Inzeráty plemene: Norský lundehund
Norský lundehund
nebo také norský ptačí (papuchalčí) pes, je psem opravdu mimořádným. Důvodem je zajímavá minulost tohoto plemene.
Lundehund byl totiž v minulosti využívám k lovu ptáků, zejména papuchalků, kteří hnízdí v rozsedlinách těžko dostupných skal. Proto je velice obtížné se k nim dostat. A lundehund to dokázal. Má totiž několik anatomických zvláštností, které mu umožňují pohybovat se s mimořádnou obratností.
V prvé řadě je to počet prstů - normální pes má 4 a jeden takzvaný paspárek, lundehund má funkčních prstů rovnou šest, ale paspárek mu chybí. Lundehund má i velice pohyblivou hlavu, je schopen zvrátit hlavu až na záda. I počet zubů úplně nesedí s ostatními psy, na rozdíl od standardních 42 má viditelných "jen" 38 zubů.
Ta je skutečně pohodová. Lundehund je sice prohnaný jako liška, ale také přátelský a zvídavý. Dobře se přizpůsobí prostředí a chodu domácnosti, je vyloženě společenský. Jedná se také o psíka čistotného s dobrým vztahem k dětem. Pokud uvažujete o psovi milém, houževnatém a společenském, který je zároveň až mimořádný, zauvažujte o tomto starobylém plemeni.
Lundehund je v první řadě milý a veselý pejsek. Chovatelé lundehundů často tvrdí, že lundehund je přesně takový, jakého ho chceme mít. S toutou myšlenkou se nedá než souhlasit. Lundehund je mimořádně tvárný a přizpůsobivý.
není náročná, srst sama o sobě má samočistící schopnost, navíc lundehund se o svou srst stará sám, podobně jako kočka. Občas srst kartáčuji nebo vyčesávám jemným hřebínkem. Línání není nijak výrazné, při úklidu stačí běžné vysávání. Kartáčování, stříhání drápků i další činnosti snáší s přehledem, nekonají se žádné boje.
Mimořádně skvělý. Z lundehunda se asi nikdy nestane obranář, má rád lidi jako celek. I k cizím lidem se chová vstřícně a někdy až vtíravě. Nejšťastnější je ve společnosti a lidské pozornosti si velmi užívá. Nemá problém ani s malými či odrostlejšími dětmi. Lundehundi jsou velmi kontaktní, mazlení si užívají a není problém strávit tři hodiny drbáním psího břicha.
F.C.I.-Standard č.: 265 / 12.03.1999 / GB Norský Lundehund(Norský papuchalčí pes, Norsk Lundehund)
Země původu: Norsko
Datum publikace originálního platného standardu: 12.03.1999
Použití: tento pes je svými anatomickými zvláštnostmi předurčen k lovu papuchalků na strmých útesech na březích fjordů a pobřeží moře.
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
pes typu špice, malý, obdélníkového formátu, pružný, poměrně lehce stavěný; morfologické rozdíly mezi pohlavími jsou patrné.
pozorný, energický, statečný.
čistě utvářená, středně široká, klínovitého tvaru.
Lebka: mírně zaoblená, s výraznými nadočnicovými oblouky.
Stop: patrný, ale ne přehnaně výrazný.
Tlama: klínovitého tvaru, střední délky. Nosní hřbet maličko konvexní.
Čelisti/Zuby: nůžkový skus je preferován, ale povolen je klešťový skus nebo mírný předkus. Absence třenových zubů (premolárů) na obou stranách a v obou čelistech je přijatelná.
Oči: mírně šikmé a nevystupující; duhovka je žlutavě hnědá, zornice je obkroužena tmavým kroužkem.
Uši: trojúhelníkové, středně velké. V místě nasazení široké, nesené vztyčeně a velmi pohyblivé. Chrupavka ušního boltce má schopnost se stáhnout, takže ucho se zvláštním způsobem složí a stáhne, buď dozadu nebo v pravém úhlu vzhůru, čímž se uzavřou sluchové cesty.
čistě utvářený, střední délky, poměrně silný se vcelku dobře osrstěným límcem.
obdélníkového formátu
Hřbetní linie: rovná.
Hřbet: silný.
Záď: mírně spáditá.
Hrudník: dlouhý, středně široký, poměrně dost hluboký a prostorný, ale není sudovitý.
Břicho: mírně vtažené.
vysoko nasazený, střední délky, dobře osrstěný, ale bez praporu. Nesený buď stočený do kroužku nebo lehce zatočený na hřbetě nebo svěšený. Špička ocasu nesmí být nesena příliš vysoko nad hřbetem ani spadající ke straně.
Celkový vzhled: přiměřeně zaúhlené.
Předloktí: rovné.
Přední tlapky: oválného tvaru, mírně vytočené ven, s nejméně šesti prsty, z nichž pět musí spočívat na zemi. Osm polštářků na každé tlapce. Dva vnitřní prsty, tvořené třemi, resp. dvěma články a vybavené systémem svalů a šlach, utvářejí pevný vzhled tlapky.
Celkový vzhled: postoj pánevních končetin je poněkud úzký.
Stehno: silné a svalnaté.
Kolena: přiměřeně zaúhlená.
Bérec: silný a svalnatý.
Zadní tlapky: oválného tvaru, mírně vytočené ven, s nejméně šesti prsty, z nichž čtyři musí spočívat na zemi. Sedm polštářků na každé tlapce, přičemž prostřední, největší polštářek je spojen s vnitřními polštářky odpovídajícími dvěma vnitřním prstům. Pokud pes stojí na rovném povrchu, váha těla musí být rovnoměrně rozložená na polštářcích.
lehký a pružný. Vytáčení hrudních končetin při pohybu ven a poněkud úzký pohyb vzadu je typický pro plemeno.
hustá a hrubá, s měkkou podsadou. Krátká na hlavě a přední straně končetin, bohatší v úrovni krku, na zadní straně stehen a na ocasu, kde ale nevytváří prapor.
vždy v kombinaci s bílou: od červené k béžové, na srsti jsou více či méně rozložené chlupy s černými špičkami; černá, šedá; bílá s černými znaky. Dospělý jedinec má obvykle více vyznačené černé špičky chlupů v srsti než mladší jedinec.
Psi: 35 až 38 cm.
Feny: 32 až 35 cm.
Psi: asi 7 kg.
Feny: asi 6 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Agresivita.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena