Papillon - Trpasličí kontinentální španěl (Motýlek, můra, phaléne)
Papillon neboli malý kontinentální španěl je ideální společenský pes, který je velice vázán na své pány. Má živou, zvídavou povahu a je to velmi dobrý hlídač. Je citlivý, mazlivý a špatně snáší samotu. Papillon je velmi inteligentní, učenlivý a snadno vycvičitelný. Dobře se snáší s dětmi i dalšími psy. Je jemný a sebevědomý, nemá proto rád hrubé zacházení a zbytečnou přísnost. Většinou ji ale ani nepotřebuje - zbytečně neštěká, nekouše a vzhledem k tomu, že po generace vyrůstal v luxusním prostředí paláců, umí se dodnes pohybovat elegantně a neničí nic kolem sebe. Velice dobře reaguje na pozitivní podněty. Má veselou a hravou povahu, rychle si získá lásku všech okolo. Papillon je přizpůsobivý pes, vyhovovat může jak aktivnímu majiteli, tak seniorovi. Má rád pohyb, ale rád si i zalenoší. Je oddaný své rodině. Svou povahou je vhodný pro agility i canisterapii.
Papillon je malý elegantní pes, který se krásně vyjímal jako doplněk nádherných žen na plátnech umělců. Stavbu těla má souměrnou, mírně obdélníkového tvaru. Jeho tělo je jen o něco málo delší než jeho výška. V kohoutku měří kolem 28 cm, váží do 2,5 kg, jeho robustnější varianta může dosahovat váhy až 5 kg. Má široký hrudník a mírně vtažené břicho. Za elegantní pohyb vděčí pevným, štíhlým končetinám se zaječími tlapkami. Ocas má vysoko posazený a osrstěný. Má souměrnou hlavu s jemným štíhlým čumákem a velkýma hnědýma očima, které ale nejsou vypoulené. Své jméno získal podle charakteristických uší připomínajících motýlí křídla. Podle nich se také rozděluje na dva druhy: papillon - má uši vzpřímené, široce rozevřené, směřující do stran; phaléne (můra) - má uši převislé. Obě varianty je mají porostlé jemnou dlouhou srstí. Malý kontinentální španěl se může pochlubit nádhernou, dlouhou, lesklou srstí, o něco delší na krku, kde mu vytváří límec a náprsenku, na zadních končetinách kalhotky. Barvu může mít jakoukoli, ale vždy je nutný bílý základ. Průměrná délka jeho života je 13 - 15 let.
Malý kontinentální španěl, papillon, je poměrně nenáročné plemeno. I přes svou křehkou vizáž, je odolný a vydrží i dlouhé procházky. Údržba jeho nádherné srsti také není složitá - stačí jej jednou až dvakrát za týden vykartáčovat, během línání častěji. Nemusí se stříhat. Po koupání stačí vyfénovat, ale opatrně. Stejně jako řada jiných malých plemen může i papillon trpět vykloubením čéšky.
Malý kontinentální španěl je velmi staré plemeno. Jeho podobiznu zachycovali staří mistři už od 12. století a nalézt jej můžeme i na obrazech takových malířů, jako byl Goya, Tizian nebo Rembrandt. Byl oblíben především v šlechtických kruzích, jeho nejznámějšími majitelkami byly např. Madame de Pompadour nebo Marie Antoinette. Po Velké francouzské revoluci začal s upadajícím vlivem šlechty mizet i on, v prvních letech minulého století se však začal opět chovat v Belgii, po druhé světové válce se zájem o něj ještě rozšířil
F.C.I.-Standard č.: 77 / 06.04.1998 / GB Malý Kontinentální Španěl (Epagneul nain continental)
Země původu: Francie, Belgie
Datum publikace originálního platného standardu: 17.09.1990
Použití: společenský pes
Zařazení dele F.C.I.: Skupina 9 společenská plemena. Sekce 9 malí kontinentální španělé. Bez zkoušky z výkonu.
nádherný malý španěl, s normální, harmonickou stavbou těla, dlouhou srstí, středně dlouhou tlamou, která je ale kratší než lebka, živou povahou, elegantní, ale přitom robustní, s hrdým držením těla a s lehkým a elegantním pohybem. Délka jeho těla je o něco větší než výška.
v normálním poměru k tělu a proporčně lehčí a kratší než u velkých a středních španělů.
Lebka: ne příliš zaoblená, a to ani z profilu ani zpředu, někdy slabě vykazující čelní vrásku.
Stop: prohlubeň dostatečně výrazná. U těžších psů je tato prohlubeň méně zřejmá, ale stále vyjádřená; u velmi malých psů je jasně vyznačená, aniž by vykazovala náhlý zlom.
Nosní houba: malá, černá a zaoblená, ale na špičce mírně zploštělá.
Tlama: kratší než lebka, jemná, zašpičatělá a nepříliš vklenutá po stranách; nesmí být vytočená vzhůru.
Nosní hřbet: rovný.
Pysky: silně pigmentované, tenké a dobře přiléhající.
Čelisti/Zuby: poměrně silné, normální dobře se uzavírající skus.
Jazyk: nesmí být viditelný; je považováno za vadu, jestliže je stále viditelný nebo není zatažen po dotyku prstem.
Oči: poměrně velké, dobře otevřené, tvaru velké mandle, nevystupující, posazené poměrně nízko, vnitřní koutek oka leží na styku lebky a tlamy. Oči jsou tmavé barvy a výrazné. Oční víčko je silně pigmentované.
Uši: poměrně jemné, ale pevné. Ať je ucho vztyčené nebo zavěšené, při prohmatání nesmí chrupavka končit ostrou špičkou. Uši jsou nasazené poměrně daleko vzadu na hlavě, dostatečně široce, takže odhalují mírně zaoblený tvar lebky.
Varieta se zavěšenýma ušima, nazývaná Phalene:
V klidu je ucho nasazeno vysoko, podstatně výše než v úrovni očí, neseno zavěšeně, ale přitom je poměrně pohyblivé. Je ozdobeno vlnitou srstí, která může dosahovat poměrně velké délky, což propůjčuje psovi roztomilý vzhled.
Varieta se vztyčenýma ušima, nazývaná Papillon
Ucho je nasazeno vysoko, ušní boltec dobře otevřený a natočený ke straně; vnitřní strana boltce tvoří s horizontálou úhel přibližně 45°. V žádném případě nesmí ucho směřovat nahoru, čímž by bylo podobné špicovitému typu ucha, a to musí být v každém případě odmítáno. Vnitřek ušního boltce je pokryt jemnou srstí, také vlnitou. Nejdelší prameny srsti dosahují mírně za okraj ucha. Vnějšek boltce je naproti tomu pokryt dlouhou srstí vytvářející spadající prameny (závěs), dosahující hodně za okraje ucha. Křížení obou variet často přináší polovztyčené uši s klopenou špičkou; tato smíšená forma nesení ucha je závažnou vadou.
střední délky, v zátylku mírně klenutý.
Hřbetní linie: není ani příliš krátká, ani klenutá, ani pronesená, ale ani plochá.
Bedra: pevná a mírně klenutá.
Hrudník: prostorný, dostatečně hluboký. Obvod hrudníku měřený mezi posledními dvěma páry žeber musí být přibližně roven výšce v kohoutku. Žebra jsou dobře vyklenutá.
Břicho: mírně vtažené.
nasazen poměrně vysoko, dosti dlouhý, prameny bohaté srsti vytvářejí prapor. V pohybu je ocas nesen zvednutý v úrovni hřbetu a v oblouku, špička ocasu se může dotýkat hřbetu, ale nikdy by ocas neměl být zcela stočený nebo ploše ležet na hřbetě.
končetiny jsou rovné, pevné, jemné. Nesmějí budit dojem vysokonohého psa. Při pohledu zpředu i zezadu jsou končetiny rovnoběžné.
Plece: dobře vyvinuté, dobře spojené s trupem.
Nadloktí: stejné délky jako ramenní lopatka, normálně úhlené, dobře spojené s lopatkou, dobře přiléhající k tělu.
Nadprstí: při pohledu z profilu dobře patrné.
Hlezenní kloub: normálně úhlený.
poměrně dlouhé, nazývané „zaječí tlapky“, spočívající stejnoměrně na polštářcích. Silné drápky, nejlépe černé. Mohou být světlejší u hnědých a bílých psů (bílé drápky u bílých psů nebu u psů s bílýma nohama nejsou vadou, pokud je pes jinak dobře pigmentován). Prsty jsou silné, s tvrdými polštářky, dobře osrstěné v meziprstí jemnou srstí dosahující za špičku chodidla a vytvářející špičku.
hrdý, volný, lehký a elegantní.
srst je bez podsady, bohatá, lesklá, vlnitá (ovšem nikoliv kudrnatá), s hedvábnými odlesky, při dotyku není příliš měkká. Chlupy jsou vsazeny naplocho, poměrně jemné, lehce zaoblené díky zvlnění. Vzhled srsti je podobný vzhledu srsti anglického toy španěla, ale výrazně se liší od srsti pekingského palácového psíka, zároveň se ani trochu nepodobá srsti špice. Na obličeji, na tlamě, na přední straně končetin a na spodní straně hlezna je srst krátká. Středně dlouhá srst je na trupu. Na krku je srst delší a vytváří límec a náprsenku, spadá ve vlnách po hrudníku, vytváří závěs na uších a na zadní straně hrudních končetin. Na zadní straně stehen vytváří jemná srst bohaté „kalhotky“. Mezi prsty mohou být malé chomáčky srsti, které mohou přesahovat prsty, pokud ovšem nedodávají tlapce těžkého vzhledu a naopak ji vzhledově zjemňují a prodlužují. Někteří psi se skutečně dobrou kondicí srsti mají 7,5 cm dlouho srst na kohoutku a pramínky srsti až 15 cm dlouhé na ocasu.
Na srsti může být jakákoliv barva na bílém základu. Na trupu a končetinách musí bílá barva převažovat. Na hlavě je bílá barva nejlépe v podobě méně či více širokého znaku. Bílé znaky jsou povolené na spodní části hlavy, ale převažující bílá barva na hlavě je vadou. V každém případě musí být pigmentovány pysky, oční víčka a především nosní houba.
okolo 28 cm
dvě kategorie:
méně než 2,5 kg pro psy i feny.
2,5 kg až 4,5 kg pro psy, 2,5 kg až 5 kg pro feny.
Minimální hmotnost je 1,5 kg.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
plochá lebka, lebka jablkovitého tvaru a vypouklá jako u anglického toy španěla.
stop příliš vyznačený nebo nedostatečně vyznačený.
nosní houba nikoliv černá.
tlama vyklenutá nebo vydutá.
depigmentace pysků.
podkus, a zvláště předkus.
malé oko, příliš kulaté, vystupující, světlé oko; viditelné bělmo, když pes hledí přímo vpřed.
depigmentace okrajů očních víček.
vyklenutý nebo pronesený hřbet.
stočení ocas, spočívající na hřbetě; spadající na stranu (pokud spadá na stranu kostra ocasu, nikoliv spadající dlouhé prameny srsti).
nerovné (prohnuté) hrudní končetiny.
uzlovité klouby nadprstí.
slabé pánevní končetiny.
pánevní končetiny, které při pohledu zezadu nemají vertikálu stehna - hlezna – tlapky.
jednoduché nebo dvojité paspárky na pánevních končetinách jsou nežádoucí a představují vadu na kráse. Doporučuje se jejich odstranění.
vtočené nebo vytočené tlapky.
drápky nedotýkající se země.
nedostatečné, příliš jemné nebo chomáčkovité osrstění; chlupy vsazené rovně nebo rovné; vlnovitá srst; podsada, naznačující křížení se špicem.
růžová nebo růžově skvrnitá nosní houba.
přehnaný prognathismus, předkus nebo podkus do té míry, že se řezáky už nedotýkají.
paralyzovaný nebo stále viditelný jazyk.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena