Inzeráty plemene: Hygenův honič
Hygenův honič byl vyšlechtěn v 19. století a pojmenován podle svého šlechtitele, pana Hygena. Vznikl křížením holštýnského brakýře s různými skandinávskými psy. Původně byl využíván hlavně k lovu a to především zajíců, k čemuž se využívá i dnes. Hygenův honič je také skvělým a spolehlivým hlídačem. Hygenův honič je silný, svalnatý pes, který potřebuje pravidelný pohyb a pravidelnou zátěž. Jako společník nebývá příliš oblíbený, jelikož je to velice živý pes. Není příliš vhodný k dětem, jelikož má sklony ke kousání a ohánění se. Jeho srst je delší, hrubší a hustá a nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Hygenův honič se dožívá průměrně 12 let.
Není náročný v péči o srst.
Toto plemeno potřebuje hodně velké množství pohybu a pravidelnou fyzickou zátěž, aby ze sebe dostal nahromaděnou energii. Nespokojí se s krátkými procházkami, hoďte s ním proto pravidelně na hodně dlouhé procházky. Nehodí se k držení v městském bytě.
Standard FCI č. 266/ 09.08.1999 / F
Hygenův honič (Hygenhund)
Původ : Norsko.
Datum zveřejnění platného standardu : 09.08.1999.
Použití: honič.
Klasifikace F.C.I. : Skupina 6 Honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2. Střední honiči. S pracovní zkouškou.
Je to středně velký, silný a kompaktní pes, obdélníkového tělesného rámce, hřbetní linie je pevná.
Střední velikosti, nepříliš široká, není hrubá. Je středně dlouhá, mírně klínovitá, nikoli však špičatá.
Mozkovna : Při pohledu z profilu, stejně jako zepředu, je mírně vyklenutá. Týlní hrbol je patrný.
Stop : Dobře viditelný.
Nosní houba : Černá.
Čenichová partie : Výrazná, široká a hluboká, spíše kratší než dlouhá. Nosní hřbet je rovný. Při pohledu z profilu musí být zakončení mordy zaoblené, ne hranaté.
Pysky : Jsou výrazné, nikoli však převislé, pravidelně rámují mordu směrem ke koutku.
Čelisti / Zuby : Mají nůžkový skus.
Líce : Suché, ploché.
Oči : Tmavě hnědé ; středně velké, nevystupující. Mají vážný a klidný pohled. Sliznice není vidět.
Uši : Nasazené ve střední výšce, nejsou ani široké, ani moc dlouhé, zužují se směrem ke špičce, jejich konec je zaoblený. Jsou jemné a hladké, nepřiléhají těsně k lícím, ale jsou od nich mírně odtažené. Při natažení směrem k čenichu dosahují do poloviny délky čenichové partie.
Je středně dlouhý, silný, bez nadbytku volné kůže.
Hřbet : Krátký a silný.
Bedra : Silná a svalnatá.
Záď : Dlouhá, široká a mírně zaoblená.
Hrudník : Prostřední šířky, dlouhý, hluboký a prostorný v celé své délce. Poslední žebra musí být obzvláště dobře vyvinutá, což dodává dostatečnou délku hrudnímu koši. Výška hrudníku se rovná přibližně polovině kohoutkové výšky.
Břicho : Velmi mírně vtažené.
Je nasazen v prodloužené horní linii. U kořene je silný, ke špičce se zužuje. Je rovný nebo mírně prohnutý směrem vzhůru, dosahuje k hlezennímu kloubu.
Celkově : Rovné, silné, s patrným nervstvem, nejsou hrubé.
Lopatky : Lopatková kost je uložena šikmě, ramenní kloub je správně zaúhlený.
Loket : Dobře zaúhlený.
Metakarpus : Široký, spíše kratší než dlouhý, mírně šikmo postavený.
Přední tlapky : Vysoké ; prsty jsou dobře klenuté, sevřené, směřují směrem dopředu. Polštářky jsou pevné a silné, prostory mezi prsty jsou dobře pokryté srstí.
Stehna : Svalnatá a silná.
Podkolení : Dobře zaúhlené, dlouhé.
Hlezna : Svírají správný úhel, jsou silná a pevná.
Metatarsus : Krátký, silný, mírně šikmý.
Zadní tlapky : Stejné jako přední. Paspárky jsou přípustné, ale zdvojený paspárek je nežádoucí.
Pohyb je uvolněný, končetiny se pohybují v ose ; krok je prostorný, dobře pokrývá terén. V pohybu zadní nohy nemají sbíhavá hlezna (kravský postoj) a přední nemají sbíhavé špičky.
Je upřednostňována rovná, tvrdá na omak, hustá, lesklá a nepříliš krátká. Na zadní straně stehen a na spodní straně prutu může být srst delší, ale ne příliš dlouhá.
Červenohnědé (kaštanové) nebo žlutorezavé, často s černou maskou, hřbetem a kořenem ocasu, s bílými znaky nebo bez nich.
Černé s pálením, obvykle v kombinaci s bílými znaky.
Bílé se stříkáním a s plotnami červenohnědými nebo žlutorezavými nebo tříbarevné (bílé s černými plotnami a s pálením).
Tyto různé barvy musí být jasně odděleny jedna od druhé.
Psi : 50-58 cm, ideální výška 54 cm.
Feny : 47-55 cm, ideální výška 51 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za vady a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Agresivita.
Všichni psi s evidentními anomáliemi fyzického stavu nebo s poruchami chování musí být diskvalifikováni.
Pozn : Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá všourku.
Nejoblíbenější psí plemena