Inzeráty plemene: Maltézáček, Maltézský psík
Maltézský psík (maltézák, maltézáček, maltézský pinč)
Maltézáček je milý a oddaný pes; citlivý, jemný, hravý a roztomilý. Jednoduše řečeno - ideální pes do bytu a k dětem. Stejně jako u jiných plemen se i u maltézáčka můžeme setkat s velice temperamentními jedinci, kteří se v kombinaci s nedostatečnou výchovou a nejasnou hierarchií v domácnosti mohou stát až agresivními (nijak se tedy neliší od jiných psů). Zdá se, že obvykle jsou poddajnější fenky, zatímco psi mohou mít tendenci zaujímat v rodinné smečce první místo. Maltézáček je společenské plemeno, chce být milován, opečováván a v každém případě chce být viděn. Dokáže být neuvěřitelně citlivý, vnímavý a milý. Reaguje na hlas a nesnáší hluk. Na křik a tvrdé zacházení reaguje panikou a úzkostí. Je velice chytrý, učenlivý a bystrý. Chce být u všeho a do všeho „mluvit". Maltézáček je pes „do kapsy", proto není vždy nutné nechávat ho samotného doma. Bude šťastný kdykoli a kdekoli, pokud bude v náruči svých nejbližších. Přes svůj malý vzrůst má hodně elánu. Pro sport se však nehodí. Rád si hraje, zvládne i delší procházky, ale usedlý životní styl mu nedělá problém. Rád se ujme role gaučového povaleče. Dožívá sed průměrně 14-15 let.
Maltézský psík váží 3 až 4 kilogramy. Pes má v kohoutku 21 až 25 cm, fenka je o něco menší, měří 20 až 23 cm. Plemeno vyniká hlavně svou hedvábnou, sněhově bílou srstí, která neustále dorůstá, nemá podsadu a nelíná. Srst může mít až slonovinovou barvu a tolerují se i světle oranžové odstíny. Čenich musí být vždy černý, stejně jako tlapky. Držení těla je noblesní, psíci nesou hlavu vysoko a vznešeně. Oči musí být velké, tmavé a kulaté. Tělo je spíše podlouhlé, obdélníkového rámce, s širokým hrudníkem a vysoko nasazeným ocasem. Pohybuje se lehce, elegantně. Pro maltézské psíky jsou typické velice rychlé kroky v klusu.
Pokud vám na první pohled učaroval maltézáčkův čistě bílý sametový závoj, připravte se na každodenní péči, kterou srst vašeho miláčka bude potřebovat. Nejde jen o vyčesávání. Srst maltézáčka dorůstá do patřičné délky asi jeden rok. Od 5 měsíců je dobré ji olejovat nebo krémovat, aby se nevysoušela a nekrepatěla. Tomu musí předcházet koupel, která se u maltézáčka tak jako tak stane pravidelnou záležitostí. Ale ani kvalitní kosmetika a skvělá péče nezaručí, že i srst bude skvělá. Její kvalita je dána v první řadě geneticky. Srst výstavních psů je nutné balíčkovat, aby se nepoškodila. U nevýstavních maltézáčků je lepší udržovat kratší sestřih, který je příjemnější i pro psa. Fenky maltézáčků se údajně nejdříve vystavují, až po „kariéře" se ostříhají a slouží k chovu. Maltézský psík není náchylný k žádnému onemocnění a nevyskytují se u něj z pravidla žádné genetické vady. Přesto má své specifické problémy. Jednak je to nadměrné slzení, někdy je příčinou zánět spojivek. Příčinu a léčbu konzultujte s veterinářem. Je dobré oblast okolo slzných kanálků denně otírat. Dále může mít maltézáček problém se zubním kamenem, proto se doporučuje čistit psovi preventivně zuby.
Maltézáček je jedním z nejstarších plemen na světě. Malý bílý dlouhosrstý pes byl známý už ve starém Egyptě. V hrobce faraona Ramsese II. byly objeveny sošky, které dokazují, že maltézský psík byl oblíbený už ve 13. stol. př. n. l.
Poprvé bylo toto plemeno popsáno Aristotelem ve 4. stol. př. n. l. a dostalo jméno „Canis Melitensis".
Z názvu by se mohlo zdát, že maltézský psík pochází z Malty. Pravděpodobně však vznikl ze slova "maľat", což je v překladu "přístav". Napovídá tomu fakt, že maltézáček se vyskytoval hlavně okolo pobřeží středomoří. Pravdou však je, že na Maltě bylo izolovaně chováno mnoho psů tohoto plemene a tam také došlo k upevnění současného typu.
Poprvé byl maltézský psík zapsán do plemenné knihy v Anglii roku 1859. Standard plemene byl vytvořen až v roce 1898 a s drobnými úpravami se používá dodnes.
F.C.I.-Standard č.: 65 / 06.04.1998 / GB Maltézský psík ( Maltese)
Oblast původu: oblast centrálního Středozemí
Patronace: Itálie
Datum publikace originálního platného standardu: 27.11.1989
Použití: společenský pes
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 9 společenská plemena. Sekce 1 bišonci a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Jeho jméno neznačí, že pochází z ostrova Malta, protože přídavné jméno „Maltese“ pochází ze semitského slova „malat“, které znamená útočiště nebo přístav. Tento semitský kořen se objevuje v celé řadě jmen přímořských míst; např. ve jménu adriatického ostrova Méléda, sicilského města Melita a také ostrova Malta. Předkové tohoto malého psíka žili v přístavech a přímořským městech středního Středomoří, kde lovili myši a krysy, které se nacházely ve velkém množství v přístavních skladištích a podpalubí lodí. V seznamu psů známých v jeho době Aristoteles (384-322 př. Kr.) zmiňuje plemeno malých psů, kterým připisuje latinské jméno „canes melitenses“. Tento pes byl znám ve starověkém Římě, jako oblíbený společník vdaných žen byl oslavován Strabonem, latinským básníkem 1. století n.l. Obrazy maltézských psíků od mnoha renesančních malířů ukazují tohoto malého psíka v salónech po boku nejkrásnějších žen své doby.
malé velikosti, delšího těla. Tělo je pokryto velmi dlouhou bílou srstí. Velmi elegantní s hrdým a ušlechtilým nesením hlavy.
délka těla přesahuje o asi 38 % výšku v kohoutku. Délka hlavy je rovna 6/11 výšky v kohoutku.
živý, oddaný, velmi učenlivý a velmi inteligentní.
její délka je rovna 6/11 výšky v kohoutku. Je dosti široká, šířka mírně přesahuje polovinu délky.
Lebka: lebka je mírně delší než tlama, šířka obou jařmových oblouků (bizygomatická šířka) je rovna délce lebky a tím větší než polovina délky hlavy. V předozadním směru je velmi mírně vejčitá (ovoidní); horní část lebky je plochá, s velmi málo vyjádřeným týlním hrbolem; hrbolky čelní kosti a nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuté; čelní vráska je tak málo vyjádřená, že je neviditelná, postranní části lebky jsou poněkud konvexní.
Stop: přechod mezi čelem a nosním hřbetem velmi silně vyznačen, tvoří úhel 90°.
Nosní houba: v prodloužení nosního hřbetu, při pohledu z profilu je její přední část vertikální. Objemná, s otevřenými nozdrami, zaoblená a zcela černá.
Tlama: délka tlamy je rovna 4/11 délky hlavy; to je tedy o něco méně než polovina. Podočnicová oblast je dobře vytvarovaná. Její hloubka je o dobrých 20 % menší než její délka. Postranní části tlamy jsou rovnoběžné, ale tlama v pohledu zpředu nesmí mít čtvercový vzhled, protože její přední spodní část přechází obloukem do bočních částí. Nosní hřbet je rovný, s dobře vyznačenou rýhou ve střední části.
Pysky: při pohledu zpředu mají horní pysky, v místě spojení, tvar velmi otevřeného oblouku. Jsou málo vyvinuté do hloubky a jejich spojení není viditelné. Horní pysky jsou perfektně přizpůsobeny dolním pyskům tak, že spodní profil tlamy je určen spodní čelistí. Okraje pysků jsou zcela černé.
Čelisti: normálně vyvinuté a lehkého vzhledu, perfektně navzájem přizpůsobené. Spodní čelist, mající rovné větve, není ve své přední části ani vystupující ani ustupující.
Zuby: zubní oblouky jsou vzájemně zcela přizpůsobené a skus nůžkový. Zuby jsou bílé, dobře vyvinuté a skus úplný.
Oči: otevřené, živého a pozorného výrazu, větší než by se dalo očekávat, tvaru spíše kulatého. Oční víčka jsou v těsném kontaktu s oční bulvou, která není nikdy hluboko zasazená, ale spíše v úrovni hlavy, jen mírně vystupující. Oči jsou posazeny ve stejné, téměř frontální rovině. Při pohledu zpředu nesmí být viditelné bělmo, oči mají tmavě okrovou barvu, okraje očí jsou černé.
Uši: téměř trojúhleníkového tvaru, jejich šířka je asi 1/3 jejich délky. Jsou nasazeny vysoko nad jařmovými oblouky, svěšené v blízkosti postranních částí lebky; se slabým vztyčením.
ačkoliv je pokryt bohatou srstí, je jasně vyznačen zátylek. Horní profil je klenutý. Délka krku je zhruba polovinou výšky v kohoutku. Je nesen vztyčeně a nevykazuje žádnou uvolněnou kůži (lalok).
délka hřbetu od hrbolku ramene po hrbolek pánevní je o 38 % větší než výška v kohoutku.
Hřbetní linie: rovná až k nasazení ocasu.
Kohoutek: mírně zvednutý nad hřbetní linii.
Hřbet: jeho délka je přibližně 65 % výšky v kohoutku.
Záď: v prodloužení hřbetní-bederní linie je záď velmi široká a dlouhá, její sklon je 10° pod horizontální linii.
Hrudník: prostorný, dosahuje pod úroveň loktů, s nepříliš vyklenutými žebry. Obvod hrudníku je o 2/3 větší než výška v kohoutku. Sternální oblast je velmi dlouhá.
nasazený v úrovni zádě, silný u kořene a tenký na špičce. Jeho délka odpovídá zhruba 60 % výšky v kohoutku. Vytváří jeden velký oblouk, jehož konec leží mezi kyčlemi a dotýká se zádě. Ocas stočený k jedné straně těla je tolerován.
přiléhají dobře k tělu, stojí rovně a rovnoběžně.
Rameno: jeho délka odpovídá 1/3 výšky v kohoutku a sklon pod horizontálu je 60° až 65°. Vzhledem ke střední rovině těla téměř kolmé.
Nadloktí: delší než rameno, měří 40 až 45 % výšky v kohoutku, sklon pod horizontálu je 70°. Dobře přiléhající k tělu v horních 2/3, v podélném směru je téměř rovnoběžné se střední rovinou těla.
Lokty: rovnoběžné se střední rovinou těla.
Předloktí: suché, s málo viditelnými svaly, ale s dosti robustními kostmi s ohledem na velikost plemene.
Zápěstní kloub: ve vertikální linii předloktí, pohyblivý; neměl by být uzlovitý; je pokryt jemnou kůží.
Nadprstí: má stejnou charakteristiku jako zápěstí, a protože je krátké, je vertikální.
Tlapky: kulaté, uzavřené a klenuté prsty; polštářky tlapek a prstů mají být černé, drápky mají být také černé nebo alespoň tmavé.
mohutných kostí; paralelní a při pohledu zezadu kolmé od hrbolku sedací kosti až k podložce.
Stehno: silně osvalené, zadní okraj je konvexní. Rovnoběžné se střední rovinou těla, ve směru dolů a dopředu poněkud šikmé vzhledem k vertikále. Jeho délka je téměř 40 % výšky v kohoutku a jeho šířka je o trochu menší než jeho délka.
Bérec: se sotva viditelnou rýhou mezi šlachou a kostí; sklon pod horizontálu je 55°. Je mírně delší než stehno.
Hlezenní kloub: přední zaúhlení hlezna je 140°.
Nárt: vzdálenost od podložky k hleznu je o málo větší než 1/3 výšky v kohoutku. Jeho délka odpovídá výšce hlezna. Je zcela kolmý (k podložce).
Zadní tlapka: kulatá jako přední tlapka, ostatní charakteristiky jsou také shodné.
vyrovnaný, dobře pokrývající plochu, volný, s krátkými a velmi rychlými kroky v klusu.
dobře přiléhající ke všem částem těla, pigmentovaná černými skvrnami a skvrnami barvy vínově červené, zvláště na hřbetě. Okraje očních víček, třetích víček a pysků jsou černé.
hustá, zářivá, lesklá, těžce spadající, hedvábné struktury, velmi dlouhá po celém těle, po celé délce rovná bez stop vln či kadeří. Na trupu má být delší než je výška v kohoutku a spadat k zemi jako pláštěnka, těsně přiléhající k trupu bez otevírání a bez vytváření chomáčů nebo vln. Chomáče nebo vlny jsou přijatelné na hrudních končetinách od lokte po tlapky a na pánevních končetinách, od kolene k tlapkám. Nemá podsadu. Na hlavě je srst velmi dlouhá, jak v obličejové části, kde se prolíná s vousy, tak na lebce, kde se případně prolíná se srstí pokrývající uši. Na ocasu spadá srst k jedné straně těla, tj. na bok a stehno, a je takové délky, aby dosáhla k hleznu.
čistě bílá, povolen je nádech bledé slonoviny. Stopy bledě oranžové jsou tolerovány, ale nežádoucí a považovány za nedostatek.
Psi 21 až 25 cm.
Feny 20 až 23 cm.
3 až 4 kg
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
oboustranný strabismus (šilhavost)
délka těla přesahující 43 % výšky v kohoutku.
římský nos.
výrazný předkus, pokud ruší vnější vzhled tlamy.
velikost psů nad 26 cm nebo pod 19 cm.
velikost fen nad 25 a pod 18 cm.
výrazná divergence nebo konvergence ploch hlavy.
úplná depigmentace nosní houby nebo nosní houba jiné barvy než černé.
podkus (dolní čelist kratší než horní).
skvrna na rohovce.
úplná depigmentace očních víček.
chybějící ocas, zkrácený ocas, ať už přirozeně nebo uměle.
kadeřavá srst.
jakákoliv jiná barva než bílá, s výjimkou bledé slonoviny.
skvrny jiných barev, bez ohledu na jejich velikost.
Pozn.: Psi (samci) musím mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena