Cairn teriér - Kernteriér
Cairn teriér je plemenem psů vhodných pro ty, kteří hledají veselé, dovádivé, chytré a živé psí společníky. Tito psi nenávidí nudu, proto potřebují neustále cítit alespoň pasivní zájem majitele, potřebují prostor k dovádění, procházky a také výcvik - srdce cairn teriéra je srdcem lovce. Jejich vztah k rodině a dětem je víc než dobrý, k dětem chovají nejvyšší možnou toleranci a milují je jako společníky lumpáren a her všeho druhu.
Cairn teriér je pes spíše menší postavy a konstituce s rozčepýřenou srstí. Cairn teriér se vyskytuje v mnoha barevných varietách, které jsou téměř všechny přípustné. Výjimku tvoří čistě bílé zbarvení srsti, dále černé zbarvení, bílé skvrny a také zbarvení známé jako black-tan (zbarvení dobrmana). Kohoutková výška psů je stanovena na minimálně 28 cm. Tělo je menší a kratší s rovným hřbetem a hlubokým hrudníkem. Ocas je spíše krátký, nasazení není ani příliš vysoké ani nízké a ocas je nošen pod rovinou hřbetu, ale zvesela. Končetiny jsou u cairn teriéra rovné a i přes výrazné osrstění prosvítá svalová hmota. Krk je spíše nenápadný. Hlava je malá, ale vzhledem k celkové velikosti tohoto psa je větší a působí mohutněji. Uši cairn teriéra mají trojúhelníkový tvar, jsou spíše malé a jsou nošeny ve vzpřímené poloze. Oči jsou v lebce šikmo posazené a měly by mít tmavě hnědou barvu.
Srst cairn teriérů je nelínavá, to ale vyžaduje trimování - tedy ruční vytrhávání nevzhledných, odstávajících chlupů. V ideálním případě by se mělo provádět zhruba dvakrát až třikrát ročně. Česání nebo kartáčování nebude cairn teriérovi vadit, nutné ale není. Mnohem více tento pes potřebuje dostatek projeveného zájmu a možnosti pohybu a skotačení. V případě cairn teriérů vyplývají zvláštní nároky z jeho zvláště vášnivé lovecké duše, kterou bezděčně dědí po svých předcích, ačkoliv jsou dnes chováni téměř výhradně jako psi společenští. I naprosto dokonale vycvičený cairn teriér, který jde i bez vodítka naprosto vzorně vedle nohy svého pána, bez varování zmizí. Pokud by se taková událost přihodila ve městě, může to mít katastrofální důsledky.
Prapůvodní předkové dnešních cairn teriérů žili v hojných počtech na statcích a zemědělských usedlostech západního pobřeží Skotska. Slovo „cairn" také ve volném překladu znamená kámen nebo hromada kamení, takže cairn teriér bývá nejčastěji překládán jako teriér ze skotské vysočiny. Po několikanásobném překřížení s dalšími plemeny teriérů byl v roce 1912 uznán standard původně loveckého plemene cairn teriérů.
Standard FCI č. 4 / 12.03.1998 Cairn teriér ( Kernteriér)
Země původu: Velká Británie
Datum zveřejnění původního platného standardu: 24.06.1987
Využití: teriér
Klasifikace dle FCI: skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Energický, ostražitý, dovedný pes přirozeného vzhledu. Tělo je náležitě zapřeno do tlapek hrudních končetin. Silná přední i zadní fronta. Hluboká žebra, velmi volný pohyb. Srst je odolná proti vlivům počasí.
chování / povaha: Má působit aktivním, hravým a otužilým dojmem. Nebojácný, čilý, sebevědomý, avšak nikoli agresivní.
Malá, avšak úměrná k tělu. Dobře vyvinutá.
Lebka: Široká, s výrazným zářezem mezi očima.
Stop: Jasně definovaný.
Nos: Černý.
Morda: Silná.
Čelisti / zuby: Velké zuby; čelisti silné, avšak ne dlouhé či těžké, s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí.
Oči: Posazené daleko od sebe, středně velké, tmavě oříškově hnědé. Mírně vpadlé, s huňatým obočím.
Uši: Malé, špičaté, vztyčené a dobře nesené, nejsou nasazené příliš blízko u sebe a nejsou hustě osrstěné.
Správně nasazený krk, ne krátký.
Hřbet: Rovný, středně dlouhý.
Bedra: Silná, pružná.
Hrudník: Řádně klenutá, hluboká žebra.
Krátký, úměrný k tělu, pokrytý hustou, nikoli však přerostlou srstí. Ocas není nasazen ani vysoko, ani nízko; je nesen čile, ale ne přetočený nad hřbet.
Nohy středně dlouhé, s vyvinutými, avšak ne příliš těžkými kostmi. Pokryté tvrdou srstí.
Ramena: Šikmá.
Lokty: Nikdy nevybočují.
Stehna: Velmi silná a svalnatá.
Kolenní klouby: Náležitě, avšak ne nadmíru zaúhlené.
Hlezna: Nízko uložená, při pohledu zezadu nesměřují ven, ani dovnitř.
Přední tlapky větší než zadní, mohou být mírně vytočené ven. Polštářky tlusté a silné. Tenké, úzké nebo rozevřené tlapky a dlouhé drápy jsou nežádoucí.
Velmi volný, plynulý krok. Hrudní končetiny dosahují řádně vpřed. Silná hnací síla vychází z pánevních končetin. Hlezna nejsou ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe.
Velmi důležitá; odolná proti vlivům počasí. Musí být dvojí, s bohatou, tvrdou, avšak ne příliš drsnou krycí srstí. Podsada je krátká, měkká a přiléhající. Otevřená srst je nežádoucí. Mírné zvlnění je přípustné.
Krémová, pšeničná, červená, šedá nebo téměř černá. U všech těchto barev je přípustné žíhání. Zbarvení však nesmí být sytě černé, bílé, nebo černé s pálením. Velmi typické jsou tmavé znaky na uších a mordě.
Přibližně 28 – 31 cm v kohoutku, avšak úměrně k hmotnosti. Ideální hmotnost činí 6 – 7,5 kg.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Pozn: Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena