dozadu.
Hrudník: Hluboký, dosahující až k loktům. Žebra dobře klenutá, zužující se v dolní polovině, aby umožnila volný pohyb lopatek a hrudních končetin.
Nízko nasazený; zužující se obratle dosahují přinejmenším k hleznům; bohatě osrstěný, lehce nahoru prohnutý. Při vzrušení může být nesen výše, ale nikdy nad úroveň hřbetu. Nikdy nesmí být zalomený.
Přední nohy jsou při pohledu zepředu rovné, svalnaté a čisté, se silnými, ale ne těžkými kostmi.
Lopatky: Velmi dobře uložené vzadu. V kohoutku odděleny pouze pateří, ale listy jsou nakloněné ven, aby se přizpůsobily žádoucímu klenutí žeber. Ramenní kloub dobře zaúhlený.
Rameno: Lopatka a ramenní kost přibližně stejné délky.
Lokty: Stejně daleko od podložky jako od kohoutku.
Zápěstí: Silné a pružné.
Stehna: Široká a svalnatá, stehenní kost je do kosti pánevní uložena v pravém úhlu.
Koleno: Zřetelně zaúhlené.
Hlezno: Dobře tvarované a zaúhlené, správně nízko posazené, se silnými kostmi. Při pohledu zezadu jsou hlezna rovná.
Oválné, s dobře vyplněnými polštářky, prsty klenuté a uzavřené.
Pružný, plynulý a půvabný, vycházející z pánevních končetin, pokrývající maximální množství prostoru s minimální námahou. Mimochod, pletení, kymácení nebo toporný, chůdovitý a akcentovaný pohyb je vysoce nežádoucí.
Dvojí, krycí srst dlouhá, hrubé textury, rovná. Podsada měkká, hustá a přiléhavá. Límec a náprsenka velmi bohatá. Praporce na hrudních končetinách bohaté. Pánevní končetiny až k hleznům hojně osrstěné, od hlezen dolů srst spíše hladká. Srst na obličeji krátká, hladká. Srst by měla bohatě pokrývat tělo psa, ale neměla by převládat nebo zastírat obrys jeho těla. Krátkosrstí jedinci jsou vysoce nežádoucí.
Sobolí: Čisté barvy nebo se stínováním, od světle zlaté až po sytě mahagonovou. Barva stínování musí být velmi sytá. Vlčí a šedé zbarvení je nežádoucí.
Trikolor: Přednost se dává sytě černé na těle, se sytými tříslovými odznaky.
Blue-merle: Čistě stříbřitě modrá, s černým melírovaním a mramorovaním. Sytě pálené odznaky mají přednost, ale jejich absence nesmí být penalizována. Hojné černé plotny, břidlicový nebo rezavý nádech krycí srsti i podsady jsou vysoce nežádoucí. Celkový dojem musí být modrý.
Černo-bílá a černo-tříslová: Tyto barvy jsou také uznané. Bílé odznaky (mimo černo-tříslové) se mohou objevit na lysině, límci, náprsence, končetinách a špičce ocasu. Bílým odznakům na těchto místech, nebo jen na některých, je dávána přednost (kromě černo-tříslové); jejich nepřítomnost se ale nepenalizuje. Bílé skvrny jinde na těle jsou vysoce nežádoucí.
psi 37 cm,
feny 35,5 cm
Odchylka více než ± 2,5 cm je vysoce nežádoucí.
agresivní nebo přehnaně plachá povaha
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jeho účinku na zdraví a prospěch psa.
Všichni jedinci vykazující fyzickou vadu nebo poruchu chování budou vyloučeni z posuzování.
Pozn: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.
Pouze funkčně a klinicky zdraví psi typické plemenné konstituce mohou být použiti k chovu.
Nejoblíbenější psí plemena