Lapinkoira
se, na rozdíl od některých plemen, vyznačuje jen malým rozdílem v temperamentu fen a psů. Obě pohlaví jsou přátelská a milá, chtějí sdílet veškeré aktivity se svým pánem. Je to kontaktní pes vhodný pro začátečníky, aktivní seniory, i zodpovědné starší děti.
Lapinkoira je milující a oddaný rodinný pes, který dobře vychází s dětmi a dalšími psy. Vzhledem k tomu, že je to velmi společenský pes, touží být součástí rodiny. Je pro svého pána vždy k dispozici, touží ho potěšit.
Nemusíte se obávat nechat ho pohromadě s dítětem. Je to citlivý a jemný společník, trpělivý při společných hrách s dětmi. Když ho hra s dětmi přestane bavit, nebude si jich všímat. Je však nutné po příchodu štěňátka domů naučit děti, jak se mají k pejskovi chovat. Nesmíme nechat děti zneužívat dobrácké povahy lapinkoiry. I tato rasa potřebuje svůj klid a prostor pro odpočinek.
Lapinkoira vás zaujme svojí bezkonfliktní povahou. Problémovým situacím a konfrontacím se snaží vyhnout. Naopak přátelskost ocení. Nebuďte proto překvapeni, když volně pobíhající fenka lapinkoiry uvítá každého člověka a psa v dosahu. Se psem, který se s ní chce přátelit, si pohraje. Psa, který projeví nezájem, či dokonce agresivitu, ostentativně ignoruje. Obdobně se bude chovat k přítomným lidem. Pokud na procházce potkáte nějaká zvířata, např. slepice za plotem, bude se s nimi dobře socializovaná lapinkoira chtít kamarádit.
Lapinkoira není hlídacím psem. Když se objeví někdo cizí, ohlásí ho štěkotem, ale nečekejte od něho zásah ve prospěch vašeho majetku. U socializované lapinkoiry se nemusíte obávat, že kousne vaši návštěvu. Neprojevuje se obecně ani nadměrným štěkáním. Tento jev se může projevit pouze ve chvílích nudy a samoty.
Vzhledem k jeho pasteveckým kořenům, inteligenci, aktivitě a dobré pohyblivosti je výborným psem pro agility, obedienci, flyball, frisbee a další psí sporty. Pokud s ním nechcete žádný z těchto sportů provozovat, nesmutněte. Ocení i delší procházky a vaši přítomnost. Nicméně, tak jako každý jiný pes, potřebuje být vychován a je vhodné naučit ho základní poslušnost. Socializovat a vychovat ho díky jeho bystrosti a sociální inteligenci není nijak náročné. Od mala je vhodné dávat mu náznaky najevo kdo je pánem a také být důsledný – ne však tvrdý (to lapinkoira nepotřebuje!). Při výcviku lapinkoiry není vhodné jeden cvik opakovat stále dokola. Je lepší ho opakovat později nebo až další den.
Toto přizpůsobivé plemeno bude díky své touze po kontaktu s rodinou, rádo žít v bytě. Jeho původ a hustota srsti jej však spíše předurčuje pro ubytování venku s častým kontaktem s rodinou. Pokud ho necháte volně se pohybovat mezi domem a zahradou, bude nejšťastnější. Pozor však, jestli máte v plánu lapinkoiru ubytovanou v bytě, nechávat dlouho samotnou. Stane se z ní znuděný, nevybitý pes a může vám začít ničit nábytek. Takový způsob života pro toto aktivní plemeno není vhodný.
F.C.I.-Standard č.: 189 / 12.03.1999 / GB
Finský laponský pes (Lapinkoira, Suomenlapinkoira)
Země původu: Finsko
Datum publikace originálního platného standardu: 12.03.1999
Použití: původně ovčácký a hlídací pes, užívaný chovateli sobů. V současné době je však oblíbený jako společenský pes.
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
po staletí užívali Laponci psy stejného typu jako je finský laponský pes jako hlídače sobích stád v severských zemích a v severních oblastech Ruska. První standard laponského ovčáka byl vytvořen Finským kynologickým klubem v roce 1945. V roce 1967 byl název plemene změněn na „laponský pes“. V 70. letech se typ a vzhled plemene ustálil a standard byl několikrát upřesněn. Plemeno bylo znovu přejmenováno v roce 1993 na „finského laponského psa“. Plemenný typ se během krátké doby upevnil a v současné době je plemeno velmi oblíbené jako společenský a domácí pes v celém Finsku.
menší než střední pes, stavba těla je s ohledem na velikost silná, mírně delší než kohoutková výška. Pes s dlouhou a silnou srstí a vztyčenýma ušima.
hloubka těla je o trochu menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je mírně kratší než lebka. Délka lebky je o něco větší než její šířka, její hloubka je stejná jako šířka.
horlivý, odvážný, klidný a učenlivý. Přátelský a věrný.
v celkovém obrysu silná, poměrně široká.
Lebka: široká, mírně konvexní. Čelo je poměrně klenuté. Čelní vráska jasně patrná.
Stop: jasně patrný.
Nosní houba: nejlépe černá, ale harmonizující s barvou srsti.
Tlama: silná, široká a rovná; při pohledu shora a ze strany se rovnoměrně, ale jen mírně zužuje.
Pysky: těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné. Nůžkový skus.
Líce: jařmové oblouky jsou jasně vyznačené.
Oči: tmavě hnědé barvy, harmonizující s barvou srsti; oválné. Výraz je měkký a přátelský.
Uši: středně velké, nesené vztyčené nebo polovztyčené, nasazené poměrně daleko od sebe, poměrně široké v bázi, trojúhelníkové a velmi pohyblivé.
středně dlouhý, silný a pokrytý bohatou srstí.
Kohoutek: osvalený a široký, jen mírně vyznačený.
Hřbet: silný a rovný.
Bedra: krátká a osvalená.
Záď: střední délky, dobře vyvinutá a jen maličko spáditá.
Hrudník: hluboký, poměrně dlouhý, dosahující téměř k loktům, ne příliš široký. Žebra jsou mírně klenutá; předhrudí jasně viditelné, ale ne příliš silné.
Spodní linie: břicho mírně vtažené.
poměrně vysoko nasazený, střední délky, pokrytý bohatou a dlouhou srstí. Špička ocasu může být stočena do tvaru J. V pohybu je ocas stočený do oblouku nad hřbetem nebo k boku, v postoji může být svěšený.
Celkový vzhled: mohutné se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné.
Rameno: mírně šikmé.
Nadloktí: stejně dlouhé jako ramenní lopatka. Úhel mezi ramenem a nadloktím je poměrně otevřený.
Loket: posazen o něco níže než spodní linie hrudního koše, směřuje přímo vzad.
Předloktí: poměrně silné, vertikální.
Zápěstí: ohebné.
Nadprstí: střední délky, mírně šikmé.
Přední tlapky: dobře klenuté, spíše oválné než kulaté, pokryté hustou srstí. Polštářky jsou pružné, na stranách pokryté hustou srstí.
Celkový vzhled: se silnou kostrou, mohutné, při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené.
Stehna: střední délky, poměrně široká, s dobře vyvinutým osvalením.
Kolena: směřují dopředu, zaúhlení je poměrně jasně vyznačené.
Bérce: poměrně dlouhé a šlachovité.
Hlezenní kloub: poměrně nízko posazený; zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené.
Nadprstí: poměrně krátké, silné a vertikální
Zadní tlapky: jako přední tlapky. Paspárky jsou nežádoucí.
očividně bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, což je nejpřirozenější způsob pohybu. Nohy se pohybují paralelně. Při práci je pohyblivý a rychlý.
po celém těle těsně přiléhající, bez vrásek.
bohatá srst, především psi mají bohatou hřívu. Krycí srst je dlouhá, rovná a hrubá. Na hlavě a na přední straně končetin je srst kratší. Musí být podsada, která je měkká a hustá.
povolené jsou všechny barvy. Základní barva musí dominovat. Barvy jiné než základní barva se mohou vyskytovat na hlavě, krku, hrudníku, spodní straně těla, na končetinách a ocasu.
Ideální velikost psů: 49 cm.
Ideální velikost fen: 44 cm.
Tolerance ±3 cm.
Typ je důležitější než výška.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
psi postrádající samčí typ a feny postrádající samičí typ.
lehká hlava.
nedostatečný stop.
zavěšené uši.
ocas trvale nesen pod linií hřbetu.
přeúhlené nebo příliš strmě úhlené pánevní končetiny.
chybějící podsada.
ploše přiléhající srst.
kadeřavá krycí srst.
nejasná základní barva.
agresivita nebo přílišná plachost.
podkus nebo předkus.
zalomený ocas.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena