Inzeráty plemene: Modrý pikardský dlouhosrstý ohař
Modrý pikardský ohař dlouhosrstý( Epagneul bleu de Picarde)
Pochází ze severní Francie z oblasti Pikardie, dlouho byl považován jen za dlouhosrstou variantu francouzského dlouhosrstého ohaře. Na jeho vzniku se patrně podílel anglický setr barevného rázu "blue belton", jak o tom svědčí velmi podobné zbarvení.
Středně velký, vznešeně působící ohař, shodující se základním typem s ostatními dlouhosrstými ohaři (typu "epagneul"). Hlava oválná, relativně široká, dlouhý nosní hřbet, dobře vyvinuté pysky dávající čenichu hranatý tvar. Stop středně výrazný. Uši zavěšené mírně nad linií očí, poměrně velké, hedvábné, kryté zvlněnou srstí. Krk dobře vsazený do lopatek, malý lalok je přípustný. Končetiny silné a dobře osvalené. Hrudník středně hluboký. Mírně spáditá záď. Ocas nepřesahuje délkou hlezenní kloub, nikdy netvoří na konci háček. Srst rovná nebo mírně zvlněná, s praporci na končetinách a ocase. Typické melírované černobílé zbarvení (černý bělouš s namodralým odstínem) s černými plotnami.
Jemný, přátelský, vstřícný, v zásadě spíše dobromyslný pes, trpělivý k dětem i ostatním domácím zvířatům. Velmi oddaný svému pánovi. Doma se chová klidně a vyrovnaně. Venku odolný, vytrvalý a výkonný lovecký pes. Při vlídném přístupu se učí ochotně a rychle.
Je velmi pracovitý, s výrazně vyvinutými loveckými vlohami, rád pobývá venku, ale musí být zachována těsná vazba na člověka. Nejlépe mu vyhovuje, pokud je využíván k původním loveckým účelům. Pokud je chován jako pes společenský, potřebuje denně několik hodin volného pohybu a vhodné zaměstnání - např. plavání, aportování, pachové práce atd. Srst je nutno přibližně jednou týdně vykartáčovat.
Jeho specializací byl a je lov vodních ptáků, v minulosti především sluk, dnes kachen. Lze ho však využít i jako všestranného ohaře. Ve Francii dodnes patří k vysoce ceněným loveckým psům.
Vzácné plemeno, s nímž se více setkáváme jen v zemi jeho původu. Ani ve Francii však zdaleka není běžné. V ČR se pravděpodobně nechová.
Od ostatních, konstitučně jinak podobných dlouhosrstých ohařů (německý, francouzský) se odlišuje typickou černobílou stříkanou barvou s namodralým odstínem.
Standard F.C.I. č.: 106 b / 24. 6. 1987 / F Modrý pikardský dlouhosrstý ohař (Epagneul Bleu de Picardie)
Klasifikace dle F.C.I.: skupina 6. Sekce 1.2 s pracovní zkouškou
Pes dosti nízký, dobře stavěný pro práci. Svým vzhledem nezapře, že je to pikardský ohař.
Nos: nozdry široké a dobře otevřené
Nosní hřbet: dlouhý a dost široký
Pysky: dobře vyvinuté, dávající čenichu hranatý tvar
Stop: středně výrazný, ale zřejmý
Mozkovna: oválná, relativně široká, temeno dosti ploché, týlní hrbol nevýrazný
Oči: klidného výrazu, tmavé, velké, dobře otevřené
Uši: musí být zavěšeny mírně nad linií očí, jsou dosti silné, rámující hlavu, hedvábné, kryté zvlněnou srstí
dobře vsazený do lopatek, velmi mírný lalok je přípustný
Lopatky a rámě: lehce šikmé
Předloktí: silné a dobře osvalené
Tlapky: kulaté, širší, ne však ploché, dobře osrstěné mezi prsty, pevné
Stehna: dlouhé stehenní kosti, svalnatá, s praporci dlouhé srsti
Hlezna: správně zaúhlená, praporce srsti dosahují až ke tlapkám
Tlapky: kulaté, širší, ne však ploché, dobře osrstěné mezi prsty
Hrudník: středně hluboký
Žebra: harmonicky klenutá, dosahující k lokti
Hřbet a bedra: linie pevná, nepříliš dlouhá
Záď: spíše poněkud spáditá
nepřesahuje délkou hlezenní kloub, nikdy netvoří na konci háček
rovná nebo mírně zvlněná, zbarvením černý bělouš s namodralým odstínem, s černými plotnami. Pěkné praporce jsou na končetinách a na oháňce.
pro psy stanovena rozmezím 57 – 60 cm,
pro feny poněkud nižší
Mozkovna: příliš úzká
Nosní partie: špičatá
Oči: světlé
Uši: krátké, nasazené příliš vysoko, příliš slabé
Tlapky: ploché, otevřené nebo příliš široké
Hrudník: žebra příliš plochá nebo přehnaně klenutá
Pozn.: Všichni psi musí mít obě varlata normálně vyvinutá a kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena