Inzeráty plemene: Jugoslávský planinský honič ( Černohorský horský honič)
Jugoslávský planinský honič (Montenegrin Mountain Hound)
Jugoslávský planinský honič je vyrovnaného charakteru, je poddajný a důvěryhodný. Silně lne ke svému pánovi, snadno se učí novým věcem a také se lehce cvičí.
Balkán tvoří od dávných dob hranici mezi východní a západní kulturou a tak rovněž tamější honiči vznikli zřejmě smíšením východních a západních plemen loveckých psů. Geografická struktura tohoto území pak napomáhala vzniku malých národnostních skupin a také vzniku lokálních rázů psích plemen.
V době mezi 4. až 6, stoletím n.l. se zde začali usazovat Slované. Počínaje rokem 1354 se toto území dostalo do područí Turků. Všechny národy, které zde tak kdysi sídlily, po sobě zanechaly své stopy a také své psy. Impulsy pro čistý chov loveckých psů pak přišly do těchto zemí s Rakousko – uherskou monarchií. Tehdy důstojníci c. k. armády, mající zálibu v lovu, lovili zde s honiči, které přivezli z domova a také se naučili si cenit místních loveckých psů.
Všichni jugoslávští honiči jsou poměrně větší a hmotnější, také o něco delší oproti výšce v kohoutku než švýcarští a rakouští honiči. Psi zde mají poměrně větší hlavy, uši mají širší a ne tak dlouhé a především ne dovnitř složené jako švýcarští a francouzští honiči. Jednotlivé standardy plemen mají relativně malé odchylky od plemeni k plemeni. Kromě pěti hladkosrstých, anebo spíše krátkosrstých variet jsou zde ještě dvě hrubosrsté.
Všichni Balkánští honiči jsou neúnavní lovci i v obtížném terénu. Používají se hlavně pro lov zajíců a lišek, jelenů a divočáků a to jednotlivě, v párech anebo trojicích. Vyzdvihuje se i jejich vhodnost při použití jako barváře.
Standard FCI č. 279 / 07.08.1998 / F, Černohorský horský honič (Crnogorski Planinski Gonič)
Původ: Srbsko a Černá Hora
Patronát: Srbsko a Černá Hora
Použití: honič
Klasifikace FCI: skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1.2 střední honiči s pracovní zkouškou;
je možno s jistotou tvrdit, že toto plemeno má společný původ s ostatními balkánskými honiči. V minulosti se někdy tento pes nazýval „černý honič“, nebo jugoslávský honič. První standard je datován rokem 1924. FCI uznala toto plemeno oficielně (standard č. 279) 8.května 1969 při svém zasedání ve Varšavě.
je středně velký, pevný, aktivní.
délka těla, měřená od výčnělku lopatkové kosti po sedací hrbol je o 10% větší, než výška v kohoutku. Obvod hrudníku přesahuje kohoutkovou výšku o 20%. Délka hlavy činí 45% výšky v kohoutku.
je vyrovnaný, závislý na svém pánovi, poslušný, důvěryhodný.
je obdélníkového rámce. Délka těla přesahuje kohoutkovou výšku o 10%.
Kohoutek: výrazný.
Hřbet: svalnatý, široký, nepříliš dlouhý.
Bedra: svalnatá, silná, středně dlouhá, dobře spojená se zádí.
Záď: mírně skloněná (20°-25°ve vztahu k horizontále), mohutná, svalnatá, široká.
Hrudník: silný, hluboký, jeho hloubka odpovídá 45 až 50% kohoutkové výšky a jeho obvod převyšuje výšku v kohoutku o 10%.
Spodní linie a břicho: výstupek hrudní kosti je dobře patrný; břicho je jen mírně vtažené.
je nasazen v prodloužené linii zádi a od kořene ke špičce se zeštíhluje. Dosahuje k hlezennímu kloubu; je nesený šavlovitě prohnutý pod úrovní hřbetní linie, je hustě osrstěný.
Celkový pohled: jsou silné, pevné, svalnaté, rovnoběžně postavené.
Plece: lopatka je dobře osvalená, dobře přiléhá k hrudnímu koši; její délka je přibližně stejná, jako délka hlavy; s horizontálou svírá úhel mezi 40°až 45°.
Loket: je pevný, postavený při těle; vzdálenost od země k lokti odpovídá 50% kohoutkové výšky.
Předloktí: rovné, silné, svalnaté.
Karpus: pevný.
Metakarpus: pevný, štíhlý, mírně šikmý (15° k vertikále).
Přední tlapka: kočičí tlapka; prsty pevné, sevřené, dobře klenuté; polštářky jsou odolné, pružné, černé; drápy jsou vždy černé.
Celkový pohled: silné, svalnaté, rovnoběžně postavené, se silnou kostrou.
Stehna: silná, svalnatá, nevyboulená.
Koleno: pevné, rovnoběžné s boční osou těla; kolenní kloub svírá přibližně úhel 120°.
Lýtko: jeho délka je přibližně stejná, jako délka stehna. Je svalnaté.
Hlezno: silné, výrazné;jeho zaúhlení se pohybuje v rozmezí 135°-140°.
Metatarsus: mohutný, téměř kolmý.
Zadní tlapka: stejná jako přední.
rovnoměrný a pružný krok, s prostornou akcí pánevních končetin; preferovaný pohyb je živý a vyrovnaný klus.
pružná, přiléhá dobře k tělu; je tmavě pigmentovaná.
krátká, hustá, tvrdá, lesklá, přiléhavá, hladká. Podsada je velmi dobře vyvinutá.
základní barva je černá se znaky pálení nad očima, na mordě a na spodních částech nohou. Znaky pálení nad očima jsou velikosti lískového oříšku a na bočních stranách čenichové partie dosahují maximálně ke koutku pysků. Pálení může mít různý odstín, od světle načervenalé přes hnědočervenou až po jasně červenou. Bílá skvrna na hrudi je povolena, ale není žádoucí; její průměr nesmí být větší jak 3 cm.
44 – 54 cm; ideální
u psů se pohybuje mezi 49-50cm a
u fen mezi 48-49 cm.
všechny odchylky od předešlého textu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
pes bázlivý nebo agresivní
předkus, podkus; křivé řady řezáků
chybění jednoho ze zubů; absence dvou premolárů P1 je tolerována
velmi světlé oči, oči různě zbarvené (skvrnité), každé oko v jiné barvě; entropium, ektropium
zatočený ocas; ocas nesený nad hřbetní linií anebo zakřivený do strany
zbarvení jiné, než je výše uvedeno
každý jiný bílý znak, než ten, který je povolen
výška mimo hranice, stanovené standardem
Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Inzeráty plemene: Jugoslávský planinský honič ( Černohorský horský honič)
Nejoblíbenější psí plemena