Inzeráty plemene: Maďarský ohař krátkosrstý
Maďarský ohař krátkosrstý (Viszla)
Maďarský ohař je velmi živý a veselý pes a plný chuti do života. Má přítulnou povahu a doslova nesnáší hrubé zacházení. Nesmí být bázlivý a už vůbec ne agresivní. Velice dobře se snáší s dětmi a miluje celou rodinu. I přes jeho značný temperament je dobře cvičitelný a velmi vyrovnaný. To znamená, že dobrý pes chápe svou pozici a svého majitele následuje a neustále s ním udržuje kontakt, což je pro tyto psy typické. Zároveň má vysoké pracovní nasazení a rozhodně se nebude chtít celý den nudit někde v koutě. Plemeno vyniká především v praktických loveckých disciplínách, což je vzhledem k jeho původu, pochopitelné. Pohybuje se výborně na poli, v lese i ve vodě. Skvěle zvládá obtížné povětrnostní podmínky a náročný terén. Je výborný stopař, má pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě. Nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci.
Kohoutková výška psa činí 58 až 64 cm, feny 54 až 60 cm. Statická a dynamická vyrovnanost a symetrie jsou ale důležitější než v centimetrech naměřená výška. Váha maďarského ohaře se pohybuje mezi 22 až 30 kg. Tělo psa je pokryto krátkou a hustou srstí bez podsady. Má být tvrdá. Vyskytují se různé odstíny žemlové barvy. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Menší bílé skvrny jsou povoleny. Barva pysků a očních víček má být stejná, jako barva nosu. Celkově působí pes velice lehce a elegantně. Pes má vyzařovat krásu a sílu. Tělo je velice svalnaté a suché. Typickým pohybem je prostorný a elegantní klus. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se s ohledem k loveckému využití ocas krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu, je zašpičatělý a dobře osrstěný. Existuje i vzácnější maďarský ohař drátosrstý, který je robustnější než krátkosrstý ohař. Srst drátosrstého ohaře je delší, velmi hustá a tvrdá.
Přemýšleli jste o tom, jestli je možné chovat plemeno viszla v bytě? Ano je to možné, výborné povahové vlastnosti dovolují chovat toto čilé lovecké plemeno v bytě. Jedinou, ale o to náročnější podmínkou je dostatek pohybu a velká fyzická zátěž, kterou pes vyžaduje denně. Proto se velice hodí ke sportovcům, aktivním rodinám a příznivcům myslivosti. Uchovnění je podmíněné složením pracovní zkoušky.
Kořeny maďarských ohařů sahají tisíce let zpět, k původním maďarským slídičům. Docházelo k nekontrolovanému křížení s různými loveckými psy. V 15. - 16. stol. se tito psi křížili se žlutými tureckými rasami. V 19. stol. byli do plemena cíleně a postupně přikříženi: anglický pointer, anglický setr, německý krátkosrstý ohař a dokonce i hannoverský barvář. Díky tomu je dnes maďarský ohař výborné lovecké plemeno s mnoha výbornými vlastnostmi. Plemeno bylo uznáno FCI v roce 1936 a dnes je rozšířeno v Evropě i v USA.
F.C.I.-Standard č.: 57 / 13.09.2000 / D Maďarský ohař krátkosrstý - viszla (Rövidszörü Magyar Vizsla)
Země původu: Maďarsko
Datum zveřejnění platného originálu standardu: 6. 4. 2000
Použití: Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí. Jako výkonný lovecký pes nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.
Klasifikace dle FCI: Skupina 7 - ohaři. Sekce 1 - kontinentální ohaři. Se zkouškou z výkonu (polní a vodní práce)
Předkové maďarského ohaře přišli do své vlasti společně s kočujícími maďarskými kmeny. První stručnou písemnou zmínku a vyobrazení těchto psů lze doložit již v dokumentech ze 14. století. Jeho význam pro lov však výrazněji rostl teprve od 18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku pořádány soutěže pro ohaře, jichž se s velkým úspěchem zúčastnili také ohaři maďarští. Na vzniku tohoto plemene se v tehdejší době podílela také jiná plemena loveckých psů. Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI jako samostatné plemeno.
Středně velký elegantní lovecký pes ušlechtilého vzhledu s krátkou žemlově zbarvenou srstí. Spíše lehká, suchá a štíhlá stavba těla tvoří harmonii mezi krásou a sílou.
Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku.
Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky.
Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.
živá, přátelská, vyrovnaná, lehce cvičitelný. Snadné navázání kontaktu s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani bázlivý.
Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi.
Lebka: Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdou, která probíhá od středně vyvinutého týlního hrbolu ve směru stopu. Oční oblouky jsou přiměřeně vyvinuté.
Stop: mírný.
Nosní houba: čenich je dobře vyvinutý se širokými nozdrami. Jeho barva ladí s tmavým tónem srsti.
Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný.
Pysky: jsou těsně přiléhají, nejsou převislé.
Čelisti / zuby: Silné čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní a zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce.
Líce: silné, dobře osvalené.
Oči: středně velké a mírně oválné. Oční víčka dobře přiléhají k oku. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě.
Uši: nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jejich délka tvoří zhruba tři čtvrtiny délky hlavy.
Středně dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený, mírně klenutý. Těsně přiléhající kůže na hrdle.
Kohoutek: výrazný a svalnatý.
Hřbet: pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být zakryty svalstvem.
Bedra: krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný.
Záď: široká a dostatečně dlouhá, ne krátká, k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená; dobře osvalená.
Hrudník: je hluboký a široký s výrazným, dobře osvaleným a přiměřeně klenutým předhrudím; hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Zadní žebra sahají daleko dozadu.
Spodní linie a břicho: tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.
Poměrně nízko nasazen, u kořene silný, ke špičce se zužuje. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se z preventivních důvodů s ohledem na lovecké využití krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen výš až k horizontále. Ocas je dobře a hustě osrstěn.
při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovnoběžné, při pohledu zboku kolmé a dobře postavené pod tělem. Dobře utvářených kostí a silného svalstva.
Plece: Lopatka je dlouhá, šikmá a dozadu ploše přiléhající. V pohybu je pružná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí.
Ramenní kost: pokud možno dlouhá a dobře osvalená.
Lokty: těsně přiléhají k tělu, ale nejsou vmáčknuté; nejsou vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím.
Předloktí: rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv však hrubými kostmi.
Zápěstí: suché a pevné.
Přední nadprstí: krátké a jen lehce šikmo postavené.
Tlapy: lehce oválné s pevně sevřenými, dobře klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky břidlicově šedavého odstínu. V klidu i pohybu jsou tlapy rovnoběžné.
Obecně: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Správně zaúhlené se silnými kostmi.
Stehno: dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi pánví a stehnem.
Kolena: dobré zaúhlení mezi stehnem a bércem.
Lýtka: dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré zaúhlení mezi lýtkem a zadním nadprstím.
Hlezno: silné, suché a šlachovité, poměrně nízko postavené.
Zadní nadprstí: kolmé, krátké a suché.
Tlapy pánevní končetiny: viz tlapy hrudních končetin.
Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Dobré držení těla. Mimochod je nežádoucí.
Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.
Krátká a hustá, má být pevná a tuhá. Na hlavě a na boltcích je jemnější, hedvábná a kratší, na spodní straně ocasu naopak o trochu delší. Srst má pokrývat celé tělo, břišní krajina je však méně osrstěná. Srst nemá podsadu.
Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle, jejíž průměr nesmí překročit 5 cm, stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.
psi 58 - 64 cm
feny 54 - 60 cm
Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. Statická a dynamická vyváženost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška.
Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
Výrazné odchylky od standardu plemene
Hrubé odchylky od pohlavního výrazu
Netypická hlava
Skvrnitý nos
Převislé pysky a volné otevřené koutky
Předkus, podkus, zkřížený skus jakož i přechodné formy
Chybění jednoho nebo více zubů ze skupiny řezáků (I), špičáků (C) nebo třenových zubů P2až P4 a stoliček M1 a M2, absence více než dvou třenových zubů P1. Na zuby M3 se nebere zřetel. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící.
Nadpočetné zuby vybočující z řady
Rozštěp patra či pysku
Světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium, entropium, dvojitá řada řas
Výrazný lalok pod krkem,
Vlčí drápky, tzv. paspárky,
Špatná mechanika pohybu,
Netypické osrstění,
Tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost, nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5 cm,
Bílé tlapy,
Nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky,
Kohoutková výška odchylující se o více než 2 cm od standardu,
Jakákoliv známka nevyrovnanosti povahy.
Pozn: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena