Inzeráty plemene: Pyrenejský ovčák s dlouhou srstí
Pyrenejský ovčák
Pyrenejský ovčák je vhodný do rodiny, dobře vychází s dětmi. Tito psi jsou k nim milí, ale nikoliv dotěrní. S ostatními zvířaty v domácnosti nemají problémy. Nejsou to rváči a volně žijící zvěř nechávají na pokoji. Vůči cizím lidem jsou ovšem nedůvěřiví a své teritorium si dokážou řádně ohlídat. Pyrenejský ovčák má výborný čich a zbožňuje pohyb v přírodě. Díky své inteligenci se rychle učí, potřebuje však důslednou výchovu. Je to temperamentní pes plný energie, který po svém pánovi vyžaduje aktivitu. Nerad se nudí, proto mu rozhodně nestačí tři krátké procházky denně. Baví jej práce - koneckonců byl k ní odjakživa šlechtěn, takže je nadměrně úspěšný v záchranářském výcviku a psích sportech, jako fly-ballu a obratnosti. Svému pánovi je vynikajícím partnerem při jízdě na kole či při joggingu. Je to věrný společník s šibalským výrazem v obličeji, nechybí mu smysl pro humor. Jeho citlivá povaha a silná osobnost ovšem nepromíjí zlé zacházení. Jsou dva typy pyrenejského ovčáka: pyrenejský ovčák s krátkou srstí v obličeji má mírně odlišné povahové rysy než pyrenejský ovčák s dlouhou srstí v obličeji. Je poslušnější a ne tolik ostražitý ve vztahu k cizím lidem.
Obličej pyrenejského ovčáka vypadá bystře a účastně. Výrazné velké oči mají tmavou barvu, přípustné jsou i světlejší odstíny, a to u pestrobarevných jedinců. Uši má pyrenejský ovčák kratší vzpřímené. Ocas je na konci zahnutý. Někteří jedinci se rodí s ocasem krátkým, jakoby kupírovaným. Konstrukce kostry je lehčího rázu. Srst je velmi hustá, polodlouhá až dlouhá, a bývá rovná i mírně vlnitá, svým vzhledem připomíná kozí nebo ovčí. Barva může být od plavé a rezavé s příměsí černých chlupů nebo bez, přes zbarvení se skvrnami v odstínech bílé a šedé. Zřídka se vyskytuje pes čistě černý, častější je zbarvení břidlicové. Někdy má bílé skvrny na tlapách a hrudi. Dožívá se přibližně 16 let. Pyrenejský ovčák s dlouhou srstí v obličeji je plemeno nižšího vzrůstu - pes měří v kohoutku 40 až 48 cm, fenka 38 až 46 cm. Váží 23 až 30 kg. Srst na jeho hlavě stojí, nesmí však zakrývat oči. V každém vrhu ovčáka s dlouhou srstí se může objevit ovčák s krátkou srstí. Pyrenejský ovčák s krátkou srstí v obličeji má delší čumák a kratší srst, která pro svou krátkost od těla více trčí. Má kratší tělo a mohutnější tlapy. Pes měří v kohoutku 40 až 54 cm, fenka 40 až 52 cm. Pes váží 25 až 32 kg.
Pyrenejský ovčák potřebuje hodně pohybu a doslova vyžaduje nějaké zaměstnání. Potěšením pro něj je příprava na zkoušky ovčácké, záchranářské, lavinové či obranářské. Jeho všestrannost a bystrost jej předurčují k hravému zvládání soutěží agility. Nejedná se o nijak náročné a choulostivé plemeno, naopak je otužilý a vytrvalý. Srst pyrenejského ovčáka nepotřebuje mimořádnou péči - jeho zevnějšek má vypadat zcela přirozeně. Mělo by stačit jednou týdně ji pročesat kartáčem. Je ale potřeba odstraňovat nadbytečné chlupy Ze zvukovodu se musí odstraňovat nadbytečné chlupy, vous by se měl udržovat čistý.
Pyrenejský ovčák pochází z dávných ovčáckých psů, kteří přišli z Asie spolu s kočovnými pastevci a doputovali až na Pyrenejský poloostrov. Plemeno se utvářelo v srdci Pyrenejí - v oblasti mezi Lurdami a Gavarnií. Existence pyrenejského ovčáka úzce souvisí s místním způsobem hospodářství, v němž byl nepostradatelným a všestranným pomocníkem. Jeho vzhled byl odlišný statek do statku a údolí od údolí, ale povahové vlastnosti všude téměř stejné. Dodnes mají čistokrevní pyrenejští ovčáci několik vzhledových variant, přičemž starší je typ s dlouhou srstí v obličeji. Až do 1. světové války o tomto plemeni oficiální kynologie téměř mlčela. Poté se dostal do širšího povědomí díky francouzským důstojníkům, kteří se rozhodli využít jeho dobré vlastnosti: čich, rychlost, vytrvalost, pracovitost. Přátelští a spolehliví psi přinášeli hlášení, hlídkovali a pomáhali při záchranných akcích. Plemenný standard byl v roce 1926 uznán organizací Societé Centrale Canine a dosud se téměř nezměnil. Mimo Francii se do 80. let 20. století pyrenejský ovčák příliš nevyskytoval, díky výborné povaze však nyní jeho obliba roste i v jiných zemích. V Česku je každým rokem zaznamenáno několik vrhů.
Původním územím vzniku tohoto plemene je území dnešní Francie. První standard byl zveřejněn 3. května 1990.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
FCI-Standard č.: 141 / 25.05.2009 / GB, 10.11.2013/CZ Pyrenejský ovčák s dlouhou srstí v obličeji (Chien de berger des Pyrénées à poil long)
Země původu: Francie.
Datum publikace originálního platného standardu: 26.03.2009.
Použití: ovčácký pes používaný na farmách a pastvinách v Pyrenejích
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 1 Ovčáci. S pracovní zkouškou.
od svých začátků bylo toto plemeno v oficiální kynologii prakticky neznámé až do počátku 20. století. Jeho typ se dost podstatně liší podle regionů. jeho tělesný rámec i osrstění se mohou výrazně odlišovat, co se však nikdy nemění, je jeho charakter. Mezi roky 1921 až 1925 byl vypracován panem Bernardem Sénac-Lagrandem první oficiální standard plemene. Ke změnám došlo nejprve již za jeho předsednictví, postupně pak pod předsednictvím Charlese Duconta (1954-1986), Guy-Jeana Mansencala (1986-200) a Alaina Pécoulta (od r. 2000...),jenž po roce 2001 úzce spolupracuje s panem Raymondem Triquetem .
je to pes, který, ač je malý a lehký, bystře reaguje na každý popud. Jeho fysiognomie svědčí o neustálé bdělosti, výraz má ostražitý a nedůvěřivý, velký rozsah pohybu kloubů umožňuje tomuto psovi charakteristický pohyb, nesrovnatelný s žádným jiným plemenem.
Lebka (mozkovna) je přibližně stejně dlouhá jako široká.
Čenichová partie je kratší než mozkovna v poměru: čenichová partie 2: mozkovna 3.
Délka těla je větší než výška v kohoutku.
Vzdálenost od lokte k zemi je větší než polovina výšky v kohoutku.
odvážný, vytrvalý, malý pes, který je iniciativní a zcela oddán svému pánu. Je od přírody tvrdohlavý, a proto je zapotřebí pevného vedení k usměrnění jeho energie a využití jeho inteligence a temperamentu. Je často zdrženlivý vůči cizím lidem.
trojúhelníkového tvaru
Lebka: středně vyvinutá, téměř plochá s téměř neznatelnou střední rýhou, harmonicky zaoblená po stranách, s velmi mírným týlním hrbolem. Mozkovna je téměř stejně dlouhá jako široká. Přední partie se zvolna svažuje k tlamě.
Stop: téměř neznatelný.
Nosní houba: černá.
Tlama: nosní hřbet je rovný, trochu kratší než mozkovna, morda se klínovitě zužuje ke konci, ten však nesmí být špičatý.
Pysky: nepříliš silné, kompletně zakrývají spodní čelist, bez nápadných koutků. Okraje pysků a patro jsou buď černé, nebo s výraznými černými znaky.
Čelisti/Zuby: kompletní chrup, silné špičáky. Nůžový skus (řezáky horní čelisti překrývají spodní bez ztráty kontaktu). Klešťový skus (řezáky stojí proti sobě) je tolerován.
Oči: výrazné, mírně mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy. Nesmí být zapadlé ani vypoulené. Skvrny na rohovce (strakaté oči) jsou povoleny u psů zbarvení „harlekýn“ (blue-merle) nebo u břidlicově šedých psů, u těchto zbarvení jsou dokonce různobarevné oči charakteristické. Okraje očí jsou černé bez ohledu na barvu srsti.
Uši: musí být spíše krátké, přiměřeně široké u základny, nasazené nepříliš blízko sebe na vrcholu lebky, ale také ne navzájem příliš vzdálené. Mají trojúhelníkovitý tvar, jsou jemné (slabé) a zakončené do špičky, zavěšené, ploché, velmi pohyblivé. Je li pes ve střehu, tak při pohledu zepředu musí jejich horní okraj prodlužovat viditelně příčnou linii mozkovny. Mohou také být částečně vztyčené; v tomto případě musí být jejich spodní část vztyčená a pohyblivá, v ideálním stavu se má horní polovina nebo poslední třetina klopit dopředu nebo do strany a klopení musí být symetrické na obou uších.
spíše dlouhý a osvalený, dobře vybíhající z plecí.
kostra je silná bez náznaku hrubosti, osvalení je suché.
Horní linie: pevná.
Kohoutek: vyznačený.
Hřbet: spíše dlouhý a silný.
Bedra: krátká, mírně klenutá, ale zdají se klenutější díky osrstění, které je často hustější na pánevních končetinách a bedrech.
Záď: celkem krátká a spíše spáditá.
Hrudník: středně vyvinutý, sahá k loktům. Žebra jsou mírně klenutá.
Slabiny: málo spuštěné.
dobře osrstěný, není příliš dlouhý, spíše nízko nasazený a s háčkem na špičce. Když je pes pozorný, ocas obecně stěží stoupá nad horní linii, ale přesto se může točit dopředu. V zemích, kde to není zákonem zakázáno, jsou někteří psi kupírováni. Vrozeně zakrnělý, krátký ocas je přípustný.
rovné, suché, šlachovité, s bohatým osrstěním.
Lopatka: poměrně dlouhá, mírně šikmo uložená.
Nadloktí: šikmé, poměrné délky.
Předloktí: rovné.
Kloub zápěstí: nápadně vyjádřený.
Nadprstí: mírně šikmé při pohledu z profilu.
Přední tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
mají poměrně uzavřené úhlení. Psi se středně dlouhou srstí nemají „kalhoty“.
Stehna: nepříliš dlouhá, mírně šikmá, silná a nápadně osvalená
Kolenní kloub: dobře zaúhlený a paralelní s trupem.
Bérec: poměrně dlouhý a šikmý.
Hlezno: suché, nízko uložené, občas jsou oba hlezenní klouby v postoji poměrně blízko sebe.
Nárt/ Zadní nadprstí: postavené kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo postavené směrem dopředu.
Zadní tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
Paspárky: na pánevních končetinách mohou nebo nemusí být jednoduché nebo dvojité paspárky.
při chůzi má pyrenejský ovčák poměrně krátký krok. Jeho typickým pohybem je však klus, který by měl být volný a energický. Při krátkém klusu je hlava nesena poněkud výše, při zrychlení klusu (dlouhý krok) je hlava v linii hřbetu. Tlapky se nikdy nezvedají příliš vysoko, pohyb je plynulý a tlapky se pohybují těsně nad zemí.
jemná, často s tmavými skvrnami bez ohledu na barvu srsti.
dlouhá nebo středně dlouhá, ale vždy hustá. Chlupy těsně přiléhají k tělu, někdy jsou mírně zvlněné, hustější a plstnatější na zádi a na stehnech. Textura srsti je něčím mezi ovčí vlnou a kozími chlupy. U některých jedinců může kombinace hrubé a jemně vlnité srsti vytvořit prameny nebo šňůry nazývané „cadenettes“, případně zacuchané nebo zplstnatělé prameny zvané „matelotes“, které se na zádi překrývají podobně jako došky. „Cadenettes“ se nacházejí na hrudi a na hrudních končetinách v úrovni loktů. Na tlamě je srst kratší a méně hustá. Na špičce tlamy - a někdy na celé tlamě - je srst přilehlá a směřuje od špičky čenichu dozadu. Po stranách tlamy a na lících je srst delší a také směřuje směrem dozadu. Oči musí být vidět, nesmí být překryty srstí.
plavá, světlejší či tmavší, s nebo bez příměsi černých chlupů a někdy s malými bílými znaky na hrudi nebo na končetinách. Šedá, světlejší či tmavší, často s bílou na hlavě, hrudi a končetinách. Harlekýn (modrá s černou, blue merle) nebo břidlicově šedá. Existují také žíhaní jedinci, černí nebo černí s bílými znaky (částečná strakatost). Jednobarevnost je preferována.
Psi od 42 do 48 cm.
Feny od 40 do 46 cm.
Je povolena tolerance + nebo - 2 cm u jinak velmi typických jedinců.
Váží 23 až 30 kg. F.C.I. standard hmotnost neuvádí.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.
Závažné vady
Celkový vzhled: těžký pes, bez aktivity.
Hlava: lomená lebka, zakulacené čelo, příliš výrazný nebo chybějící stop.
Tlama: hranatá čtvercového nebo obdélníkového rámce, nedostatečně pigmentovaná nosní houba nebo pysky.
Oči: světlé nebo s plachým výrazem. Nedostatečně pigmentované okraje očních víček.
Ocas: ocas nesený zatočený na nebo nad bedry; ocas řečený „veverčí“ (sklopený vodorovně na hřbet); srostlé obratle
Srst: příliš bohatá srst na hlavě, zejména pokud zakrývá oči, a na tlamě, pokud připomíná “vousy” grifonů. Jemná textura, měkké, drátovité, kudrnaté nebo kadeřavé chlupy. Srst postrádající hustotu nebo tloušťku.
Barva: strakatost pokrývající více než třetinu těla. Harlekýn s nedostatečným kontrastem mezi šedou a černou nebo s plavými skvrnami. Rozředěná (nevýrazná) barva. Černá barva s pálením na hlavě a na končetinách (černá s plavými znaky).
Povaha / Temperament: agresivní nebo příliš bázlivý.
Nosní houba, oční víčka: jiná barva než zcela černá
Čelisti: předkus nebo podkus, jakékoli deformace čelistí. Absence více jak dvou zubů, P1 nejsou brány v potaz. Přítomnost všech špičáků a PM4 nahoře a M1 dole je nezbytná.
Uši: přirozeně vztyčené uši
Oči: skvrnité duhovky u jinak zbarvených jedinců, než harlekýnů nebo břidlicových. Depigmentace očního víčka. Světle žluté oko.
Ocas: chabý, vertikálně visící.
Srst: kudrnatá
Barva: bílé zbarvení, nebo jiné, než jaké uvádí standard. Strakatost na více jak jedné třetině těla u černě zbarvených jedinců.
Velikost: mimo hranice stanovené standardem.
Každý pes jasně vykazující tělesné či povahové abnormality by měl být diskvalifikován.
Pozn: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena