Inzeráty plemene: Malý münsterlandský ohař
Malý münsterlandský ohař
Malý münsterlandský ohař je inteligentní, poslušný a mírumilovný pes. Má pozitivní vztah k životu a nekomplikovanou a veselou povahu. Je to neúnavný a houževnatý pracovník, doma se však chová klidně. Je velmi oddaný svému pánovi a celé rodině. Malý münsterlandský ohař si obvykle velmi dobře rozumí s dětmi, jinými psy nebo domácími zvířaty. K cizím lidem se chová přátelsky, ale děje-li se něco podezřelého, rozštěká se. Moc dobrý hlídač však není, štěkáním to většinou i skončí. Miluje aportování a také velmi rád plave. Dobře se bude cítit i ve městě, ale je potřeba mu zajistit dostatek pohybu.
Malý münsterlandský ohař dorůstá výšky 52 - 56 cm (psi), feny 50 - 54 cm a dosahuje váhy okolo 15 kg. Průměrná délka je 13-14 let. Suchá hlava je mírně klenutá, lebka nesmí být příliš široká. Malé hluboko posazené oči mají nejlépe tmavohnědou barvu. Silná tlama je rovná a dlouhá, nosní houba je čistě hnědá. Vysoko nasazené uši jsou široké a na koncích zašpičatělé. Jsou svěšené a přiléhají k hlavě. Hruď má hlubokou, hřbet je kratší nebo středně dlouhý. Bedra jsou široká a silná. Středně dlouhý ocas je nošen rovně, jeho poslední třetina může být mírně ohnutá vzhůru. Rovné nohy mají kompaktní a okrouhlé tlapky. Toto plemeno dospívá až ve třech letech. Srst malého münsterlandského ohaře je středně dlouhá, hladká, rovná nebo může být i mírně zvlněná. Zbarvení je hnědé s bílou nebo bílá s hnědou.
Srst je třeba dvakrát týdně kartáčovat a česat. Občas se v hnědých částech objeví světlejší chlupy. Jedná se o starou srst a je třeba ji trimovat. Kontrolujte zvukovod a odstraňujte přebytečné chlupy, abyste předešli zánětům. Malý münsterlandský ohař rád vyhoví svému pánovi a snadno chápe. Potřebuje laskavou a důslednou výchovu. Toto plemeno je v první řadě loveckým psem, který potřebuje dostatek pohybu a pracovního vyžití. Berte jej na delší procházky a nechejte ho aportovat nebo si zaplavat. Na počasí tento pes moc nedbá. Rád si zaplave jak za slunečného dne, tak v dešti. Proto toto plemeno je optimální lovecký výcvik, stejně dobře se však uplatní v obratnosti nebo míčových hrách.
Malý münsterlandský ohař vznikl v Německu v kraji Münsterland v 20. století. Tento univerzální lovecký pes pochází ze zbylých jedinců starého sokolnického psa zkříženého s dalšími evropskými, loveckými psy. Tento tzv. ptačí pes se měl původně používat na lovu společně se sokoly a sítěmi, ale než se ho podařilo ve 20. století znovu vyšlechtit, jeho přežití záviselo na tom, zda bude chován jako společník. O jeho opětovné vyšlechtění se zasloužil především Edmond Lenský, který roku 1912 založil klub Malého münsterlandského ohaře.
Standard FCI č.: 102/17.03.2005/ F Malý münsterlandský ohař (Kleiner Münsterländer Vorstehhund)
Původ: Německo
Datum zveřejnění platného standardu: 09.11.2004
Použití: všestranný lovecký pes
Klasifikace dle F.C.I.: Skupina 7 stavěcí psi (ohaři). Sekce 1.2 stavěcí psi kontinentální dlouhosrstí. S pracovní zkouškou.
Okolo roku 1870 existoval v oblasti Münsteru typ ptačího psa s dlouhou srstí, který uměl dobře vystavovat, měl dobrý nos při veškeré práci a také uměl přinášet. V roce 1906 pěvec z Land, básník Hermann Löns za pomoci svých bratrů začal vyhledávat poslední jedince plemene, které se nazývalo „Heidebracke“. Překřtil je na „Heidewachtel“ -„Dlouhosrstý z Land“. Ve stejném období baron von Bevervörde-Lohburg a ředitel školy Reimann z Burgsteinfurtu se dopracovali prvních výsledků díky liniové plemenitbě. V následujícím období se objevila ve Vestfálsku varieta, nazývaná „z Dorsteru“. Následovalo založení „Asociace malého münsterského ohaře“ 17. března 1912. To znamenalo stanovení jasného cíle, kterým byl čistokrevný chov a selekce malého dlouhosrstého stavěče, který se choval v okolí Münsteru již po desetiletí. Poněvadž však nebyl definován jasný standard a charakteristika plemene, chov ani činnost asociace nepřinesly potřebné výsledky. Až v roce 1921 se začalo chovat podle standardu, který publikoval Dr. Friedrich Jungklaus.
středně velký pes harmonicky stavěný, silný, vznešený a elegantní, vyvážených proporcí. Ušlechtilá hlava. V postoji jsou jeho linie plynulé a ocas je nesen vodorovně. Na předních nohou tvoří srst praporce, na stehnech kalhoty a na ocase dlouhou vlajku. Lesklá srst musí být rovná nebo mírně zvlněná, přiléhající a nepříliš dlouhá. Pohyb je harmonický a dobře pokrývá terén.
délka těla, měřená od výstupku hrudní kosti k sedacímu hrbolu, nesmí přesahovat kohoutkovou výšku o více jak 5 cm. Délka mozkovny měřená od týlního hrbolu ke stopu je stejná, jako délka čenichové partie od nosu ke stopu.
malý münsterlandský ohař je inteligentní a chápavý; je velmi temperamentní a vyrovnaný, s pevnou povahou. Je pozorný a přátelský ve vztahu k člověku (je to dobrý rodinný pes); snadno se socializuje, udržuje přirozeně úzký vztah se svým psovodem (je schopný pracovat ve smečce). Je to všestranný lovecký pes, má silně vyvinutý lovecký pud, pevné nervy a správně reaguje na zvěř.
typ je definován hlavou a výrazem;
Mozkovna: ušlechtilá, suchá, plochá nebo mírně klenutá;
Obličejová část
Nos: jednobarevný hnědý;
Čenichová partie: silná, dlouhá, nosní hřbet rovný;
Pysky: krátké, přiléhavé, dobře pigmentované, jednobarevně hnědé;
Čelist/Zuby: zuby jsou silné, bílé; čelisti silné; skus nůžkový; zuby správně postavené, chrup úplný; horní řezáky překrývají spodní, aniž by s nimi ztratily kontakt, jsou korektně postavené v čelistech. Chrup tvoří 42 zubů podle zubního vzorce, s tolerancí plus minus 2 P1;
Líce: silné, svalnaté;
Oči: středně velké, ani vystouplé, ani vpadlé hluboko v očních důlcích; upřednostňovány jsou tmavě hnědé; Oční víčka dobře přiléhají k oční kouli a zakrývají spojivky;
Uši: široké, vysoko nasazené, dobře přiléhající k hlavě, jsou zakončené do špičky, natažené nepřesahují koutek;
jeho délka je v souladu s celkovou stavbou těla, směrem ke trupu se rovnoměrně zesiluje; vrcholy lopatek jsou mohutně osvalené a mírně klenuté. Krk je suchý, bez laloku
Horní linie: rovná, mírně spáditá;
Kohoutek: patrný;
Hřbet: pevný, svalnatý; páteř musí být zakryta svalstvem;
Bedra: krátká, široká, svalnatá;
Záď: dlouhá a široká, svalnatá, nesmí být sražená, ale velmi mírně skloněná směrem k ocasu; pánev je široká;
Hrudník: je spíše hluboký než široký, co nejdelší; žebra jsou dobře klenutá;
Spodní linie a břicho: pozvolna se zvedá směrem k zádi, tvoří elegantní křivku, je suchá;
je nasazen vysoko, pokrytý dlouhou srstí, ; je středně dlouhý, silný u kořene, směrem ke konci pozvolna zeslabuje; v klidu je nesen svěšený, v pohybu vodorovně, nesmí být nesen příliš nad linií hřbetu ani příliš zatočený do výšky, v poslední třetině se může zatáčet směrem vzhůru;
při pohledu zepředu jsou rovné a co nejvíce rovnoběžně postavené; při pohledu z profilu jsou postavené pod tělem; Výška od země k lokti se má co nejvíce přibližovat výšce od lokte ke kohoutku;
Lopatky: lopatky přiléhají těsně k hrudnímu koši a jsou mohutně osvalené; s ramenní kostí svírají úhel, blížící se 90°.
Rámě: je co nejdelší, svalnaté;
Lokty: přiléhají dobře k k tělu, nejsou vybočené ani vbočené; rámě s předloktím svírá správný úhel.
Předloktí: kosti jsou silné, je kolmo postavené;
Kotník: silný;
Záprstí: je mírně šikmo postavené;
Tlapky: kulaté a klenuté, prsty jsou sevřené,; polštářky jsou dostatečně tvrdé, silné a odolné; srsti nesmí být mezi prsty příliš mnoho; jsou rovnoběžně postavené, a to v postoji i v pohybu, nesmí směřovat ani k sobě (sbíhat), ani od sebe (rozbíhat).
je prostorný, vychází ze zádi a dobře pokrývá terén, je koordinovaný; končetiny se pohybují v ose; pes se pohybuje přímo; mimochod je nežádoucí;
je přiléhavá, netvoří vrásky;
hustá, středně dlouhá, hladká až mírně zvlněná, přiléhavá, nepropouštějící vodu; linie (kontury) těla nesmí být zakryty příliš dlouhou srstí. Musí svojí hustotou zajistit co nejlepší ochranu proti nepohodě, přírodnímu prostředí a zranění; srst krátká a přiléhavá na uších je chybou. Přední nohy mají praporce, na pánevních tvoří delší srst kalhotky, dosahující až k hlezennímu kloubu; Příliš dlouhá a splývavá srst na hrudníku je nežádoucí.
hnědé a bílé, bělouš s rozsáhlými hnědými plotnami nebo pláštěm, stříkaný; lysinka na hlavě je přípustná; plavé znaky jsou povoleny na čenichu, nad očima okolo řitního otvoru (Jungklausovy znaky).
psi: 54 cm
feny: 52 cm
s tolerancí plus – minus 2 cm;
všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
hrubá tělesná konstrukce, příliš hrubá kostra
disharmonie mezi tělem, krkem a kohoutkovou výškou
světlé skvrny nebo depigmentace více jak 50% nosní houby
špičatý čenich; nosní hřbet proláklý nebo klenutý
Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Pozn: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku;
Nejoblíbenější psí plemena