Inzeráty plemene: Plavý bretaňský honič
Plavý bretaňský honič (Fawn Brittany Griffon)
Plavý bretaňský honič je jedním z nejstarších francouzských loveckých plemen. Z dobových záznamů víme, že ve 14. století gentleman jménem Huet des Ventes několik těchto psů na svém dvoře choval. Až do 19. století se Plavý bretaňský honič v Bretani hojně využíval především k lovu vlků. Tehdy se však jejich počet natolik snížil, že plemeno téměř vymizelo. V roce 1949 v Bretani jeho příznivec Marcel Pambrun, ve snaze udržet kvalitu tohoto loveckého plemene, které se stalo velice vzácným, založil „Klub Plavého bretaňského honiče“. Od roku 1980 má Plavý bretaňský honič (stejně jako jeho odvozené plemeno Plavý bretaňský basset) na pokyn Bernarda Vallée pevně stanovené místo mezi plemeny francouzských honičů. Heslo „nejprve lov“ vedení tohoto klubu až do dnešní doby neustále provází.
Plavý bretaňský honič je kostnatý a svalnatý pes, velmi odolný proti počasí i únavě. Je to dosti aktivní lovecký pes, obzvláště vhodný do obtížných a těžko schůdných terénů. Má vynikající čichové schopnosti a ustálený a trvalý hlas „pily či vrtulníku“, vydává krátké a opakované zvuky.
Lebku má dosti dlouhou, se zřetelným týlovým výčnělkem. Při pohledu zpředu má lebku tvarovanou do oblouku, s jen mírně vyznačeným stopem. Nos je černý nebo tmavě hnědý, s dobře otevřeným chřípím, čenich se spíše zužuje, není zřetelně obdélníkový. Rty dobře překrývají dolní čelist, ne však nijak nadměrně. Kníry jsou jení mírně zřetelné, čelisti a zuby má silné. Oči nejsou vypouklé, ani posazené příliš hluboko, jsou tmavě hnědé, spojivky nemá zřetelné, mají jasně živý výraz. Uši jsou jemně připojené, posazené v linii očí, natažené vpřed dosahují konce nosu, jsou stočené dovnitř a pokryté jemnější a kratší srstí, než ostatní části těla. Krk má spíše kratší a dobře svalnatý. Záda jsou krátká a široká, bedra široká a svalnatá. Hruď je hlubší a široká, žebra dobře kulatá. Ocas je u základu široký, ke konci se zdravě zužuje, je často ježatý, pokrytý štětinatou srstí, často nošený v mírně srpovitém zahnutí. Při akci je ocas nesený nad horní linií těla a dělá pravidelné pohyby ze strany na stranu. Končetiny mají dobrou strukturu kostí a jsou dobře posazené. Ramena má šikmá, k hrudi dobře připojená. Lokty má v linii těla. Tlapky jsou kompaktní s klenutými prsty těsně u sebe a s pevnými drápy. Polštářky má tvrdé. Kůže je spíše silnější a pružná, bez laloku. Pohyb je rovnoměrný a pružný, chůze nikdy není energická a živá.
Plavý bretaňský honič měří v kohoutku 48 až 56 cm, s tolerancí +/- 2 cm pro výjimečné jedince.
Plavý bretaňský honič váží v rozmezí 18 až 22 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
Plavý bretaňský honič má drsnou, hrubou, dosti krátkou srst, nikdy zvlněnou nebo kadeřavou. Obličej by neměl být příliš chundelatý. Zbarvení je světle žlutohnědé, od zlatě pšeničné do cihlově červené. Několik černých chlupů rozptýlených na zádech a uších jsou tolerované. Přítomnost malých bílých hvězd na hrudi je velice žádané.
Plavý bretaňský honič je ohnivě vášnivý lovec, v přítomnosti lidí má však přirozeně dobrou povahu, je družný, laskavý a vyrovnaný. Snadno se přizpůsobuje všem terénům a všem druhům lovů. Při lovu se vždy předvede svoji odvážnost, úskočnost a vytrvalost. Je podnikavý, výkonný a pohotový, je však stejně schopný také pozorně naslouchat. Pokud je dobře vedený, je vděčný a poslušný.
Plavý bretaňský honič potřebuje dostatek přiměřeného pohybu. Jeho srst není náročná na péči, je však třeba ji jednou až dvakrát ročně trimovat. A pak už jen 1x týdně kartáčovat. Pravidelně mu zastřihujte drápky i chloupky ze zvukovodů.
Plavý bretaňský honič se průměrně dožívá 12 až 13 let.
Lovec vlků.
Lovecký pes a společník
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
Standard F.C.I. č. 66 / 05.05.2003 / F Plavý bretaňský griffon (Griffon Fauve de Bretagne)
Původ: Francie
Datum zveřejnění platného standardu: 05.03.2003
Použití: honič, používaný k lovu zajíce, lišky, srnčí a černé zvěře.
Klasifikace F.C.I.: skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1.2 střední honiči,s pracovní zkouškou
Plavý bretaňský griffon je jedno z nejstarších francouzských plemen honičů, neboť již v XIV. století měl jistý Huet de Ventes smečku, složenou ze psů tohoto typu. Byl hojně využíván až do XIX. století v Bretani k lovu vlků, když vlci vymizeli, plemeno spělo k úpadku.
V roce 1949 byl založen Marcelem Pembrunem „Klub Plavého Bretaňského“, jehož úkolem bylo zachování těchto psů, kteří již se vyskytovali jen vzácně. Po roce 1980 se pod vlivem Bernarda Vallée podařilo, že si plavý bretaňský griffon, ale rovněž i plavý bretaňský basset zajistili místo v rodině francouzských honičů. Hlavním cílem chovatelského klubu zůstává heslo: „především lov“.
Je to pes kostnatý a svalnatý, velmi otužilý a velmi odolný. Je to aktivní pes, dobře přizpůsobený lovu v obtížných terénech.Má výborný nos a vytrvalý hlas (krátké opakované výštěky).
Plaví bretaňští griffoni jsou vášniví lovci, přesto velmi milí ve vztahu k člověku, společenští, s přátelskou a vyrovnanou povahou. Snadno se přizpůsobují všem druhům loveckých terénů a všem druhům zvěře. Při lovu jsou odvážní, šikovní, houževnatí a přizpůsobiví. Jsou podnikaví a schopní, ale mají také vrozenou schopnost držet se ve smečce. Jsou snadno voditelní, poslušní a mají dobrou orientaci.
Mozkovna: je spíše dlouhá, týlní hrbol patrný; z pohledu zepředu má mozkovna tvar nízkého oblouku, klesajícího až k nadočnicovým obloukům, které nejsou příliš výrazné.
Stop: je nevýrazný;
Nos: černý nebo tmavě hnědý, nozdry jsou dobře otevřené;
Čenichová partie: spíše špičatá než hranatá;
Pysky: dobře kryjí spodní čelist, ale nejsou příliš vyvinuté. Vous je nevýrazný.
Čelisti/Zuby: čelisti i zuby jsou silné, s perfektně vyvinutým pravidelným nůžkovým skusem. Horní řezáky mají s dolními těsný kontakt. Řezáky jsou správně postavené v čelistech. Chybění zubů P1 není důvodem k penalizaci.
Oči: nejsou ani příliš vystouplé, ani hluboko vpadlé, tmavě hnědé. Spojivky nejsou vidět; pohled je živý;
Uši: jsou zavěšené přímo v linii očí, dosahují ke špičce nosu, jsou zakončené hrotitě a pokryté hladkou srstí, která je jemnější než na zbytku těla;
dost krátký a svalnatý;
Hřbet: krátký a široký; nikdy prosedlý;
Bedra: široká, dobře osvalená;
Hrudník: hluboký a široký;
Žebra: dost klenutá;
Břicho: spodní linie se pozvolna zvedá směrem k zádi;
nesený mírně srpovitě, středně dlouhý, silný u kořene, zeštíhlující ke špičce; V akci je ocas nesen nad linií hřbetu a dokresluje specificky vyrovnaný pohyb;
Celkový pohled: s korektní kostrou, správně zaúhlené.
Lopatky: šikmé, dobře přiléhající k hrudnímu koši;
Lokty: jsou v ose těla.
Předloktí: kolmo postavené;
Nadprstí: při pohledu z profilu je šikmo postavené, při pohledu zepředu je rovné, v ose těla.
Celkový vzhled: jsou svalnaté; Jsou korektně postavené, svírají správný úhel, při pohledu zezadu jsou rovnoběžné, ani vybočené, ani vbočené;
Stehna: dlouhá a svalnatá;
Hlezna: dobře postavená, středně zaúhlená;
Nadprstí: kolmé;
kompaktní, prsty jsou sevřené, klenuté, drápy silné; Polštářky jsou tvrdé;
pružný a vytrvalý, nikdy skákavý;
dost silná, pružná; Krk je suchý, bez laloku;
velmi tvrdá, suchá, dost krátká, nikdy nemá strukturu vlny, ani nesmí být kudrnatá; obličej nesmí být příliš zarostlý;
plavé, od zlatavě pšeničné až po cihlově červenou. Několik černých chlupů roztroušených v úrovni hřbetu a na uších je přípustné. Někdy se vyskytne bílá skvrna na hrudi, což je nežádoucí.
v hranicích 48 – 56 cm pro psy i feny, s tolerancí +2 cm pro vynikající jedince;
Plavý bretaňský honič váží v rozmezí 18 až 22 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Povaha: Nedůvěřivá
Hlava: mozkovna široká, nebo plochá, příliš výrazné nadočnicové oblouky,čenich špičatý nebo krátký, pysky visící a hrubé, světlé oko, uši ploché a se širokým úponem
Tělo: chybějící substance (slaboučký jedinec), hřbetní linie nedostatečně pevná, břicho příliš vtažené
Ocas: vytočený do strany
Končetiny: příliš slabá kostra, měkké tlapky
Srst: osrstění nedostatečné, hladké, jemné, vylínané
agresivní nebo bázlivá jedinec
netypický jedinec (každý jedinec, jehož charakteristické rysy nejsou shodné s ostatními představiteli rasy)
předkus nebo podkus
dravčí oko
částečná nebi úplná depigmentace nosní houby nebo očních víček a pysků
křivý ocas
přítomnost paspárků na pánevních končetinách (u tohoto plemene se paspárky nikdy nevyskytují)
srst dlouhá, srst strukturou připomínající vlnu
každé jiné zbarvení, než jaké uvádí standard
výška mimo hranice, stanovené standardem
viditelné invalidní změny, těžká anatomická postižení
Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena