Inzeráty plemene: Saarlosův vlčák
Saarlosův vlčák (Saarloos Wolfhond)
Saarlosův vlčák vznikl křížením domácího psa a vlka. První kříženci se narodili v Holandsku roku 1936. Zakladatelem tohoto plemene byl velký milovník přírody pan Leendert Saarloos. V minulosti bylo učiněno mnoho pokusů zkřížit psa s vlkem, i jmenovanému chovateli se křížení ze začátku nedařilo. Po jeho smrti došlo k úplnému propadu tohoto plemene. Jeho chovatelskou stanici se jménem "van de Kilstroom" převzala jeho teprve 17tiletá dcera Marijke se svojí matkou, které měly s udržením chovu velké problémy. Mnoho zvířat bylo umístěno v nouzových podmínkách u přátel a nadšenců těchto psů. Přežití vlčáků se zdálo být otázkou času. Našli se však zarytí nadšenci a milovníci tohoto plemene. Díky nim byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy (1975) a na počest svého tvůrce byl evropský vlčák přejmenován na Saarloosova vlčáka.
Saarloosův vlčák je společenský a rodinný pes s velmi jemnou a citlivou povahou. Ale je tak trochu i tvrdohlavý. K cizím lidem je rezervovaný pro někoho možná zbabělý. Opatrnosti není nikdy dost. K lidem, ke kterým mají důvěru, jsou neobyčejně milí, přítulní a odevzdaní. Jejich mazlení spočívá v co nejtěsnějším kontaktu s člověkem. K dětem jsou velmi jemní, citliví a nikdy nejsou a nesmí být agresivní. Milují doslova každou psí společnost a zcela bez problémů se začlení do jakékoliv „zdravé“ psí smečky. Přesně ví, kde je jejich místo a co si ke kterým členům mohou či nemohou dovolit. Jejich mimika a řeč těla jsou natolik výrazné, že se velmi rychle naučíte svému saarloosovi rozumět. I když téměř neštěkají, štěkat umí a pokud žijí ve smečce, rychle se od ostatních psů učí. Násilím se u těchto psů ničeho nedosáhne. K výchově a výcviku je třeba použít pozitivní motivaci. Plná kapsa pamlsků a stále dobře naladěný trpělivý páníček je to pravé. Saarloosův vlčák je vhodný na dlouhé procházky do přírody, ale zrovna tak nepohrdne posezením u televize, kde s nekonečnou trpělivostí a přitulen k vám vydrží ležet celé hodiny. Štěňata velmi ráda okusují doslova cokoliv a tak nechat štěně samotné doma se rozhodně nedoporučuje. Oplocený pozemek či kotec na dobu nezbytně nutnou pokud jste v práci, je k umístění saarloose ideální. Saarloosovi vlčáci jsou velmi silně citově vázáni k lidem a prostředí, které znají. Nesnáší změny, jízdě autem se musí učit. Jsou velmi inteligentní, doslova čtou vaše myšlenky a jednu chybu již podruhé nezopakují. Jejich chování je kontrolováno daleko více vrozenými instinkty, než vůlí člověka, přestože své pána nade vše milují.
Saarloosův vlčák není náročný na péči. Pravidelné vyčesávání je samozřejmostí. Saarloos nevyžaduje ani velké množství pohybu. Pokud někdy nemá páníček čas, sarloos se velmi dobře přizpůsobí.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 311 / 22.01.1999 / GB Saarloosův vlčák (Saarlooswolfhond)
Země původu: Nizozemí
Datum publikace originálního platného standardu: 22.01.1999
Použití: Saarloosův vlčák nebyl šlechtěn se záměrem konkrétního použití. Má vlastnosti, které mu dovolují být věrným a oddaným společníkem a domácím psem.
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 1 ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.
Leendert Saarloos (1884 – 1969) miloval přírodu i psy. Došel však k názoru, že psi se stali příliš polidštěnými, a proto se jakožto milovník plemene německý ovčák rozhodl vrátit tomuto plemeni původní přirozené vlastnosti a zlepšit tím jeho pracovní schopnosti. Křížil tedy psa německého ovčáka jménem Gerard van der Fransenum, což byl pes klasického pruského typu, s Fleuri, vlčicí pocházející ze sibiřské větve evropského typu (1932).
Křížení zpět na otce mu dalo základnu zvířat se čtvrtinou vlčí krve. V průběhu další experimentální fáze s přísnou selekcí bylo vytvořeno nové plemeno – „evropský vlčák“.
Vybraní jedinci tohoto nového plemene dobře sloužili jako průvodci slepců, nejprve tedy byli považováni za vhodné pro tuto práci. Kvůli zvyšování podílu vlčí krve se však užitečné vlastnosti zděděné po předku Gerardovi postupně ztrácely a ukazovalo se, že plemeno nebude vhodné ani jako pracovní pes, ani jako průvodci slepců. Odkaz Leenderta Saarloose, ne pracovní pes, ale pes s vlastnostmi téměř přírodními, byl uznán jako plemeno v roce 1975. Tehdy bylo plemeno pojmenováno Saarloosův vlčák, ke cti svého stvořitele.
Od té doby zastupuje toto plemeno holandská společnost Saarloosova vlčáka (Nederlandse Vereeniging van Saarlooswolfhonden), která vytvořila i tento nový standard.
Saarloosův vlčák je silně stavěný pes, jehož vnější vzhled – stavba těla, pohyb a srst – připomíná vlka. Jeho tělesná stavba je vyvážená, má poměrně dlouhé končetiny, aniž by vypadaly příliš dlouhé. Rozdílné druhotné pohlavní znaky jsou u psů i fen dobře vyjádřené.
Saarloosův vlčák je delší než je jeho výška. Délky horní čelisti a mozkovny jsou v poměru 1 ku 1.
živý pes se spoustou energie a hrdou nezávislou povahou. Poslouchá jen z vlastní vůle, není submisivní. Je velmi oddaný a věrný svému pánovi. Vůči cizím lidem je rezervovaný a poněkud nedůvěřivý. Rezervovanost a vlčí sklon utíkat v neznámých situacích jsou pro plemeno typické a měly by být zachovány jako charakteristické vlastnosti. Když se k Saarloosovu vlčákovi přibližuje cizí člověk, měl by mít jisté porozumění a pochopení pro jeho chování, rezervovanost a sklon utíkat, tyto vlastnosti jsou dědičné. Prudký, nežádoucí přístup cizího člověka může vést až k nepřekonatelné touze utéci. Potlačování této touhy, například omezováním volnosti psa na vodítku, může vést k nervóznímu chování.
hlava má připomínat vlčí a velikost hlavy má být v harmonickém poměru k trupu. Při pohledu ze strany a shora je hlava klínovitá. Linie od tlamy k dobře vyvinutému jařmovému oblouku je velmi charakteristická. Spolu se správným tvarem a uložením oka dodává tato linie žádoucí vlčí vzhled.
Lebka: lebka je plochá a široká. Neměla by však být příliš široká, protože to ovlivňuje typický klínovitý tvar. Týlní hrbolek a oční jamka nesmí být vystupující. Nadočnicové oblouky se spojují s lebkou v plynulé linii.
Stop: přechod od silné tlamy k lebce musí tvořit slabý stop.
Nos: nosní houba dobře pigmentovaná. Rovný nosní hřbet.
Pysky: dobře uzavřené, těsně přiléhající.
Horní čelist: nesmí v poměru k lebce vypadat hrubá. Příliš hrubá tlama ruší typický vlčí vzhled.
Dolní čelist: nevýrazná.
Čelisti/Zuby: horní a spodní čelist jsou dobře vyvinuté. Silný a úplný chrup, nůžkový skus. Těsný nůžkový skus je přijatelný.
Oči: nejlépe žluté, mandlového tvaru. Posazené lehce šikmo, nevystupující a nikoliv kulaté, s dobře přiléhajícími očními víčky. Výraz je pozorný, rezervovaný, ale nikoliv bázlivý. Oči jsou pro plemeno velmi typické, protože podtrhují vlčí vzhled. Žádoucí vzhled je dosažen jen světlým okem. Velká pozornost musí být věnována barvě, tvaru a správnému uložení oka v lebce. U starších psů může žlutá barva oka tmavnout, ale původní dispozice k žluté barvě má být udržena. Dispozice k hnědé barvě je méně žádoucí. Oční jamka přechází v lebku v plynulé linii. Příliš vyjádřená oční jamka spolu s vyjádřenými nadočnicovými oblouky a vyznačeným stopem jsou nežádoucí.
Uši: středně velké, masité, trojúhelníkové, se zaoblenou špičkou. Osrstěný vnitřek ucha. Ucho je nasazené v úrovni očí. Uši jsou velmi pohyblivé a vyjadřují emoce a pocity psa. Nežádoucí jsou příliš špičaté uši nebo příliš vysoko nasazené uši. Uši nasazené příliš široce ruší typický vzhled hlavy a jsou proto méně žádoucí.
suchý, dobře osvalený, plynule přecházející v hřbet. Stejně plynulá je linie hrdla a hrudníku. Krk může být ozdoben krásným límcem srsti, zvláště v zimním období. Kůže hrdla není volná. V uvolněném klusu je hlava a krk Saarloosova vlčáka typicky v téměř horizontální linii.
délka trupu Saarloosova vlčáka je větší než jeho výška.
Hřbet: rovný a silný.
Hrudní koš: normálně klenutý.
Hrudník: plynulá linie hrudního koše dosahuje nejvýše k loktům. Hrudník a vzdálenost mezi končetinami jsou při pohledu zpředu středně široké. Příliš mohutný hrudník je nežádoucí, protože narušuje celkový obrys psa, který je pro tohoto klusáka typický. Obrys je spíše štíhlý a velmi vlčí.
Spodní linie a břicho: napjaté, s mírným vtažením břicha.
široký a bohatě osrstěný v kořeni a dosahující nejméně k hleznu. Zdá se poněkud nízko nasazený, což je často ještě zdůrazněno malým prohnutím v kořeni. Ocas je nesen lehce prohnutý do šavlovitého tvaru nebo téměř rovný. V afektu nebo v klusu může být nesen poněkud výše.
končetiny jsou rovné a dobře osvalené. Kosti jsou v průřezu oválné a ne příliš hrubé. Končetiny jsou v poměru k trupu poměrně gracilní.
Ramenní lopatka: dostatečně široká a dlouhá. Normální zaúhlení asi 30° k vertikále, nikoliv přehnané.
Nadloktí: stejné délky jako ramenní lopatka, zaúhlení mezi ramenní lopatkou a nadloktím je přiměřené, nikoliv přehnané.
Lokty: těsně přiléhající k hrudi, ale ne přitlačené příliš těsně. Díky zaoblení hrudního koše a správné pozici ramenní lopatky a nadloktí je vzdálenost mezi hrudními kočetinami přiměřeně široká.
Přední tlapky: zaječí tlapky, dobře osvalené a klenuté, se silně vyvinutými polštářky. Toto, spolu se silnými zápěstními klouby a mírně skloněnými nadprstími, umožňuje dobrý pružný pohyb. V postoji je povoleno lehké vytočení tlapek.
normální poloha pánve. Díky nízkému nasazení ocasu, které je často zdůrazněno lehkým prohnutím, se pánev zdá být uložena šikměji. Úhlení pánevních končetin je v rovnováze se zaúhlením hrudních končetin. Lehký pohyb, typický pro plemeno, je velmi závislý na správném úhlení kolene a hlezna. I velmi malé odchylky tento typický pohyb ruší. V postoji jsou povolena lehce sbíhavá hlezna (kravský postoj).
Stehno: normální délky a šířky, silně osvalené.
Koleno: s nepřehnaným zaúhlením.
Hlezenní kloub: zaúhlení nesmí být přehnané. Kosti a svaly dovolují optimální napětí hlezenních kloubů.
Hlezno: dostatečně dlouhé (ne krátké), přiměřeně strmé.
Zadní tlapky: dobře vyvinuté, dobře klenuté.
Saarloosův vlčák je typický neúnavný klusák, který svým vlastním tempem snadno uběhne dlouhé vzdálenosti. Svým přirozeným pohybem se jen sotva unaví, čímž připomíná vlka. Saarloosův vlčák se velmi liší od jiných plemen lehkonohým pohybem. Správný pohyb velmi závisí na detailech stavby těla, zvláště na správném úhlení končetin. Ve volném, nesvázaném klusu nese Saarloosův vlčák hlavu a krk v téměř horizontální linii - v této poloze je uložení očí a klínovitý tvar hlavy obzvlášť typické. V klusu, charakteristickém pohybu plemene, nevykazuje pes ani velký předkrok ani přílišný posun, které by rušily lehkost pohybu, šetřícího energii.
letní srst se velmi liší od zimní srsti.
V zimě převládá podsada, která spolu s pesíky krycí srsti tvoří bohatou srsti, pokrývající celé tělo a vytvářející výrazný límec kolem krku. V letní srsti převládá krycí srst. Teplotní změny na podzim a v zimě mají velký vliv na podsadu, ale alespoň dispozice k podsadě musí být vždy zřejmá. Břicho, vnitřní strana stehen a šourek musí být pokryty srstí.
barvy srsti jsou:
od světle po tmavě vlkošedou.
od světle po tmavě zvěřinově hnědou, tzv. „bos“ hnědá (lesní hněď).
od světle krémově bílé po bílou.
pigmentace nosní houby, očních víček, pysků a drápků má být u vlkošedých a bílých jedinců černá. U „bos“ hnědé nebo krémově bílé játrová. Srst je světlejší na spodní části těla, vnitřní straně končetin a praporcích na stehnech.
Vlkošedí a „bos“ hnědí jedinci mají tmavší barvu na vnější straně končetin. Mají mít také výraznou masku.
psi od 65 do 75 cm,
feny od 60 do 70 cm.
Malé odchylky směrem nahoru jsou přijatelné.
Hmotnost F.C.I. standard neuvádí
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Hlava: příliš kulaté, vystupující oči. Příliš výrazné oční jamky, takže nadočnicové oblouky nepřecházejí plynule v mozkovnu. To se často spojuje s výrazným stopem a příliš kulatýma očima. Příliš vysoko nasazené uši nebo špičaté uši. Uši směřující příliš výrazně do stran.
Trup: příliš hluboký, příliš krátký.
Ocas: zatočený ocas. Ocas nesený nad hřbetem.
Končetiny: příliš hrubá kostra.
Srst: Méně žádoucí jsou nedostatečně výrazné barvy. Tmavé sedlo vytvořené kvůli špatnému rozložení tmavých pesíků.
agresivita nebo přílišná bázlivost.
barva srsti jiná než uvedená ve standardu.
jakékoliv znaky agresivity.
Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena