Inzeráty plemene: Holandský pinč
Holandský pinč
(Hollandse Smoushond)
Holandský pinč je velmi veselé a hravé plemeno povahou podobné teriérům. Je velmi aktivní a snadno se učí. Velmi dobře vychází s dětmi i jinými zvířaty, a proto je čím dál tím víc oblíbenějším rodinným psem. Svou rodinu velmi miluje a je jí naprosto oddaný. K cizím lidem se zpočátku chová rezervovaně, ale rozhodně není nijak agresivní ani zbytečně uštěkaný. Přesto svůj pozemek a rodinu ohlídá. Je také stále dobrým lovcem hlodavců.
Holandský pinč dorůstá výšky 37- 42 cm u psů, 35- 40 cm u fen. Váha se pohybuje okolo 9 - 10 kg. Hlava je široká, krátká s jasným stopem, lebka je mírně zakulacená. Tlama je středně dlouhá se silnými čelistmi. Tmavě hnědé oči má malé, jasné s přátelským výrazem, víčka jsou černě zbarvena. Nosní houba je taktéž tmavá. Malé trojúhelníkovité uši se zaoblenými špičkami jsou posazeny vysoko na hlavě. Tělo je pevné a svalnaté lehce kvadratické. Přední i zadní končetiny jsou pevné a velmi dobře osvalené. Tlapky má malé a zakulacené. Ocas je šavlovitý a v klidu je nesen dole. Srst je hrubá a mírně zvlněná jakoby rozcuchaná, místy může být až 7 cm dlouhá. Na hlavě je o něco delší než na zbytku těla a na čenichu tvoří vousy. Zbarvení je žluté v různých odstínech, na hlavě a čenichu může být tmavší.
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 308 / 19.12.2001 / GB Holandský pinč (Hollandse Smoushond)
Země původu: Nizozemí
Datum publikace originálního platného standardu: 25.08.2001
Použití: společenský pes
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 1 pinčové a knírači. Bez zkoušky z výkonu.
hrubosrstý, živý, aktivní, silný a kvadraticky stavěný. U fen je povolena maličko větší délka těla. Stavěný a osvalený natolik, aby byl schopen doprovázet koně a kočár, stejně jako chytat krysy ve stáji. Holandský pinč byl dříve nazýván „stájový pes gentlemana“ nebo „pes kočích“. Zároveň v celkovém vzhledu nemá být ani stopy po hrubosti či neohrabanosti.
oddaný, veselý, přátelský, uvolněný, není ale přehnaně aktivní, ani příliš bojácný, není uštěkaný ani se nesnaží utíkat. Holandský pinč je milý a příjemný rodinný pes.
hlava je jedním z nejtypičtějších znaků holandského pinče. Při pohledu shora je široká a krátká.
Lebka: mírně vyklenutá. Čelo je mírně zaoblené.
Stop: vyznačený.
Nosní houba: černá a široká.
Tlama: plná, se silnými, poměrně krátkými čelistmi (poměr délky lebky od týlního hrbolku ke stopu a délky tlamy od stopu ke špičce nosu je 2:1).
Pysky: tenké a těsně přiléhající, s černými okraji.
Čelisti/Zuby: silné, nejlépe s nůžkovým skusem, horní zuby těsně překrývají spodní zuby. Klešťový skus nebo těsný předkus jsou přípustné.
Oči: oči jsou pro plemeno velmi typické, s přátelským a živým výrazem. Jsou tmavé, velké a kulaté, nejsou ani vystupující ani hluboko zasazené. Okraje očních víček jsou černé, řasy jsou tmavé a dobře vyvinuté.
Uši: nasazené vysoko, klopené se špičkou blízko u lící, malé, tenké a trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. V afektu se špičky uší naklánějí trochu více vpřed proti lícím.
poměrně krátký, dobře osvalený.
trup má vypadat robustně. Přílišná hrubost i přílišná jemnost by měly být postihovány.
Hřbet: široký, osvalený a rovný.
Bedra: lehce klenutá.
Záď: dobře osvalená.
Hrudník: široký, ne nepřiměřeně hluboký, s dobře vyklenutými žebry.
Spodní linie: břicho sotva vtažené.
nekupírovaný nebo zkrácený o třetinu délky. Nekupírovaný ocas má být poměrně krátký, nesený vesele, ale nikoliv zatočený nad hřbetem.
rovné, ne blízko u sebe, ale přitom postavené pod trupem. Silné, s oválnou kostrou.
Ramenní lopatky: přiměřeně šikmé v souladu s přiměřeným zaúhlením hrudních i pánevních končetin.
přiměřeně zaúhlené, silné a dobře osvalené.
Hlezna: nízko posazená.
Zadní tlapky: kulaté, úhledné a malé (kočičí tlapky) se silnými prsty a černými drápky.
srst je velmi důležitým znakem:
na trupu: hrubá, drátovitá, drsná, rovná , s rozcuchaným vzhledem, přibližně 4-7 cm (1 ½ až 2 ¾ palce) dlouhá, nikoliv kudrnatá, vlnitá či vlnovitá, tendence k tvorbě chomáčů je závažnou vadou. Podsada je dostačující k ochraně psa před rozmary počasí. Rozdělování srsti na hřbetě je znakem toho, že srst je příliš dlouhá a jemná a postrádá podsadu.
na končetinách: srst střední délky, nikoliv hustá, směřující dozadu, takže naznačuje praporce. Vadou je hustá a vlnovitá srst po celých končetinách, skrývající obrys.
na ocasu: huňatá, bez praporce.
na hlavě: hlava je pokryta stejnou drátovitou srstí jako trup, ale maličko kratší, alespoň na lebce (mozkovně) a uších. Dlouhá srst je na lících, vousech, bradce a obočí. Obočí může trochu spadat přes oči, pokud oči nezakrývá nebo nepřekáží vidění. Chomáč na temeni je vadou, stejně jako rozdělování srsti na tlamě. Srst na uších je kratší než na těle.
jednobarevná žlutá ve všech odstínech, nelépe však tmavě slámová. Uši, vousy, bradka a obočí mohou být tmavšího odstínu žluté než srst na zbytku těla. Jiná barva než různé odstíny žluté je nepřijatelná.
mezi 35 až 42 cm (14 – 16,5 palce).
Psi přibližně 37 – 42 cm (14,5 až 16,5 palce).
Feny přibližně 35 – 40 cm (14 až 16 palců).
9 - 10 kg.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Jedinci, vykazující zřejmé fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena