Inzeráty plemene: Moskevský strážní pes
Moskevský strážní pes
Na první pohled moskevský strážní pes připomíná bernardýna. Nezdědil po něm hezký a mírumilovný vzhled, ale především obrovskou oddanost svému pánovi, potažmo celé rodině. A také velmi dobrou cvičitelnost. Jeho další předek, kavkazský ovčák, mu odkázal velice silné zuby, vynikající pohybovou soustavu, ostrost a velkou agresivitu. Agresivita u moskevského strážního psa vyžaduje samostatnou kapitolu. Právě agresivita útoku, ostrost, zloba, síla a neúplatnost z něj dělají jedinečného ochránce a služebního psa. Co se obzvláště cení, je kombinace s výjimečně milým, mírumilovným, oddaným a přirozeně podřízeným přístupem ke svému majiteli a celé rodině. Zvláštní je i inteligence a schopnost samostatného vyhodnocení situace a rozhodování. Pes dokáže velice dobře rozeznat situaci, kdy je potřeba zasáhnout. Není agresivní, dokud nemá dobrý důvod. Nezvaným návštěvám ale rozhodně nedává šanci, neproklouzne mu ani myška. Hlídat je nemusí nikdo učit, umějí to i bez výcviku a začínají asi od půl roku věku. Pro svého páníčka by udělal všechno na světě a také si od něho nechá všechno líbit. Nikdy se proti němu nepostaví a také je vždy připraven ho ochránit. Moskevský strážní pes se lehce cvičí, jednou naučený povel si pamatuje i bez opakování a vždy se snaží vyhovět. Vůči vlastní rodině je velice loajální, s dětmi vychází velice dobře a v jejich přítomnosti je opatrný.
Moskevský strážní pes je velký pes s dobře vyvinutou a silnou kostrou a svalstvem. Nejcharakterističtější výška pro psy je 77 až 78 cm a pro feny 72 až 73 cm, spodní hranice u psů je nejméně 68 cm, u fen 66 cm, horní hranice výšky není dána. Srst je delší, poněkud hrubá, velice hustá, s podsadou a těsně přiléhající. U psů jsou více vyvinuty okrasné chlupy, které jsou vidět na krku v podobě hřívy a za ušima, na nohou a na ocase. Zbarvení je rezavé s bílou - plášťové, skvrnitě bílé s rezavými nebo šedohnědými plotnami. Povinné je tmavší zbarvení na hlavě než na těle. Zvlášť štěňata působí velice roztomile a pes vypadá jako veliký dobrák. Je však velice ostrý a silný. Před pořízením psa je nutné myslet na to, že v určitých situacích bude nutné poradit si s jeho sílou. Majitel by údajně měl mít alespoň 70 kg a pozemek, který pes střeží sám, musí být dobře oplocený.
Srst vyžaduje občasné pročesávání, aby nezplstnatěla. Také se do ní mohou zacuchávat různé větvičky a jiné nečistoty. Jinak je moskevský strážní pes nenáročný na péči. Bez problémů vydrží na zahradě po celý rok, pokud má k dispozici závětří a v létě stín. V období růstu je nutné dopřát psu dostatek kvalitní výživy, v dospělém věku není na potravu příliš náročný. Výchova není nijak obtížná. Je však nutné mu věnovat dostatek pozornosti a lásky, zvlášť v mládí. Držet mladého psa samotného v kotci, bez možnosti budování sociálních vazeb, to by mohlo vést k problémům s velice nešťastným koncem. Je potřeba vychovávat důsledně, rozhodně ne tvrdě. Výcvik nutně nepotřebuje, je ale více než vhodné naučit ho základní poslušnosti. Rychle pochopí, co se od něho žádá a každý nový povel si dobře pamatuje. Namísto samotného výcviku věnujte pozornost společnému pohybu. Moskevský strážní pes potřebuje dost pohybu a na společné procházce prohloubíte vzájemný vztah a určitě najdete i vhodné místo a chvíli naučit se něco nového a zužitkovat i něco starého.
Moskevský strážní pes je mladé plemeno, které si pro vlastní potřebu vyšlechtila ruská armáda. Pes, určený pro ostrahu důležitých objektů, je výsledkem křížení bernardýna, kavkazského ovčáka a ruského strakatého loveckého psa. Každé z těchto plemen přineslo do nově vzniklého plemene důležité prvky a vlastnosti. „Otcem" plemene je generálmajor G. N. Medvěděv, vedoucí školy vojenské kynologie. První chovatelská stanice nesla název Rudá hvězda. Plemeno bylo uznáno v Sovětském svazu roku 1985. Historie chovu v ČR se začala psát teprve před deseti lety a dnes je u nás registrováno asi 30 psů a fen. Dá se ale očekávat, že o „moskevácích" ještě uslyšíme.
Standard F.C.I.: neznané plemeno Moskevský strážní pes (Moscow Watch Dog) (Moskovskaya Storozhevaya)
Původ: Rusko
Využití: Způsob využití plemene je vyjádřen v samotném jeho názvu – strážní pes a společník. Snadno se přizpůsobí životu jak v bytě, tak v domě či na pozemku, přizpůsobivý vůči klimatickým podmínkám a nenáročný na údržbu. Je to poslušný, vyrovnaný pes s dědičným ochranářským instinktem.
FCI klasifikace: Skupina 2. Pinčové a knírači – molosoidní plemen - Švýcarští pastevečtí a honáčtí psi. Sekce 2.2 Horský typ. Bez pracovní zkoušky.
Moskevský strážní pes byl vyšlechtěn v roce 1950. Tvůrcem plemene byla vojenská kynologická škola, konkrétně její chovatelská stanice “Rudá hvězda”. Plemeno vzniklo křížením kavkazského pasteveckého psa, svatobernardského psa a ruského skvrnitého psa. Prvním představitelem plemene moskevský strážní pes byl Orslan. První popis plemene moskevský strážní pes se datuje do roku 1958. První standard byl publikován v roce 1985, kdy bylo plemeno uznáno národně. 17. dubna 1992 byl uvedený standard schválen Ruskou federací pro pracovní psy. Platný standard byl v roce 1997 schválen Ruskou kynologickou federací a uznám oddělením pro chov zvířat Ruského ministerstva zemědělství.
Moskevský strážní pes je mohutný pes nadprůměrné výšky, harmonický, robusního typu a pevné konstituce s mírně prodlouženým tělesným rámcem. Je to dobře osvalený pes, pohyblivý a velice aktivní. Pohlavní výraz je jasně definován, psi jsou viditelně mohutnější než feny.
Délka těla je v poměru vůči kohoutkové výšce u psů 104% - 105%, u fen 106% - 108%. Hloubka hrudníku činí 50% - 52% kohoutkové výšky jedince. Délka nosní partie tvoří 34% - 37% délky hlavy.
Poslušný, sebevědomý, vyrovnaný, inteligentní s výrazným ochranářským a hlídacím instinktem, nezávislý a přátelský, oddaný majiteli a rodině, nikdy nevykazuje bezdůvodnou agresivitu. Snadno se cvičí, může být také doprovodným, ochranným a strážním psem.
Masivní, velká, výrazná, ale v harmonii k celkovému vzhledu psa.
Lebka: Široká a hluboká s širokým, mírně vystouplým čelem, čelní rýha je slabě patrná, nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuté. Vzhledem k dobře vyvinutému osvalení je týlní hrbol pouze slabě patrný.
Stop: Krátký, dobře patrný, poměrně hluboký.
Nosní houba: Velká, široká, černá.
Tlama: Kratší než lebka, velká, široká, hluboká, pod očima dobře vyplněná. Délka tlamy činí přibližně 34% - 37% délky hlavy. Hřbet tlamy je v paralelní linii s čelem.
Pysky: Silné, masité, černé, pevné a při zavřené tlamě zcela zakrývající spodní čelist. Nepřevislé pysky.
Čelisti/Zuby: Čelisti jsou silné a široké. Zuby jsou velké, bílé, těsně k sobě přiléhající, řezáky postavené v jedné linii, plnochrupost – 42 zubů. Nůžkový skus. Zlomené řezáky a špičáky, pokud nebrání v určení skusu psa, nemají vliv na kvalitu jedince.
Líce: Dobře vyvinuté.
Oči: Středně velké, tmavé, kulaté, hluboce a široce posazené. Výraz je klidný a sebejistý. Oční víčka jsou černá, pevná a poměrně suchá.
Uši: Středně velké, zavěšené na chrupavkách, trojúhelníkové, lehce zaoblené, s třásněmi, přední okraj ucha těsně přiléhá k lícím psa. Nasazené nad oční linií.
Středně dlouhý, oválný v průřezu, jeho délka je přibližně rovna délce hlavy, dobře osvalený, středně vysoko nasazený, šíje zřetelně vyjádřena, je tolerován mírný lalok.
Horní linie: Rovná, pevná.
Kohoutek: Dobře vyvinutý a patrný nad hřbetní linií, zejména u psů-samců, široký, dlouhý, dobře osvalený. Kohoutek ve výš než záď.
Hřbet: Silný, rovný, široký a svalnatý. Čistá délka hřbetu je rovna přibližně ½ délky hřbetu naměřené od kohoutku ke kořeni ocasu.
Bedra: Krátká, široká, dobře osvalená, mírně klenutá.
Záď: Široká, svalnatá, středně dlouhá, mírně spáditá.
Hrudník: Hluboký, dlouhý a široký, zřetelně vyvinutý, hrudník rozšiřuje hřbet. Předhrudí poněkud vystupuje před lopatku. Spodní část hrudníku dosahuje úrovně lokte nebo je mírně níž.
Spodní linie a břicho: Břicho je mírně vtažené.
Široký, silný, dosahující až k hleznům. Nasazený na takové úrovni, aby splynul se spáditou zádí. V klidu visící, u konce nesený v mírném oblouku, ve střehu nesený srpovitě nad hřbetem. Po celé délce rovnoměrně osrstěný.
Celkový vzhled: Silné kosti. Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a rovnoběžně postavené.
Lopatka: Dlouhá, dobře uložená a osvalená. Úhel mezi lopatkou a ramenní kostí je přibližně 90°- 100°.
Nadloktí: Šikmé, středně dlouhé, masivní.
Loket: Nikdy vtočený dovnitř ani vytočený ven. Výška od země k lokti tvoří 50% - 52% kohoutkové výšky jedince.
Předloktí: Rovné, dostatečně dlouhé a masivní.
Záprstí (Nadprstí): Krátké, široké, silné, mírně sešikmené.
Tlapy: Velké, kulaté, s klenutými prsty, polštářky jsou tlusté a masité, drápy mohou být jakékoliv barvy.
Celkový vzhled: Silné kosti. Při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, od sebe trochu šíře postavené než hrudní končetiny.
Stehna: Středně dlouhá, mírně šikmá.
Kolena: Dobře zaúhlená.
Lýtka: Téměř stejné délky jako stehna.
Hlezna: Při bočním pohledu dobře úhlená.
Nárt (Zadní nadprstí): Krátký a silný, téměř svisle postavený. Bez paspárků.
Tlapy pánevních končetin: Velké, kulaté, s klenutými prsty, polštářky jsou tlusté a masité, drápy mohou být jakékoliv barvy.
Volný a vyvážený pomalý pohyb.
Typickými chody jsou klus s dlouhým krokem a těžký cval. V klusu se končetiny pohybují rovnoběžně s osou těla, při zvýšeném ruchu klusu se končetiny více přibližují s tendencí vytvářet jednu stopu. Všechny klouby volně pohyblivé. Při pohybu jsou kohoutek a záď přibližně na stejné úrovni.
Silná, bez velkého množství volné kůže, je tolerován lalok.
Bohatá, dlouhá, hustá, s dobře vyvinutou podsadou a rovnými pesíky. Kratší osrstění na hlavě a na přední části končetin. Srst tvoří hřívu kolem krku, praporce na zadní straně končetin a ocas je rovnoměrně pokryt srstí. Osrstění je více vyvinuto u psů–samců. Je tolerována lehce zvlněná srst na hřbetu, zádi a na předloktí.
Strakatá, skvrnitá. Bílá s červenou, červeno-černá, červené nebo načernalé skvrny. Bez ohledu na barvu skvrn by měl být přítomen červený odstín. Bílé zbarvení je nezbytné na hrudníku, předloktí až k loktům, zadním nadprstí až k hleznům a na špičce ocasu. Stejně jako skvrny výše uvedených barev jsou žádoucí černé znaky kolem očí (monokly) a načernalé zbarvení třásní lemujících uši. Nejžádanější je tmavé zbarvení hlavy s tmavou maskou, černé znaky kolem očí (monokly) a načernalé zbarvení třásní lemujících uši - vše v kontrastu se světlejším tělem s rudými skvrnami, které jsou výrazně ohraničeny od bílé barvy.
Psi 77 – 78 cm, ne méně než 68 cm.
Feny 72 – 73 cm, ne méně než 66 cm.
Horní hranice výšky není limitována.
Psi od 55 kg.
Feny od 45 kg.
Každá odchylka od výše uvedených hodnot musí být hodnocena jako vada, stupeň jejího ohodnocení musí předně vycházet ze stupně této vady a jejího vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu jedince.
Všechny odchylky od konstituce nebo anatomické vady.
Lehký, čtvercový rámec.
Ochablost.
Nadměrná vzrušivost.
Úzká hlava, kulatá lebka, hladký nebo příkrý stop.
Převislé pysky, nadprodukce slin v koutcích tlamy (slinění).
Hluboká čelní rýha, hluboké vrásky na čele, příliš masité tváře.
Nedostatečná pigmentace pysků, neúplná pigmentace nosní houby.
Překlopené, napůl stojící uši, růžové uši.
Příliš světlé oči, výrazné, šikmo posazené, volná víčka, viditelné třetí víčko, ponurý výraz.
Krk příliš dlouhý, vysoko nasazený, nadměrný lalok.
Záď výrazně převyšující kohoutek.
Zalomený, zatočený a kupírovaný ocas.
Strmá ramena, omezení pohyblivosti v rameni.
Krátké lopatky nebo nadloktí.
Příliš úzké postavení předních nebo zadních končetin.
Kravský postoj. Příliš dlouhá lýtka. Také příliš otevřený postoj, příliš slabé šlachy.
Kudrnatá srst, příliš krátká srst, absence závěsů.
Jiné než uvedené zbarvení. Bílé skvrny na uších, asymetrické monokly, nedostatečné monokly, nebo monokl pouze na jednom oku, monokly bez černé barvy, ne plné monokly.
Výška u psů méně než 68 cm, u fen méně než 66 cm.
Agresivita nebo přílišná plachost.
Musí být diskvalifikováni jedinci, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality.
Předkus nebo podkus, zkřížený skus.
Chybějící jeden nebo více zubů, nepravidelně postavené řezáky.
Hnědá oční víčka a nosní houba.
Modré nebo zelené oči, skvrny na rohovce.
Paspárky.
Asymetrický pohyb a tempo.
Odchylka od typického pohlavního výrazu – pes samičího typu a naopak fena samčího typu.
Pozn.: Psi – samci musí vykazovat normálně vyvinutá varlata zřetelně zcela uložená v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena