Samojed (samojedský špic, samojedskaja sobaka)
( použito materiálu z http://www.samojed-klub.cz/)
Mezi charakterové vlastnosti samojeda patří pracovitost, bezpodmínečná věrnost a vytrvalost. Je to klidný, přátelský a vždy šťastný pes s vrozeným dobrým vztahem k člověku. Kdekoliv se tento nádherný pes s bohatou bílou srstí (může mít i krémový odstín, nebo krémové znaky) a smějícím se obličejem objeví, každý se za ním otočí a všude si získá přátele. Samojed je s každým zadobře, dokonce i s vetřelci, je ochoten se podělit se zloději i o majetek svého nejmilovanějšího páníčka, takže na hlídání se moc nehodí.
Samojed potřebuje ke svému štěstí lásku člověka. Chce být neustále vedle něj. Je mu jedno, jestli jeho místo bude na chodbě, v kuchyni, přede dveřmi nebo v posteli místo manžela(ky), musí prostě být blízko své rodiny. Má rád děti. I když ho děti budou neustále „testovat“, jestli mu dobře drží ouška na hlavě, jestli by si nemohly vzít jeho ocásek, natrhat si pár chloupků, a což mu tak obléknout svetr, aby mu nebyla zima, samojed bude vše trpělivě snášet, vrtět ocáskem, usmívat se a malému páníčkovi maximálně olízne tvář nebo ouško. Samojed by neměl být celodenně v kotci. Tím by utrpěla jeho veselá a rošťácká povaha. Jeho tvář je výjimečná svým nikdy nemizícím šťastným úsměvem, tím si vysloužil oslovení usmívající se vánoční pes.
Samojed má nezávislou povahu, je velmi živý, rád polemizuje o povelech, není to takový psí otrok, který všechny příkazy vyplní do puntíku, ale je dost chytrý na to, aby zvládl základní výcvik bez jakýchkoliv problému. Výcvik i výchovu je nutno vést důsledně a pravidelně. Pokud vezmete samojeda a psa služebního plemene na okraj skály a přikážete jim, aby skočili, pes služebního plemene poslechne, skočí a zmrzačí se. Samojed se podívá dolů ze skály, pak na vás, jestli to fakt myslíte vážně, potom se otočí, odejde a myslí si: „Přeci nejsem tak hloupý, abych skočil ze skály a zabil se.“ Pokud budete po samojedovi vyžadovat jakékoliv povely, bude nejdřív dělat, že neslyší, potom, že musí dokončit svou činnost a když konečně začne klusat směrem k vám a vy si myslíte, že máte vyhráno, proběhne kolem vás a začne štěkat na sousedovy kočky. A potom, ale to vy jste už pěkně rudí zlostí, že vás váš vlastní pes neposlouchá, konečně s radostí a nádherným úsměvem přiběhne k vám. A vy mu odpustíte !
Je to energií nabitý pes, potřebuje dostatek pohybu. A to buď formou sáňových sportů, nebo velkého výběhu, zahrady. Pokud je chován v bytě, k čemuž se také dokáže přizpůsobit, je vhodné s ním na vodítku běhat, jezdit na kole, nebo alespoň chodit na delší procházky. V teplejším období nad 15 stupňů je třeba pohyb omezit z důvodu přehřátí a pes musí mít k dispozici neustále misku s vodou.
Samojed vás bude neustále překvapovat svými nikdy nekončícími nápady. Když si budete myslet, že už vám nerozkouše žádný stromek, že už z toho vyrostl, rozkouše vám boty za 2000,-. Když ho odnaučíte kousat boty, zapomenete venku dětské hračky (jak báječně chutnají). Budete na sebe přísní a naučíte se nezapomínat venku žádné nové předměty, samojed se podhrabe pod plotem a zlikviduje sousedovu drůbež. Samozřejmě škodu musíte uhradit. Plot řádně zabezpečíte proti útěkům a samík ucítí 3 metry pod zemí nějakou zatoulanou myšku. Když dovezete dvě kolečka hlíny a zahrabete ten třímetrový kráter (myška samozřejmě utekla), samojed zjistí, že blatníky na vašem kole jsou plastové. Když koupíte nové blatníky a schováte kolo do kůlny, samojed si všimne nafukovacího bazénu s vodou. Óóó to je pokoupáníčko. Když uklidíte zbytky bazénu (při samojedím dovádění bohužel nevydržel nápor drápků), vzpomene si na hromadu písku. Na mokré srsti písek výborně drží. Konečně je vysušený a vyčesaný, co to kouše? Našel zapomenutý kolíček na prádlo. Když se konečně po týdnu dopočítáte všech částí rozkousaného kolíčku (ještě, že víte, kam chodí váš miláček kakat) a oddechnete si, že mu nic nezůstalo v žaludku, samojed si všimne, že jste právě zasadili nový stromek (ten původní přece rozkousal). Nic proti, ale vypadá to, že jste zase na začátku. Ale vy mu přesto odpustíte, když se na vás po dokonale vykonané práci podívá s tím svým neodolatelným úsměvem, vždycky mu odpustíte.
Srst samojeda nepotřebuje velkou péči. Postačí denně několik minut kartáčovat, mimo období línání, kdy je nutné kartáčovat déle. Žije-li pes v bytě, musí páníček počítat s tím, že bude mít chlupy na snídani s rohlíkem, na oběd v polívce a večeře se radši vzdá. Dokonce i na svátečních šatech ty dlouhé bílé potvůrky najde. Jeho srst nepropouští vodu, není třeba jej koupat, nebo pouze příležitostně, např. před výstavou nebo po velmi blátivé procházce. Samojed má samočistící srst, bláto uschne a samo opadá, stačí také po uschnutí psa vykartáčovat.
Samojed je zosobněním krásy, ostražitosti, síly, čilosti, důstojnosti a půvabu. Je to jemný velmi vnímavý pes a dobrý společník.
Pokud se rozhodnete chovat samojeda, nebo už nějakého máte, přejeme hodně krásných zážitků a šťastně prožitých dní, hodně výstavních i sportovních úspěchů a aby Vám pejsek přinášel jen samou radost do života.
Renata Piskacisová
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č.: 212 / 09.01.1999 / GB Samojed (samojedský špic, samojedskaja sobaka)
Země původu: Severní Rusko a Sibiř
Patronace: Severská kynologická unie (Nordic Kennel Union, NKU)
Datum publikace originálního platného standardu: 22.07.1997
Použití: saňový a společenský pes
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 1 severští saňoví psi. Bez zkoušky z výkonu
Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a byli užíváni jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů, spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Těchto několik psů a psi přivezení dalšími výzkumníky byli základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.
elegantní bílý arktický špic střední velikosti. V celkovém vzhledu budí dojem síly, vytrvalosti, šarmu, poddajnosti, důstojnosti a sebevědomí. Typický výraz, nazývaný „úsměv samojeda“, je vytvářen kombinací tvaru a posazení oka a mírně zvednutých koutků tlamy. Pohlaví by mělo být zřetelně vyjádřené.
délka těla je zhruba o 5 % větší než výška v kohoutku. Hloubka těla je o málo menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna.
přátelský, otevřený, pozorný a živý. Lovecký pud je velmi slabý. Nikdy není ani plachý ani agresivní. Je velmi společenský a nemůže být užíván jako hlídací pes.
silná, klínovitého tvaru.
Lebka: při pohledu zpředu a z profilu jen lehce konvexní. Nejširší je mezi ušima. Mezi očima slabě viditelná rýha.
Stop: jasně zřetelný, ale ne příliš výrazný.
Nosní houba: dobře vyvinutá, nejlépe černá. Během některých období roku může pigment na nose vyblednout do takzvaného „zimního nosu“; na okrajích nosu však musí vždy být tmavý pigment.
Tlama: silná a hluboká, přibližně stejně dlouhá jako lebka, postupně se zužující k nosu. Není ani příliš úzká, ani těžká a kvadratická. Nosní můstek je rovný.
Pysky: těsně přiléhající, černé a poměrně masité. Koutky úst jsou mírně zvednuté, čímž vytvářejí typický „úsměv samojeda“.
Čelisti/Zuby: pravidelný a úplný nůžkový skus. Zuby a čelisti jsou silné. Chrup odpovídá normálnímu zubnímu vzorci.
Oči: tmavě hnědé, dobře posazené v jamkách, umístěné poměrně daleko od sebe, poněkud šikmé a mandlového tvaru. Výraz je typický „úsměvem samojeda“, milý, pozorný a inteligentní. Oční víčka jsou černá.
Uši: vztyčené, poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. Měly by být pohyblivé, vysoko nasazené; díky široké lebce daleko od sebe.
silný, střední délky, hrdě nesený.
mírně delší než kohoutková výška, prostorný a kompaktní, ale pružný.
Kohoutek: jasně zřetelný.
Hřbet: střední délky, osvalený a rovný; u fen mírně delší než u psů.
Bedra: krátká, velmi silná a zřetelně ohraničená.
Záď: plná, silná, osvalená a mírně spáditá.
Hrudník: široký, hluboký a dlouhý, dosahující téměř do úrovně loktů. Žebra jsou dobře klenutá.
Spodní linie: mírně vtažená k břichu.
nasazen poměrně vysoko. V afektu a v pohybu je ocas nesen ohnutý od kořene dopředu přes hřbet nebo bok, ale v klidu může být svěšený – pak dosahuje k hleznům.
Celkový vzhled: dobře posazené a osvalené, se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné.
Ramena: dlouhá, pevná a spáditá.
Nadloktí: šikmé a přiléhající k tělu. Přibližně stejně dlouhé jako ramenní lopatka.
Lokty: přiléhající k tělu.
Zápěstí: pevné, ale ohebné.
Nadprstí: maličko šikmé.
Přední tlapky: oválné s dlouhými prsty, pružné a směřující přímo dopředu. Prsty jsou klenuté a ne příliš těsně spojené. Pružné polštářky.
Celkový vzhled: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, s velmi silným osvalením.
Stehna: střední délky, poměrně široká a osvalená.
Kolena: dobře zaúhlená.
Hlezna: poměrně nízko, dobře zaúhlená.
Záprstí: krátké, silné, vertikální a paralelní.
Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky. Paspárky mají být odstraněny.
plný síly, volný, neúnavný, s dlouhým krokem. Dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin.
bohatá, silná, pružná a hustá polární srst. Samojed má srst s podsadou, přičemž podsada je krátká, jemná a hustá, a krycí srst je delší, hrubší a rovná. Srst má vytvářet límec kolem krku a ramen, rámující hlavu, zvláště u psů (samců). Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká a hladká, na vnější straně uší je krátká, odstávající a hladká. Vnitřek ucha má být dobře osrstěný. Na zadní straně stehen vytváří srst „kalhoty“. Mezi prsty má růst ochranná srst. Ocas má být bohatě osrstěn. Srst feny je často kratší a s jemnější texturou než srst psa. Správná textura srsti má vždy mít zvláštní povrchový lesk.
čistě bílá, krémová nebo bílá se světle hnědou - základní barva je bílá s několika světle hnědými znaky. Srst nikdy nesmí vypadat světle hnědá po celém těle.
pes 57 cm s tolerancí ±3 cm,
fena 53 cm s tolerancí ±3 cm.
Hmotnost v dospělosti cca 23- 30 kg. F.C.I. standard hmotnost neuvádí.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
viditelné vady ve stavbě.
lehká kostra.
psi nevyjadřují samčí typ a feny samičí.
klešťový skus.
žluté oči.
měkké uši.
sudovitý hrudní koš.
dvojitě stočený ocas.
nízkonohost.
silně vyklenuté končetiny nebo kravský postoj.
vlnitá nebo krátká srst po celém těle; dlouhá, měkká nebo splývavá srst.
přílišná rezervovanost.
zjevně nepigmentované oblasti na očních víčkách nebo pyscích.
modré nebo různobarevné oči.
podkus nebo předkus.
uši nejsou vztyčené.
barva srsti jiná než povolená ve standardu.
přílišná plachost nebo agresivita.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena