Inzeráty plemene: Karelský medvědí pes
Karelský medvědí pes
Tento převážně lovecký pes dokáže pracovat samostatně, je schopen se sám rozhodnout kdy a jak zaútočit a neváhá riskovat život při obraně svého pána. Karelský medvědí pes je také vášnivý apotér. Má výborný orientační smysl. Je zcela oddán a fixován ke svému pánovi. Má však širší uplatnění než pouze lovecké. Pro svou přirozenou nedůvěru k cizím lidem je výborným hlídačem, každého příchozího ihned ohlásí prudkým štěkotem. Jeho temperament a vytrvalost je možné uplatnit při sportech jako je agility, canicross nebo dogtrekking. Může být s úspěchem cvičen i pro sportovní kynologii. Karelský medvědí pes může být využíván i jako pes záchranářský. Agrese vůči lidem je mu naprosto cizí. Je také dobrým rodinným psem, svou rodinu velice miluje, obzvláště děti. Přesto, že je to lovecké plemeno, dovede být, pokud je k tomu od štěněte veden, ve shodě s ostatními domácími zvířaty včetně koček.
Karelský medvědí pes dorůstá výšky 57 cm (psi), 52 cm (feny) a dosahuje váhy do 28 kg u psů a okolo 20 kg u fen. Průměrná délka života je 10-12 let. Často se dožívají věku 15 let a jsou velmi vitální. Zbarvení je černé s bílými ohraničenými znaky, může být matné nebo s nádechem do hnědé. Má širokou hlavu, malé, lehce oválné oči jsou hnědé barvy. Nos je široký, zbarvený černě. Čelisti jsou velmi silné, zuby symetrické a dobře vyvinuté, skus normální, nůžkový. Uši jsou vysoko posazené, stojaté, střední velikosti a s lehce zaoblenými špičkami. Svalnatý, hustě osrstěný krk plynně přechází v kompaktní trup s osvaleným hřbetem. Ocas je středně dlouhý, vysoko posazený zcela stočený na hřbet. Končetiny jsou rovné a silně osvalené.
Karelský medvědí pes je nenáročný jak na stravu, tak na údržbu. V poměru ke své velikosti toho sní neuvěřitelně málo. Úprava srsti nezatěžuje téměř vůbec. Línají dvakrát ročně, na jaře a na podzim. Mimo toto období se srst nemusí udržovat vůbec. Na ustájení je opět maximálně skromný. Svou boudu většinou používají spíše jako pozorovatelnu, než na spaní. V zimě nejraději přespávají na sněhu. Jediné co mu vadí, je příliš těsný prostor a osamělost. Dlouhodobé umístění v kotci je absolutně nevhodné. Karelský pes by měl mít k dispozici velký prostor pro běhání. Chov v bytě je možný v případě, že mu majitel poskytne dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Zajímavostí plemene je, že není cítit typickým psím pachem a jeho srst má samočistící schopnost.
Karelský medvědí pes pochází z Karelie, východní části Finska, kterou později získal Sovětský svaz. Mezi svými předky má Lajky a špice z finsko-ruské oblasti. Jeho cílený chov započal mezi 20. a 30. lety našeho století. Vyšlechtěn byl za účelem lovu medvědů, losů nebo vlků. Dnes je používán především na lov jelenů a divokých prasat, ve Finsku, Švédsku a Norsku je ho ale dodnes využíváno i k lovu losů. Jeho popularita v 70. letech vzrostla a jeho chov se rozšířil i do Severní Ameriky a řady evropských zemí. V roce 1939 založil finský kennel klub čistokrevný chov karelského medvědího psa. V roce 1943 byl vypracován první standard plemene. O tři roky později byl uznán standard plemene dle FCI a počet psů rychle rostl. V Čechách se první karelský medvědí pes objevil roku 1969.
F.C.I.-Standard č.: 48 / 12.03.1999 / GB Karelský medvědí pes (Karjalankarhukoira)
Země původu: Finsko
Datum publikace originálního platného standardu: 12.03.1999
Použití: Pes využívaný k zadržení zvěře (stavění) při lovu losů a medvědů. Nadšený lovec, velmi nezávislý, ale dobře spolupracující při lovu, kdy štěkáním označuje pozici zvěře. Má velmi ostré smysly, zejména čich, proto je toto plemeno vhodné pro hony na velkou zvěř. Také má velmi dobrý orientační smysl.
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Zkouška z výkonu pouze v severských zemích (Norsku, Švédsku a Finsku).
Za přímého předka tohoto plemene se považuje pes „Komi“, také nazývaný Zyrianský pes. Původní prapředek této rasy pocházel nicméně z Karélie, kde byli tito psi využíváni k lovu zvěře. Šlechtění započalo v roce 1936 s cílem vytvořit robustního psa, který vyštěkává velkou zvěř. První standard byl kodifikován v roce 1945, o rok později byli již zaregistrováni první psi. V současnosti je plemeno ve Finsku poměrně rozšířené.
Středně velký, robustní a silný pes, mírně delší než je jeho výška v kohoutku, s hustou srstí a vztyčenýma ušima.
Délka těla je pouze mírně delší než je jeho výška v kohoutku. Hloubka těla je přibližně poloviční než výška v kohoutku. Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je přibližně 2 : 3. Délka lebky je přibližně stejná jako její šířka a hloubka.
Vyrovnaný, poněkud rezervovaný, ale odvážný a vytrvalý pes. Velmi sebevědomý, může být agresivní vůči ostatním psům, ale nikdy vůči lidem. Velmi vyvinutá bojovnost.
Při pohledu zepředu trojúhelníkový tvar.
Lebka: široká, při pohledu zepředu a z profilu mírně vyklenutá, nejširší je mezi ušima. Čelní vráska je sotva patrná. Nadočnicové oblouky jsou jen slabě vyvinuté.
Stop: nepříliš výrazný, spíše dlouhý, prohnutý plynule směrem k lebce.
Nosní houba: velká, černé barvy.
Tlama: hluboká, mírně se zužuje směrem k nosu. Nosní hřbet je rovný.
Pysky: spíše tenké a přiléhající.
Čelisti/Zuby: velmi silné čelisti. Zuby jsou velmi vyvinuté a symetrické, obvyklého zubního vzorce. Těsný nůžkový skus
Líce: jařmové oblouky jsou silné.
Oči: poměrně malé, mírně oválné. Různé odstíny hnědé, nikdy žluté. Vyjadřují ostražitost a odvahu.
Uši: vztyčené, poměrně vysoko nasazené, střední velikosti, s mírně zaoblenými špičkami.
svalnatý, střední délky, prohnutý a pokrytý hojným osrstěním, bez volné kůže.
Kohoutek: výrazný u psů, u fen méně.
Hřbetní linie: rovná a osvalená.
Bedra: krátká a osvalená.
Záď: široká, silná a mírně spáditá.
Hrudník: Prostorný, nepříliš široký, poměrně dlouhý, dosahující přibližně k loktům. Žebra mírně vyklenutá, předhrudí výrazné, ale nepříliš široké.
Břicho: mírně vtažené.
nasazen vysoko, střední délky, zahnutý nad hřbet, špička ocasu se dotýká těla na stranách hřbetu. Přirozeně krátký ocas je povolen.
Celkový vzhled: Silné se silnými kostmi. Při pohledu zepředu rovné a paralelní. Nadloktí a ramenní lopatka jsou stejné délky, předloktí je mírně delší.
Plece: poměrně šikmé, svalnaté.
Nadloktí: mírně šikmé a svalnaté.
Lokty: směřující rovně vzad, umístěné na svislé linii procházející nejvyšším bodem lopatky.
Předloktí: silné a svislé.
Nadprstí: střední délky, mírně šikmé.
Přední tlapky: pevné, dobře klenuté, kulaté a směřující vpřed. Polštářky pružné, ze stran pokryté hustou srstí.
Celkový vzhled: silné a svalnaté, při pohledu zezadu rovné a paralelní. Přední linie zadní končetiny je rovnoměrně klenutá.
Stehno: široké a dlouhé se silnými svaly
Koleno: směřuje vpřed, středně zaúhlené
Bérec: dlouhý a svalnatý
Hlezno: nízko položené, s nápadným zaúhlením
Záprstí: krátké, silné a svislé
Zadní tlapky: pevné, mírně delší a méně klenuté než přední. Polštářky jsou pružné, ze stran pokryté hustou srstí.
lehký, prostorný a bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, který je jeho nejpřirozenějším pohybem. Končetiny se pohybují paralelně.
na celém těle dobře přiléhající, bez vrásek.
krycí srst je hrubá a rovná. Na krku, hřbetu a horní straně stehen delší než jinde. Podsada je měkká a hustá.
Černá, může být matná nebo mírně dohněda. Většina jedinců má výrazné bílé znaky na hlavě, krku, hrudi, břichu a končetinách.
psi 25 - 28 kg,
feny 17 – 20 kg.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
lehká kostra
úzká lebka
silně vyklenuté čelo
špičatá tlama
žluté oči
měkké nebo netopýří uši
kožní lalok, volná kůže na krku
příliš hluboký nebo sudovitý hrudní koš
rovný nebo nedostatečně zahnutý ocas
strmá ramena
strmé hleznní klouby a ploché tlapky
paspárky na zadních končetinách
vlnitá srst
převažující bílá barva s černými znaky nebo tzv. „vlčí srst“
předkus nebo podkus
skvrny na rohovce
zavěšené uši nebo svěšené špičky uší
jiné barvy než jsou povoleny ve standardu
agresivita vůči lidem
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena