Inzeráty plemene: Šarplaninský pastevecký pes
Šarplaninský pastevecký pes (Jugoslovenski Ovcarski Pas - Sarplaninac)
Šarplaninský pastevecký pes, neboli šarplaninec, pochází ,jak název napovídá, z planiny Šar nacházející se na území Balkánského poloostrova. Avšak sem se dostal typ velkého pasteveckého psa již mnohem dříve a to asi v době stěhování národů, kdy z Asie přicházely kmeny, které vlastnili mnoho odlišných druhů pasteveckých psů. Za jejich nejpůvodnějšího předka můžeme považovat tibetskou dogu, která nám svým vzhledem může vzdáleně připomínat pasteveckého psa. Ti, kteří se usadili na planině Šar však zůstali „izolováni“ od okolního světa. Tomu vděčíme za vznik nového plemene, které odolávalo horským podmínkám a splňovalo svou funkci naprosto spolehlivě. Oficiálně bylo plemeno uznáno roku 1939.
Plemeno je rozvážného klidného a hrdého charakteru. I přes svou velikost a mohutnost se jedná a rychlé a živé plemeno. Svému vůdci je naprosto oddaný a špatně snáší jeho odloučení. Je to spolehlivý strážce svého teritoria, hodí se tedy jako pes hlídací. Vůči cizím bývá nedůvěřivý, avšak svého pána brání. Je velmi chápavý a rychle se učí. Ve své domovině je využíván jako pes služební.
Jedná se velké impozantní plemeno měřící asi 60 cm v kohoutku. Srst je dlouhá hustá vyskytující se v různých odstínech od bělavé až černou. Šarplaninec má dva typy srsti – jedna je kratší a jemnější hustá podsada a druhá je srst krycí, které je delší.
Velký důraz se musí klást hlavně na výchovu šarplanince. V rukou nezkušeného vůdce se z něj může stát neovladatelný pes. Výchova by však neměla být v žádném případě hrubá ale důsledná a citlivá. Díky své husté srsti může být držen celoročně venku. Plemeno vyžaduje aktivní využití, není dobré jej nechat zahálet. Ačkoli se jedná o dlouhosrsté plemeno jeho nároky na úpravu srsti nejsou přehnané. Jeho majitelem by měl být zkušený kynolog.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 41 / 03.10.1980 / GB Šarplaninský pastevecký pes (Jugoslovenski Ovcarski Pas - Sarplaninac)(Jugoslovenski Ovcarski Pas - Sarplaninac)
Země původu: Srbsko/Makedonie
Datum publikace originálního platného standardu: 24.11.1970
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 2 pinčové a knírači – molossoidní plemena – švýcarští horští a honáčtí psi. Sekce 2.2 molossoidní plemena, horský typ. Bez zkoušky z výkonu.
Jugoslávské plemeno šarplaninec bylo chováno odnepaměti v jihovýhodní hornaté oblasti Jugoslávie. Plemeno bylo pojmenováno po horském hřbetu Šarplanina, kde se vyskytovalo nejhojněji. Dnes jsou šarplaninci chováni v celé zemi. Plemeno bylo uznáno FCI roku 1939 pod číslem 41 a pod názvem „ilyrský ovčák“. V roce 1957 Valné shromáždění FCI akceptovalo návrh Jugoslávské kynologické federace změnit název plemene na „jugoslávský pastevecký pes šarplaninec“.
Původ plemene zůstává nejasný. Je pravděpodobné, že přišlo do Evropy z Asie v průběhu dávných velkých migrací. Původní typ plemene byl zachován jen v těch částech země, kde stále převažuje intenzivní chov dobytka a kde tito psi stále mají svoji původní roli strážce a ochránce stád dobytka před škodnou zvěří.
šarplaninec je mohutný pes vyrovnaných proporcí, s mohutnou kostrou, výrazně nadprůměrné velikosti. Má hustou, dlouhou, poněkud hrubou srst, která zdůrazňuje dojem zavalitosti. Má statnou konstituci, vyrovnanou a dobrou povahu, je spolehlivý, ochranitelský, ale nikoliv nevrlý či kousavý, je neúplatný a oddaný svému pánovi.
Délka těla: délka těla je o něco větší než kohoutková výška, poměr je okolo 8: 10 pro psy, 10 : 12 pro feny. hlava je v dobrém poměru k tělu. Její celková délka je zhruba 25 cm, což odpovídá zhruba 40 % kohoutkové výšky. Lebeční partie hlavy je poněkud delší než tlama (poměr je 57 : 43 %).
Lebka má lehce konvexní horní linii; nosní hřbet je rovný. Linie obou profilů jsou konvergentní.
Lebeční partie: je široká s dobře vyznačenou čelní rýhou. Při pohledu z profilu i shora má lebka být lehce konvexní a mírně zaoblená. Nadočnicové oblouky (obočí) jsou jen lehce vyznačené. Týlní hrbolek není viditelný.
Stop: slabě vyjádřený.
Tlama: je kratší než lebeční partie, široká a hluboká u kořene, lehce se zužuje směrem k nosní houbě. Nosní hřbet je rovný a široký. Spodní čelist při pohledu z profile začíná obloukem a pokračuje rovnou linií divergující (odklánějící se) od profilu nosního hřbetu.
Nosní houba: široká a černá.
Pysky: středně silné a přiléhající; horní pysk jen mírně překrývá spodní. Koutky pysků jsou čisté, bez byť jen náznaku převislosti.
Zuby: nůžkový skus, úplný chrup.
Oči: mandlového tvaru, nejsou velké ani hluboko uložené, barva je tmavě nebo světle hnědá. Klidný, ale pronikavý pohled, beze strachu. Víčka a viditelné pojivové tkáně mají být černé.
Uši: jsou nasazeny na linii probíhající od špičky nosu vnitřním koutkem oka nebo lehce pod ním. Jsou tvaru „V“ a svěšené, nesené přiléhavě k lícím, pokryté krátkou hustou srstí.
šíje je lehce konvexní nebo rovná. Linie hrdla je rovná. Krk je středně dlouhý, ale kvůli délce a hustotě srsti vypadá kratší, než ve skutečnosti je. Široký, hluboký a svalnatý, hladce přechází v hlavu i v plece. Má být nesen lehce na linii hřbetu. Kůže je přiléhající, bez laloků. Srst je hustá, dlouhá a hrubá, s vyznačeným límcem v místě přechodu hlavy v krk; tento znak zvyšuje šířku a hloubku této části těla.
Celkový vzhled: horní linie trupu je vodorovná nebo mírně spadající směrem k zádi. U psů chovaných v horách je možno povolit záď položenou lehce výše než kohoutek (přestavění), ale není to žádoucí znak. Celková délka těla mírně přesahuje kohoutkovou výšku.
Kohoutek: středně vyvinutý a široký. Spojení s krkem je mohutné a přechod sotva znatelný.
Hřbet: je rovný a široký, ne příliš dlouhý. Bederní část je kratší, široká a osvalená.
Záď: středně dlouhá, spadající, dobře osvalená.
Hrudník: je hluboký, hrudní koš dosahuje k loktům. Je střední délky, s lehce klenutými žebry. Předhrudí je široké a osvalené. Obvod hrudního koše má přesahovat kohoutkovou výšku o nejméně 20 %.
Břicho: vtažené a osvalené. Spodní linie jemně stoupá směrem zpředu dozadu. Slabiny jsou poměrně krátké, s dobře vyjádřeným přechodem.
ocas je dlouhý, dosahuje nejméně k hlezennímu kloubu. Horní linie zádi postupně a pravidelně spadá k ocasu. Ocas je v kořeni silný, zužuje se ke špičce, s praporcem na spodní straně. Nesen v lehkém oblouku jako šavle; když je pes v afektu, je oblouk výraznější a ocas může být zvednutý nad linii hřbetu.
Celkový vzhled: hrudní končetiny jsou rovné, proporčně přiměřené k trupu.
Lokty: jsou zhruba v 55 % kohoutkové výšky. Jednotlivé části hrudních končetin jsou vzájemně v dobrém poměru i v dobrém poměru k trupu.
Plece: jsou poměrně dlouhé a široké, ploché, spadající, a tvoří s horizontální linií úhel 65°. Nadloktí (humerus) je uloženo šikměji než ramenní lopatka, s úhlem 55° k horizontální linii. Spojuje se s předloktím v úhlu 145°.
Loketní kloub: je široký, není ani vtočený dovnitř, ani vytočený ven, je uložen jen těsně vedle hrudního koše.
Předloktí: je rovné, dlouhé, s mohutnou kostrou a dobře vyvinutým osvalením a s praporcem na zadní straně.
Nadprstí: jsou široká a silná, lehce šikmá.
Tlapky: jsou pevné, oválného tvaru, s dobře klenutými uzavřenými prsty. Drápky silné a černé. Polštářky tuhé, ale pružné, černé.
při pohledu zezadu stojí nohy stejnoměrně, poněkud šířeji než hrudní končetiny. Při pohledu ze strany vykazují rovnoměrnou stavbu a poměrně dobré úhlení.
Stehno: je dobře osvalené, zaoblené, šikmo umístěné, svírá s horizontálou podobný úhel jako rameno.
Koleno (kloub mezi stehnem a bércem): je o něco méně úhlené než skapulo-humerální kloub (kolem 125°). Koleno je silné a široké.
Bérec: je také šikmo postaven, silný, s dlouhými svaly a velmi huňatým praporcem. Hlezno je široké a vykazuje poměrně otevřený úhel (kolem 130°).
Nárt (zadní nadprstí): má být méně šikmý než nadprstí (pozn. překl.: zde je zřejmě míněno přední nadprstí). Paspárky jsou vzácné a měly by být odstraněny.
krok je dlouhý a pružný. Nejobvyklejším krokem je klus s vysokým pohybem a středním předkrokem. Ve cvalu pes působí poněkud těžkopádněji, ale skoky jsou dlouhé a prostorné.
kůže je středně silná, pružná a po celém těle dobře přiléhající. Bez laloků a volné kůže. Všechny viditelné sliznice jsou černě nebo tmavě pigmentované.
hlava, uši a přední strany končetin jsou pokryty krátkou srstí. Kolem krku, na zádi, na zadní straně končetin a na ocase je srst dlouhá, téměř plochá a poněkud hrubá. Pod krycí srstě je krátká hustá bohatá podsada s jemnou texturou. Na kohoutku má srst měřit mezi 10 a 12 cm; nesmí být kratší než 7 cm.
šarplaninec je jednobarevný pes. Přijatelné jsou všechny barvy, od bílé k tmavě hnědé, která vypadá téměř jako černá. Upřednostňované odstíny jsou zelenavě šedá (kovově šedá) a tmavě šedá. Tečkování a bílé znaky nejsou povoleny. Pigmentovaní psi mohou vykazovat maličké bílé znaky na hrudníku a prstech, tyto znaky jsou ale nežádoucí. Horní část hlavy, krk a tělo jsou tmavšího odstínu, který se zeslabuje až k špinavě bílé nebo žlutavě šedé na okrajových částech těla. Změna musí být velmi pozvolná a v žádném případě nesmí působit dojmem skvrnitosti nebo skutečně vytvářet skvrnitou srst.
u psů průměrně 62 cm a u
u fen průměrně 58 cm.
Psi s výškou pod 56 cm a feny pod 54 cm nejsou způsobilí do chovu.
Hmotnost
psi 35 – 45 kg,
feny 30 – 40 kg.
Jakákoliv odchylka od uvedeného standardu musí být nahlížena jako vada, a závažnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
nedostatečně široká lebeční partie
příliš dlouhá tlama
příliš těžké čelisti
nedostatečně široký a hluboký hrudník
příliš plochá nebo příliš vyklenutá žebra
jakákoliv malá odchylka končetin od správného postavení
mírně kratší srst, než je požadováno, pokud jsou praporce v pořádku
bílé znaky na hrudníku a na tlapkách
mírně kratší ocas
zaječí tlapky, jiné lehké vady na těle.
příliš dlouhá nebo špičatá tlama
vysoko nasazené nebo nepřiléhající uši (nepřiléhající dostatečně blízko k lícím)
klešťový skus
prohnutý hřbet
ocas nesený s obloukem do strany
lymfatická stavba, jiné závažné vady.
agresivita nebo přílišná plachost
chybějící premoláry
velká disproporce délky těla a kohoutkové výšky
nedostatečná kohoutková výška
srst kratší než 7 cm
větší bílé znaky (skvrny) a žíhané zbarvení
depigmentace viditelných sliznic a očí
akékoliv degenerativní vlohy, silně kravský postoj nebo kravská hlezna, předkus, podkus, psi narození jen s pahýlem ocasu nebo zcela bez ocasu, silně prohnutý hřbet, atd.
Psi jasně vykazující povahové nebo fyzické abnormality musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena