Inzeráty plemene: Italský spinone
Italský spinone (Spinone Italiano, Italian Wire-haired Pointing Dog)
Italský spinone je výborný lovecký pes vhodný pro práci na suchu i ve vodě. Pracuje sice pomaleji, ale o to neúnavněji a efektněji. Zvládá i nejobtížnější terény, houští stejně jako studenou vodu a všude ho chrání jeho hrubá a tvrdá srst. Je to inteligentní a vnímavý, který je schopen se přizpůsobit pánovi v každé situaci. Pokud je dobře vychováván, učí se rychle a dlouho si pamatuje. Je klidný, poslušný, s výborným citem pro porozumění. Má mírnou, přátelskou a vyrovnanou povahu, takže nevyvolává konflikty s jinými psy. K cizím lidem je italský spinone nedůvěřivý, přesto se však nehodí jako hlídací pes. Miluje děti a rád si s nimi hraje. Má rád neustálý kontakt se svým pánem, proto je šťastnější, když je chován doma, ale chov venku v zatepleném kotci je též možný. Miluje vodu a rád se koupe, stejně tak má rád běhání a aportování.
Italský spinone je mohutný, statný a robustní pes kvadratického formátu s dobře vyvinutým svalstvem, který ale působí dojmem lehkosti a čilosti. Výška v kohoutku u psa je 60 až 70 cm, u feny 58 až 65 cm. Váha se pohybuje od 28 do 37 kg v závislosti na výšce. Má dlouhou, úzkou hlavu se stejně dlouhou čenichovou partií. Nos má velký, houbovitý, růžově zbarvený s velkými, otevřenými nozdrami. Horní pysk překrývá spodní čelist a utváří spodní linii mordy. Zuby má silné s nůžkovým, nebo klešťovým skusem, líce má suché, oči velké, skoro kruhové, uši trojúhelníkovité, zavěšené zhruba v linii očí. Krk je silný, svalnatý, horní linie těla zpočátku rovná, pak mírně klenutá, kohoutek nevýrazný. Bedra jsou mírně klenutá, dobře osvalená, záď široká a dlouhá, hrudník prostorný, hluboký a žebra klenutá. Břicho je mírně vtažené. Ocas je u kořene silný a nemá praporec. Hrudní končetiny má italský spinone rovné, kolmé, pánevní mírně vyklenuté. Srst je dlouhá 4 až 6 cm, na některých partiích kratší, je tvrdá a hrubá, spíše přiléhavá a nemá podsadu. Barva může být bílá, bílá s oranžovými, nebo hnědými znaky, nebo bílá se stříkanou oranžovou, nebo hnědou. Průměrně se italský spinone dožívá věku 13 let.
Štěně je nutné dobře socializovat, aby se odstranila nedůvěřivost k cizím lidem a plachost. Proto je dobré ho vodit mezi lidi a do neznámých prostředí. Italský spinone má hrubou srst, kterou je nutné občas kartáčovat a trimovat. Má neutuchající apetyt, proto je třeba dbát na to, aby se nepřežíral, protože dokáže sníst opravdu cokoli a v jakémkoli množství.
Italský spinone má původ pravděpodobně již někdy v antice. Zmínky o loveckých psech, kteří byli zřejmě předchůdci dnešních italských ohařů i spinonů, nacházíme už v dílech Sokratových žáků z 5 století př.n.l. Spinone je považován za nejstarší plemeno hrubosrstých kontinentálních stavěčů. Do své dnešní podoby byl vyšlechtěn v oblasti Piemontu, Lombardie, Toskánska a Kampánie a vznikl křížením francouzského grifona, italského hrubosrstého stavěče, pointra a možná některých starých ovčáckých psů. Italský spinone byl velmi oblíben mezi italskou šlechtou, a proto byl často zobrazován na obrazech i rytinách. Do konce 19. století vedle sebe existovaly dvě varianty - dlouhosrstá a hrubosrstá, ale potom byly snahy tyto variety sjednotit a dlouhosrstou vytlačit. První standard byl ustaven v roce 1887, současný je z roku 1939. Italský spinone je v Itálii oblíben dosud, mimo ní je však poměrně vzácný. Příbuzným spinona je i český fousek.
Italský spinone - SPINONE (Spinone Italiano)
Standard F.C.I. Nr. 165/04.12.1998/F
Původ: Italie
Datum uveřejnění platného standardu: 3.4.1992
Použití: stavěcí pes (ohař)
Klasifikace F.C.I.: skupina 7 ohaři, sekce 1.3 kontinentální ohaři hrubosrstí, s pracovní zkouškou
V historické literatuře se hovoří o hrubosrstých psech italského původu, kteří se zdají být předky současného spinona. Podle toho by toto plemeno bylo čistě italské. Sélicourt ve své knize „Dokonalý lovec“ z roku 1683 hovoří o „griffonech“, pocházejících z Itálie a Piémontu. Také byl tento typ psa často zobrazován ve středověku významnými malíři. Nejznámějším zobrazením je freska od Andrea Mantegna ve vévodském paláci v Mantově, která je datována do 15. století.
Je to pes robustní konstituce, odolný a statný, s mohutnou kostrou. Svalstvo je velmi vyvinuté, srst je tvrdá.
Jeho rámec se blíží kvadratickému formátu; délka těla se rovná výšce v kohoutku, s tolerancí + 1 až 2 cm navíc; délka hlavy je stejná, jako 4/10 výšky v kohoutku; její šířka, měřená v oblasti očnic, je menší, než polovina její délky;
Je to pes od přírody společenský, učenlivý a trpělivý; spinone je vhodný k lovu ve veškerých typech loveckých terénů; je velmi vytrvalý, pracuje s chutí v křovinách i ve studené vodě; má schopnost pro nádherný prostorný klus; je od přirozenosti výborný aportér;
prodloužené osy horní linie lebky a nosního hřbetu jsou rozbíhavé;
při pohledu z profilu je oblá, při pohledu zepředu má tvar střechy dvojitě zkosené s velmi výrazným týlním hrbolem a se středním hřebenem silně patrným; Vyklenutí fronty není velké, ani směrem dopředu, ani do výšky;
Stop: je výrazný, protože středně frontální rýha je hluboká;
Nos: je v prodloužené linii nosního hřbetu, je velký, houbovitý, jeho horní hrana je velmi široká a oblá; u bíle zbarvených jedinců je světle růžový, o něco tmavší u bílooranžových a hnědobílých; z profilu přesahuje před linii pysků; Nozdry jsou velké a dobře otevřené;
Čenichová partie: její délka je stejná, jako délka mozkovny; její výška, měřená v polovině délky, se blíží třetině její délky; z profilu je linie nosního hřbetu rovná nebo mírně klenutá; linie čenichové partie jsou rovnoběžné, což jí dává hranatý tvar. Spodní linie mordy je utvářena horními pysky. Jejich nejnižší bod je koutek;
Pysky: Horní pysky, jež jsou spíše jemné, tvoří pod nosem otevřený úhel; v jejich přední části jsou oblé, překrývají spodní čelist, koutek je dobře viditelný.
Čelisti/zuby: zuby jsou silné a normálně vyvinuté; ramena spodní čelisti jsou ve střední části velmi lehce zakřivená; zubní oblouky na sebe dobře dosedají; skus řezáků je buď nůžkový, nebo klešťový;
Líce: suché;
Oči: velké a dobře otevřené; Jejich tvar je téměř kruhový; víčka dosedají přesně na oční kouli, která není ani vystouplá, ani zapadlá; obě oči jsou usazené ve stejné linii; duhovka je okrová, v odstínu více či méně tmavém, v závislosti na zbarvení srsti;
Uši: jsou prakticky trojúhelníkového tvaru, délkou přesahují spodní linii hrdla o 5 cm; jsou zavěšeny zhruba v linii očnic; jejich přední strana dosedá k líci, ucho není vývrtkovitě stočené, ale stáčí se dovnitř; konec ucha je mírně zaoblen; neseny jsou téměř stále přilehlé, jen výjimečně jsou nadzvednuty; chrupavka je slabá; jsou pokryty delší řídkou srstí, která je hustší na okrajích ucha;
je silný a svalnatý; harmonicky umístěný mezi lopatkami; jeho délka nesmí být menší, než 2/3 délky hlavy; jeho obvod se blíží třetině kohoutkové výšky; má dvojitý mírný lalok;
rámec je téměř kvadratický;
Horní linie: je rozdělena na dvě části: první, mírně šikmá, téměř rovná, jde od kohoutku až k 11 páteřnímu obratli a druhá, lehce konvexní je ve spojení s krajinou bederní silná a dobře klenutá.
Kohoutek: není příliš výrazný;
Bedra: jsou mírně klenutá, silná a s dobře vyvinutým svalstvem; jsou o něco kratší, než je 1/5 kohoutkové výšky a jsou téměř stejně široká, jako jsou dlouhá;
Záď: široká, dlouhá, dobře osvalená a šikmá, její sklon svírá s horizontálou úhel mezi 30-35°, je-li měřen od zešikmení kyčelního kloubu.
Hrudník: dosahuje nejméně k loketním kloubům, je prostorný, hluboký a v polovině své výšky výrazně klenutý; Jeho šířka je největší v polovině délky žeber a zužuje je směrem ke sternální kosti, aniž by však byl kýlovitý; žebra jsou klenutá a šikmo uložená, vytváří široký mezižeberní prostor; volná žebra jsou dlouhá, šikmo uložená, hodně otevřená;
Spodní linie: je téměř horizontální v oblasti hrudníku, mírně se zvedá v oblasti břicha;
je silný, především u kořene; je nesen horizontálně nebo svěšeně; není opatřen praporcem; krátí se na délku 15-25 cm;
při pohledu zepředu jsou přední končetiny perfektně rovné a kolmo postavené; při pohledu z profilu je noha svisle postavená a záprstí je mírně šikmé;
Lopatka: mohutná a dlouhá, lopatková kost měří 1/4 kohoutkové výšky, svírá s horizontálou úhel kolem 50°; vrcholky lopatkové kosti jsou dobře patrné; je perfektně pohyblivá, silně osvalená; úhel, který svírá s ramenní kostí, je okolo 105°;
Ramenní kost: šikmo uložená, má k horizontále sklon zhruba 60°, je uložena téměř rovnoběžně s boční osou těla; je silně osvalená;
Lokty: jsou postaveny rovnoběžně s boční osou těla. Bod lokte je umístěn mírně před osou, která je spuštěna z vrcholu lopatky kolmo k zemi; vzdálenost lokte od země je v polovině kohoutkové výšky;
Předloktí: jeho délka nepatrně přesahuje třetinu kohoutkové výšky, je kolmo postavené jak při pohledu zepředu, tak z profilu; Má mohutnou kostru; šlacha je velmi silná;
Kotník: je uložen ve vertikální linii předloktí;
Záprstí: je ploché, při pohledu zepředu je v kolmé linii přední nohy, při pohledu z boku je mírně šikmě uložené; jeho délka je asi 1/6 délky nohy k lokti;
Přední tlapky: kompaktní, kulaté; prsty sevřené a dobře klenuté, pokryté krátkou hustou srstí, stejně tak i v oblasti meziprstí; polštářky jsou suché a tvrdé, jsou více či méně pigmentované v závislosti na zbarvení jedince; drápy jsou odolné, dosedající na zem, dobře pigmentované, ale nikdy ne černé;
Při pohledu z profilu je zadní linie stehen poněkud konvexní (vyklenutá); jednotlivé partie končetin jsou správně úhlené; záprstí musí být kolmo postavené; při pohledu zezadu jsou zadní končetiny rovnoběžné a kolmo postavené.
Stehno: jeho délka nesmí být menší, než je jedna třetina kohoutkové výšky; jeho šířka se přibližuje 1/3 jeho délky; je velmi mohutně osvaleno; směřuje mírně šikmo odshora dolů a zepředu dozadu; jeho zadní část je mírně vyklenutá;
Nadkolenní část: je o málo delší, než stehno; je šikmo položené v úhlu asi 55-60°k horizontále; je osvalené suchým svalstvem; šlachový úpon je dobře patrný;
Hlezenní část: hlezna jsou silná a široká; vzdálenost hlezenního kloubu od země se rovná přibližně třetině kohoutkové výšky; úhel, který svírá, je asi 150°;
Nadprstí: silné a suché, jeho délka se rovná vzdálenosti hlezenního kloubu od země; při pohledu z jakékoli strany je kolmo postavené; na jeho vnitřní straně se může vyskytnout jednoduchý volný paspárek;
mají obdobnou charakteristiku, jako přední, ale bývají oválnějšího tvaru;
prostorný krok; při lovu dlouhý, prostorný a rychlý klus, občas střídaný cvalem;
přiléhavá, musí být silná a suchá; je jemnější na hlavě, na hrdle, na slabinách, v podpaždí a na spodní straně trupu; na loktech je jemná na omak; od spodní čelisti až po horní třetinu krku se táhnou dvě kožní řasy – lalok; Když pes nese hlavu nízko, tvoří kůže po stranách mozkovny řasy, které končí na lících; pigmentace kůže může být různá a závisí na zbarvení jedince; barva vnějších sliznic musí korespondovat se zbarvením srsti;
po těle je srst dlouhá asi 4-6 cm, kratší je na nosním hřbetu, na hlavě, na uších, předních stranách nohou, na tlapkách; na zadních stranách nohou je srst hrubší, tvořící kartáč, ale nikdy netvoří praporce; nad očima tvoří hrubá delší srst obočí, na pyskách vous; srst je hrubá tvrdá, uzavřená a spíše přiléhavá; nemá podsadu;
čistě bílé, bílé s oranžovými plotnami, bílé stříkané oranžovou, bílé s hnědými plotnami, stříkané, hnědý bělouš; preferovaný odstín hnědé je odstín „mnišské kutny“; Nepovolené zbarvení: trikolorní, přítomnost pálení, výskyt černé ve všech formách a kombinacích;
psi: od 60 do 70 cm,
feny: od 58 do 65 cm
psi: 32 až 37 kg,
feny: 28 až 30 kg
Všechny odchylky od tohoto znění standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti;
Sbíhavá linie mozkovny a nosního hřbetu
Totální depigmentace nosu
Proláklý nosní hřbet
Předkus, výrazný podkus
Různě zbarvené oči
Černý pigment kůže nebo sliznic
Tříbarevné zbarvení, znaky pálení, černá ve všech formách a kombinacích
Pozn.: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku;
Nejoblíbenější psí plemena