Inzeráty plemene: Italský ohař
Italský ohař (Bracco Italiano, Italian Pointing Dog)
Italský ohař je inteligentní a energický lovecký pes, který sice pracuje pomalu, ale zato neúnavně. Je vhodný pro práci ve vodě i na suchu a dokáže dlouho sledovat zvěř, než ji zastaví. Je stejně dobrý stavěč, jako donašeč, je houževnatý a otužilý, spolehlivý se schopností porozumět lovci, poslušný a dobře ovladatelný. Má klidnou, vyrovnanou a dobrosrdečnou povahu a snadno se cvičí. Doma je milým a přátelským společníkem, hravým a veselým, jemným k dětem a hodně závislým na svém pánovi. K cizím lidem se chová nedůvěřivě a zdrženlivě, a pokud cítí nebezpečí, štěká.
Italský ohař je robustní, mohutný pes, atletické, harmonické postavy s výraznými liniemi a dobře modelovaným svalstvem. Preferují se jedinci se štíhlými, ale dobře osvalenými končetinami. Formát psa je skoro čtvercový, délka má být stejná, nebo jen o málo větší, než výška. V kohoutku měří Italský ohař 55 až 67 cm a váží od 25 do 40 kg v závislosti na výšce. Hlava je hranatá s délkou 4/10 kohoutkové výšky a poměrně úzká, čenich je stejně dlouhý jako lebka. Nos má velký s otevřenými nozdrami, barva nosní houby je růžová až hnědá. Horní pysk překrývá spodní čelist, zuby mají nůžkový, nebo klešťový skus, líce jsou suché, oči oválné s přátelským pohledem, uši dlouhé, zavěšené vzadu a přiléhající k lícím. Krk má mohutný s dvojitým lalokem, horní linie těla je zpočátku téměř rovná, pak vyklenutá, bedra jsou široká, svalnatá a krátká, záď naopak dlouhá. Hrudník je hluboký až k lokti, žebra výrazně klenutá. Ocas je u kořene silný, ke konci se mírně ztenčuje. Hrudní i pánevní končetiny jsou silné, ale štíhlé až hubené. Srst je krátká, lesklá a přiléhavá, barvy můžou být bílá, bílá s hnědými, nebo oranžovými, či jantarovými plotnami, bílá se stříkanou hnědou, nebo oranžovou. Italský ohař se v průměru dožívá 12 až 13 let.
Italský ohař potřebuje dostatek pohybu a fyzické námahy. Je velmi citlivý na zacházení, a důsledná a citlivá výchova je u něj velmi důležitá. Duševně dospívá až skoro ve třech letech. Jeho srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
Je možné, že se jedná o nejstarší lovecké plemeno v Evropě. Podle některých písemných dokladů a fresek sahá jeho historie až dva a půl tisíce let dozadu. Na to, kdo je jeho přímým předchůdcem existuje několik hypotéz. Jedna říká, že italský ohař vznikl křížením lehkého loveckého psa z okolí Piemontu a těžšího psa z Lombardie s italským segugiem a s asyrským mastifem. Další teorií je, že jeho předkem byl svatohubertský jurský honič, téměř jistě je v jeho krvi i pár kapek pointra. Každopádně je jisté, že byl v období renesance ve své domovině velmi oblíben, a že se objevoval i na francouzském dvoře za Ludvíka XII. a Františka I. Byl používán především k lovu ptactva a během staletí se přeškolil z lovu do sítí na lov se střelnou zbraní. Jinak si ale italský ohař po celou svou historii podržel všechny své schopnosti a kvality. V současnosti se cíleným šlechtěním pracuje na zvýšení jeho výkonu, při zachování původních vlastností. Mimo Itálii je však poměrně vzácný.
