Inzeráty plemene: Italský chrtík
Italský chrtík (Piccolo Levriero Italiano, Italian Greyhound)
Italský chrtík je typický společenský pes s milou a veselou povahou. Je dobrosrdečný, citlivý, přátelský, dětsky hravý, ale zároveň elegantní a noblesní. Je velmi závislý na svém pánovi a miluje přítomnost lidí. Někdy ovšem může být trochu nedůvěřivý a chvíli trvá, než si cizího člověka oblíbí. Změnu prostředí většinou snáší velmi dobře, občas může překvapit svojí tvrdohlavostí. Italský chrtík nesnáší odloučení a samotu a svoji frustraci si pak někdy vybíjí na zařízení bytu. Je stále připravený se mazlit, ale není vtíravě dotěrný. Doma umí být klidný a nenápadný, ale venku předvádí svou hbitost a rychlost. Na závodní dráze dokáže být na kratších tratích skoro stejně rychlý jako Greyhound.
Italský chrtík je elegantní, ušlechtilý pes čtvercového formátu, který působí jako zmenšenina Greyhounda nebo Sloughi. Výška v kohoutku je 32 až 38 cm u psa i feny a váha maximálně 5 kg. Hlava je podlouhlá s plochou lebkou, nosní houba černá, nebo tmavá s otevřenými nozdrami, tlama špičatá s tenkými, přiléhajícími pysky, čelisti jsou podlouhlé se silnými zuby s nůžkovým skusem, oči jsou velké a výrazné s tmavou duhovkou, uši malé, vysoko nasazené, složené a nesené dozadu. Krk má italský chrtík dlouhý jako lebku, dobře osvalený, lehce obloukový, trup má rovnou horní linii se zdůrazněným kohoutkem, hřbet je rovný, svalnatý, záda široká, svalnatá, silně spadající, hrudník je štíhlý a hluboký, dosahující až k loktům. Ocas je nízko nasazený, tenký a ke špičce se ještě zužuje. Hrudní i pánevní končetiny jsou rovné a dobře osvalené. Přední tlapky jsou více oválné než zadní. Srst je jemná, krátká a rovná, na celém těle stejná. Barvy jsou povoleny: černá, šedá, břidlicová, žlutá ve všech možných odstínech. Bílé znaky se tolerují pouze na prsou a tlapkách. Průměrně se dožívá 11 až 13 let.
Italský chrtík má rád pohyb a běh, proto je nejšťastnější na vycházkách, nebo na závodní dráze. Miluje teplo, ale zimu snáší také celkem dobře, je však třeba dát pozor na prochladnutí. Co ovšem vůbec nemusí, je vlhko, proto ho za deště musíte hodně přemlouvat, abyste ho dostali ven. Jeho srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Pokud jsou v rodině děti, je potřeba si uvědomit, že italský chrtík je hodně křehký pes, kterému se dá lehce nechtěně ublížit.
Italský chrtík je tisíce let staré plemeno, jehož prapůvod spadá do Egypta, kde patrně vzniklo miniaturizací tehdejších chrtů, nevhodných pro lov. Od samého počátku je to výhradně společenský pes, který byl tak oblíbený mezi faraony, že někteří psi byli po smrti mumifikováni. Také v dalších stoletích byl italský chrtík oblíbencem vládců a vysoké šlechty, jak o tom svědčí řada dobových obrazů. O první příčku mezi nejpopulárnějšími plemeny králů soupeřil s maltézáčky a king charles španěly. Vlastnil ho například Karel I. Anglický, královny Anna i Viktorie, Borgiové, a mnoho dalších, Bedřich Veliký měl na svém dvoře údajně až padesát chrtíků. Jeho obliba a snaha o větší a větší miniaturizaci však znamenala produkci mnoha nezdravých jedinců a téměř zánik plemene. Další ranou byl rozvoj chovu vipeta, ale zhruba od roku 1890 se skupině chovatelů podařilo vrátit k původní silnější a větší podobě a plemeno bylo zachráněno.
Toto krásné a ušlechtilé plemeno má dlouhou historii, která sahá až do pátého tisíciletí před naším letopočtem v starověkém Egyptě. Traduje se, že ho chovala královna Kleopatra. Prý ho darovala Caesarovi, a tak se tito psíci dostali do Evropy na Apeninský poloostrov a získali italskou národnost. V průběhu dalších staletí byl italský chrtík psem šlechticů, můžeme ho najít na řadě obrazů v zámeckých obrazárnách. Vlny jeho obliby se střídaly. Velkou popularitu zaznamenal v 19. století, ale i ve dvacátých letech 20. století. Tehdy však byl nepodobný dnešnímu italáčkovi. Byl záměrně zmenšován a projevily se u něj veškeré znaky nanismu (trpaslictví), jako je kulatá jablíčková hlava, vypouklé oči, kratší nohy. Do dnešní podoby byl italáček zrekonstruován ve 40. letech minulého století a po druhé světové válce. K nám byl dovezen na konci šedesátých let minulého století a na začátku sedmdesátých let byly odchovány první české vrhy. Poslední dobou jeho popularita opět vzrůstá. Jak by ne! Vždy byl úžasně milým a oddaným společníkem člověka. A proto si zaslouží naši lásku!
Italský chrtík je velmi milý, něžný, mazlivý a na člověku hodně závislý. Proto se z lásky ke svému pánovi dokáže snadno přizpůsobit životnímu režimu rodiny. Myslím, že v tomto není rozdíl mezi fenkou a psem. Je trochu tvrdohlavý a velmi podnikavý v hledání cest, jak vás ošidit a prosadit si svou. Ovšem způsoby, které užívá, jsou tak legrační a milé, že se na něj nemůžete zlobit. Postupně si vás dokonale omotá kolem prstu, ale je to docela příjemné otroctví, protože tihle psíci jsou neuvěřitelně přátelští, jemní a do vás zamilovaní. Italáček se naučí být poslušný, ale nemůžete od něj čekat nadrilované povely jako od služebních psů. Mé zkušenosti jsou takové, že stačí je naučit přivolání, povelu čekej, nesmíš a fuj, eventuelně ještě sedni (což je velmi efektní). Pro přivolávání používám s úspěchem piškotovou metodu. Pokud pejsek ví, že máte na vycházce v zásobě piškoty, bude tento povel vykonávat s nadšením. Navíc ho povel „dobrůtka“ může odvolat v nějaké vypjaté situaci, kdy na běžné přivolání nemusí zareagovat.
Země původu: Itálie
Datum publikace původního platného standardu: 30.03.1992.
Využití: Dostihový pes.
Klasifikace dle F.C.I.: Skupina 10 Chrti. Sekce 3 Krátkosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek.
Tento malý italský chrt pochází z malých plemen chrtů, kteří žili na dvorech faraonů již ve starém Egyptě. Toto plemeno se dostalo v pátém století před naším letopočtem přes Laconii (Řecko), kde byl jeho chov doložen řadou obrazů na vázách a nádobách na nápoje, až do Itálie. Svého největšího rozšíření se dočkalo v dobách renesance na dvorech šlechty. Italské chrtíky nacházíme nezřídka na malbách největších italských a zahraničních mistrů.
pes podlouhlých linií a čtvercového rámce; jeho postava připomíná greyhounda nebo sloughi v malém. Lze ho směle označit za ukázku graciéznosti a ušlechtilosti.
Délka jeho trupu odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší. Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy. Délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.
Zdrženlivá, něžná, ovladatelná.
podlouhlého tvaru a užší; délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.
Mozkovna: Plochá lebka s paralelními liniemi mozkovny a hřbetu nosu. Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy. Oblast pod očima je dobře formována.
Stop: prohlubeň mezi čelem a nosem je jen velmi málo vyznačena.
Nosní houba: tmavá, přednost se dává černé barvě, s dobře otevřenými nozdrami.
Tlama: Špičatá.
Pysky: Tenké a dobře přiléhající k čelistem. Okraje pysků velmi tmavě pigmentovány.
Čelisti / zuby: podlouhlé, se řezáky řazenými do korunky, zuby v poměru k velikosti psa silné. Zuby zdravé a kompletní, kolmo vsazené do čelistí; nůžkový skus.
Líce: Suché.
Oči: velké a výrazné; oční bulvy nejsou zasazeny příliš hluboko, ani nevystupují. Duhovka tmavá, okraje víček pigmentované.
Uši: Nasazeny velmi vysoko, s jemnou chrupavkou. Složené a neseny dozadu nk šíji nebo horní části krku (růžicové ucho). Při vzbuzené pozornosti se ucho v nasazení vztyčí a boltec stojí střechovitě ke straně, což je poloha označovaná také jako motýlí ucho nebo ucho do vrtule.
Profil : Horní linie probíhá v lehkém oblouku a u kořene krku je přerušena kohoutkem.
Délka : Odpovídá délce hlavy.
Tvar : Komolý kužel, dobře osvalený.
Kůže: Suchá a bez laloku.
Jeho délka odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší.
Horní linie: Rovný profil s klenutou bederní partií. Zakřivení beder harmonicky přechází v záď.
Kohoutek: Dosti dobře definován.
Hřbet: Rovný, dobře osvalený.
Záď: Silně spadající, široká a svalnatá.
Hrudník: Štíhlý, hluboký, dosahující až k loktům.
ízko nasazený; již u kořene je tenký a ke špičce se výrazně zužuje. V první polovině nesený nízko a rovně, ve druhé polovině se zakřivuje. Protažený mezi stehny a vytažený vzhůru směrem k horní linii by měl mírně přesahovat úroveň kyčelní kosti. Pokrytý krátkou srstí.
Celkově rovné a svisle postavené, suché osvalení.
Plece: Velmi mírně s výrazným vystupujícím, suchým a dobře vyvinutým osvalením.
Nadloktí: Ramena s velmi otevřeným úhlem mezi lopatkou a pažní kostí a rovnoběžná se střední rovinou trupu.
Lokty: nevytáčejí se dovnitř ani ven.
Předloktí: Délka končetiny mezi loktem a podložkou poněkud přesahuje délku mezi loktem a kohoutkem; velmi jemná stavba kostí; při pohledu ze strany i zepředu je předloktí postaveno zcela svisle.
Zápěstí: Postaveno v prodloužení svislice předloktí; při pohledu ze strany poněkud skloněné.
Tlapky hrudních končetin: Téměř oválného tvaru, malé s klenutými a dobře uzavřenými prsty. Polštářky pigmentované. Drápy černé nebo tmavé podle barvy srsti tlapy, na níž je přípustný bílý znak.
Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny dokonale rovné a rovnoběžné.
Stehna: Dlouhá, suchá, ne příliš těžká, s velmi výrazným osvalením.
Bérce: Velmi šikmé, s jemnou stavbou kostí a dobře vyjádřenou rýhou mezi svaly lýtka.
Pata a nárt : Leží na kolmici spuštěné k zemi ze sedacích hrbolů.
Tlapky pánevních končetin: méně oválné než u hrudních končetin, klenuté a sevřené prsty; polštářky a drápy pigmentované jako u tlap hrudních končetin.
pružný, harmonický, ne s vysokou akcí. Rychlý cval se silným odrazem.
Jemná a na celém těle dobře přilehlá s výjimkou loktů, kde je poněkud méně napnutá.
Osrstění je na celém těle krátké a jemné, žádný náznak třásní.
Jednobarevná černá, šedá, břidlicová, žlutá (italsky: izabel), ve všech možných odstínech. Bílá se toleruje pouze na hrudi a tlapkách
Psi a feny od 32 do 38 cm.
Psi a feny: nejvýše 5 kg
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. • Trvalý mimochod. • Taneční krok s vysokou akcí končetin.
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
Silně divergující nebo konvergující linie mozkovny a tlamy.
Nosní houba zcela nebo částečně nepigmentována.
Hřbet nosu konvexně nebo konkávně prohnutý.
Podkus nebo předkus.
Oči různých barev; celková depigmentace okrajů očních víček.
Ocas nesený nad hřbetem; vrozená nebo získaná ztráta ocasu nebo zkrácený ocas.
Paspárky.
Vícebarevná srst; bílá jinde než na hrudi a tlapkách, jak je uvedeno výše.
Velikost pod 32 cm nebo přes 38 cm – u psů i u fen.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Nejoblíbenější psí plemena