Inzeráty plemene: Hokkaido-Ken
Hokkaido ken je pes s pozoruhodnou vytrvalostí, je důstojný, vyrovnaný, věrný a oddaný. Je možné chovat ho jako obranáře i pro hon, je vhodný i jako domácí mazlíček, potřebuje ale hodně pohybu a volnosti, proto není vhodné držet ho v malém bytě, nebo uvázaného u boudy. S jinými psy vychází poměrně bezproblémově, kočky a ostatní domácí zvířata však moc v lásce nemá.
Psi měří v kohoutku 48,5 až 51,5 cm, feny 45,5 až 48,5 cm, váha se pohybuje v rozmezí od 20 do 30 kg. Hokkaido Ken má silné čelisti a nůžkový skus. Líce jsou dobře vyvinuté a výrazné. Poměrně malé oči trojúhelníkovitého tvaru jsou široce postavené, tmavě hnědé barvy. Malé trojúhelníkové pevně vztyčené uši jsou lehce nakloněny vpřed. Hrudní končetiny jsou rovné a pevné, bez přebytečné převislé kůže. Pánevní končetiny jsou velmi silné a pevné, hlezna výrazně robustní. Prsty na tlapkách jsou dobře klenuté a těsně uzavřené, nesmí být spojené ani srostlé. Polštářky má hokkaido ken tvrdé a pružné, drápy tvrdé, černé barvy. Ocas je nasazený vysoko, pevný, srpovitě nebo i silněji zatočený v oblouku nad hřbetem. Je-li ocas natažen, svou délkou dosahuje téměř k hleznům. Krycí srst je rovná a hrubá, podsada měkká a hustá. Srst na ocase je dlouhá a odstávající. Nejběžnější barva je červeno-béžová s černými konečky chlupů, žíhaná, celočervená, černá, černá s pálením i bílá. Občas se objevuje modro-černé zbarvení jazyka.
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 261 / 16.06.1999 / GB Hokkaido-Ken (Hokkaido)
Země původu: Japonsko
Datum publikace originálního platného standardu: 20.12.1994
Použití: Lovecký pes, společenský pes.
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
traduje se, že toto plemeno pochází ze středně velkých japonských psů, kteří provázeli obyvatele stěhující se z Honšú (hlavního ostrova Japonska) na Hokkaidó v období Kamakura (1140 - 1150), když se rozvíjely obchodní vztahy mezi Hokkaidó a okresem Tohoku. Když bylo plemeno zařazeno mezi „národní památky“ v roce 1937, převzalo název této oblasti. Také je známo pod označením „Ainu-ken“, protože Ainuové, původní obyvatelé Hokkaidó, chovali tyto psy pro lov medvědů i jiných zvířat. Robustní konstituce hokkaido-kena mu dovoluje vydržet kruté mrazy i silné sněhové bouře. Hokkaido-ken vykazuje rozvahu a velkou vitalitu.
středně velký pes, se silně vyznačenými sekundárními pohlavními charakteristikami, dobře vyvážený, robustně stavěný, s dobrou kostrou. Osvalení je pevné, vytváří jasný obrys.
poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
poměr délky lebky k délce nosního hřbetu je 3 : 2.
délka lebky je rovna šířce lící, která odpovídá zhruba jedné čtvrtině kohoutkové výšky.
pes s pozoruhodnou vytrvalostí, důstojným chováním a nestrojenou povahou. Věrný, učenlivý, velmi pozorný a neohrožený.
Mozkovna
Lebka a čelo: široké a poněkud ploché.
Stop: mělký, ale patrný.
Nosní houba: černá, u jedinců s bílou srstí je povolena masová barva.
Tlama: klínovitého tvaru. Nosní hřbet rovný.
Pysky: těsně přiléhající, s černými okraji.
Čelisti/Zuby: silné, s nůžkovým skusem.
Líce: dobře vyvinuté.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkové, široce posazené a tmavě hnědé.
Uši: malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
silný a osvalený, bez volné kůže.
Kohoutek: vysoký
Hřbet: rovný a silný.
Bedra: středně široká a osvalená.
Záď: správně spáditá.
Hrudník: předhrudí dobře vyvinuté. Hrudník hluboký a středně široký, žebra dobře vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažené břicho.
vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je ocas natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Ramena: mírně strmá.
Předloktí: rovné, suché.
Nadprstí: maličko šikmé.
silné.
Hlezna: robustní a dostatečně silná.
prsty dobře klenuté a těsně uzavřené. Polštářky tvrdé a pružné. Drápky tvrdé, černé nebo tmavé barvy.
aktivní, rychlý, lehký a pružný.
krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocase je poměrně dlouhá a odstávající.
sezamová (červeno-béžová s černými konečky chlupů), žíhaná, červená, černá, černá s pálením, bílá.
Psi: 48,5 – 51,5 cm.
Feny: 45,5 – 48,5 cm.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.
slabý předkus nebo podkus.
silný předkus nebo podkus.
uši nejsou vztyčené.
svěšený ocas nebo krátký ocas.
plachost.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Modro-černá barva na jazyku není vadou.
Nejoblíbenější psí plemena