Irský červenobílý setr

Irský červenobílý setr

Povaha a historie plemene

Historie tohoto plemene sahá až do 17. století. Předpokládá se, že téměř jistě vznikl dříve než Irský červený setr, který si však časem získal větší oblibu a Irský červenobílý setr téměř zanikl. Teprve díky chovatelským snahám z počátku 20. století V Irsku se plemeno zase vzmohlo a koncem 20. století se začalo stávat známým i v ostatních zemích. Ještě dnes je však toto plemeno málo známé, což je nesmírná škoda. Při práci je jemný, jistý, rozhodný a lehce ovladatelný, přitom energický a náruživý. Vyzařuje z něj aristokratická vznešenost, ušlechtilost, ladnost a neskutečná radost z pohybu. Za předpokladu trpělivého a citlivého výcviku lze využít všestranně. Irský červenobílý setr je lépe cvičitelný než Irský červený setr, vždy si hlídá svého pána, neutíká.  Je kontaktní a rád se učí. Je proto vhodnou alternativou pro ty, kteří chtějí “setra”, ale obávají se, že jej nezvládnou.

Je výborným společníkem, je milý, laskavý, přátelský a má stále dobrou náladu. Je vhodný i k dětem, které miluje a se kterými je vždy ochotný si hrát, jen je třeba počítat s jeho temperamentem, mnohdy si totiž neuvědomuje, že není zrovna nejmenší a nejpomalejší. Velmi miluje blízkost člověka i pohodlí domova. Pokud je dobře proběhnutý, spí pak rád hodiny na zádech či v nejrůznějších směšných polohách nejlépe v měkkém pelíšku či na křesle.

Pokud neplánujete jeho lovecké využití, je třeba jej alespoň příležitostně zaměstnat jinak. Dá se použít na agility, flyboll, dogtrekking. Pokud Vás neláká ani jedno z toho, určitě ocení delší procházky, výlety, cykloturistiku, plavání, hraní a mazlení:) Pak bude velmi rád lenošit v pohodlí domova a svojí rodiny.

 Popis

Irský červenobílý setr je atletický, silný pes s vyváženou stavbou těla, nepůsobí však robustním dojmem. Je to středně velký pes s výškou v kohoutku od 62 do 66 cm u psa a 57 až 61 cm u feny. Hmotnost se pohybuje cca od 27 do 32 kg. Hlava je vzhledem k tělu poměrně široká, na rozdíl od červeného setra nemá výrazný týlní hrbol. Chrup má pravidelný, skus nůžkový nebo klešťový. Oči oříškové nebo tmavě hnědé (žádanější), uši zavěšené a přiléhající těsně k hlavě. Krk má dlouhý, svalnatý, stejně jako statný trup s hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry. Ocas má střední délku, směrem ke špičce se zužuje. Hrudní i pánevní končetiny jsou pevné a dobře osvalené. Srst má dlouhou, hedvábně jemnou s praporcemi na zadní straně předních i zadních nohou a na vnější straně uší, delší srst v rozumné míře začíná na slabinách, pokračuje na spodní straně hrudníku až na hrdlo ( na všech ostatních částech je srst krátká) . Ostrstění však ani u psů nedosahuje takových rozměrů jako u červeného irského setra nebo anglického setra. Nemusí se trimovat a je nenáročná na údržbu. Barva srsti je bílá v základu se sytě červenými, jasně ohraničenými plotnami (jakýmsi nepsaným ideálem je poměr 60% bílé a 40% červené, maska by měla být souměrná, uši červené, ocas bílý, plotny po těle by neměly tvořit sedlo). Připouští se stříkání (drobné tečky – ale ne promísení srsti červené a bílé) na mordě, tlapkách předních nohou do výše loktů a zadních nohou do výše hlezen. Na jiných partiích těla je nežádoucí. Průměrně se Irský červenobílý setr dožívá 13 let, někteří jedinci i více.