Italský ohař krátkosrstý (Bracco Italiano)
Standard F.C.I. č. 202 / 07. 08. 98 / F
Klasifikace F.C.I. skupina 7 ohaři (stavěči). Sekce 1.2 kontinetální ohaři (kontinentální ohaři krátkosrstí – typ braque). S pracovní zkouškou
je to pes robustní, ale harmonicky stavěný, působící mohutným dojmem. Přednost je dávána jedincům se suchými končetinami, s výrazně modelovaným svalstvem a s výraznými liniemi, s hlavou výrazně modelovanou a s dobře patnými jařmovými oblouky, jedincům, na nichž jsou plnou měrou patrné specifické znaky této rasy.
délka trupu je stejná nebo o málo větší než kohoutková výška. Délka hlavy je stejná jako 4/10 kohoutkové výšky, její šířka, měřená v linii nadočnicových oblouků, je poloviční než její délka. Mozková a nosní partie jsou stejně dlouhé.
kohoutková výška je stanovena hranicemi 55-67 cm.
mezi 25 – 40 kg v závislosti na kohoutkové výšce.
pevná, ale elastická, je jemnější na hlavě, krku, v podpaždí a na spodních partiích trupu. Viditelné sliznice musí být zbarveny v tom odstínu, který odpovídá zbarvení srsti, ale nikdy nesmí na nich být černé skvrny. Vnitřní sliznice tlamy jsou růžové u oranžových, nebo bílohnědých, často jsou skvrnité hnědě nebo světle játrově.
krátká, přiléhavá a lesklá, jemnější a hladší na hlavě, na uších, na přední straně nohou a na tlapkách.
bílé
bílé s plotnami různé velikosti odstínu oranžového nebo jantarového různé sytosti
bílé s hnědými plotnami různé velikosti
bílé stříkané světle oranžově
bílé stříkané hnědou. U této posledně jmenované kombinace se zvláště oceňuje kovový odstín a preferuje se teplý odstín hnědé (kapucínského hábitu). Je upřednostňována pravidelná maska, ale toleruje se i její chybění.
je hranatá v oblasti jařmových oblouků, její délka odpovídá 4/10 kohoutkové výšky, střed její délky je pomyslná čára, spojující vnitřní oční koutky. Horní osy mozkovny a nosní partie jsou rozbíhavé, což jinak řečeno značí, že prodlouží-li se horní linie nosního hřbetu, musí vycházet ještě před týlním hrbolem, ideálně v polovině mozkovny.
Mozkovna: při pohledu z profilu má mozkovna tvar velmi otevřeného oblouku. Při pohledu svrchu má tvar podélně protáhlé elipsy. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, nepřesahuje polovinu délky hlavy. Vyklenutí fronty a nadočnicových oblouků jsou zřetelná. Podélná rýha je viditelná a končí v polovině mozkovny. Hřeben je krátký a málo výrazný. Týlní hrbol je patrný.
Nos: je velký, s velkými a dobře otevřenými nozdrami, mírně přesahuje přední linii pysků, s nimiž tvoří úhel. Je zbarven masově růžově více či méně světle, nebo hnědě, což závisí na zbarvení srsti.
Nosní partie: nosní hřbet je buď rovný nebo mírně klenutý. Je stejně dlouhý, jako poloviny délky hlavy a jeho výška se rovná 4/5 jeho délky. Boční osy nosní partie jsou jen mírně rozbíhavé, což značí že nos je dostatečně široký, stop je málo výrazný.
Pysky: Vepředu horní pysk který je dobře vyvinutý, jemný a dobře spadající, aniž by byl volný, překrývá spodní čelist, při bočním pohledu ji o něco přesahuje. Při pohledu zepředu tvoří s nosem obrácené „V“; Koutek musí být znatelný, aniž by ovšem byl větrný (volný).
Čelisti/zuby: zubní oblouky jsou správně vyvinuté, zuby správně postavené v čelistech, řezáky mají nůžkový skus. Připouští se i klešťový skus.
Líce: suché.
Oči: jsou uloženy středně po stranách, mají přátelský a milý pohled, nejsou ani vystouplé, ani zapadlé. Jsou oválného tvaru. Víčko perfektně přiléhá k oční kouli, nesmí být ani entropium ani ektropium. Duhovka je okrová, od světlého po tmavý odstín, nebo hnědá, v závislosti na zbarvení srsti.
Uši: Jsou správně vyvinuty, jejich délka jim umožňuje dosáhnout až na konec nosu, aniž by bylo třeba je natahovat. Jejich šířka se rovná přinejmenším polovině jejich délky. Pozvednout se dají jenom slabě. Jsou zavěšení spíše vzadu, v linii jařma, jsou relativně spřiléhající, perfektně přiléhají k lícím. Konec ucha je oblý.
je mohutný, má tvar komolého kuželu, dlouhý je nejméně jako 2/3 délky hlavy, spojení s týlem je zřetelné. Na krku je patrný dvojitý mírný lalok.
Horní linie: profil horní linie je zřetelně rozdělen na dva segmenty. První, zešikmená, téměř rovná, vychází z kohoutku k jedenáctému hřbetnímu obratli a druhá, mírně konvexní (vyklenutá), se spojuje se zádí.
Kohoutek: je dobře patrný.
Hřbet: bederní část široká, svalnatá, krátká a mírně klenutá.
Záď: záď je poměrně dlouhá (zhruba1/3 kohoutkové výšky), široká a svalnatá. Ideální úhel, který by měla svírat záď s horizontálou, je 30°.
Hrudník: široký, hluboký a dosahující až k loketnímu kloubu, nemá aerodynamický tvar, s žebry výrazně klenutými, obzvlášť v jejich spodní šikmé části.
Spodní linie: spodní profil je téměř vodorovný v části hrudníkové, mírně se pozvedá v části břišní.
silný u kořene, rovný, má tendenci se mírně ztenčovat ke konci, pokrytý krátkou srstí. Když je pes v akci, zvláště pokud hledá, nese prut vodorovně nebo téměř vodorovně. Prut se krátí na délku 15 – 25 cm.
Lopatka: mohutná, dobře osvalená, dlouhá a šikmá, umožňující snadný pohyb.
Rameno: šikmé, dobře přiléhající k hrudníku.
Loket: loket se musí nacházet na vertikále spuštěné z kohoutku (špičky lopatkových kostí) na zem.
Předloktí: mohutné, správně zaúhledné, se silnou kostrou.
Nadprstí: správných proporcí, suché, správné délky, a mírně šikmé.
Přední tlapky: uzavřené, oválné, s prsty správně klenutými a sevřenými, opatřenými silnými drápy, správně postavenými na zem. Jsou zbarveny buď bíle, okrově nebo hnědě, v závislosti na barvě srsti; polštářky jsou pružné a odolné.
Stehna: jsou dlouhá a nedotýkají se navzájem; jsou svalnatá a jejich zadní strana je téměř rovná.
Nohy: silné.
Hlezna: široká.
Nadprstí: relativně krátké a suché.
Zadní tlapky: mají stejnou charakteristiku, jako ty přední a jsou opatřeny paspárky, jejichž absence není považována za chybu. Dvojitý paspárek je tolerován.
dlouhý klus, rychlý, s razantní akcí zadních končetin, hlava je nesena vysoko s nosem vysoko neseným, stejně při vycházkách jako při lovu, nos je výše než hřbetní linie.
Všechny odchylky od toho, co bylo výše řečeno, musí být považovány za chyby, které budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
sbíhavost kraniofaciálních os (osy nosního hřbetu a mozkovny)
dvojitý nos (rozštěp)
výrazný podkus, předkus
různě zbarvené oči
zbarvení černé, černobílé, tříbarevné, plavé, oříškové, jednobarevné, se znaky pálení.
chybění pigmentace (albinismus)
sliznice, kůže a srst se znaky černé barvy
výška, vybočující o více jak 2 cm z limitu, udávaného standardem (plus i minus)
Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena