Více informací o plemeni Italský chrtík
Pro plemeno Italský chrtík není v současné době žádný inzerát!
Italský chrtík (Piccolo Levriero Italiano, Italian Greyhound)
Italský chrtík je typický společenský pes s milou a veselou povahou. Je dobrosrdečný, citlivý, přátelský, dětsky hravý, ale zároveň elegantní a noblesní. Je velmi závislý na svém pánovi a miluje přítomnost lidí. Někdy ovšem může být trochu nedůvěřivý a chvíli trvá, než si cizího člověka oblíbí. Změnu prostředí většinou snáší velmi dobře, občas může překvapit svojí tvrdohlavostí. Italský chrtík nesnáší odloučení a samotu a svoji frustraci si pak někdy vybíjí na zařízení bytu. Je stále připravený se mazlit, ale není vtíravě dotěrný. Doma umí být klidný a nenápadný, ale venku předvádí svou hbitost a rychlost. Na závodní dráze dokáže být na kratších tratích skoro stejně rychlý jako Greyhound.
Italský chrtík je elegantní, ušlechtilý pes čtvercového formátu, který působí jako zmenšenina Greyhounda nebo Sloughi. Výška v kohoutku je 32 až 38 cm u psa i feny a váha maximálně 5 kg. Hlava je podlouhlá s plochou lebkou, nosní houba černá, nebo tmavá s otevřenými nozdrami, tlama špičatá s tenkými, přiléhajícími pysky, čelisti jsou podlouhlé se silnými zuby s nůžkovým skusem, oči jsou velké a výrazné s tmavou duhovkou, uši malé, vysoko nasazené, složené a nesené dozadu. Krk má italský chrtík dlouhý jako lebku, dobře osvalený, lehce obloukový, trup má rovnou horní linii se zdůrazněným kohoutkem, hřbet je rovný, svalnatý, záda široká, svalnatá, silně spadající, hrudník je štíhlý a hluboký, dosahující až k loktům. Ocas je nízko nasazený, tenký a ke špičce se ještě zužuje. Hrudní i pánevní končetiny jsou rovné a dobře osvalené. Přední tlapky jsou více oválné než zadní. Srst je jemná, krátká a rovná, na celém těle stejná. Barvy jsou povoleny: černá, šedá, břidlicová, žlutá ve všech možných odstínech. Bílé znaky se tolerují pouze na prsou a tlapkách. Průměrně se dožívá 11 až 13 let.
Italský chrtík má rád pohyb a běh, proto je nejšťastnější na vycházkách, nebo na závodní dráze. Miluje teplo, ale zimu snáší také celkem dobře, je však třeba dát pozor na prochladnutí. Co ovšem vůbec nemusí, je vlhko, proto ho za deště musíte hodně přemlouvat, abyste ho dostali ven. Jeho srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Pokud jsou v rodině děti, je potřeba si uvědomit, že italský chrtík je hodně křehký pes, kterému se dá lehce nechtěně ublížit.
Italský chrtík je tisíce let staré plemeno, jehož prapůvod spadá do Egypta, kde patrně vzniklo miniaturizací tehdejších chrtů, nevhodných pro lov. Od samého počátku je to výhradně společenský pes, který byl tak oblíbený mezi faraony, že někteří psi byli po smrti mumifikováni. Také v dalších stoletích byl italský chrtík oblíbencem vládců a vysoké šlechty, jak o tom svědčí řada dobových obrazů. O první příčku mezi nejpopulárnějšími plemeny králů soupeřil s maltézáčky a king charles španěly. Vlastnil ho například Karel I. Anglický, královny Anna i Viktorie, Borgiové, a mnoho dalších, Bedřich Veliký měl na svém dvoře údajně až padesát chrtíků. Jeho obliba a snaha o větší a větší miniaturizaci však znamenala produkci mnoha nezdravých jedinců a téměř zánik plemene. Další ranou byl rozvoj chovu vipeta, ale zhruba od roku 1890 se skupině chovatelů podařilo vrátit k původní silnější a větší podobě a plemeno bylo zachráněno.
Toto krásné a ušlechtilé plemeno má dlouhou historii, která sahá až do pátého tisíciletí před naším letopočtem v starověkém Egyptě. Traduje se, že ho chovala královna Kleopatra. Prý ho darovala Caesarovi, a tak se tito psíci dostali do Evropy na Apeninský poloostrov a získali italskou národnost. V průběhu dalších staletí byl italský chrtík psem šlechticů, můžeme ho najít na řadě obrazů v zámeckých obrazárnách. Vlny jeho obliby se střídaly. Velkou popularitu zaznamenal v 19. století, ale i ve dvacátých letech 20. století. Tehdy však byl nepodobný dnešnímu italáčkovi. Byl záměrně zmenšován a projevily se u něj veškeré znaky nanismu (trpaslictví), jako je kulatá jablíčková hlava, vypouklé oči, kratší nohy. Do dnešní podoby byl italáček zrekonstruován ve 40. letech minulého století a po druhé světové válce. K nám byl dovezen na konci šedesátých let minulého století a na začátku sedmdesátých let byly odchovány první české vrhy. Poslední dobou jeho popularita opět vzrůstá. Jak by ne! Vždy byl úžasně milým a oddaným společníkem člověka. A proto si zaslouží naši lásku!
Italský chrtík je velmi milý, něžný, mazlivý a na člověku hodně závislý. Proto se z lásky ke svému pánovi dokáže snadno přizpůsobit životnímu režimu rodiny. Myslím, že v tomto není rozdíl mezi fenkou a psem. Je trochu tvrdohlavý a velmi podnikavý v hledání cest, jak vás ošidit a prosadit si svou. Ovšem způsoby, které užívá, jsou tak legrační a milé, že se na něj nemůžete zlobit. Postupně si vás dokonale omotá kolem prstu, ale je to docela příjemné otroctví, protože tihle psíci jsou neuvěřitelně přátelští, jemní a do vás zamilovaní. Italáček se naučí být poslušný, ale nemůžete od něj čekat nadrilované povely jako od služebních psů. Mé zkušenosti jsou takové, že stačí je naučit přivolání, povelu čekej, nesmíš a fuj, eventuelně ještě sedni (což je velmi efektní). Pro přivolávání používám s úspěchem piškotovou metodu. Pokud pejsek ví, že máte na vycházce v zásobě piškoty, bude tento povel vykonávat s nadšením. Navíc ho povel „dobrůtka“ může odvolat v nějaké vypjaté situaci, kdy na běžné přivolání nemusí zareagovat.
Nejoblíbenější psí plemena